Moje články

Z deníku dobrodruha II. (Odria, Killman): Sem jsem vložil  odkaz na první díl letošního Killmanova seriálu, který s velkou dávkou akce i humoru sleduje partičku dobrodruhů. Můžu vyzdvihnout především sympatické a zapamatovatelné postavy a bravurně zpracovaný bonus Hoď si kostkou.

Slídil (Vlastní, Tora): Velmi napínavý a poměrně temný detektivní/krimi seriál o stalkingu, který je dnes bohužel velmi aktuální téma. Padouch byl napsaný velmi přesně a nesympaticky, takže jsem měl dobrý důvod se bát o své oblíbené postavy a zároveň se radovat pokaždé, když zloduch dostal lekci.

Seriál milé JJ (Věda ve sto slovech/ze život, mila_jj): Autorka poučných vědeckých drabblat se letos pustila do vtipného a oddechového seriálu, který mě celý duben bavil a zlepšoval mi náladu. Ctibor a Jan jsou asi moje oblíbené postavy.

Vydlak (Budeč: Liškomág Evžen, Aries): Letošní seriál od Aries přinesl velkou dávku boje, napětí a dokonce i romantiky. Hlavní role se chopil Evženův syn Drahoš. O postavy jsem se upřímně bál, to nebudu lhát. Hlavní záporák je také velmi výrazný a v podstatě každý jeho útok má silné následky, což činí příběh velmi napínavým a čtivým.

Čas uplynul jako voda. Henrikovi pobyt končí už za týden, takže má v podstatě sbaleno. S Nilsem se, nakonec, i přes všechny jejich rozdíly celkem spřátelili. Henrikovým nejlepším kamarádem ale zůstává Oliver. Tomášovi odpustili jeho skepsi, poté co uvěřil. Petra je samozřejmě stále součástí party. Rodině Meyerových bude trpaslík posílat dopisy a larpové vybavení. Ach, končí to tak idylicky...

...

První hodina, matematika. Nikdo nechybí. Cože, nový žák?

Otevřou se dveře a vejde vysoký, hubený blonďák, s vážně špičatýma ušima a lučišnickým krytem předloktí. Voní po květinách a dřevu. Promluví vznešeným tónem:

"Aha, zde to je. Zdravím. Mé jméno jest Aladar."

"Večeře!" zavolala maminka.

"Už běžím!" ozvali se jednohlasně sourozenci.

"Já mám hlínu za nehty, nevadí to?" zeptal se mladší.

"Si je okousej, pak nebudeš mít tu hlínu za čím mít!" vystřelil si z něj starší.

"To ani náhodou! Koukej si je pořádně umýt!" vložil se do toho táta. "A ty mu neraď blbosti! Mimochodem, neviděli jste Henrika?"

"Naposledy odpoledne. Běžel směrem k parku. Ani si nás nevšiml," zažaloval syn. 

"Myslíš, tati, že si na něco hrál? Měl sekeru a štít," přemýšlel druhý.

"Hm... Nevím. Na co jste si hráli vy?"

"Na indiány! Hele, trochu nám uletěl šíp, neviděli jste ho?" 

"Musím snad být elf? Nemůžu prostě mít rád přírodu?" ohradil se Nils.

"Jseš navíc vysokej, blonďatej, máš divný jméno..." argumentoval Henrik.

"Můj táta byl Švéd! Kapišto?"

"A co ty tvoje..."

"Uši? Ty mám po mámě, zas tak špičatý nejsou!"

"Ale stejně mi připadáš celkem povýšeně..."

"Co, že se s tebou nebavím? Sám ses na mě od začátku mračil jak kakabus!"

"Trochu klidněji, chlapci!" využila čerstvě nabytou autoritu Petra. "Já si vás klidně srovnám. Však jste viděli, kdybych tady nebyla..."

"Tak už tady nejsem..." přitakal ne-elf.

"Fajn," zklidnil se Henrik. "Jestli tedy nejsi elf, tak proč mi lítají šípy do postele?"

