DMD č. 19 pro 19. 4. 2024. Téma: Hlasy

Včera jsem letěla nad Kathmandu. Já a město. Byli jsme tak blízko. Co všechno se asi změnilo?

Učit? V Nepálu? Zbláznila ses? K čemu to bude dobré?

Slyším hlasy.

Jeden dobrovolník. Na pár měsíců. Jak jim to pomůže?

Černou nocí stoupají vzhůru.

Děti, které jsem učila, jsou dospělé. Snad otevřenější než jejich rodiče. Snad vidí dál než za nejbližší pole. Snad dodělaly alespoň základní školu.
Na okamžik poznaly jiný svět. Mohly se dotknout. Vědí, že pohádka o kouzelném anglickém jazyce je skutečná. O nepatrný krůček se posunuly. Za znalostmi, studiem. Za nadějí.

Tak co? Pomohlo?

Letadlo tiše mizí do tmy.

Lidské hlasy spolu dokáží pokrýt čtyři oktávy.
Začněme od normálu pro ladění. Tón a1 má frekvenci 440 Hz (hertzů). Pak budeme násobit a dělit. Polovina této frekvence je tón a (220 Hz). Tady začíná rozsah ženského hlasu soprán, končí na c3 (1045 Hz). Druhý ženský hlas, alt, je o kvartu až kvintu níž (e - f2).
Mužské hlasy jsou ještě níže: tenor c až a1, bas E až f1 - bas začíná tam, kde zní nejnižší struna na kytaře (82 Hz).
Běžný lidský hlas má rozsah kolem dvou oktáv, ale někdo má zlato v hrdle - třeba Eva Pilarová měla přes tři oktávy.

Budivoj se zoufale rozběhne k portálu tunelu. Intenzívně buší na uzavřená vrata. Prostorem se rozléhají dunivé zvuky. Vrata jsou však zavřena pevně. Budivoj znaveně usedá na zem a zdá se mu, že za vraty slyší nějaké hlasy.
Hlasy jsou však velmi nezřetelné a Budivoj pochybuje, zda to nejsou jen nějaké jeho halucinace.
"Bože, pomoz mi!" šíleně řve. Vzápětí mu však dochází, že mu bůh nemusí pomoci, když na něj do té chvíle nevěřil. Nemá už ovšem moc sil na hluboké filozofické či náboženské myšlenky. Jedno je mu však jasné. Pokud nenastane brzy nějaký zvrat, bídně na tom opuštěném ostrově zhyne.

Sedlák Čejpa nebyl z nejmoudřejších a na volební lístky hleděl pohledem připomínajícím jeho velkochov.
"Madlo," oslovil svou choť, "poslouchej: Národní strana svobodomyslná, Národní strana, Národní strana pokroková, Strana katolického lidu, Strana konzervativních velkostatků, Strana ústavověrná, Samostatní agrárníci, Českoslovanská strana agrární, Ženská liga... A to jsou jen ty české, které najednou stojí o můj hlas."
Madla, žena s rozumem selským zamyslila se: "Agrárníky vede Žďárský, co je vod Šejbalů bratrance švagr, třeba ti přijede za hlas poděkovat."
A tak Čejpa, věren rady manželčiny, volil české agrárníky. Takových bystrých chotí musely být stovky, protože první svobodné volby vyhrál venkov na plné čáře.

Slyší je. Slyší je zdola, rozverné, halasné, šťastné i zoufalé. Představuje si příběhy za nimi. Představuje si otrhané děti s odřenými koleny, které se za jablko snaží ulovit pár drobných. Představuje si roztočené šaty dívek i vědoucí pohledy vážených starců, představuje si jiskry v očích jich všech, když poprvé pohladí smyčcem struny. Představuje si prostranství plné lidí, kteří na chvíli zapomněli na čas a tančí, lapení tóny písní stejně jako on.
Po nocích slýchá hlasy hvězd. Tiše cinkají jako kamení omílané ledovou bystřinou, volají ho k sobě. Už brzy, šeptá jim v odpověď a hlas se mu láme do ticha.

