DMD č. 15. pro 15. 4. 2021. Téma: Právo být zapomenut

Ty tahy štětce znal odmalička. Jako malý sledoval, jak je otec tvoří s veškerou láskou a pečlivostí, s jakou může otrok dělat portrét císaře.
Otec dělal co mohl, ale císařovna měla dvojitou bradu a mírně šilhala. A to si nezasloužila.
Šilhal vlastně i císař.
Ten obraz nebylo otcovo nejlepší dílo. No, aspoň tohle bude jednodušší.
Namočil štětku do smradlavého kbelíku a až k pláči nechutný nástroj přiblížil k desce obrazu.
Jenže který je Geta? Nesmí si dva prince splést. Ale kdo je kde?
Váhal a ze štětky kapaly sračky.
Hodí si čerstvým antoniniánem nového císaře. Ještě že ty peníze nesmrdí.

Jiřík do sebe naklopil již šestý rum, který platil Ivan, a zalkal: "Proč já si, do prdele, nemůžu najít normální práci?"
"Počkej, já myslela, že děláš v tom callcentru?" podivila se Lynda.
"A to ti přijde jako normální práce?" opáčil Saša.
Jiřík pokračoval: "Posílám deset životopisů denně a nic."
Ivan chvíli hleděl do telefonu, který pak otočil směrem k Jiřímu.
"Zkusil jsem tě vygooglit. První, co jsem našel, je tvoje profilovka s tuzemákem."
"To je nelegální! To je proti GDPR!" bránil se Jiřík. "Budu žalovat Google, že shraňuje moje citlivý data!"
"Pro začátek bych si zkusila upravit soukromí na Facebooku."

Odmala toužil vyniknout a věděl, jak na to.
Jediná cesta vzhůru vedla přes stranickou legitimaci. Dobře tedy. Nehodlal přece skončit v podřízeném postavení s ubohým platem.
Když byl někdy dotázán na své názory, věděl, jak odpovědět. Nemohl úplně přehlížet špatné stránky vládnoucího režimu, ale vycházel s ním.
Když měl něco podepsat, udělal to, proč ne.
Když režim padl, dokázal se přizpůsobit. Praxe a zkušenosti se cenily.
Po letech mu někdo předhazoval starou legitimaci a nějaké podpisy? Proč se hrabat v minulosti?
Nějací blázni, co si kdysi hráli na hrdiny, a ubožáci, kteří sami nic nedokázali. Jako by na takových záleželo!

Pomalu začal přicházet k vědomí, a okamžitě toho trpce litoval. Někde za očima mu seděli dva permoníci, a evidentně ho mlátili kladivem v jedné ruce a píchali kudlou v ruce druhé; vydatně je v tom podporoval orchestr složený horských rohů, usazený v oblasti uší. A teď ještě k tomu zemětřesení? Nejasně si vzpomněl, že usnul na gauči v obýváku.
„Leonarde,“ zatřásl s ním někdo znova, „přestaň se tady tak bezúčelně válet a jdi se obléci, musíš mě okamžitě odvézt do obchodu s vláčky!“
„Sheldone,“ zaúpěl, „nemohl bys aspoň jednou v životě zapomenout, že existuju, a úkolovat pro změnu někoho jiného?“

Na rohu ulice stál starý dom. V okne rástli dve africké fialky a Tephrocactus. Florián sa naň díval zakaždým, keď šiel okolo.
Po čase začali fialky chradnúť, až kým celkom nevyschli. Predzáhradka zarástla bodliakmi a zdalo sa, že v dome už nik nebýva.
Florián sa spýtal susedov a zistil, že obyvatelia domu sa odsťahovali. Trvalo dva roky, kým sa mu ich podarilo kontaktovať a presvedčiť, aby mu dovolili zachrániť opustený kaktus.
„Nechajte ma tak,“ zahundral Tephrocactus, keď si všimol nečakaný rozruch v opustenej izbe. „Mám právo žiť tu zabudnutý, nič mi nechýba!“
Na vrchnom článku sa mu vynímali kvetné púčiky.

