DMD č. 1. pro 1. 4. 2022. Téma: Po hlavě

Ve vagonu se přelévá pach potu, kořalky a kouře. Veruna si otře tvář cípem harasky, ale nepomůže to. Po týdnech ve vlaku si připadá špinavá. Přitáhne si otlučený kufřík blíž k tělu a opře o něj bradu.

Kéž by těch navoněnejch pajácov čert vzal. Prý: Československo vás volá, vraťte se domu, do náruče svej vlasti.

Celou ves to zachvátilo jako horečka. Verunin otec se nerozmýšlel ani dva dny. Začal tesknit po zemi, kterou vlastně ani nikdy neviděl, jako kdyby to byl ztracenej ráj, a do tejdne je přihlásil k reemigraci.

Jenže Verunin domov je na karpatskejch stráních, v horách Bihoru.

Na to, jak byl Spock inteligentní, mu mnoho věcí nedocházelo.

Zejména to, že o něj měl Jim zájem.

Pravda, Jim to dával najevo zvláštním způsobem. Hacknout Spockův test možná nebyl nejlepší způsob, jak ho získat, ale aspoň si Spock Jima díky tomu všiml.

A nabonzoval ho Akademii, kvůli čemuž Jima málem vyloučili.

Jim se rozhodl změnit přístup a skočit do toho ještě víc po hlavě.

"Jsi idiot, Jime," potřásl Kostra hlavou. Jim se ale nenechal odradit.

"Spocku, chci tě políbit. Souhlasíš?" zeptal se jednoduše.

Spock povytáhl obočí... a přejel svými prsty po Jimových.

Jim se to rozhodl brát jako souhlas.

Jsem už taková. Do všeho se vrhám po hlavě. Teď tančím, vtažena do ho proudu pradávné melodie. To ona mne vede. Hlava se točí. Závoje víří v magických obrazcích. Vladař ze mne nespouští očí. Myslím, že mírně slintá. I když se mi nechce, přestávám. Neznám nic mocnějšího než umění. Všichni na mne hledí, chtějí více, nemohou přestat.
Říkám si o odměnu, jak si přála matka.
Pokračuji, jsem vír a vánek.
Umění je můj život. Je nadřazeno. Dělám to jen pro ně. Potlesk je ohlušující.
Něco mi přinášejí na stříbrné míse. Zhnuseně to odstrkuji. Co je mi po hlavě nějakého chlapa?

Cimrmanova snaha podrývat prohnilé nohy trůnu přestárlého mocnářství zničehonic pohasla a pouze dusivě, jízlivě doutnala. Ve světle nálezu tzv. Rukopisů z Häuselu (objevených při vykopávkách na liptákovských zahradách z předkanalizačního období) konečně nalézáme možné vysvětlení:
Cimrman ve svém samizdatovém plátku Liptákovská kvočna tiskne buřičské heslo „Císařpán měl by dostati po hlavě v každé obci, v níž se ukáže!“. Heslo nabylo nečekané úspěšnosti a dojatý Cimrman se rozjel do obcí, které mu ohlásily, že jsou pevně odhodlány se heslem řídit.
Tu však přichází životní deziluze:
Na místě se Cimrman místo revolucionářů shledal pokaždé s novou císařskou bustou, hrdě vystavenou na radnici.

Vrbenský si sáhne zezadu na krk. Poupraví šátek, jako kdyby mu byla zima. Vždycky má zabalený krk. Oleně to nikdy nepřišlo zvláštní.
„Měl jste prasklý obratel,” řekne. „Někdo vás vzal po hlavě…”
„Po hlavě ne.”
Šátek. Chrání si krk.
„To kouzlo bylo přesně tady… přestavilo vás zevnitř. Měnilo vaši magii, vaši mysl.”
Vzpomíná si?
Vzpomíná si!
„To nejsou vaše vzpomínky.”
„Stalo se to,” odpoví ona rychle. „Vaše magie je změněná. To kouzlo jsem našla ve své staré knihovně, založené vaší fotkou. Slíbila jsem vám pomoc. Všechno dává smysl.”
„Ano, stalo,” řekne. „Ale vzpomínky jsou moje. Před chvílí jste je zahlédla.”