Oliver s Tomem doběhli trpaslíka. Stál tam jako omráčený, levá tvář mu rudla a zíral na Petru. Nils vypadal neméně vyděšeně. Sekera ležela neškodně v trávě.

"Myslel jsem, že bych se měl bát spíš Henrika... Teď se neodvážím přiblížit kvůli tobě..." zíral Olík na dívku.

"Zkoušky na černý pásek mám už o prázdninách, tak jsem ve formě," pokrčila rameny Petra.

"Co se děje?" vzpamatovával se Nils.

"Teď je nejlepší čas si to vyříkat," začal Tomáš. "Henriku, jsi trpaslík?"

"Hořící sekera ti jako důkaz nestačí?"

"Pravda, to byla hloupá otázka. Nilsi, jsi elf?"

"Na mou duši nejsem!"

"Cože?" ozvalo se sborově.

Henrikovi před očima proběhl všechen tréning, kterým si kdy prošel. Šerm všemi druhy mečů a štítů, boj sekerou, kopím, ať už se bojovalo v brnění nebo bez něj. Vzpomněl si, jak se učil od táty kovařinu, jak nejdřív ani neuzvedl otcovo kladivo, pak jak si víckrát trefil palec než železo, ale postupně se zlepšoval, zvládal dělat celkem dobré štítky, ale čepele se mu pořád lámaly při broušení. S tím se také vypořádal. Teď mu to ale bylo k ničemu. Vzpomněl si i na vyjmenovaná slova po P, stejně mu to nepomohlo. Nic ho nedokázalo připravit na omračující sílu Petřiny facky.

"Prosimtě, to čtvrcení přece může počkat! A nebo se nemusí čtvrtit vůbec!" chlácholil Henrika Olík. "Co se děje?"

"Tentokrát to přehnal! Ten elf se mě pokusil zastřelit! Šíp mi ještě trčí z polštáře!"

Henrik vyběhl ještě naštvaněji než dřív. Oliver s Tomášem mu sotva stačili.

...

Trpaslík se prohnal kolem altánku a otočil se. Viděl tam Nilse, jak se baví s holkou, jako by se nechumelilo!

"Ahoj..." vyrazil ze sebe šokovaně elf.

"No nazdar!" vypadlo z Petry.

"Nezajímají mě tvoje prosby o slitování, na nic se tě ptát nebudu. Teď chcípneš, ty blonďatej par-"

Sekera zhasla a padla.

Henrik vydechl: "Petro?"

"Ahoj, Nilsi! Ty máš hrozně rád přírodu, že?" přiběhla za elfem Petra. "Moje máma pracuje v botanické zahradě, jako pěstitelka vodních květin. Nechceš se podívat, jak kvetou třeba... eh... korály?"

Nils na ni upřel opovržlivý elfský pohled a pronesl: "Korály nekvetou. Jsou to živočichové."

"A jo, já myslela ty kytky s bílými květy a velkými kulatými listy na hladině, ty... lopuchy!"

Elfovy oči se obrátily v sloup.

"Víš, já těm kytkám moc nerozumím, ale stejně bychom mohli jít někam jinam, třeba do kavárny..."

"Ale proč, prosimtě? Vždyť je tady tak hezky. Vysoké stromy, krásně zelená tráva, zpívající ptáčci, hořící sekera..."

"Aha!" zpozorovali Henrika s Nilsem i Olík a Petra. Trpaslík se s elfem ještě neviděli, ale nevypadalo to, že by si chtěli potřást rukou.

"Musíme je dostat od sebe! Petro, odveď Nilse! Já s Tomem zabavíme Henrika!" rozhodl Olík.

...

"Nazdar Henriku, kam s tou sekerou?" vstoupil Tomáš Henrikovi do cesty. "Ty děláš living history? Nebo LARP?"

"Jo, to jsou super akce! Zmlátíte se, rozděláte si oheň a uděláte si kaši v hrnečku a čaj v kotlíku! Nebo naopak?" přidal se Oliver.

Henrik luskl prsty a hlava sekery vzplála.

"Sorry, nemám čas, musím někoho rozčtvrtit..."

Snad to Petře půjde trochu líp.

