Moje články

1. Rodinné důsledky časových paradoxů (Eso Rimmerová)
2. Když hlídá strýček (Arenga)
3. Verlyby, obludy a jiné ohavnosti (Tora)
4. Tajná rodinná porada (Xantin)
5. Sovátko je celé šedivé (Rya)
6. Kdo je připraven, není překvapen (ef77)
7. Jak to mohlo být (Rebelka)
8. Podobenství (Danae)
9. Nevýchovně výchovné (HCHO)
10.Slavné vítězství (Peggy)

1. Odváté listy (Faob)
2. Bersena (Arenga)
3. Krásné starosti (hidden_lemur)
4. Touha a naděje (ioannina)
5. Tam, kde je tma (strigga)
6. Inter arma silent musae (Kaspar-Len Myslitel)
7. Co s tím? (Peggy)
8. Bezradná (Aplír)
9. V maštali (kytka)
A nakonec desáté, žel, Alasdairovo zcela poslední. Hlas krajiny, kterému jsme spolu s ním mohli naslouchat, utichl.
10.Vězeň temné oblohy (Alasdair MacColla)
***

1. Neadekvátní výrazy (Regi)
2. Přetnout nekonečno (KattyV)
3. Vždy ve střehu (gleti)
4. Změna plánu (Piskor)
5. Mluvit do zdi (Lady Lestrade)
6. Paní trenérka (Owes)
7. Snílci (strigga)
8. Nekončící utrpení (Gwendolína)
9. Těžkosti dramatických momentů (Carmen)
10.Psychohygiena (Voldemort)

„Malfoyi! Co to zase… Dneska máme psát o poslední klapce!“
„Však ano.“ Draco z hábitu vytáhl bonboniéru a láhev skřítčího vína. „Duben končí a my dva pořád žijeme. Dobrý důvod k oslavě, řekl bych.“
„Jenže jsme zatím nezodpověděli hlavní otázku… Nesplnili jsme zadaný úkol, chápeš?“
„A co když jsme na to celou dobu šli špatně?“ nadhodil s potutelným úsměvem. „Co když o nás mudlové tak rádi píší a čtou proto, že je to prostě zábavné?“
„To…“
„Grangerová! Nehádej se. Raději podej skleničky.“
Chtěla něco namítnout, jenže byl rychlejší a umlčel ji jediným myslitelným způsobem.
Velikou čokoládovou pralinkou s peprmintovou náplní.
***

Tohle se Ron nesmí nikdy dozvědět, prolétlo Hermioně hlavou těsně předtím, než se inkriminovanou povídku pokusila ukrýt v zásuvce pracovního stolu.
„Nepodváděj, Grangerová,“ zapředl jí do ucha Dracův hlas. „Všechno čteme společně. Tvoje vlastní slova, pamatuješ? Takže ukaž.
Ohoho! Erotické prádlo? Zakázaná rozkoš, smyslnost a bezuzdná vášeň… To jako my dva?“ zavrtěl nechápavě hlavou. „Rudý satén, sametová pouta… lakovaná kůže… Grangerová, netušil jsem, že vedeš dvojí život. – Au! Počkej, neber mi to!
Jeden tady konečně objeví pořádné povídkové eso a ty nedokážeš nic lepšího, než jeho serióznímu vědeckému bádání házet klacky pod nohy.
Hele, nech mě aspoň dočíst ten odstavec…“
***

Nebelvírská šprtka. Protekční spratek. Mudlovská šmejdko! Fretko! Pitomá. Arogantní. Nesnáším. Nenávidím. Potterův mozku! Smrtijede! Zvracím, když tě vidím. Odporná zrůdo. O nic se neprosím. Pohrdám. Tápu. Jsem unavená. Lasičáku! Kreténe jeden zazobaný! Weasleyovský tupec. Žárlím. Bolí to. Mateš mě. Bojím se. Netušila jsem. Váhám. Zraňuješ mě. Nezodpovědný. Chybíš! Jak sis mohl myslet? Předsudky? Realita. Začínám chápat. Promiň. Odpusť. Přátelé? Možná. Snad…
Hermiona se probudila uprostřed noci. Ztěžka lapající po dechu, slitá potem.
Důvěrně známé Křivonožkovo zavrnění, když popaměti nahmátla hebký kožíšek, jí vrátilo trochu klidu.
Nádech, výdech…
Nejvyšší čas ten zatracený projekt dokončit!
Protože už z něj normálně začíná blbnout.
***

