Moje články

Copak to přistálo na tanku? Že by reklamní německý leták?

Vůdce třetí říše snídá k čaji sušenky Árijec! Jsou vypečené do zlatova až blonďata, součástí balení jsou i modré cukrovinky. S ničím a nikým se nemažou. Upečeno na kvalitní literatuře. Jedna bílá mouka, jeden bílý cukr, jedno bílé mlíko!
Přidáno alpské máslo z Obersaltzbergu. Hněteno křížovým hákem, ručně splétáno do tvarů orlího hnízda. Geschmack mach frei!
Kupujte je také, následujte fýrera!
Jen díky nim si podrobil Evropu!

Ha, je to jasné! Hitler snídá nad mapou Evropy! Už víme, jak na něj. Když ji vyměníme za jeho fotografii, podrobí se sám!

"A ještě do druhé nohy!" výskl anglán.
"Jak mu ta vodka zachutnala!" smál se Jenda.
"Roll out the barrel..."
"Barel mu nedávejte, i ze sklenky je na mraky," varoval Gustlík.
"Hele, esesák!" škytl angličan. Za křovím vykukovala hlava v čepici.
"K zemi! Obejdeme ho zezadu. Potichu!" popadli samopaly tankisté.
"Vsaďte se, že mu holou rukou srazím čepici z hlavy."
"Neblbni, jdeš na smrt!"
"Sázka je sázka - na život i na smrt!"
"Fofrem chlapi, musíme být u němce dřív, než si toho ochmelky všimne!"
Předběhl je. Srazil mu čepici.
Esesák neprotestoval. Byl to jen strašák do zelí, navlečený do odhozené uniformy.

"Ta pevnost není moc velká, nebudeme na ni plýtvat střelivem, stejně se nám vzdají."
Před opevnění přijely dvě divizní jednotky s tanky i pěšáky.
Gřeš zdvořile zaklepal na vrata hlavní tanku.
"Můžeme dál?"
Na ochoz pevnosti vystoupil feldvébl a vykřikl: "My se nedáme-"
"Tak si na vás zavoláme posilu!"
"Povídám, my se nedáme-"
"Taky to tady můžeme celé vyhodit do vzduchu."
"Hergot, my se nedáme-"
"Teče vám do bot. A bude ještě víc, když překopeme hráz rybníka."
"Sakra! My se nedáme-"
"Připravte plamenomety!"
"Nechte mě už konečně domluvit!" rozčiloval se Němec. "My se nedáme zmasakrovat jako u Stalingradu. Vzdáváme se!"

Táborový rozhlas burácel: "Škrrrrrk škkkrt Kar...téna! Lup! Bzzz! Voláme: Hrk! Bum! Kar...- písk! -téna!"
"Karanténa? Ale proč?"
Co blbnou, to si myslí, že snad někdo chytil blechy?
"Cože, izolace? Odkdy to platí?"
"Zásoby jsou tu jen na dva dny, zítra měli přivézt!"
"S tím opušťákem se mohu rozloučit."

"A zrovna mělo přijet kino!"
"Kino je mi volný, mám domluvený rande se sestřičkou ze špitálu... to abych lezl přes plot..."
Panika rostla, bobtnala a šířila se. Jen já byl v klidu, protože jsem slyšel zprávu správně.
"Voláme Karla Téna! Velitel s ním chce mluvit." ozvalo se konečně z reproduktoru srozumitelně.

"Au, štípla mě!" vykřikl Gřeš.
"Kulka?" ptal se Gustlík.
Copak kulky štípou?
"Ne, včela!" vyvalil oči Gřeš.
"Kde se tady vzaly, potvory?" začal se ohánět Vasil.
"Nemávej kolem sebe, uklidní se a posedají si." doporučil Jenda.
"Moment..." Gustlík vyskočil z tanku, našel na spáleništi uhlí a začal včely vykuřovat.
"On nás snad chce udusit!" nadával kašlající Gřeš.
Posádka byla z tanku venku dřív než včely. Já evakuaci vedl.
Půlka našeho tanku vězela v přejetém úlu. Kryti kouřovou clonou jsme seškrabali med do sklenice jako dárek pro generála.
Včely jsou malé, ale ne neškodné, zvláště když žďuchám Gřešovi do ovládacích pák.

Armádní rozkaz číslo jedna:

Vojenské kuchyni se přikazuje, aby nepoužívala při vaření zázvor, skořici a anýzz, aani, pokud vojákůúm slíbí perníčky. Tyto byliny vojáky nadýmají. Naše armáda nemá zapottřebí vítězit nad nepřítelem nečestnými proostředky. Plyny při nadýmání nelze použít jako bojové.

Vojsku je zakázáno leščtit si boty vepřovým sádlem, povolené je pouze sádlo holubíí a kommáří. Neevěřte komárům, i kdyby slibovali, že budou útočit pouze na nepřátele. Proto nejsou součástí naší armádny.

Jen zakázáno umisťovat na tanaky rekhlamy, pokud jsou propagovány kvalitní výrobky. Přislíbené platby inkasujte předrem.

A hlavně nevěřte Hitlerovi, ať řekne cokoliv. Kecaá, žvaní, mlží! Vlk tadky sliboval!

