DMD č. 00 pro březen 2026. Téma: Ladění

Až zjistím, která z nich tohle zatracený prokletí aktivovala...
Songfic. A celej den, teda noc, pravil Brumbál, teda spíš vyděšeně zazpíval: „It will be hard days night...“ 
Nejde to zastavit.
Harry pozpěvuje „I am not afraid to keep on living, I am not afraid to walk this world alone“.
Draco sladce nyje  „I want it that way“.
„By mě zajímalo, co vypadne ze Snapea,“ zadívá se Gwen ne-ná-pad-ně na profesora lektvarů. „Doufám, že žádný lovesong.“
„Toho se snad bát nemusíme,“ střelím pohledem na dotyčného. Ani síla songficu nemůže přebít jeho vrozenou povahu.
„Du. Du hast. Du hast mich...“
No však.

Raxin studoval. Na podlaze za ním byly křídou nakreslené dva kruhy.

Vchodové dveře vrzly. Po chvilce vstoupila do místnosti Ílie. Celá špinavá, tváře umazané, oděná v jednoduché krátké róbě z listí slepeného pryskyřicí. Skočila do prázdného kruhu, usmála se, rozpřáhla ruce.

"Tadá! Úspěšný místoskok!"

"Íli, měla jsi jen místoskočit z jednoho kruhu do druhého. Ne zase někam do lesa."

Ílie se radovala. "Ale tentokrát jsem přistála jen den cesty od Kozlova! Zlepšuji se, vyladím to!"

"Hlavně bys měla vyladit, abys místoskákala i s tímhle," řekl Raxin klidně a ukázal na druhý kruh. V něm čekaly jako pomačkaná hromádka Íliiny šaty.

"Ne, tohle si rozhodně nemůžeš vzít na první rande!" řval vztekle Oliver.

"Říkal jsi, že musím udělat první dojem," pokrčil rameny Henrik.

"Takhle oblečený ho rozhodně uděláš... Ale ne dobrý! Vždyť by tě mohli zavřít! Sundej to, půjčím ti něco normálního!" prohlásil Olík šmátrajíce ve skříni.

"Ale vždyť je to to nejlepší, co jsem kdy na sobě měl."

"U tebe je laťka dost nízko. Vem si tohle!" hodil Oliver Henrikovi hromádku oblečení.

"Moje oblečení rozhodně k mé postavě ladí líp než tyhle hadry! A je praktičtější." ohrnul nos Henrik.

"To možná, ale plátová zbroj se do italské restaurace prostě nehodí."

Geralt byl naštvaný. Po odchodu z města se nálada v jejich malé skupince nevyvíjela vůbec dobře. Již pár týdnů spolu cestovali, měli se znát, rozumět si. 

Ale nějak to teď nebylo ono.

Zaklínač usilovně přemýšlel, co se stalo. Co bylo tou příčinou. 

Nemyslel si, že by tou příčinou byl Marigold – i když věděl, že ten je občas malá osina v zadku. Ani Elzee, které stále usilovně hledal pomoc a která se chovala úplně normálně jako mladá nenápadná dívka. Čím dál větší pocit měl, že příčina je on. Přemýšlel, co by měl u sebe změnit.

Cvakání z lesa řešení problému oddálilo. 

"Já se na to... " 
"Co je?" nakoukl do místnosti kolega. 
"Nic. Nemůžu doladit tu zatracenou depozici. Chci sto nanometrů plus mínus deset. Koukni: první pokus -  čtyřicet. Nastavím čtyřnásobný průtok - čtyřikrát tlustší vrstva. Fajn. Uberu na dvojnásobný a mám šedesát, ne osmdesát. Ta závislost měla být lineární. Lineární, chápeš?"
"Hm. Budou tam další vlivy."
"Zjevně. Znova původní podmínky a sto."
"No vidíš." 
"Ale sto tisíc! Ta blbá aparatura se ucpala! Serem taku robotu, idzem v baně robit, tri tisícky čistá ruka!" Praštila do stolu, až se otřásl. 
"Počkej... to fakt myslíš vážně... že bys toho nechala?"
"Jo. A nevymlouvej mi to."

Pellegrino walked into the tower’s conference room. “I am here to adjust the lighting system,” he announced to the perplexed audience, and went straight for the electricity panel in the far corner. He removed the cover and started fiddling with controls.

“Alright,” he said after a while, “Now I’m going to fine-tune the output to consume less energy.”

“Umm…” Jeremy chimed in uncertainly, “are you quite sure that’s a good idea?”

“No worries, I’ve done this a hundred times,” said Pellegrino, and flipped the final switch – and with a shower of sparks, the entire conference room was plunged into darkness.

Testovací drabble si nasadilo bezpečnostní přílbu a s hlubokým nádechem, který mohl být jeho poslední, vykrčilo vstříc nemilosrdným strunám Jsoucna, rozladěným tak, že řezaly do reality s vervou kráječe na vajíčka, který nechal speciálně v Toledu vyhotovit hlavní inkvizitor.

Drabble si stáhlo do očí klobouk mstitele. Vzápětí ho zase povytáhlo, protože mu širák značně omezoval rozhled.

Jsem samo, uvědomilo si testovací drabble.

Takový už je úděl laboratorních literaturních pokusů.

Málokterý najde druhy po svém boku v almanachu, věrného přítele v časopise, který rok za rokem bojuje o čtenáře, finance a jehož redakce se dušuje, že se na to příště vykašle...

Přichází skrytě, tajené v koříncích v hlubinách země, a přesto již znělé, jako když se ladí struny citery guqin, jako první tóny flétny, dosud bez zřetelného rytmu.

Až slunce gongem paprsků odměří začátek skladby, je rychlá, dramatická v růstu, působivá v květu, barevná a živá.

Víří na jevišti záhonů a trávníků, pod vedením Mistra Jeřábí šat přechází z chaosu do řádu. A Mistr sám uprostřed všeho – tvář jako děsivá maska bojovníka, v duši vyrovnaný klid. 
Rukama podpírá nebe, nohama pevně zapřen v zemi. 
Je červ i drak.
Je jin i jang.

Je v dokonalém souladu se sebou i se světem.

Přecházel po pokoji sem a tam a přemýšlivě si mnul bradu, jak se na komisaře v zácviku slušelo a patřilo. Na rameni mu při tom seděla Kanárek a ruce měla v bok - vílu nejspíš nikdo nenaučil, jak se správně dumá. 

"Máme tady nesmírně složitou vraždu. Čtyři hudebníci, čtyři smyčce... a takoví velcí kamarádi! Jistě, hosté tvrdili, že jím to včera trochu skřípalo, ale přece by... taková hnusná smrt!"

Víla se napřímila, až to s Klouzkem zacloumalo, a významně se nadechla. 

“Ty víš, kdo to udělal?!” zvolal, protože neviděl její výraz.

Zavrtěla hlavou. "Dalo by se říct, že jim to... neladilo."

Kdysi kdosi vymyslel heslo: hladce oholen, dobře naladěn. Přiznám se, že tu první půlku hesla ne vždy dodržuji. Koneckonců, při této virtuální formě kontaktu s ostatními účastníky DMD to nijak nevadí.

Dobře naladěn se však snažím být. I když nepochybuji, že tato akce přinese alespoň občas chvíle, kdy budu mít ze zadaného tématu těžkou hlavu a náladu zhoršenou. Ovšem věřím, že to dám, stejně jako v předchozích letech.

Zrovna dnes jsem si uvědomil, že v tomto tisíciletí jsem prožil více dubnů s drabblaty než těch bez nich. Je to tedy pro mě už určitý rituál a snad jsem naň naladěn.