Sandman

"Tady je sekce se zmrzlinou," nasměroval mě můj průvodce Sněním. Začaly se mi sbíhat sliny, když jsem viděla všechny ty příchutě.

"Ne, nemůžu," vzpamatovala jsem se. "Ještě bych přibrala."

"Tohle je sen. Ve snu se nepřibírá."

To mi stačilo. Vrhla jsem se na zmrzlinu jako hladová lvice.

"A kam půjdeme teď?" zamumlala jsem, pusu plnou čokolády.

"Teď?" Můj průvodce se zakřenil. "Ukážu ti úsek častých nehod."

"Ale ne," zarazila jsem se. "Nebude tam... krev, že ne?"

"Kdepak."

"...Tak tady se lord Morfeus koupe a zatímco ho ostatní šmírují, zakopávají o vlastní nohy," prohlásil průvodce.

Tentokrát mi sliny netekly kvůli zmrzlině.

"Ehm... jak je další replika?"

Protočila jsem oči v sloup.

"Co to jako mělo bejt?" Filip vyštěkl. Herec byl výborný, když se obtěžoval text naučit. To se poslední dobou stávalo málokdy.

"Co myslíš?"

"Ten ksicht!"

"Podíval ses do zrcadla?" neubránila jsem se sarkasmu. Filip s nadáváním práskl dveřmi a zmizel.

"Skvělý, a kdo nám teď toho Morfea zahraje?" povzdechla jsem si. Dělat adaptaci Sandmana mi byl Lucifer dlužen.

"Já," zazněl hluboký hlas. "A ani nebudu potřebovat nápovědu."

Nemusela jsem se otáčet, abych věděla, kdo to je. "Přicházíš jako na zavolanou, Sne."

"Kdo myslíš, že vymyslel pojem deus ex machina?"

"Touché."

Constantine si zapálil cigaretu. Zaškaredila jsem se.

"K věci, prosím."

"Jak chceš, krásko." Vyfoukl kouř do vzduchu. "Sandman, to je kapitola sama pro sebe. Jeden z nejmocnějších Věčných. Nemá vkus. Chodí oblékaný jako strašák."

"Ještě něco?"

Constantine se zamyslel. "Je to cíťa. Rád předstírá, že je nedostupný, ale ve skrytu duše je to romantik."

"Skvělý," povzdechla jsem si. "Co teď s tím mám jako dělat?"

Pokrčil rameny. "Co já vím. Jsem exorcista, ne párový psycholog."

"Ale jak by ses zachoval na mým místě?"

"Upřímně? Prostě Morfea plácni po zadku. Pak pochopí, že o něj máš zájem."

"Že se vůbec ptám."

"Nesmíš vyslovit jeho jméno."

Povytáhla jsem obočí. "Proč ne?"

Bledá dívka si poklepala na rty. "Ve jméně spočívá moc. Můžeš jím přivolat síly, kterých je radno se vyvarovat." Pousmála se. "Nechceš přece, aby jejich hlasy nad tebou získaly kontrolu, ne?"

***
Na její slova jsem myslela i večer těsně před spaním.

Hlas... tak jednoduchý nástroj, samozřejmost. Nenapadlo mě, co všechno s ním dokážu, pokud do něj vložím dostatek tužby.

Pohlédla jsem do zrcadla, nadechla se... a zašeptala jeho jméno. Třikrát.

"Proč mě voláš?"

Naše hlasy se smísily, ruce dotkly, odrazy ve skle setkaly.

"Protože mi chybíš."

"Proč?"

"Protože jsi můj Sen."

"Být členkou Snění vyžaduje odříkání, sebeobětování a..."

Sen ztratil nit, když jsem mu do obličeje frnkla kuličku papíru. Obočí mu vylétlo dramaticky nahoru.

"Ty mě vůbec neposloucháš."

"Ne, protože je to nuda." Frnkla jsem po něm další kuličku.

Sen ji zachytil v letu. Pohotový parchant. "Připomeň mi, proč se tě snažím vychovávat a respektovat, když se chováš jako malá?"

Věnovala jsem mu zářivý úsměv. "Protože mě zbožňuješ."

"Drzé dítě."

"Sexy Sen."

Přimhouřil oči a přitáhl mě k sobě. "To odvoláš."