Oliver s Petrou a Tomášem šli parkem a rozhlíželi se. Někoho hledali.

"Viděli jste ten film Pokušení mocných?" zeptal se mimochodem Tomáš. 

"Myslíš Pošetilost mocných? Stejně jsem to neviděl," odpověděl Olík.

"Co vlastně uděláme, až toho Nilse najdeme?" zeptala se Petra.

"Asi si to vyříkáme nejdřív s ním, pak s Henrikem, a nakonec je,  když to půjde dobře, necháme si to vyříkat navzájem. O těch elfech, trpaslících a tak. Je na čase tohle drama utnout, než se ti dva vážně poperou!" prohlásil Oliver.

"Myslím, že nám do toho právě někdo hodil vidle..." znejistěl Tomáš. Právě totiž uviděl Nilse. A Henrika.

Henrik vyběhl ven a zarazil se. Ten elf ho určitě odněkud sleduje. Jestli tady bude Henrik jen tak běhat, určitě dostane šípem do zad. Možná ta první střela byla jen návnada, která ho měla dostat na otevřené prostranství. Ale kde by se ten lučišník ukrýval? Rozhodně měl výhled na Henrikovo okno. Že by byl u sousedů na zahradě? Ne, to je moc blízko, určitě by ho někdo viděl. Ale v tom případě by musel přestřelit sousedovic střechu. Ledaže... Henrik upřel zrak směrem, odkud přiletěl šíp. Střechu sousedního obydlí převyšoval jen jediný objekt. Vysoký strom v blízkém parku. A mám tě!

"Jsem doma! Kdo ještě?" odemkla dveře paní Meyerová, matka od rodiny, kde Henrik bydlel během svého výměnného pobytu.

"Já a Henrik, děti si šly zase hrát se sousedy..." odpověděl jí manžel.

"Tak ať si to užijí! Hele, nádobí je umyté a prádlo vyprané! To můžu rovnou jít okopat záhony!"

Ozvalo se tlumené hvízdnutí.

"Ale prosimtě! Vždyť jsem si dal tolik práce, abys nemusela pracovat! Alespoň dneska by sis to mohla odpustit! Dnes před patnácti lety jsme si přece řekli svoje..."

"Já tě zabiju, ty zku..." prořítil se předsíni Henrik. V pravé ruce dřímal sekeru, v levé štít. 

Vskutku nezapomenutelé výročí.

Henrik se vrátil ze školy, nechal aktovku v koutě pokoje, otevřel okno a lehl si na postel. Měl o čem přemýšlet. Vážně ho Nils zesměšnil? A nebo mu Henrik jenom křivdí? Možná to s tím nepřátelstvím elfů a trpaslíků je jednostrannější, než si myslel. Co když s ním Nils nemá žádný problém a on si to všechno jen vymýšlí? A i kdyby si z něj Nils opravdu udělal legraci, má Henrik právo se na něj zlobit?  Přece je to celkem hloupost, není to, jako kdyby se ho Nils pokusil zabít...

Henrik nevědomky pohnul hlavou.

Hvízd! Do polštáře se zabodl šíp.

A potom Šarik vytáhl z prádelního koše ponožku a dál se na útěk. Pradlena za ním běžela a nadávala, ale s pouhýma dvěma nohama čtyřnohého psa nedohonila. Nakonec doběhl až do ležení ke své posádce. 

"No ukaž co to máš? Dej to sem!" vzal mu Jenda jeho drahocenný úlovek.

"Hele, ponožka! Nějaká modrá se sovou?" podíval se na ni Gustlík 

"Jseš slepej? Ta je očividně černá!" nakoukl Gřeš. "A ta sova taky vypadá divně..."

"To není sova, to jsou dvě písmena! A ne ledajaká, jsou to dvě S!" zděsil se Jenda.

"No fuj, ta je nějaká esesácká! Radši ji zahoďme!"

Hodina skončila a nastal čas se vrátit do kmenové učebny. Henrik si to rázoval chodbou a viděl rudě. Odignoroval skupinku školních drben, které samozřejmě zabíraly skoro celou chodbu a kdákaly jako slepice, vpadl na záchody a pustil si z umyvadla vodu na obličej.