Šepot v uchu rozjařeně výská, proletěl se poli a loukami, sluncem zalitými úbočími, ve vzduchu udělá obrat a řítí se pln energie naplňujíc mě pocitem štěstí, elánu.

Tajemně zní hlas moře, ukolébává vlnami, které se pravidelně vrhají zpěněně na útesy, melancholie zataženého obzoru deštěm nejistoty omývá mou mysl.

Sykot páry a mihot plamene vyžene z hrdla řev zuřivce, neklidného, strhávajícího vše v cestě, který sežehne každou píď vášně a lásky, nezkrocený hřebec mého srdce.

Jako uhel vynoří se potají, neviděn, spřádá temná slova jako pavouk na noční báni novu, opantá mě svým libím pochlebováním – podléhám zlu; duše má spas se...!

1890, Whitechapel

Charlotte neměla ve zvyku naslouchat cizím hlasům. Bylo jí jedno, kolik lidí říkalo, že Alfred je nevhodná partie. Je upravený. Až příliš. Nezáleželo jí ani na tom, když jí přítelkyně říkaly, že muž má téměř povinnost brát si manželku, kdykoliv si zamane. Byla ráda, že Alfred je něžný. Když se narodila Polly, hlasy skoro zmizely.
Pak ale jednoho dne začaly šeptat její vlastní obavy. U dveří stál mladík, co tvrdil, že je od novin. Pozvala ho dál. A pak uviděla, jak se na něj Alfred podíval. K šepotu se přidalo bodnutí u srdce. Někdy mají cizí hlasy pravdu.

Tikání hodin, odbily půlnoc. Ještě nezačal pracovat na své práci. Pohlédl na obráceného svázaného mladíka u zdi.

Bodni ho... Zabij. Chceš to. Nepatlej se s tím dnes... Máš zlost z minulého selhání. Vše bude dobré. Znělo mu v hlavě, on tiše zamručel a zacpal uši.

"Ticho! Ne, musím se soustředit... Neudělat stejnou chybu. Nachystat to, jako vždy..."

Myslíš, že to budou brát vážně? Ne. Dostaň to ze sebe, vezmi nůž!!

Zavřel oči, zhluboka nadechl. Ovládne se. Ano, klid.

Najednou však popadl nůž a zabodl do bezvládného těla. A znovu, znovu... Cítil se uvolněný. A přesto mu z očí tekly slzy.

Číselná stanice je nápad přes sto let starý, ale stále účinný. Můžete zjistit, odkud vysílá. Nemáte jak zjistit, pro koho. Na autorádiu ladím frekvenci 13.2. Enigma je nápověda k jednomu z našich pěti nouzových hesel. 

„… dva jedna osm šest čtyři…“ Syntetický hlas. Další dva nebo tři lidské v pozadí. Deset opakujících se číslic. IP adresa. Podám papír dozadu Sabině. 

„Co je Funkschussel M3?“ 

„Heslo. První model šifrovacího stroje Enigma. Chce to přihlášení?“ 

„Chce login a heslo. Jaký je login?“ 

„NDausch. Velké N, velké D.“ 

„Funguje. Vidím mapu s čísly. Nula až třiadvacet.“ 

„Je to mapa portálů s otevíracími časy.“

Jsou s dědečkem v parku. Jaro je v plném proudu, ptáci v křoví a stromech se můžou ukřičet. Holčička má oči navrch hlavy, jak dědeček na každé pípnutí, každé začiříkání hned ví, komu hlas patří.

***

Chlapec sedí v křesle, oči zavřené, vnímá jen ušima, protože na to, aby se v představách přenesl do sedmnáctého století, mu stačí hlasy. Hlasy kardinála, pana de Tréville, d'Artagnana...

Hlasy z kotoučového magnetofonu.

***

Před necelou půlhodinou vše skončilo, ale zatím se nic neví. Vzduch houstne nervozitou. Cítí, že se potí. Čím dál víc. To strašné čekání na to, kdo vyhrál. Kdo bude mít víc...

...hlasů.