"A co mi uděláš, když neodvolám?"

Sen přiblížil svou tvář k mé... a nacpal mi kuličku do nosní dírky.

"Hej!"

"Vážně se musíme přestat takhle potkávat," pronesla jsem, když si ke mně Smrt přisedla na lavičku v parku.

"Proč?"

"Protože se pokaždé vyděsím, že jsem právě umřela."

Smrt se pousmála. "A já ti vždy připomenu, že budeš žít dlouho."

"Touché," přikývla jsem. "Co pro tebe můžu udělat?"

"Mohla bych se tě zeptat na totéž. Doneslo se mi, že potřebuješ přátelské babské ucho, které by tě vyslechlo."

Začervenala jsem se a odvrátila zrak.

"Aha!" Smrt zajásala. "Já to věděla!"

"Sklapni," zabrblala jsem.

"Můj bratr Sen se ti líbí, co?"

"Jestli nepřestaneš mluvit, zabiju tě."

"Nemůžeš zabít personifikaci smrti."

"Chceš se vsadit?"

Hlínu prorazila ruka. Ábel se prodral ven z hrobu, do kterého ho Kain pohřbil. Tentokrát ho praštil do hlavy čajovou konvicí poté, co si Ábel troufl prohlásit, že preferuje kávu.

"Ahoj, Irvingu!" zahlaholil Ábel. Maličký zlatý gargoyle poskakoval okolo a pištěl.

"Ne, neboj se, Kain to nemyslí zle, jen je prostě cholerický, Irvingu," mumlal Ábel, zatímco se vrátil do domu.

"Ten gargoyle... se jmenuje Goldie!" zavrčel Kain.

"Ale..." Ábel zvažoval, jak ho jeho bratr popraví tentokrát.

Záhy to zjistil, když ho Kain prohodil oknem... zavřeným.

"Kdo by si pomyslel, že defenestrace funguje lépe než konvice," pohladil Kain gargoyla po hlavě.

Paprsek ho polechtá po tváři. Za okny vychází slunce. Hob se zavrtí a otočí se na figuru pohrouženou mimo svět bdění. Donedávna netušil, že i mocné antropomorfní vtělení, jakým byl Morfeus, může snít, když prakticky sny stvořil.

Políbí ho na rameno. Je tak zamilovaný, že i všechny ty zvláštnosti a chyby se mu zdají přitažlivé. Zkrátka proto, že jsou jeho součástí. Díky nim je Sen jedinečný, nenahraditelný. Nad rámec mystické existence.
Hledí na něj a říká si: jaké štěstí, že zrovna já jsem tě našel v tom širém a rozlehlém světě… Že ty jsi našel mě.
Bez pomoci a nápověd.

"Na počátku všeho byl..."

Sen otevřel oči a rozhlédl se. Miliony hvězd. Dvě z nich mu spadly do očí.

"A co se stane potom?" zašeptal povědomý hlas.

Sen ulehl na lože z vlčích máků. Snil o lásce, bolesti, ztrátě, smíchu, naději. Mohl spát celá tisíciletí anebo snad jen okamžik, ale když znovu procitl, rozpínaly se okolo něj světy, širé, rozmanité, zaplněné tolika životy a ještě více sny.

"A co budeš dělat nyní?" zeptala se dívka, kterou rozpoznal jako svou sestru.

Sen se odebral do svého paláce. Usedl na trůn. A i dnes, o miliony let později, na nás stále dohlíží.

"Jsi si jistá, že je dobrý nápad se tam vydat na vlastní pěst, krásko?"

Constantine si zapálil cigaretu. Ušklíbla jsem se na něj.

"To si piš."

***

Morfeův zámek byl obklopený strážemi. Rozhodla jsem se dovnitř proniknout jediným možným způsobem.

Převlečena za Morfea, s nezbytnou helmou na hlavě, jsem míjela ostatní. Někteří se uklonili, jiní zamumlali: "Můj pane."

Prozatím dobrý.

Podařilo se mi dostat do Morfeovy ložnice. "Skóre!" zajásala jsem, když jsem spatřila svůj cíl. Vzala jsem první z nich do ruky a...

"Jiní by vetřelce udeřili pěstí. Já chci raději vědět, co děláš s mou sbírkou gumových kachniček."

A do...