DMD č. 7 pro 7. 4. 2022. Téma: Místa kde se nechceš probudit

Vůbec nic si nepamatuju. Hlava mě bolí a kůže hlásí chlad.
Vidím vyhaslé ohniště a kamení.

(Jsem nahý v jeskyni?)

Zvířecí kosti, prázdné džbány a vedle mně cosi obrovského.
Hroudu, která se převalí. Ukáže kly a dlouhé mastné vousy.
Krvavé oko zamrká.

“Ránko, manželi,” řekne to.

Rozhlédnu se, ale kromě mě a toho trolla v jeskyni nikdo není.

Troll se zachechtá.

(Ne... bohové, NE!)

Natáhne pracku. Na drápu se zatřpytí prsten.
Stejný mám i já na ruce.

-

V sále Asgardu mezitím Sif hledí do magického zrcadla. Ostříhanou hlavu má zahalenou a slzí smíchy.
“To máš za to, Loki, ty hade!”

Severus Snape se probudil a zamračil se. Zavřel oči. Doufal, že až je zase otevře, pohled před ním se změní. Nezměnil.

Místnost, ve které se nacházel, byla bezpochyby nemocničním pokojem. A člověk, který seděl vedle jeho postele, byl zcela určitě Harry Potter. Z toho se tedy dalo usuzovat, že jeho předchozí probuzení nebylo jen špatným snem.

Potter si všiml, že je vzhůru, a začal mluvit. V rukou svíral papírovou krabici a byl očividně nervózní. Severus ho chtěl poslat pryč, ale stále nedokázal promluvit.

Zavřel oči. Přál si, aby až se znovu probudí, zjistil, že to byl jen další divný sen.

Když Ledňáček poprvé procitl, byl ještě slepý a úplně nahatý. Nicméně cítil teplo a bezpečí, protože slyšel tlukot srdéček Maminky i Tatínka. V tom tlukotu zněla radost i smutek, z celé snůšky se vyklubal jenom jeden jediný.
Když Ledňáček procitl podruhé a uviděl světlo, spatřil i topazové odlesky peříček a bylo to krásné.
Třetí procitnutí potkalo Ledňáčka v momentě, kdy si uvědomil svou jinakost. Chvíli truchlil, toužil se prohánět nad hladinou jako ostatní.
Trvalo to nějaký čas a mnoho slz do Maminčiny náprsenky, než mu došlo, jaké štěstí má. Narodil se do spravné nory. Na žádném jiném místě by nepřežil.

Naštěstí po každém dni přichází noc. A dokonce i tady se spí. Pokud se povede překonat zimu a hlad a úplně se odevzdat těžké únavě, může přijít alespoň na chvíli vysvobození. Snad zářivě zelená louka plné květin, s rozhledem široko daleko, bez jakýchkoli plotů a zdí, možná půvabná zahrada nějakého pohádkového zámku - anebo prostě domov, s drahou rodinou a se sousedy, tak, jak to tam kdysi bývalo.
Jenomže nějaký náhlý zvuk nebo pohyb sousedního těla znamená konec snu. A zase je tu přecpaná palanda, ponurá místnost plná zápachu nespočtu nemytých lidských těl - a vyhlídka na další z nekončících strašných dnů.

Jako ještě panoše ho rytíř učil, že nikdy nesmí stát s hlavou oblacích, jinak by se mohl přistihnout, že se probouzí ze zasnění, jen aby zjistil, že na něj někdo zaútočil zezadu.

Sean si jeho radu vzal k srdci. Od té doby ho nic nezaskočilo.
Až do chvíle, kdy poprvé v rukou držel svého syna. S hrdým úsměvem se zadíval do očí svých rodičů. Matka byla dojatá. Avšak otec...

Seana čekalo nepříjemné procitnutí z naivní představy, že otec změní svůj názor, až poprvé spatří vnuka. V očích se mu zrcadlil odpor a znechucení.

Znechucení ze syna.
Odpor k nechtěnému vnukovi.