Žili byli dva kouzelníci, kteří se k smrti nenáviděli.
První z nich se proto rozhodl, že vzájemný spor vyřeší jednou provždy.
Mnoho dní připravoval jed tak zhoubný a ničivý, že jediná kapka postačí, aby přivodila okamžitou smrt.
Aby však jed neztratil účinnost, musel být přechováván v lahvičce z čirého horského křišťálu. Taková lahvička ale byla velmi drahá. Po úvaze proto kouzelník vlil svůj jed do ampulky už použité, dokonale vyčištěné pomocí kouzel.
Sotva se však první kapka jedu dotkla zabroušeného hrdla, zbytková magie zreagovala s jednotlivými přísadami a flakónek se roztříštil na tisíc kousků.
Nešťastný kouzelník byl na místě mrtvý.
*

Později si říkal, že klika, která mu zůstala v ruce při vstupu do Hermioniny kanceláře, ho měla dostatečně varovat.
Jenže nedbal. „Grangerová?“ protáhl místo toho rozmarně. „Vypadá to, že jsme spolu zůstali zamčení. Co podnikneme?“
Mile se na něj usmála. „Já zavolám údržbu, aby přišli prolomit bezpečnostní blokační kouzla. Ty zatím můžeš prostudovat tohle.“ Hodila mu do klína úplně novou dávku povídek.
Otočil první list a zděsil se.
Zamčení. S Grangerovou. V přístěnku na košťata.
Hádka.
Muchlovačka.
Uvízlí ve výtahu.
Zuřivá hádka.
Velmi vášnivá muchlovačka.
Povídku, v níž s Hermionou zůstali omylem uvěznění pod začarovaným jmelím, se už dočíst neodvážil.
***

Pokud šlo o Malfoye, Hermiona v tom mívala jasno.
ON je ten pomýlený s předsudky.
ONA tou, co velkoryse nabídla druhou šanci.
Dokud náhodou neobjevila všechny ty staré listiny.
Léta Páně 1691.
Inkviziční proces s ďáblovými přisluhovači byl dlouhý a krvavý. Udal je mudlovský čaroděj… Z osmadvaceti členů rodiny přežil jediný.
„Je mi to moc líto,“ špitla roztřeseně. A vůbec poprvé k tomu dodala: „Draco.“
„Tys je nezabila, Grangerová,“ zavrčel.
Trochu toporně jí přisunul šálek čaje.
Chroupali čokoládové sušenky a mlčeli.
Teprve mnohem později ticho přerušil jeho úšklebek. „Prosím tebe, hlavně kvůli tomu nezačni zakládat nějaký další potřeštěný spolek, ano?“
***

„Ministerstvo požaduje, abychom výsledky nějak uceleně zpracovali,“ oznámila Hermiona.
„Do kdy?“ Draco neochotně vzhlédl od rozečtené povídky.
„Do konce týdne. Prý si s tím projektem moc hrajeme!“ dodala naštvaně.
„To nebyl účel?“
„Ne! A nečti pořád! Neprošli jsme zatím ani desetinu –“
„Grangerová, klid. Nech mě uvažovat. – Ano, tohle by mohlo projít. Piš. Výsledky nezávislého výzkumu naznačují, že sedm z osmi testovaných objektů vykazuje značnou podporu stávajícího trendu Ministerstva –“
„Malfoyi!“ vylítla. „O tom ty povídky přece vůbec nejsou!“
„Jistě. Ale chceš v tom projektu pokračovat? Tak piš. – Jakož i ministra kouzel Kingsleyho Pastorka osobně.
Razítko.
Podpis.
Vřelé díky za další dotace.“
***

Ron si zhluboka přihnul máslového ležáku.
„Strašně se změnila. Teda panovačná bývala vždycky… Ale za všecko může ta pitomá Fretka! Co se stýkají, je jako vyměněná! Co když je uhranutá? Bystrozoři by měli –“
Harry se nerozhodně podrbal ve vlasech. „Nemůžeme Malfoye zatknout jen proto, že vzal Hermionu jednou do cukrárny. To není nezákonný.“
„Ale vzpomeň si, jak o něm mluvívala dřív? Hnusná zrůda, odporný malý šváb…“ Ron se příšerně zapitvořil. „Víš, jak mu říká teďka? Draco-on-se-hodně-změnil. Tak tomu pitomci říká!“
Harry do něj přátelsky šťouchl loktem. „Žárlíš. Jenže s tím ti žádní bystrozoři světa nejspíš nepomůžou.“
***

