DMD č. 1. pro 1. 4. 2022. Téma: Po hlavě

“To jídlo je nutričně nevyvážený,” brblalo děvče a rýpalo do steaku.
“Jez,” napomenul ji ze zvyku, “co by za něj děti v Africe dali.”
“Jestli ještě existuje Afrika,” zavrčela.
Dál se ozývalo jen skřípání příborů.
Snědla všechno. Vlastně jí ten znechucený výraz nevyčítal. Koření došlo předevčírem a ani jeho žvýkání neochuceného masa bez přílohy nenaplňovalo nadšením.
Kdysi rád experimentoval v kuchyni. Funkci šéfkuchaře ovšem zdědil, až když se počet obyvatelů krytu snížil na dva.
Začal tím nejtěžším, jako první specialitu si vybral ovar z hlavy. Ty části těla, které přišly na řadu po hlavě, už ho ve snech vyděsit nedokázaly.

Peter nikdy nevynikal v ničem kromě schopnosti zachránit si vlastní zadek.
Jeho jediný talent byl nepřijít o život, a to i za předpokladu, že přijdete o všechno ostatní.
Proto nakonec více utíkal, než stál.
Jeho krédo bylo: Lepší před vším zdrhnout než za něco sedět.
A tak se jednoho dne sebral a zdrhnul hodně daleko.
Amerika pro něj byla dostatečně bezpečným místem, jako stvořeným pro nový začátek.
Jenomže zaplést se s newyorskou mafií znamenalo jen překotnější úprky a riskantnější kličkování.
Vrchol Empire State Building byl posledním místem, na němž se zastavil.
Na chvilku.
Než selhal i ve své jediné přednosti.

Dusivé horko. Zpocená záda pod batohem.
Viktor nejdřív jet nechtěl, ale…
Před ním stoupal mladík v černém. Občas se po Viktorovi ohlédl.
Zastavili se na vrcholku. Pod nimi, v hlubinách, třpytivé jezero.
Spolužák se utrhnul, když Viktor fotil: “Že neskočíš?”
Přidali se další.
Otočil se a otráveně se vracel k batohu. Zaznamenal, že ho sleduje kluk v černém. Ten si obvykle ničeho nevšímal.
Nemohl jinak.
Rozeběhl se a -
Skočil po hlavě do tyrkysového neznáma.

Čekal řezavý chlad. Přišla tvrdá rána. Duté prasknutí, jakoby odněkud zdaleka, izolované v čase.
Přehrávalo se mu v hlavě ještě dlouho poté.
Přehlušilo i zvuk sanitky.

Bezprecedentní obtíže musela řešit nosorožčí krasobruslařka na Všezvířecí zimní olympiádě. Jediná nosorožčí reprezentantka v historii, které se podařilo na olympijské hry kvalifikovat, během volných jízd neudržela rovnováhu a upadla přímo na nos. Aby svou chybu zamaskovala, zakončila sestavu efektní piruetou na rohu. Za neobvyklý prvek sice neobdržela žádné body navíc a skončila tak beznadějně poslední, zato si však získala diváky na tribunách, kteří ji odměnili bouřlivými ovacemi.
„Opravdu oceňuji, že šla do závodu tak po hlavě,“ okomentovala událost jedna z fanynek.
Kreativita se však krasobruslařce příliš nevyplatila. Z kluziště ji nakonec museli vyprošťovat, rohem se totiž zavrtala hluboko do ledu.

"The Bridge of Khazad-dûm!" pravil Mossi a ukázal na vetchý, červotočinou a hnilobou prolezlý provazový můstek.
"Tohle je spíš z Indyho," řekl Bennar.
"Na Indyho tu něco chybí."
Můstek visel nad hlubokou propastí, krokodýly nezamořenou a šílení uctívači bohyně Kálí také nebyli k dispozici.
"Tím lépe. Půjdeme pomalu, opatrně. Tedy vy půjdete. My přeletíme a nejdřív upevníme jistící lana."
Kloni se v pořádku dostali na druhou stranu. Poslední Berek zamyšleně šlápl na první prkno. Pak se zazubil.
"Běžím!"