"Všechno v pořádku?" přišel za ním Oliver.

"Ten elfskej prasopysk mě úplně zesměšnil!"

"Co kecáš, vždyť tě vytáhl z průšvihu!"

"Neslyšel jsi ty jeho příklady? Rýpal do mě, že jsem nevyspalej a nepřipravenej! A ještě ze mě udělal nějakýho komedianta! To radši už tu pětku!"

"Určitě tím nic zlého nemyslel. Podle mě si to bereš zbytečně osobně."

"To úplně není to, co jsem si představovala..." vzmohla se Němcová na první větu.

"Vážně?" koukal na ni Henrik. "Měl jsem mluvit zřetelněji?"

"Tak, to byl Henrikův komediální, trochu neseriózní úvod, a teď pojďme na prezentaci..." chopil se iniciativy Nils. "Present perfect je v angličtině čas předpřítomný prostý, ve kterém používáme sloveso have v kombinaci s třetím tvarem slovesa. Například: Dnes jsem se krásně vyspal - I have slept well tonight. V záporu třeba: Žák se pořádně nepřipravil na svou prezentaci - Student hasn't prepared  for his presentation properly. Otázka například: Učil ses na dnešní hodinu? - Have you studied for todays lesson?"

"Tak, a první prezentaci nám přednesou Henrik s Nilsem," prohlásila paní učitelka Němcová. 

Oba žáci vstali. Papír nedržel ani jeden. Elf na trpaslíka významně pohlédl.

"To dám nějak z hlavy, present perfect, že?" šeptl Henrik. "Good morning class! Today's topic is present perfect. There are presents bad, like socks. Then there are presents good, like toy cars and swords. But there can be only one present perfect, and that is brand new mythril chestplate with built in backscratcher!"

Angličtinářka seděla za katedrou a tupě zírala na prezentující. Hrnek držela u rozevřených úst, ale poslední zbytky kávy jí stékaly na košili.

Nultá hodina, čeština. A ještě k tomu se píše slohovka.

"Byl jsem pohoršen do četby... Snad pohroušen!" plánoval v duchu Nils, co napíše. Hned další hodinu bude prezentovat projekt do angličtiny. Moc se mu na tom pracovat nechtělo, prakticky to nechal tomu druhému, co ho dostal do skupiny. Snad to nějak vyjde...

...

"Byl jsem zažraný do četby... Počkat, takhle to slovo není! Žeby zapraný? Nebo spíš zas..." 

"Zabraný, Henriku, zabraný! Myslíš nahlas, tak si dávej pozor na pusu," opravil trpaslíka češtinář.

Henrik se protáhl. Dneska moc nespal. Navíc ho sužoval ten otravný, všudypřítomný pocit, že na něco sakra důležitého zapomněl.

Henrik se vrátil ze školy. Bydlel s opatrovatelskou rodinou, kterou tvořili táta s mámou a dva devíti a jedenáctiletí synové, kteří si v jednom kuse chodili hrát se sousedovic dětmi na policisty, indiány a hlavně na rytíře. Henrik jim dokonce vyrobil pěnové meče, helmy a štíty. (Teda až potom, co mu rodiče zatrhli železné.)

Táta seděl v obýváku a dumal nad nějakými papíry.

"Dobrý odpoledne. Můžu se zeptat, co si to čtěte?" zeptal se Henrik.

"Ahoj, to je kandidátka do voleb. Rozhoduji se, kdo by mě měl zastupovat v senátu."

"Nějaký favorit?"

"S takovým výběrem bych bral i Caligulova koně!"

Dvojice se pomalu začaly sesedat, dokonce i Henrik s Nilsem. Trpaslíkovi už bylo jasné, že se střetu nevyhne, tak si elfa změřil pohledem. Přesně jak čekal. Na povrch Nils působil jako vyrovnaný, vychovaný, ba i noblesní mladý muž, ale to je jen zástěrka, pod kterou se určitě skrývá elitářské hogo fogo hovado, s nosem pěkně nahoru. S někým takovým se radši nezaplétat...