„Slávku, stížnost,“ pravil vedoucí vozovny. „Ing. Vopátková píše, že jsi mimořádně výřečnej hulvát. Florenc, minulý úterý, 17:35.“
„Jo,“ kývl Slávek. „Řek‘ jsem paní inženýrce, že nejsem zaměstnanec kafilérky, ale dopravního podniku, takže jestli chce eutanázii, ať ráčí navštívit jatka.“
„Takže ti tam skočila?“
„Jo. Z nějakýho korporátu rovnou pod tramvaj.“
„Ona tu píše něco o bůčku...“
„Jo. Já jsem jí totiž řek‘, že na její mletý maso fakt nejsem zvědavej. No a jak jsem byl nasranej, tak jsem to maso specifikoval.“
„Jasně. Tak mi na druhou stranu napiš vyjádření... Bez specifikace, buď tak hodnej.“
„Jo, dobře, tu drůbež škrtám.“

"Pět pater stačí. Hlavně po hlavě. Ať je to jistý."

Chtěl bych v životě ještě jednu jistotu a o tu se teď pokusím. Nebudu čekat na svůj mizerný a příšerný konec, který se nevyhnutelně blíží v příštích třech měsících. Ne. Četl jsem závěr posledního vyšetření a aktuální bolest v zádech mi přišla jako dostatečná jistota.

"Podezření". Nehodlal jsem podstoupit veškerý další výkony, jenom abych při čekání na termíny chátral víc a víc až nebudu ani schopnej vylízt na tuhle střechu a něco s tím udělat. Nebudu umírat v bolestech další týdny.

Pět pater stačí. Hlavně po hlavě. Je to jistý.

"Po hlavě hlavohruď?" přerušil Cretecius tiché bublání alchymického kotle.
"Jojo," zamumlal Publius, zahloubaný do grimoiru.
*žbluňk!*
"Počkat, cože?" otočil se.
"Po hlavě hlavohruď?" Cretecius míchal kotel.
"Jasně."
"Fajn."
"Na těle, jo?"
"Kde jinde?"
"V pořadí přísad."
"No."
"Cože?!"
"Co?"
"Pořadí přísad je samozřejmě jiný, než dílů těla!"
"Oh?"
"Cos udělal?!"
"Po hlavě hlavohruď."
"Neeee, proččč?!"
"Řekls' to!"
"Podívej!"
Pod hladinou manifestovala interdimenzionální brána, v níž se cosi zmítalo. Dílnu naplnily odpudivé hlasy.
"Nejdřív chapadlo?"
"Jo."
"Au, nejde ven!"
"Jo ven? Já myslel hierarchicky. Ven makadlo."
"Aaargh! Teď jsme zaseklí!"
Cretecius třískl poklicí na kotel a oba se dali na útěk.

"Tak jo, váš iniciační rituál je u konce! Asi byste rádi věděli, jak jste dopadli, co?" mistr Blecha si odmlčel a bedlivě se zadíval na všechny zúčastněné.
"Šťoural, Vlasotrhka, Štípnul a Zelená! Gratuluji! Prošli jste a stáváte se inspirací pro naši společnost. Vousomilko, vy jste měla smůlu. Je mi líto. Zítra to však můžete zkusit znovu," oddechl si mistr a pokračoval: "Táaakže, opakování je to, čím jsme, tááak?"
"KOUSNOUT, DVA KRŮČKY PO HLAVĚ A KOUSNOUT ZNOVA!" zakřičeli všichni najednou.
"Správně, moje milé vši! A co udělala Vouskomilka špatně?"
"Spadla do vousů, mistře Blecho."
"Přesně tak. Snad se do příště polepší"

Andrew spěchal domů po paměti s deskami pod paží. Byl příliš rozrušen. V posledních pár týdnech dal sbohem bratrovi. Dal výpověď z dobře placeného místa v reklamce, aby odjel do města, kde nikdy nebyl.
,,Drew!"
Z hloubání nad svou proměnou jej vyrušilo zvolání jeho jména. Pohlédl nahoru a spatřil Nickyho na balkoně. Na očích měl sluneční brýle a oblečený byl jen v županu, který si ani nezavázal. V jedné ruce svíral flašku vodky a v druhé cígo.
Usmál se na něj a vyběhl po schodech do patra.
,,Budu dělat plakáty pro další Wassermanův film," pochlubil se a dal Nickymu pusu.