Draco mírně povytáhl obočí. „Chceš říct, že ses už zase pohádala s Lasičákem?“
„Protože mě strašně rozčílil! Měl koupit dvě věci. Dvě obyčejné věci. Kočičí písek. Lososovou kapsičku. Místo toho dotáhl pytel granulí a písek do akvária! Je tak nezodpovědný!“
„Sice to není má starost, Grangerová, ale proč si neustále namlouváš, že ten vztah má nějakou budoucnost? Hádky a usmiřování, pořád dokola…“
„Jenže co mám dělat, když ho mám přese všecko pořád ráda.“
Podal jí čistý kapesník. „V tom případě ti radím investovat do zásoby uklidňujícího lektvaru a do pořádné litinové pánve, kterou tomu tupci čas od času restartuješ mozek.“
***

Draco si zamyšleně podpíral bradu. „Grangerová?“
Když Hermiona vzhlédla, vypadala bezradně a jaksi podivně ztracená.
„Vymyslelas něco?“
Mdlé zavrtění hlavou. „A ty?“
„Nejprve slib, že mě neprokleješ.“
„Slibuju, povídej.“
„Mohl bych ti uvařit postaršovací lektvar. Vypiješ ho, prozkoumáš svou mysl a potom se kompromituješ odhalením všeho, cos v mládí promeškala.“
Prsty nervózně zabubnovaly po stole. Splněné téma je splněné téma, jenže… „Co vedlejší účinky?“
„Žádné. Samozřejmě krom toho, že se společensky naprosto znemožníš.“
„Malfoyi!“
„Jen se snažím pomoct. Vyrobím z tebe zoufalou vetchou…“
Bez varování ho praštila zaťatou pěstí. „Víš, čeho lituju už teď? Že mám za parťáka takového kreténa!“
***

Dracův hlas zněl značně podrážděně. „Pottere! Co si myslíš, že právě teď děláš?“
Harry si založil ruce v bok. „Právě teď ti oznamuju, že dneska jsem nahoře já.“
„Leda ve snu!“
„To není fér. Jsi tam pořád.“
„Protože mi dělá dobře mít nade vším kontrolu.“
„Ale sliboval jsi, že se budeme střídat. Že si zasloužíme… vzájemně pečovat…“
„Netuším, o čem to blábolíš, Pottere. A slez! Okamžitě, nebo tě shodím!“
Harry s ukřivděným výrazem zmuchlal svou peřinu do neuspořádané hroudy.
„Proč musím být pořád dole?“ zeptal se trucovitě.
„Protože to byl tvůj nápad vyhodit peníze za tyhle super úsporné patrové postele.“
***

Draco s mírně nechápavým výrazem zalistoval objemným svazkem obrázků. „Grangerová? – A tohle je pro změnu zase co?“
„Někteří fanoušci o nás nejenom píší, ale taky nás různě zobrazují.“
„Aha. A proč někdy vypadáme jako napůl zvířata?“ Tiše se zasmál. „I když… ty tvoje hlodáky jsou dost přesné, Bobříku.“
„Podívej se na sebe!“
„Náhodou, bílé fretky jsou roztomilé.“ Mlčky obrátil několik listů. „Severus jako černý leopard? Taková podlézavost.“ Pár dalších stránek. Zděšené vydechnutí. „Merline!“
„Co je? “ Hermiona mu svazek vytrhla z rukou.
„Grangerová, vymaž mi paměť!“ kňučel Draco. „Prosíím. Nedokážu žít s představou, že můj otec vypadá jako malý růžový poník!“
***

„Co máme na programu dneska?“ zeptal se Draco, když se uvelebil v křesle v rohu Hermioniny kanceláře.
„Samé krásné starosti.“
Dlouhý zkoumavý pohled. Potom: „Jsi těhotná?“
„Já ne. Ginny.“
„To tedy Potter neztrácel čas.“
Hermionin úsměv se nedal označit jinak než jako potutelný. „Nečeká dítě s Harrym.“
„Ale…“
„S tebou! Ve všech těchhle povídkách.“ Radostně před něj vyskládala hromadu papírů tak velkou, že přes ni sotva viděl.
Dokázal se nepolít kávou, ale bylo to o fous.
„Se všichni pomátli? Otce skolí infarkt. Matka mě prokleje, přátelé a příbuzní zatratí. Ukaž! Chci jmenný seznam všech, kdo mi přejí tak bídný konec!“
***