"Já bych si to radši udělal sám..." řekl Henrik.

"Já bych si to radši udělal sám..." řekl v tu samou chvíli Nils.

"Je to jasný! Pohrdá mnou, ani projekt společně dělat nechce, stromák jeden povýšenej!" pomyslel si Henrik.

"Dobrý den, posaďte se, kdo dneska chybí?" vešla do třídy angličtinářka Němcová.

"Nikdo," zahlásila služba.

"To je dobře. Tím pádem můžu rozdat opravené testy z minulého týdne... Ale podívejme se, Oliver ho nepsal, dokonce se mi ještě nepřihlásil na opravku..."

"Rychle to nějak vyžehli, nebo jseš mrtvej!" blesklo Oliverovi hlavou. "Já jsem se dneska chtěl domluvit na tom otráveném, teda opravném termínu..."

"No, teď budeš mít lepší příležitost si dohnat známky. Zadám vám projekty do dvojic. Téma: Present perfect. Dvojice budou: Oliver s Petrou, Matyáš s Jindrou, Anna s Ninou, Tomáš s Kubou, Eliška s Danou a Henrik s Nilsem!"

"Snad jsem toho tolik neřek..." zastyděl se Tomáš.

Petra s Oliverem upřeli pohledy na Nilse. Ten seděl zády k nim a díval se ven. Nejspíš je neslyšel, nebo se tak alespoň tvářil.

"Hele, chlapi, už to s těma trpaslíkama, elfama a bůh ví čím ještě přeháníte. Měli byste si to vyříkat jednou provždy!" pokusil se Tom co nejlépe urovnat situaci.

"Nehraj si z ničeho nic na Kissingera! Máme tady křehké příměří založené na vzájemném ignorování, tak si na to vzpomeň, než něco neuváženě plácneš!" srovnala ho Petra.

"Kde se to v tobě vzalo?" vydechl Oliver.

"A co je to Kissinger?"

"A můj pradědeček vykoval sekeru Johanna Drakobijce, kterou..." vykládal Henrik rodinné historky.

"To je dobrý, teď ještě tu o Karkulce!" uchechtl se Tomáš. Byl to sice skeptik nad skeptiky, občas s tím byl už otravnej, ale Henrik neměl potřebu mu nic dokazovat, takže vztahy ve třídě byly celkem klidné. Zatím.

"A nebo nějakou o elfech. Tady ten novej blonďák Nils je podle Olivera jeden z nich. No není to bl..." nedal si Tomáš stejně pokoj. Zastavily ho až pohledy od Olíka a Petry. 

Henrik se zhluboka nadechl, vydechl a zamumlal cosi o neprovokování. Teplota v místnosti padla na bod mrazu.

"Vidím město veliké, jehož sláva... No, k hvězdám bude mít ještě dost daleko. Ale veliké bude. Bude se v něm vařit proslulé pivo - aha, tak ono bude proslulé nechvalně, to teda nepište... Možná nebude mít sto věží, ani metro, ať už to znamená, co to znamená, ale budeme mít spoustu soch, třeba sochu pana primátora na Náměstí Svobody, markraběte Jošta na kříženci koně s žirafou, exekutora zabavujícího pračku, lysohlávky ve větru... A budeme mít vlastní Hantec! To je taková čechoněmčina, na zmatení Pražáků, to mají za ty jejich blbý éčka... Br, no, nějak v tom vyžijeme, pak to necháme Slovákům."

Oliver s Henrikem stoupali po schodech směrem ke třídě. 

"Henriku, co bys vlastně dělal, kdybys tady potkal elfa?" rozhodl se Oliver jít rovnou na věc.

"Udělal bych z něho řešeto. Co tak koukáš? Určitě by mě vyprovokoval, bylo by to naprosto opravněný!"

"Takže, kdyby se tady čistě teoreticky nějaký vyskytl, tak bys ho nechal na pokoji, kdyby si nezačal..."

"Co furt s těma sviněma hubenejma máš? Že on tady nějakej je!"

"Prokoukl jsi mě..."