Svit lucerny prořízl temnotu. Pokynul dlaní do uličky na znamení "dámy první". Isaia pozvedla jedno obočí. Moc se netvářila.
,,Byl to tvůj nápad." Laif pohodil hlavou.
Tyhle zapadlé části města nerada zkoumala i Hlídka. Na každém rohu číhala spodina. Žebráci, laciný holky, drogami napumpované existence... Víka kanálů byla pastmi. Tam dole číhali Goblini s rezavými noži. Připraveni polechtat vás jimi v žaludku. A další mnohem horší věci.
,,Proč jsme tady Is?"
Začala svižně gestikulovat prsty.
,,Zitro bude mít námitky. Velké." Zapálil si lucernou cigaretu.
Přidala další gesta a ukázala na věž opuštěné, rozpadající se kaple.
,,Potřebuješ celý zvon?!" Vyjekl nevěřícně.

Les okolo zlověstně šuměl.
Kde to jsem? Nechápal HuaiSang.

Od incidentu na hřbitově byl jako na trní. Jeho lidi prohledali okolí. Když vyslýchal dva učedníky sekty Feng, cítil hořkost na jazyku.

Sepsal dopisy pro spřátelené sekty.
"Osamělý učedník sekty Lan na území Qinghe musí být okamžitě zadržen!"
Do každé z nich, včetně strážních věží, vyslal posla.

Nemyslel si, že dokáže usnout. Ještě méně pak, že znovu upadne do stavu bezduchého bloumání... Proč by jinak nebyl ve svých pokojích?

Srdce mu divoce tlouklo.

Náhle se v zákrutu cesty objevili staří známí. Wei WuXian a Lan WangJi.
Může to být ještě horší?

Marigold se s trhnutím probudil a vyjeveně třeštil oči na zaklínače s vědrem v ruce.

„CO JEEE?“ Vyjekl.

Promnul si obličej, zmateně se rozhlédl a zastavil pohled na Geraltově doprovodu. Zamračil se a potom s bolestnou grimasou zaúpěl.

„Mhm… Vážně?“

Geralt s ledovým výrazem pokrčil rameny. Odpovědi se však Marigoldovi dostalo od drobné postavičky vedle.

„Včera ti naše roztomilá společnost nevadila, hošíčku,“ nadhodila dáma. „Kazajku máš u Leily. Ale nejdřív zaplatit!“

***

Jeli mlčky. Zaklínač netečně upíral zrak před sebe.

„Tak už to řekni!“ Vyrazil ze sebe trubadúr.

„Řekni co? Že jsi pitomec, protožes naše poslední stříbro utratil v gnómským bordelu?“

February 7, 10:48 PM
On the floor.
I have no idea how I got here.

February 8, 4:24 AM
In my hotel room in São Paulo.
Who's calling me at this hour?

February 7, 11:51 PM
In the Inner Temple.
With a letter from Maya in my hand.

February 8, 12:44 AM
Inside.
Finally! Now where is she?

February 8, 5:12 AM
In Mr. Coffee Man's sleeping bag.
Brrrr, it's cold.

February 8, 7:00 AM
In the Detention Centre.

February 8, 7:42 AM
In my tent.
I must've dozed off.

February 8, 11:27 AM
In hospital.
To Edgeworth's scolding.

...
Not.

Ráno na Rybím trhu. Místo, jehož pach by nesmyla tsunami. Rozmrzelí rybáři kopanci budí a vyhánějí žebráky a spící opilce od trouchnivějících stánků.
Lozak podal Wolgatsumovi čerstvé preclíky a rovnou spustil: "Obešel jsem kontakty u policie. Jsou jako vždy pozadu, ale mají evidenci pohřešovaných.
Abych to zkrátil, mrtvý se jmenoval Merex Bottlagnog, a byl trombonistou v operním orchestru. Snoubenka o jeho skonu ještě neví."
Wolgatsum polkl sousto: "Oznamovat úmrtí se mi nechce, počkáme. Navštívím pana Beechbeetla - měl přístup do srubu. Vy zkuste proklepnout ten orchestr."
"Nemáš drobák?" ozvalo se za nimi.
Lozak věnoval ztroskotanci stříbrňák, než jej Wolgatsum odehnal holí.