Moje články

Druella (Gwendolína)
Jak dospět (Jacomo)
Kolibřík (Lady Lestrade)
Návštěva (Smrtijedka)
Nepřímá úměra (Regi)
Odlétlo dětství s posledním motýlem (Owes)
Týden křiku (Danae)
Úkol splněn (Luciuska)
Zablyštělo ostří (strigga)
Změna názoru (Rorico)

„Inu, maminko, marná sláva, pokrok nezadržíš,“ pravil tatínek toho dne, kdy do našeho městečka dorazil zástupce firmy Electrolux, aby předvedl své nejnovější zboží.
Pročež se všichni shromáždili v Národním domě, kde jinak dávají němé filmy, co přes ně porád prší, a napjatě poslouchali, kterak má vypadati moderní domácnost.

Pročež tatínek tu luxovací věc nakonec koupil.
„No, tatínku,“ pravila maminka dojatě a políbila tatínka.
„No milostpane,“ pravila Kristýna a hned tu mašinku běžela vyzkoušet.

Pročež o týden později už zase vyklepávala koberec ručně, anóbrž ta elektrická věc po spuštění rachotila až hanba a vířila prach tak, že by se jeden nedouklízel.

Říká se, že boje mezi Ješiňáky, ostávajícími v Chaloupkách, a Habrováky, jejichž území se rozprostírá po obou březích potoka javornického, jsou staré jako lidstvo samo, anónbrž ani pan řídící jejich počátků nepamatuje.

Pověst dále praví, že když obě strany po sobě metaly kameny, pokřikovaly hrubá slova a vůbec byly v nejlepším, objevilo se na bitevním poli procesí z Vambeřic, zpívající nábožnou píseň Maria, Maria, denice vítězná.

Pročež obě strany musely ukončit boje a přestat vyvádět jako divá zvěř.
Ono území se později začalo nazývati U modlenýho a všichni Ješiňáci i Habrováci se mu dodnes v pověrčivé bázni velikým obloukem vyhýbají…

Zima byla letos velice dlouhá, pročež netrpělivě vyhlížím jaro, neboť začnou cvrlikat ptáci a všechno se konečně zazelená.

Kocour Honza taktéž vyhlíží jaro, jelikož moc rád chytá vrabce, co si na dvorek létají sesbírat drobečky.
On vždycky sedí, mhouří oči a dělá, jako by se nekoukal, ale přitom číhá.
Málokdy však nějakého vrabce chytí, jelikož mu pokaždé frnknou.

Jenže tenhle byl sotva opeřený a hloupý, pročež se Honza mlsně olízl.
Ale jiný starý vrabčák začal se strašlivým křikem kocourovi létat kolem hlavy.
Něco si zkus, nezdárníku, a klovnu tě do nosu, to uvidíš!

Pročež z toho Honza málem dostal psotník.

Když byla Mančinka malá, tak jenom ležela a vůbec nemluvila, nýčko už je ale větší, pročež porád něco žvatlá.

A když ji Kristýna v kuchyni krmí krupicovou kaší, vykřikuje ‚ham‘ velmi hlasitě a maminka má radost, jak jí šmakuje.

Jenže teď Kristýna v kuchyni nebyla, jelikož se objevila na schodech od sklepa s ošatkou jablek a pravila: „Mluvila jste o mně, milostpaní?“

Pročež maminka spráskla ruce. „Jezuskote, vy jste tam to děcko nechala samotné!“

A zatím Mančinka seděla u otevřené trouby a kocour Honza seděl vedle ní a olizoval se nesmírně, jelikož právě zhltnul celé stehno z naší božíhodové husy.

Čeledín Jakub od Bejvalů jest nemluva a lidé proto soudí, že to nemá v hlavě v pořádku. My hoši ovšem víme, že to jenom předstírá, aby mu všichni dali svátek. A když má volno, moříme ho, aby nám postavil draka.

Když jsme ho mořili naposledy, hrál zrovna u Friedmannů karty, pročež nás odbyl, že nemá kdy.
A pan Friedmann pravil: „Nějak vám ten list dneska nejde.“
„No bať,“ přikývl Jakub. Potom přebil jeho kulovou sedmu trumfovým esem. „Inu…“ pokrčil s úsměvem rameny.

Pročež jsme zajásali, jelikož bylo jasné, že v dobrém rozmaru nám postaví takového draka, že Habrováci puknou závistí.

PAJDA (-y, -ou)
1) kulhavý člověk, viz heslo mrzák, též Zilvar Josef st.
2) málo obvyklé české příjmení, viz heslo příjmení česká neobvyklá
3) pes Eduarda Kemlinka (viz heslo Poláček, Karel: Bylo nás pět – postavy), vyznačující se milou přátelskou povahou, jakož i extrémní žravostí. Jest velice dlouhý, ale nožičky má krátké a křivé. Umí utíkat tak, že ho nikdo nedohoní. Když utíká, tak se směje, vyplazjuje jazyk a uši mu plandají kolem hlavy. Když chce, aby mu doma otevřeli, tak zaťuká ocáskem na dveře. Nejraději žere všechno. Klidně i máčenou okurku nebo špulku režných nití, viz též heslo přírodní úkaz.