"Začneme nouzovým opuštěním tanku," prohlásil Jenda.
"V podvozku je poklop, kterým vylezete nohama napřed."
"Já si myslím, že by se mělo hlavou napřed," řekl vzdorovitě jeden z nováčků.
"Myslíš, že si přitom nenabiješ?" zavrtěl hlavou Gřeš.
"Ne. Nejsem nemehlo."
"Nebraňte člověku v jeho vůli. Když po hlavě, tak po hlavě. Lez!" usmál se Tomáš.
"Nejlepší výhled bude z věže," usoudil Gustlík.
Já jako jediný jsem nezvolil pozorovatelnu shora, ale mezi pásy. Spadl plnou vahou na bradu. Nejlepší držkopád téhle sezóny!
"Euaheauououoauu!"
"Ukaž!" vrátil Gustlík čelist třemi prsty na místo.
"Pozor na něj! Ten zabije vola holou rukou!" varoval nováčka Tomáš.

"Takže, jak jste nás chtěli převést?!"zakřičel na zajatce Gustlík.
"Nejdříve jsme si na předešlé akci nahráli vaše poznávací heslo kžen. To se nedá vyslovit!" odplivl si Němec.
"Ale dá, křen." rýpl si Tomáš.
"Pak jsme vám to pustili do vysílačky, abychom vás tím ošálili." dokončil větu Němec.
"Jestli vykecáš ještě nějaké tajemství, tak tě vlastnoručně uškrtím!" nevrle zavrčel druhý.
Zavrčení jsem mu opětoval.
"No, co jsme chtěli vědět, to už víme, takže se už tady můžete navzájem pozabíjet." uzavřel Gustlík a odešel jako my všichni.
Hned, jak zabouchl dveře, se rozchechtal.
"Chudáci nevěděli, že jsme změnili heslo na KOPR!"

ROZKAZ POLSKÉ TANKOVÉ BRIGÁDĚ:

Z důvodu zachování dobrého technického stavu startovacích svíček není během boje povoleno vypnout motor více než třikrát.

Všechny tanky musí mít pod palivovou nádrží záchytnou nádrž pro případ, že by unikal benzín.

Tank musí být důkladně naolejovaný, aby neskřípal při jízdě, a tedy se neprozradil předčasně.

V případě, že dojde motorový olej, má velitel tanku právo svůj tank schovat do zákopu, i když by nebyly žádné předpřipravené a osádka ho musela kopat při boji.

V případě, že má někdo z osádky rýmu, tank může skřípat, aby zamaskoval špatný zdravotní stav armády.

Trojí neuposlechnutí se trestá opušťákem.

Ženy toho mohou dělat opravdu mnoho. Třeba přinést oběd. Při čekání na oběd nebo při boji totiž vyhládne. Nebo mě také mohou podrbat za uchem. Podle lidí jsou to většinou radistky nebo zdravotnice. Někdy i kuchařky.
Často také po nás psech likvidují pohromy, ale to jsem zjistil, až když jsem po válce hlídal náš dvorek. Některé umějí nadávat tak, že i těm nejotrlejším tankistům se ježí vlasy (některým i chlupy). Jiné si zase dokáží vydupat své, nebo splnit i téměř nesplnitelné úkoly. Doopravdy to dovedou.
Ale všechny jsou moc šikovné. Skoro se až divím, že ještě v posádce žádnou nemáme.

"Skříp!"
"Vítejte! Německý sklad plynových masek."
"Hoši, jdeme sabotovat," rozkázal Vasil.
"Jako uřezat jim ty... sosáky?" hledal slovo Gřeš.
"Jestli to ovšem do plynového útoku stihneme," podíval se Gustlík na hodinky.
"Šariku, trhej!" udělal mi radost Jenda.
No fuj, guma, to do tlamy jaktěživ nevezmu. O to si maximálně podrbu záda.
Nebo počkejte...
"No blééé, to si žádný Němec na obličej nenarazí, ani kdyby měl pojít!"
"Tak můžem to udělat všichni, ale stejně to nestačí. Musíme vymyslet něco účinnějšího!"
Mezitím jsem našel provázek.
"No jasně! Svážeme je všechny dohromady dlouhým provázkem ke zdi a oni se přerazí, hned jak vyběhnou."

„Křach!“
„Neee!“
„Gustlíku, nepřejeli jsme zas něco?“
„Vteřinku, jdu se podívat.“
„Nemehla! Ten průzor máte sice malej, ale bednu od nábojnic plnou kolíčků jste snad viděli, ne?“ opřela se do nich rázně pradlena. „To máme ty vaše uniformy na šňůry přivazovat, když došly kolíčky?“
„Co půjde, to spravíme. A dáme vám vlastní, vyměnili jsme je za tabák.“
„No, když ty zbytky najdete...“ podívala se pradlena na nerozpoznatelnou hromadu.
„Šariku, ne!“ S gustem jsem do toho vlítl, kolíčky lítaly na všechny strany.
„Hm, ty už asi dohromady nedáme. Tu máte ty naše.“
„Nebudou vám chybět?“
„Ne, nemáme šňůry a hlaveň nezneuctíme!“