Kráčel Příčnou ulicí, plně ponořen do akutní fáze popírání, že by se ho snad Hermionino neustálé vrkání o Weasleym jakkoli dotýkalo, když k němu dolehlo povědomé…
„Ahoj, Draco.“
Lenka Láskorádová se usmívala, jako by všechny ty měsíce, kdy ji Smrtijedi drželi v podzemí malfoyovského sídla, ani neexistovaly. „Vypadáš trochu zaraženě.“
„Ech, totiž –“
Zasněný modrý pohled, chápavé pousmání. „Asi vím, co chceš říct, ale nemusíš. Svým způsobem jsme tenkrát byli vězni oba.“
„To –“
„Pokud se ovšem budeš cítit líp, když mě pozveš na zmrzlinu… Nejraději mám banánovou. A rozhodně by sis měl dát taky. Nejmíň dvojitou.“ Spiklenecké mrknutí. „Zahání totiž pochmurnice.“
***

Ron stál před zrcadlem a dělal na sebe obličeje.
„Hermiono, omlouvám se za poslední hádku, ale ten blonďatý fretčí ksicht –“
Ne, tohle nebude fungovat. Jinak.
„Hermiono, jsi fajn holka, akorát nechápu, proč se musíš tahat s takovým –“
Zatraceně. Malfoyi, vypadni z mé hlavy!
„Hermiono, sehnal jsem dva lístky na Kudleyské kanonýry. Jestli máš trochu času –“
Pitomost! Ji přece famfrpál nebaví.
„Nezajdem spolu do knihovny?“
Merline, zešílel jsem? Hodiny a hodiny mezi zaprášenými regály…
Nakonec koupil kytku a plný nejistoty se přemístil přede dveře jejího bytu.
Natáhl ruku ke zvonku, srdce v krku.
„Ronalde, co…“
„Víš, Hermiono, strašně jsi mi chyběla.“
***

Hermiona s hlubokým povzdechnutím už poněkolikáté obrátila v rukou umaštěný a otrhaný kus papíru.
„Co je to za mazanici, Grangerová? Nějaká další povídka? Ukaž!“
„Ruce pryč, Malfoyi! To je rodinný recept paní Weasleyové na velikonoční bochánek.“
„A co ti udělal, že se na něj tak mračíš?“
„Ten návod prostě nefunguje. Chtěla jsem…, ale…“
O stůl zazvonila připálená hrouda.
„Přitom jsem všecko udělala správně. Každý pohyb hůlkou, inkantaci… Všechno!“
Draco mrkl na zčernalou hmotu.
Zčernalá hmota jeho pohled vyzývavě opětovala.
Mysli, mozku. Dokaž, že ten postgraduál z lektvarů neděláš pro nic za nic.
„Grangerová? A nezapomněla jsi do toho přidat kvasnice?“
***

Uniknout davu rozjařených fanoušků nebylo vůbec snadné.
Pořád jim byli v patách.
Ječeli a sápali se na ně.
Zachránil je až kumbálek se smetáky na samém konci dlouhé chodby.
„Grangerová, připomeň mi, jaký byl náš původní plán?“ zasípal Malfoy, když se mu konečně podařilo chytit dech. „Nebylo to čirou náhodou ‚nenápadně se vmísíme mezi ostatní, budeme pozorovat a potom se zase ve vší tichosti vypaříme‘? Pokud jo, gratuluji k absolutnímu fiasku.“
„Musíme… pryč…“ Hermiona zněla nezvykle úzkostlivě.
„Přemístění?“
„Ne. Je tu moc lidí. Kouzelnické zákony… Všimli by si.“
„Dobře. Hmmm… Náhradní plán. Až řeknu ‚tři‘, rozrazíme dveře a zdrháme. Tři!!!“
***

„Grangerová?“ Malfoyův hlas zněl krajně nejistě. „Můžeš mi vysvětlit, co tady vlastně děláme?“
„Terénní sběr dat. Souhlasils, pokud vím.“
„To jsem ale netušil, že první, co po přemístění uvidím, bude dvacet parodií na tvůj vlastní vzhled, které se nás pokusí veřejně znásilnit.“
„Nebuď teatrální. Chtěly jenom podpis.“
„Po tobě. Mně jedna málem servala tričko! Pak se přes nás přehnalo stádo Lasičáků, Snapeů a nakonec asi tři stovky obrýlených individuí s jizvou. Jsou všichni ti lidi blázni nebo co?“
Nepatrně pokrčila rameny. „Možná tak trochu. Ale, víš, tohle jsou naši fanoušci.“
„Merline, pomoc!“
Hermiona se rozesmála. „Vítej na Potter conu, Malfoyi!“
***