"Tak já se po něm pídit nebudu, jakože tady není. Upřímně nevím, jestli bychom se vůbec poznali. Žádného elfa jsem, jako každej slušnej trpaslík, nikdy nepotkal."

Oliver s Henrikem úspěšně dorazili do skříněk, kde Nilse nezastihli. Olíkovi ale přišlo jako dobrý nápad se začít na nevyhnutelný střet dvou znepřátelených ras připravovat. 

"Henriku, co si myslíš o elfech?"

Z trpaslíka se vyhrnula hromada neopakováníhodných sprosťáren v několika jazycích, ze kterých by zčervenala i cukrová řepa. Můžeme snad naznačit jen cosi o koktejlu z vodky, limetky a sodovky a o naondulovaných chlupech tam, kde slunce nesvítí a tráva neroste. I když podle mluvčího elfům možná ano.

"Stačí, obrázek už mám..." vykoktal ze sebe Olík. Všiml si, že se kolem nich začali shlukovat spolužáci, někteří si dokonce dělali poznámky. 

Henrik a Oliver šli pomalu ke škole. Olík cítil čím dál větší napětí, jelikož si všiml, že je zezadu dohání svými přirozeně dlouhými kroky Nils. Ulicí se rozléhalo pomyslné ticho před bouří. Už jen dvacet kroků.  Nyní patnáct. Teď deset. Pět. Čtyři...

"Co to je?" vzhlédl Henrik a ukázal prstem na skupinu podivných klesajících objektů na obloze.

"Cože? Aha, paršutisti s padáky! Kus za školou je kopec, kde mají přistávací plochu, takže..." začal vysvětlovat Oliver.

Nils prošel nehlučně za jejich zády, aniž by vůbec zpomalil. Nejspíš ta pověstná elfská povýšenost... Henrik si ho nevšiml. Střet se zatím odkládá na neurčito.

"Tohle jsou nějaké divné runy..." mnul si Henrik bradu.

"Cože?" přimhouřil obočí Oliver.

"My se v trpasličích školách učíme spoustu cizích jazyků a písem, ale nic podobného jsem jaktěživ neviděl. Vypadá to jako běžná latinka, ale je očarovaná jakousi temnou magií..."

"To mi budeš muset vysvětlit."

"Třeba vyhláskuju tuhle větu: Lelecap Vohheij ji epduun tiekpahojecheko usojc. To nebude správný význam textu. Protože tohle písmo je magické. Nesmíš ho číst zrakem, ale srdcem. Když tu větu jen rychle přelétnu očima, dává naprosto jasný smysl: Silicon Valley je centrum technologického rozvoje. Jen nevím, proč by někdo takhle složitě zaklínal zápis ze zeměpisu."

Nils klidně ležel v parku a sledoval západ slunce. Pak mu poslal vzdušný polibek, zavřel oči a zanotoval jakousi cizojazyčnou lidovou píseň.

"Určitě to je Elf," zašeptal Oliver zpoza altánku.

"A proč jako? Že je vysokej, blonďatej a má rád přírodu?" pochyboval Tomáš.

"A co ty uši?"

"Zas tak špičaté nejsou," špitla Petra.

"Henrik taky není takový mrňous jako trpaslíci ve filmech. Tam se ty rysy hrozně přehání."

"Hrabe ti..." neodpustil si Tom.

"A proč je problém, že je to Elf?" zeptala se Petra.

"Elfi se s trpaslíky nesnáší. Dokážeš si představit ten rachot, až se Henrik s Nilsem potkají?"

"A takhle je to pokaždé. Jednou vrzne, a pak už nic! Zatracenej krám!" zlobil se Oliver.

"Co že to má být?" zkoumal Henrik rozbitý stroj.

"To je tátova motorová pila. Kdyby ten motor naskočil, tak by se s ní dalo řezat dřevo."

"Pila, říkáš..." zamumlal Henrik a začal cosi kutit.

...

"Řeže hezky, ale takhle úplně fungovat neměla..." škrábal se Olík na hlavě. 

"Počkej, jak jinak by měla fungovat? Je to pila, i když je dost tupá. Na tom se přece nedá nic zkazit..."