Včera si tatínek oblékl sváteční šaty a pravil: „Co naplat, maminko, musíme mezi lidi, aby se neřeklo, že živnost upadá.“
S bráchou Láďou potom hráli piliár, všecky obehráli, zejména cukráře pana Svobodu, pročež tatínek objednal kořauku pro celou hospodu.

Dnes se probudil až odpoledne a hned po Kristýně žádal studený obklad. Potom vstal, jelikož musel nutně na dvůr. Načež zašel do kvelbu pro kyselou okurku a zpátky do kuchyně vyměnit studený obklad.

Pročež maminka pravila: „Vendo, Vendo, stálo ti to za to?“
A tatínek odpověděl: „Já to nechápu. Vždyť té jalovcové nebylo víc než kalíšek nebo dva, čili prakticky nic.“

Před několika dny se na všech nárožích objevily plakáty oznamující, že do městečka zavítá slavný cirkus Rudolfi.

Pročež ode dneška máme ve třídě nového žáka. Nazývá se Kasalický Alfons, umí veletoč na bradlech a vůbec je nejlepší v tělocviku, jelikož když ho někdo sváže provazem, dokáže se z každé smyčky hned vyprostit. Je proto velice hrdý a každému vykládá, že je to starý Houdiniho trik.

Pročež mu Pepek o přestávce přivázal ruce tkaničkami k židli, a zatímco Kasalický nadával a usilovně se kroutil, sežral mu celou svačinu.
Děsně se přitom šklebil a pravil: „Tohle, holenku, je zase Zilvarova válečná lest!“

Když nemůžu lítat po venku, tak čtu.
Nejraději kliftónky a verneovky, jelikož mám v úmyslu státi se taktéž hrdinou, odhalovat nekalé živly, létat ve vzducholodi neb horkovzdušném balónu a podniknout slavnou objevitelskou výpravu.

Když jsem to ale řekl před strejdou a tetou Vařekovými, co k nám v neděli přišli na oběd, tvářili se velice pohoršeně a zatímco si pořád nandávali na talíř, pravili: „To je ta vaše výchova, pak to máte někam dopracovat, když všecko prožerete a rozházíte za hlouposti.“

Pročež tetě při řeči zaskočila kost.
Já se smál a šklebil velice škodolibě a ona pravila: „To máme za všechno.“

Měl však smůlu, neboť celou událost od svého stánku na náměstí pozorovala jedna z pravidelných přispěvatelek poláčkovského Drbu.
„Na tydle vočadla jsem viděla, jak si ty kolečka cpe do kapsy i s voskovaným papírem!“ dušuje se důvěryhodná obyvatelka našeho městečka Kozí Kuncka.

Berní rada Kemlink se přes veškeré naléhání redakce k uvedenému incidentu odmítl vyjádřit. Nově vzniklý popěvek ‚Pan Fajst, tláču zblajz!‘ však kvitoval s potutelným úsměvem.

Tohle se dělá, Lumíre?

Pan Fajst jest pokladníkem na penzi. Má spoustu času a proto otravuje a donáší na nás do školy. Pročež jsme mu přísahali strašlivou pomstu.

Letos o vánocích k nám přijel na návštěvu brácha Láďa, co se učí na příručího až v Teplicích. Mluvil hlubokým hlasem, ptal se mě, jak prospívám, a koukal mi do sešitů.
Ale já beztak věděl, že by nejraději kul pomstu s náma, jenže nemůže, anóbrž už je dospělý.

Pročež když jsme panu Fajstovi psali na dveře neslušný nápis, Ladislav stál na rohu, pokuřoval sváteční viržinko a dával bedlivý pozor, aby nás při tom psaní nikdo nenačapal.

Dnes nebyla škola, ale divadlo, pročež jsme museli donést korunu, krom chudých žáků, kterým to zaplatil dobročinný fond.

Hráli pohádku o loupežníkovi Alibabovi, co létal na koberci a v láhvi přechovával džina. My divně koukali, pročež pan učitel pravil, že význam toho slova v orientálním nářečí znamená démon čili duch. A že podobné jevy zkoumá věda ententýnologie* nebo tak nějak.

Jenže když Pepek svému tatínkovi řekl, že Aladin vypouštěl z láhve džina, pan Zilvar ho pořádně natřel, ať nevrdlouhá, jelikož gin se odjakživa nazývá borovička**, anóbrž se vyrábí z jalovce.

A Pepek pravil, že se na nějakou ententýnologii příště vykašle.

S Otakárkem Soumarů kamarádím, jelikož mi půjčuje verneovky.

U Soumarů jest to převelice krásné, neboť před krbem mají kůži z jaguára, která cení zuby a vyvaluje oči a my si s ní hrajeme na Afriku, pročež Otakárkova slečna vychovatelka pravila, abysme neřvali jak paviáni. My teda neřvali, ale kouleli si se skleněným okem, co tomu jaguárovi při hraní na džungli vypadlo, pročež na nás koukalo velmi vyčítavě.