Napsal jsem knihu. Román. Já. Sám. A sám jsem si ji vydal. Založil jsem si na to živnost. Přece nebudu živit nějaký darmožrouty. Nějaký rektory, korektory, editory, grafiky. Na co? To si umím udělat sám a líp. I reklamu jsem si udělal sám. Jsem přece nejlepší. A ty kecy na netu? Zakyslý závistivci. Jaký gramatický chyby? Jaký překlepy?
O dvacet let později…
Když si vzpomenu, jakej jsem byl namachrovanej pitomec, dal bych si pár facek. Od tý doby jsem přečet hodně dobrejch knížek. Švagrová se mnou drtila gramatiku a sloh. Naučil jsem se pokoře.
Snad prohřešek nezralého mládí bude zapomenut.

Slavný kohoutí zápasník žádá novináře, aby jednou provždy přestali připomínat skandál z počátku jeho kariéry. Tehdy si ještě neznámý sportovec se slovy „Zadarmo ani kuře nehrabe.“ řekl za účast v exhibičním zápase o nehoráznou sumu peněz. A snad proto, že chtěl organizátory oškubat jako kuřata, bez peří skončil nakonec sám. V duelu utrpěl drtivou porážku.

Zápasník navíc tvrdí, že historku udržují živou především jeho rivalové, kteří nevynechají jedinou příležitost znovu ji zmínit.
„To víte, dva kohouti v jednom ringu bojují všemi dostupnými zbraněmi,“ vysvětluje.

Pokud by novináři slíbili, že se kauzou nebudou více zabývat, měli by posměváčci konečně po ptákách.

"No, když nepovíš, tak nepovíš. Už není čas." Ukko chytil svázaná zápěstí v krajkových manžetách a vlekl zajatcem k padacím dvířkům. Sklípek není nejlepší temnicí, ale poslouží. "Hans, vem ten trámek na závoru."
"To nemůžete, jsem šlechtic! A vyslanec jeho císařské milosti! Mám práva posla!"
"Máš tak právo být tu zapomenut, pokud ten přepad nepřežijeme."
Svázaný muž dopadl do vlhké hlíny pokryté svraštělými zbytky kořenové zeleniny a plísní a čtverec světla nad ním s bouchnutím zmizel.
"Počkejte, ne! Branka u řeky! To je nejslabší místo!"
Dvířka se otevřela.
"Výtečně, mylorde!" Zašklebil se Ukko. "Vidíš, Hans? Uč se. Tohle většinou zabírá."

Mám špatnou náladu
Bručím a vzdychám
Dnešek je otrava
Navíc je ošklivo

Mám se dobře víš
Jsem milá a krásná
Chytrá a vtipná
Slyším Tvůj smích

Je to vážně otrava
Ve věku digitálním
Právo být zapomenut
Má každý jeden z nás

Právo být zapomenut
Navždy ze sítě vymazán
Mně to jde i v reálu
Jsem opravdu šikovná

Celé dny sama
Jen se zvířaty
Která nemluví
Ještěže Tě mám

Být zapomenut
Není těžké tak
Jak si lidé
Možná myslí

Chceš být ze života
Počítačem vymazán
Tu možnost teď máš
Ještěže ze srdce ne

Můj milý
Ještěže ze srdce
Vymazáni být
Nesmíme

Jsou tady. Jsou se mnou každý den.
Probouzím se s oběma a uléháme opět dohromady.
Jedna je veselá a druhá tichá.
Jedna boří hráze a vede vojska do bitev a druhá zadumaně vzhlíží ke hvězdám.
Mé dvě tváře. Mé dvě poloviny.
Nejsou odvrácené jako druhá strana měsíce, i když tu druhou většina nevnímá.
Lidé kolem mne vidí tu první.
Dovede rozesmát, dovede povzbudit, dovede bouřit.
Ona je ta, které přísluší hrát mou roli mezi všemi.
Ta druhá, tu zná málokdo. Jen ti, kteří vědí, že čas ticha a zklidnění pomáhá.
Má druhá tvář dává svou sílu první, tiše, nikým netušená.