Zvuky zříceného můstku doznívaly ozvěnou v propasti. Berek, rozesmátý, seděl mezi bratry.
"Ty máš takový štěstí, že máš Jedie, co tě jistěj!"

"Kde to jsem?" řekl jsem.
"Tam kde tě nikdo nikdy nenajde." odpověděl neznámý.
"Takže u tebe doma," řekl jsem s pousmáním.
"Jak to... No nic, každopádně na tebe mám pár otázek..."
"Ty si mě praštil po hlavě?" vyhrkl jsem náhle.
"Co," zeptal se udiveně.
"Ty si mě bacil po hlavě?" zopakoval jsem trpělivě.
"No, teda vlastně... Víš, já vlastně nevím, asi moji lidé... Ale proč se na to ptáš?!" řekl již otráveně.
"Nic, jenom mě to zajímalo," odpověděl jsem.
"No dobře, tak už bychom snad mohli přejít k výslechu," řekl unaveně neznámý.
"A kdy bude večeře?" zeptal jsem se hned."

Jakmile Ron uviděl Harryho, ztuhl uprostřed kroku, rukou ukazoval jeho směrem a ve velikých vykulených očích se mu zračila směsice odporu a strachu.
"N... n... ne," nedokončil Ron větu.
"Co ne?" zeptal se Harry a zkoumavě se podíval na svého přítele.
"Ne... neh... nehýb..." zkusil znovu Ron, ale hlas se mu opět vytratil.
"Že bych se ráno špatně učesal?" zamyslel se Harry a podíval se na svůj odraz v okenní tabulce.
"P... p... pav," zkusil to znovu Ron. Bezvýsledně.
"Po hlavě ti leze pavouk," poznamenala otráveně Hermiona a mávnutím hůlky se tvora zbavila.
"Díky," usmál se na ni vděčně Ron.

„Dneska to musí skončit. To utrpení, které zažíváme již tak dlouho. Musíme to ukončit.“
„Ale jak? Zkoušely jsme všechno. Nic nepomohlo!“
„Dělali jsme to špatně. Už žádné zdlouhavé plánování. Musíme do toho jít po hlavě.“
„Ale…“
„Já vím, že ty rád plánuješ, ale tady a teď to zjevně nefunguje. Musíš mi věřit!“
„Já vím, ale… ale…“
„Neboj se, ochráním tě. Vždycky!“
„Dobře… Díky, díky!“

Toto je nahrávka z rozhovoru Johanna Bostona a jeho syna, prvních a taky posledních lidí, co se kdy v historii lidstva vzepřeli nadvládě počítačů.
Je to poslední záznam tohoto muže. A pak že počítače nemají zbraně...

Wilhelm mladší se do všeho vrhal po hlavě. Co se naučil běhat, nebyl k zastavení, a ošetřování rozbitých kolen nebralo konce. Když svým rodičům na prahu dospělosti řekl, že se dá k c. a k. armádě, doufali, že jeho nadšení je mocnější než jeho vytrvalost, a poslali ho na pár měsíců k rodině na jihu. V ideálním případě – soudili rodičové – objeví krásy rejdařiny. Každopádně přijde na jiné než vojenské myšlenky.

I vydal se synek na cesty po všech mořích (Středozemního moře). Po návratu oznámil, že si dává říkat Willi a že kariéra v c. a. k. námořnictvu také nezní špatně...

Chaloupka uprostřed lesa.

Táta, máma, a tři děti, jako tři medvíďata z Večerníčku.

Po hlavě se noří do dobrodružství prázdninových dní. Žene je mládí, vzájemná sourozenecká rivalita, touha zavděčit se otci.

Chodí na houby. Za odměnu. Kdo vyhraje losování, jde s ním do lesa.

A ona zase, zase, zase vyhrává. Jako v té pohádce, kde se plní přání jen otočením kouzelného prstenu.

Celé dny. Slunce.

A co v noci?

*střih*

Pach podhoubí.

Přímo po hlavě se noří doprostřed polštáře vlhkého mechu.

Dítě zírá do stropu.

*střih*

Přímo po hlavě...

...doprostřed křižovatky.

*střih*

V noci je tahle pohádka jenom pro dospělé.