„Věno je feudální přežitek!“ prohlásila Hermiona nekompromisně.
Draco pohodlně natáhl nohy před sebe. „Ne, když se chceš přivdat do rodiny jako naše.“
„Já se nechci přivdat do vaší rodiny!“
„Říkáš ty. Mnozí z našich fanoušků to vidí jinak.“
„Malfoyi!“ Hermioně rozčilením přeskočil hlas. „Řeknu to ještě jednou a naposledy! I kdybys byl úplně posledním kouzelníkem na celé téhle planetě, nikdy v životě bych se za tebe neprovdala!“
„Skvěle, Grangerová.“ Usmál se na ni tím svým protivně rozčilujícím způsobem. „To znělo přesvědčivě, vážně. Myslíš, že bys k nám mohla zajít v neděli na oběd a přesně takhle to vysvětlit mému otci?“
***

„Ne. Tohle prostě nedám,“ prohlásila Hermiona už poněkolikáté. Hlas jí prochvíval zřetelný podtón zoufalství. „Bolí mě hlava. Můj mozek se bouří!“
„Grangerová,“ protáhl Draco lenivě, „časový paradox je prostě paradoxní. Ve škole jsi obraceč času používala denně. Přestaň to řešit!“
„Jenže v téhle povídce, abych zastavila Voldemorta, cestuji mnohem dál do minulosti. Přitom se jaksi mimoděk stanu naší společnou babičkou. Voldemort je zničený, změna minulosti ale přepíše i budoucnost, takže se ani jeden z nás nemůže narodit. Přesto tu jsme!“
„Grangerová, nemyslel jsem si, že to někdy řeknu, ale nechceš toho pro dnešek nechat a zajít raději někam do cukrárny?“
***

„Pane Malfoyi, vaše rodina je známa svými tradičně velmi vyhraněnými názory vůči nekouzelnickému světu. Přesto se spolu se slečnou Grangerovou podílíte na výzkumu jisté části jejich písemností. Ovlivnila tato práce nějak vaše dosavadní smýšlení?“
„Do určité míry.“
„Byl byste ochoten čtenářům Denního věštce ozřejmit v jakém smyslu? Prošly vaše názory nějakou radikální proměnou?“
„Zjistil jsem, že kromě absence kouzelnických schopností velká část mudlů nezvládá ani pravopis.“
„A jak byste hodnotil spolupráci se slečnou Grangerovou?“
„No comment.“
„Je něco, co byste k tomuto tématu sám rád doplnil?“
„Jistě. Otiskněte jediné slovo a můžete počítat s expresní sovou od mého právního zástupce!“
***

Padmu s Parvati potkala Hermiona čirou náhodou v Příčné ulici.
„Vypadáš báječně.“ Mnohovýznamný úsměv.
„A co jinak?“ Vědoucí mrknutí.
Hermiona začala mít pocit, že jí cosi důležitého uniká. „No, pracuji teď na ministerstvu –“
„To my samozřejmě víme.“
„Chceme slyšet o něm.“
„O kom?“ Jindy tak bystré Hermioně to jaksi pořád nedocházelo.
„No tak…“
„Nám to můžeš říct.“
„Jsme kamarádky.“
„Vážně se ti podařilo klofnout Malfoye?“
Zbytek jejich natěšeného brebentění už Hermiona téměř nevnímala.
„… z nejhezčích kluků ve škole…“
„… bohaté rodiny…“
„… tichá voda…“
„… úlovek…“
Usilovně totiž přemýšlela, jak je možné, že se ty kdysi báječné holky změnily v tak kapitální husy.
***

„Tohle já nemám zapotřebí!“ vypěnil Draco a se zoufalým výrazem udeřil čelem o stůl, až se potištěné listy rozlétly všude kolem. „Mrtví můžou, živí musí. Prý fanouškovská povídka. Pitomost to je!“
Hermiona vzhlédla. „Myslíš tu, kde ses proměnil v upíra a každou noc mě koušeš do krku?“
„Co?“ Buch. „Jsem?“ Buch. „Komu?“ Buch. „Udělal?“
„Přestaň hysterčit. Existují i horší. Místo mě tam mohl vystupovat třeba Harry.“
„Nesnáším tě, Grangerová!“ zaječel. „A kategoricky odmítám ocicmávat Pottera! Pod jakoukoli záminkou. – Upíři… Prostě absurdní…“
„Pravda,“ usmála se Hermiona slaďounce. „Na to, abychom si my dva účinně pili krev, opravdu žádní upíři být nepotřebujeme.“
***