"To bych si nebyl tak jistý..." pronesl Oliver sledujíce, jak se zatahuje a vyjíždí celý list pily.

"Tak, dobrý den třído, posaďte se..." začal pan profesor Šedina hodinu jako obvykle. Všichni to už znali. Teď si spočítá žáky, zkontroluje kdo chybí, pak zapíchne obávanou tužku do seznamu a vyvolá žáka na zkoušení. 

"Dnes chybí jen Petra, Henrik, ti mají omluvenky, ale měl by tady ještě být nový žák..."

"Další nový žák... Kdo to bude teď? Žeby třeba Gandalf?" rýpl si Tomáš, který se stále nedal přesvědčit, že Henrik je trpaslík.

Klika práskla, dveře letí, do dveří nevchází táta, ale vysoký, štíhlý, blonďák s podezřele špičatýma ušima.

"Omlouvám se, nemohl jsem najít třídu. Mimochodem, jmenuji se Nils Leafson."

"Tak co, jak šel test?" zeptal se Oliver svého spolužáka v lavici. Byl to student na výměnném pobytu, jmenoval se Henrik. 

"Celkem hladce, na Baroku není nic těžkého. Akorát mi není jasné, co znamená to Memento mori."

"Pamatuj na smrt."

"To vím, ale proč? Lidé můžou zapomenout umřít? To si jako dáváte vzkazy na ledničku: Dneska kup vejce, jogurty a nezapomeň zemřít?"

"Spíš že se nemáš vyvyšovat nad ostatní, protože stejně umřeš jako všichni."

"To dává smysl, ale když už člověk stejně umře, není lepší, když před tím žil nejlépe jak mohl?" 

"Můžeš si to vyložit i takhle, jestli chceš."

"Chápu, že loutkové divadlo je pro trpaslíky fascinující, ale nemyslím, že je to pro tebe to pravé," narovnal se v židli ředitel loutkohereckého kroužku.

"Vždyť se ani nic tak hrozného nestalo," oponoval Henrik.

"Ta loutka draka, co jsi vyrobil, je celkem hezká, a systém chrlení plamenů je vážně důmyslný, ale hodil by se spíš do technického kroužku než na jeviště."

"Stejně nevidím problém. Na oponu plameny nedosáhnou, to jsem měřil důkladně. A z kovářství mám samé jedničky, s ohněm umím pracovat klidně i se zavřenýma očima..."

"Je mi líto, ale vážně nemůžeme dát draka šlehajícího pravé plameny do maňáskoveho divadla."

"Mně se ten Erasmus nějak nezdá," prohlásil Valdemar Swordson, uznávaný kovář a Henrikův otec, "s lidmi se přece nestýkáme už celá staletí."

"To by neměl snad být takový problém," usmál se Henrik. "Vždyť tam přece už i vycházela naše literatura, a celkem úspěšně..."

"Myslíš ty dětské knížky, co je u nich překládal nějakej Tolkien?"

"Přesně ty! Díky nim budou mít představu, co od trpaslíka čekat, a zbytek už jim nějak vysvětlím."

"Když myslíš... Spíš aby ses ty nedivil, jací jsou to barbaři. Neumí kovat magické předměty. Dovedeš si představit ten život, bez magotechnických vychytávek jako kyrys s zabudovaným drbačem zad?"

"Ne, tohle si rozhodně nemůžeš vzít na první rande!" řval vztekle Oliver.

"Říkal jsi, že musím udělat první dojem," pokrčil rameny Henrik.

"Takhle oblečený ho rozhodně uděláš... Ale ne dobrý! Vždyť by tě mohli zavřít! Sundej to, půjčím ti něco normálního!" prohlásil Olík šmátrajíce ve skříni.

"Ale vždyť je to to nejlepší, co jsem kdy na sobě měl."

"U tebe je laťka dost nízko. Vem si tohle!" hodil Oliver Henrikovi hromádku oblečení.

"Moje oblečení rozhodně k mé postavě ladí líp než tyhle hadry! A je praktičtější." ohrnul nos Henrik.

"To možná, ale plátová zbroj se do italské restaurace prostě nehodí."