A pan Soumar po něm uklouzl, takže volali doktora, aby mu dal dlahu.
My se tvářili nevinně a ctnostně a paní továrníková mi nabídla kus koláče, jelikož prý mám na Otakárka dobrý vliv.

Dnes přišla do kvelbu paní Hrazdírová pro láhev železitého vína a při placení vzdychala, že jejich Jiřinka je už zase marodná, jelikož trpí nechutenstvím, jakož i chudokrevností.

Já se děsně šklebil, ale tak, aby mě tatínek neviděl, anóbrž bych obdržel kázání, abych se nešklebil jako skoták.

Paní Hrazdírová vypadala lítostivě, pročež jsem se musel zapřít, abych jí nevyzvonil, že s námi Jiřina včera byla na válečné výpravě, kdežto jsme z indiánské dýmky zvané kalumet hulili bramborovou nať. A Jiřina s námi hulila taktéž a Zilvar ji přitom učil nevhodná slova.

Pročež pravila, že hošenčí hry jsou mnohem lepšejší než holčenčí.

Můj druhý nejlepší přítel se nazývá Jirsák Čeněk.
Jeho tatínek je čepičář a papučář, ale ve volných chvílích cvičí u dobrovolných hasičů, co mají za patrona svatého Floriána v brnění, což se mi velice líbí.

Pročež stojí na poličce u Jirsáků v kuchyni a dohlíží, aby nikdo nezaložil požár neb jinou pohromu.

A pan Jirsák pravil, že se mu poslední dobou zdá nějaký zašlý, pročež tu část brnění, která se v cizím nářečí nazývá kyrys, začal kousek po kousku polepovat pozlátky od čekulády.

My s klucima ochotně vypomáháme, děláme, že taky pilně polepujeme, a přitom všechnu tu čekuládu pokaždé sežereme.

Můj nejmilejší přítel se nazývá Bejval Antonín, kterýž jest veliký vynálezce.

Zrovna nedávno vynalezl hru na stopovanou, pročež jsme cestou lesíkem sledovali pana Pivodu, toho sodovkáře z Habrové, když se tam zničehonic objevila naše služka Kristýna.

Pan Pivoda nízkým hlasem pravil: „To je ale náhodička, slečno, nechtěla byste kousek svézt, jelikož s sebou mám prázdný vozejk.“

A Kristýna se chihotala a vedli se spolu za ruce až k vrbičkám, kdež jsme každý obdrželi herdu do zad a malinovou sodovku, abychom doma mlčeli.

Zilvar z chudobince se zamyslel a pravil, abychom příště stopovali cukráře pana Svobodu, jelikož on jest velice mlsný.

Z celého zámku Bragelonne si Grimaud nejvíce zamiloval jeho zahrady.
Se svolením pana de la Fère v nich dlouhé hodiny dokázal sázet, vyvazovat, zastřihávat, prořezávat, roubovat, nastýlat, hnojit, kypřit, zalévat a všelijak jinak přemlouvat to nesčetné rostlinstvo k překotnému růstu.

Prvním rokem zanedbaná zahrada připomínala prales.
Druhým rokem prořezané stromy vpustily do oken trochu slunce.
Třetím rokem stará třešeň vedle altánku znovu rozkvetla jako nevěsta.

Když se o dva měsíce později nesčetné košíky začaly plnit granátově červenými plody, Grimaud sklízel všeobecnou pochvalu.
Trochu rozpačitě se usmíval a mlčky krčil rameny.
Nikdy toho moc nenamluvil.
Nemusel.
Jeho činy hovořily za něj…

George a Touha hroznů. Prý BJB. Nemyslím si to a sladkobolnou melancholii tohoto drabble si znovu ráda připomenu.
ioannina a Člověk na nepravém místě aneb Jak nahoře, tak dole. Magický svět Bjørkhallenu. Co k tomu dodat?
Jacomo a Dětské čarování. Jemné, křehké a okouzlující drabble ze světa Harryho Pottera.
KattyV a Jak hořce voní mi ta sladká vůně. Věřili byste, že i Minerva McGonagallová byla kdysi zamilované mladé děvče?
Lee a O hvězdách. Malý princ nerozeznatelný od své původní předlohy.
Macalaurë a Úhel pohledu. Poeta s lyrou a úsměvem na rtech. Tentokrát však zpíval na vážnější notu. Rovnou před kruhem Valar.
mila_jj a Jemné nuance japonské konverzace. Jedno z nejlepších uchopení zadaného tématu.
Peggy a Tak malá a už tak odvážná. Zdánlivě nenápadný drabblík, ke kterému se stále vracím. Možná budete i vy.
Regi a Kolegovo vysvětlení. Dokonale hagridovský Hagrid a brilantně snapeovský Snape.
Tora a Vlny v mrkvi. Vítejte v hotelu U devíti koček. Zdržíte-li se déle, je možné, že neodejdete sami.