„Jsi mrtvý, Malfoyi!“ oznámila druhého dne Hermiona místo pozdravu.
„No tak jsem si trochu zaryl do Lasičáka. Ale on začal!“
„Nemluvím o Ronovi. Vyčlenila jsem povídky, ve kterých nakonec umřeš.“
„Nějaký zajímavý námět?“
„Možná. Tady. Zabije tě Černá moringa. Nevíš, co to je?“
Malfoy vypadal zaraženě. „Opravdu hodně temný lektvar. Otec mi o něm kdysi vyprávěl. Bílá varianta povzbuzuje, černá plíživě zabíjí. Totožné ingredience, identický postup. Jen poslední krok se liší. – Kdo mi ji namíchal?“
„Totiž… Skoro to vypadá, že já.“
Dlouhý zkoumavý pohled.
„Grangerová, jsi nebezpečná osoba. Vezmi na vědomí, že ode dneška vařím náš společný čaj výhradně já!“
***

Ron Weasley vtrhl do Hermioniny kanceláře jako povodeň.
„Tak! Je to pravda!“ zařval při pohledu na Malfoye, pohodlně rozvaleného s několika rozečtenými povídkami v klíně. „Kdy jako? Za kolik týdnů, měsíců, nebo možná let, jsi měla v úmyslu mi oznámit, že se za mými zády scházíš s touhle odpornou fretkou?“
„Ronalde –“
Draco se posupně ušklíbl. „Mluv hlasitěji, Weasleyi. Nahoře v atriu tě možná není slyšet.“
„Drž zobák!“
„To by stačilo!“ Hermiona svého nastávajícího rázně vystrčila na chodbu.
I přes zavřené dveře bylo slyšet jejich pokračující hádku.
Draco znechuceně zakroutil hlavou. „Zamilované hrdličky cukrují – a pointu abych už zase vymýšlel já!“
***

Hermiona s žuchnutím složila na stůl novou hromadu vytištěných povídek.
„Dnešní úkol,“ oznámila natěšeně.
„Ses zbláznila, Grangerová?“ povzdechl Draco. „Tohle budeme číst nejmíň rok!“
„Mrouk! Vrrrau!“ přisvědčil Hermionin maguár. Připomínal obrovského zrzavého kocoura s ocasem huňatým jako štětka na vymývání lahví.
„Mňouk. Mňauíí!“ Otřel se teď velmi důrazně o Malfoyovu nohu.
„Souhlasím,“ přisvědčil Draco. „Aspoň někdo tady má rozum.“ Odtrhl první list, zmačkal do kuličky a hodil.
„Vrrrau.“ Přískok. Odskok.
„Malfoyi, mohl bys konečně začít něco dělat?“
Packa, packa, překulit, seknout drápky.
„Grangerová, neruš.“
Přískok, drápky, drápky.
„Koukej, jsme dokonale sehraný tým.“
Přískok. Drápky.
„Já čtu, Křivonožka ihned ekologicky skartuje.“
***

„Malfoy toho o létání opravdu namluvil hodně. Vyprávěl ostatním dlouhé chlubné příběhy, které obvykle končily tím, jak jen o vlásek unikl mudlům ve vrtulnících…“
Hermiona rozhořčeně odložila knihu. „Uvědomuješ si, jak strašně jsi svou nezodpovědností všechny ohrožoval? Klidně jsi ten vrtulník mohl zhavarovat!“
„Nebylo to tak,“ zavrčel Draco neochotně.
„Tohle je kánon, rozumíš? Kánon. Přesně takhle jsi to v prváku všem vykládal!“
„Prostě jsem si tu historku trochu poupravil.“
Podezíravý pohled.
„Jak trochu?“
„Nebyl to vrtulník, ale hejno kachen. A nezhavaroval jsem já je, ale ony mě. A teď buď, Grangerová, té lásky a nezapomeň to ještě zatepla všem vykecat!“
***

