DMD č. 10. pro 10. 4. 2013. Téma: V pravé poledne

Byl jeden z teplých letních dnů a v Dolu probíhaly již od rána trhy. Celé město zářilo změtí barev, zvuků a vůní. Obchodníci se snažili navzájem překřičet, děti se smály, ženy švitořily nad pestrými látkami a muži platili útratu.
Teplý vzduch se tetelil a mírný vánek příjemně chladil na tvářích. Na městské věži začali troubením oznamovat poledne.
Vánek se změnil ve vichřici a slunce překryl stín. Všechen hlahol trhů naráz ustal. A do nastalého ticha se ozvalo hlasitý řev. Dračí řev.
Zanedlouho se zřítily první budovy a vypukly první požáry.
Čtrnáct minut po poledni nezbylo z Dolu nic než trosky.

It is noon when, in the middle of a busy street in the middle of a busier city, person X meets person Y. They briefly shake hands and then walk in oposite directions. It's not an encounter of friends, for the handshake is cold and impersonal.
A casual observer would forget the meeting. But we know better. We watch and we understand.
The information transfered in the brief touch is what governments would kill for.
We don't kill. We simply wait for X to deliver the key to the world's most advanced technologies.
Our time has come. We are Anonymous.

Uskočil, zavířil v nízké piruetě. Potvora se o něj otřela a drápy mu natrhla rukáv. Udeřil. Zapotácela se trochu, ale rovnou znova zaútočila, zuby mu sklaply kousek od krku. A už se zase blížila, cenila zuby a slintala.
Bodl, čepel zaskřípala, obluda se chvíli kroutila a byl konec. Geralt se ztuha narovnal, cvičně zahýbal rameny, usoudil, že je celý, a vydal se na cestu zpátky ven.
Horké parsky slunce stojícího přímo nad hlavou ho bodaly do zátylku. Přímo před sebou měl starostu a jeho tři pohůnky, právě si dělili jeho věci. Skutečnost, že z jeskyně vyšel živý, je ošklivě zaskočila.

Kuchyň vypadala, jako by v ní bylo minimálně pět lidí současně. Nože krájely, nádobí se umývalo, vařečky míchaly a mezi vším tím chaosem pobíhala Molly Weasleyová a dirigovala náčiní hůlkou. Konečně rachot ustal. Doupětem prostupovala vůně, která pomalu přitahovala ke stolu jeho trvalé i dočasné obyvatele.
Na stole už elegantně přistávaly talíře, když se otevřely dveře.
„Harry, můžu s tebou na chvilku mluvit?“ zeptal se Brumbál. Než ale Harry stačil odpovědět, stála před Brumbálem Molly, které se v ruce nějak ocitl nůž.
„Albusi, v mé kuchyni se oběd podává v pravé poledne. Takže buď počkej, nebo si sedni a jez.“

Jest časné ráno.
Králem zvaný
králík na trůn na čas vsed'.
Ten samec - sobec samozvaný -
v hledí nemá na smrt vhled.
Jest ráno pozdní.
Po zdech v svitu
klouzá, tuším, v uších jed.
Tak ušák chvěl se chvíli v krytu,
pak jak blázen ze tmy vzlét'.
Jest dvanáct času poledního.
Blázen bližních zbloudil hned.
Když ten bloud zničil posledního,
na šaška si, blouzniv, sed'.
Jest odpůldne.
Čas přeskvělý!
Šašek štěrchá rolničkou.
V ní je sláma místo srdce,
tluče rozum paličkou.
Jest zas půlden, žádných řečí!
Čas - mráz, zmaru marná věc.
Uši blázna s šaškem brečí,
z krále stal se pitomec.

Ploužila se prašnou cestou a nasupeně funěla. Byla naštvaná. Poslední dobou jí k zešílení vytočené matky už nevolaly. Účinnější bylo zakázat dítku telku nebo počítač, než na něj volat Polednici. Tímhle tempem může se živností seknout. Za pár minut bude pravé poledne, poslední březnová neděle.
Najednou to zaslechla! Konečně si některá matinka vzpoměla na své vlastní dětství a běsnícímu potomkovi slíbila odnos a likvidaci zlou, šerednou Polednicí.
Otočila se a neomylně zamířila k domu, odkud volání zaznělo. Došla ke dveřím, vzala za kliku a čeká, že začne odbíjet poledne. "Cvak!" Zapoměla si přeřídit čas safra, je pozdě, pozdě, pozdě, pozdě!!!

"Občas bych si taky chtěla dovolit jít někam tancovat," povzdychla si Popelka nad hromadou učebnic.
"Ale to přece není žádnej problém," vyrušil ji nakřáplý hlas. Jeho majitelka se z čista jasna objevila v pokoji. Mávla cigaretou a, aniž by se Popelka zmohla na protest, zbavila dívku veškerého decentního oblečení. Než se nadála, byla Popelka oděna do hávu, za který by se jedna dívka u silnice nemusela stydět.
"Kdo jste?"
"Já jsem tvoje pouliční víla. Teď už upaluj a vrať se až v pravé poledne."
"Proč pravé poledne?"
"Děvče, v takovýmhle ohozu snad nečekáš, že tě princ nechá odejít před půlnocí?"

Zazvonil budík. Tím to vlastně celé začalo. Vždycky za to mohl budík.
Z krásného ticha se stala kakofonie zvuků. Naráz, jako když střelí.
Všechno zvonilo, běhalo, dupalo, mlaskalo, křičelo a řinčelo.
Jon zakopl o svou vlastní bačkoru a teď poskakoval po pokoji a skučel bolestí.
Odie byl nadšený, pletl se mu pod nohy a jazykem se mu pokoušel olíznout bolavý palec.
Pak se oba zamotali do záclony, strhli lampu, převrátili křeslo a skončili svázaní v kuchyni.
Vtom z toustovače vyskočily zčernalé tousty a kávovar začal temně chrochtat.
Garfield pod dekou zaskučel: „Pondělní ráno by mělo začínat v poledne. V úterý.“

Zvon na Petrově odbyl poledne, i když hodiny ukazovaly zatvrzele jedenáct. V tu chvíli desítky nenechavých rukou začaly chňapat naslepo v otvorech černého čehosi uprostřed náměstí.
„Asi jsem beznadějně zaostalý, ale nepřipadá vám to celé přece jen poněkud frivolní, Raduite?“ zeptal se starší pán ve staromódním obleku svého společníka. Ten se uchechtl.
„Dneska je jiná doba, pane Ogilvy. Ale máte pravdu, kdybych tehdy viděl tohle, asi bych se s tou obranou tak nenamáhal.“ Odmlčel se, zatímco úspěšný výherce kuličky křepčil okolo.
„Na druhou stranu, postavili mi tady kousek u Jakuba moc pěkný pomník,“ pochválil, „chudák Torstenson mi ho dodnes závidí.“

Poslední maska se jmenovala V poledním slunci vidět cestu domů. Byla z lipového dřeva, a když si ji Tallis nasadila, mohla zahlédnout stezky, které si dřív označila, a někdy i svůj starý domov.
Tou dobou obědvali převážně sušené maso ze Scathachových zásob a noc co noc se hladově milovali. Kolem to páchlo močálem a vlhkou práchnivinou a všechna mytága to táhlo na sever.
Lavondyss se přiblížila, ale ještě měli starého chromého jelena, a tak se sněhu nebáli.
Příštího dne, když slunce stálo v nadhlavníku, Mrzáček, její průvodce, vprostřed Černého potoka zcepeněl a Tallis pochopila, že cestu domů už nikdy nenajde.