„Stejně tomu nerozumím, Harolde.“
Paní Grangerová uložila do kartotéky složku posledního pacienta. „Nejdřív nám celé roky líčí, jak je příšerný, a potom ho pozve na vánoce. – Abych nezapomněla, volala slečna Loydová, že jí vypadla plomba. Objednala jsem ji na zítřek ráno.“
„Dobře, podíváme se na to. A pokud jde o naši dceru, já nevím. Co jsem viděl, tenhle mladík alespoň nehovoří s plnými ústy. Vyjadřuje se v celých větách. Po škole dál studuje. Nezanechal v našem domě žádné páchnoucí nebo vybuchující předměty, natož zdravotně závadné cukrovinky. Jak bych to jenom… Svým způsobem mi z Hermioniných přátel přijde tak nějak nejnormálnější.“
***

Draco vytáhl z kapsy jablko, zakousl se do něj a po svém zvyku nakoukl Hermioně přes rameno.
„Malfoyi! Musíš mi chroupat přímo do ucha?“
„Chřoup, chrup, chřoup.“
„Přestaň!“
„Křoupy křup.“
Hermiona zalovila ve stohu dosud nezpracovaných povídek. „Řekl sis o to. Čti.“
„Chrou- Grangerová, hej! To má být jako CO? Požaduji okamžité a úplné vysvětlení!“
„DRAPPLE. Jedno z oblíbených párování.“
„To jako že místo nějaké super čarodějky pozvu na rande jabko?“
„Tak nějak.“ Hermionino chichotání přerostlo v klokotavý smích. „Copak? Ztratil jsi řeč?“
„Ne. Jenom uvažuju, jestli by se v tomto případě použití smrtící kletby dalo považovat za nutnou obranu.“
***

„Grangerová? Je ti něco?“
„Ne.“
„Nejsi nemocná?“
„Grrrr!“
„Tak co se stalo?“
„Nic.“
„Že vypadáš jako ďáblovo osidlo s bolením břicha.“
„Prostě jsem se dneska ráno nepohodla s Ronem, stačí?“
„Naprosto. Zrzavá weasleyovská makovice se dvěma mozkovými buňkami, přesypávajícími se z rohu do rohu, zase viditelně bodovala.“
Hermiona na Draca vrhla zuřivý pohled. Než ale stačila cokoli udělat, její za všech okolností precizně uvažující mysl zaječela: „Makovice žádné rohy nemá!“
„Tady aspoň vidíš, s jak nepovedeným kouzelnickým materiálem se celou dobu taháš,“ uchechtl se a instinktivně uhnul dřív, než po něm stačila hodit složkou povídek, líčících jejich něžně romantické milování.
***

„Grangerová? Proč se tak uculuješ?“
„Trpíš vidinami, Malfoyi.“
„A potměšile po mně pokukuješ. Co to čteš?“
„Jednu povídku, v níž se oženíš s Pansy Parkinsonovou, když to musíš vědět. Ona tě po čase začne podvádět, podá žádost o rozvod a nakonec tě prostřednictvím svého právníka úplně oškube.“
„Tradiční kouzelníci se nerozvádějí.“
„Jenže tahle Pansy je děsně emancipovaná, tvrdí autorka.“
„Víš, Grangerová, někdy si říkám, že dát mudlům do ruky pero a papír byla osudová chyba ve vývoji lidstva.
Každopádně, co já vím, Pansy je zasnoubená s Theodorem Nottem.
Teď akorát váhám, jestli mu poslat blahopřání nebo raději vyjádřit upřímnou soustrast.“
***

„Malfoyi!“ zaječela Hermiona s přídechem hysterie. „Kolikrát jsem ti říkala, aby ses nedotýkal ničeho na mém pracovním stole!“
„Nechtěl jsem se ničeho dotýkat, Grangerová, jen mě zajímalo, co to pořád čmáráš.“
„Pokouším se ty povídky o nás nějak systematizovat. Červený kroužek patří těm, kde se milujeme až za hrob, v černých jeden z nás zemře, v modrých nám nepřejí rodiče a tenhle zelený kroužek znamená –“
„Grangerová, můžu mít malou technickou? Čistě teoreticky, kdys pojala úmysl se za mě provdat?“
„Nikdy, samozřejmě.“
„Skvělé. V tom případě se neobtěžuj tříděním. Klidně to naházej na jednu hromadu pod společným názvem.“
„Jakým?“
„Čiré utopie.“
***

„Grangerová?“
„Co chceš, Malfoyi?“
„Nic. Akorát mi pořád nedochází, co tady spolu vlastně děláme.“
„To je jednoduché. Ty otravuješ. Já se naproti tomu snažím probádat, proč mudlové tak rádi píší zrovna o nás dvou.“
„Takže to je ten tvůj slavný výzkum pro Ministerstvo kouzel, co o něm pořád mluvíš?“
„Nemluvím o něm POŘÁD!“
„Pokaždé, když se potkáme.“
„Naposledy jsme se viděli před třemi měsíci na vánoce.“
„Právě.“
„Co kdybys přestal žvanit a raději se trochu zamyslel?“
„Hotovo.“
„A?“
„Grangerová, myslím, že pokud my dva dokážeme zplodit něco smysluplného, aniž bychom se navzájem zabili, bude to možné považovat za absolutní zázrak.“
***

„Odporné novinářské kachny!“
Lucius Malfoy zamával Denním věštcem, až se jeho stránky poděšeně zkroutily a zašustily, než jimi s výrazem krajního znechucení mrštil do krbu, kde se hladové plameny okamžitě zakously do velkoplošné fotografie jeho syna se slečnou Grangerovou.
„Jednou se neudržím a tu Holoubkovou doopravdy prokleju!“
Narcissa se chápavě pousmála. „Ještě trochu čaje, drahý?“
Cosi v jejím pohledu však způsobilo, že další slova Luciusovi zamrzla na rtech.
„Nechceš mi doufám naznačit, že celý ten novinářský nesmysl je pravda, Cisso, že ne?“ nadhodil opatrně.
Elegantním pohybem mu podala kouřící šálek.
„Draco se jenom snaží postavit na vlastní nohy. Dělá přesně to, cos po něm vždycky chtěl.“
Jemný porcelán zazvonil o stolní desku.
„Já? Já že jsem… Ale to jsou všechno důsledky té liberální bradavické výchovy! Loňským vánočním večírkem to začalo a tady máš ty konce!“
„Luciusi,“ Narcissin hlas nepatrně zesílil. „Jenom spolu pracují na společném projektu.“
Obočí pana Malfoye vylétlo vzhůru. „Zajímavé… Ono se tomu teď říká projekt?“
Jeho manželka se však nenechala vyvést z míry. „Zajisté. Třicetidenní speciální projekt. Čistě pracovní vztah.“
„To jsem svému otci kdysi tvrdil taky!“
„Drahý, a tím se mi snažíš naznačit CO?“
„Nic, miláčku. Jen… Že nás s velkou pravděpodobností čeká opravdu zajímavý měsíc…“
***

Básnické figury a ňadra (Faob)
Bestie (Peggy)
Dokonalá symbióza (eliade)
Jak to bylo doopravdy (Azereth)
Jak to bylo všude (Rya)
Nenechávejte mě s melounem o samotě! (Eurydiké)
Pověst o Glorii (may fowl)
Tak takové to tedy bylo! (Rebelka)
Vymanit se (Galadion)
Výslech (hidden_lemur)
***

Pan Fajst jest pokladníkem na penzi. Má spoustu času a proto otravuje a donáší na nás do školy. Pročež jsme mu přísahali strašlivou pomstu.
Letos o vánocích k nám přijel na návštěvu brácha Láďa, co se učí na příručího až v Teplicích. Mluvil hlubokým hlasem, ptal se mě, jak prospívám, a koukal mi do sešitů.
Ale já beztak věděl, že by nejraději kul pomstu s náma, jenže nemůže, anóbrž už je dospělý.
Pročež když jsme panu Fajstovi psali na dveře neslušný nápis, Ladislav stál na rohu, pokuřoval sváteční viržinko a dával bedlivý pozor, aby nás při tom psaní nikdo nenačapal.
***

Bjørkhallen – Práce čtenáře srdcí (ioannina)
Budeč: Liškomág Evžen – Zasahuje styčná osoba (Aries)
Kouř a zrcadla – Co se rozdává, roste (Blanca)
Království ostrovů – Zachránce (Tess)
Sibiřský příběh – Poděkování (Jeřabina)
Skřivánek – Bezmoc (Terda)
Starmel – Sny, v nichž přicházejí mrtví (Arenga)
Středoškoláci – Omluvenka (Solast)
Věda ve sto slovech – Poslední korespondující člen (mila_jj)
Živantní směšiště jevota – Naděje má barvu duhy (Tirik)
***