Moje články

"Ty tu lovíš ryby?" zeptal se Gustlík Jacka.
"Jo." odpověděl Jacek.
"A na co je lovíš?"
"Na večeři!"
"Na to se neptám, jakou máš návnadu?"
"Ona je potřeba návnada?"
"Radši asi zajdem k porybnému, pozval nás."
***
"Tam bys nic moc nechytil," smál se u oběda porybný, když mu to vyprávěli, "Jako ten voják před váma. Taky po hodině brblal, že nalovil samé řasy a málo korýšů, že to té své rybě musí přebrat. On byl vůbec nějakej divnej. A tvrdohlavej. Kolikrát jsem mu opakoval, ať nechodí do toho starýho lomu, že je tam německá pevnost, ale on si nedal říct."

"Ještě bychom měli zajet támhle do údolí, co je za kopcem. Ten navigátor tam také mohl zabloudit." připomněl Tomáš.
"To je ztráta času, tam asi nebude." odvětil Jenda. "A navíc, tak velkou svobodu pohybu nemáme, je dost svázaná řetězy německých rozkazů. Musíme jet tudy, kudy povolili Maulovi."
"Odkdy posloucháme Němce?!" naštval se Gustlík.
"Od té doby, co se maskujeme jejich tankem! Nemůžeme si dovolit, aby nás zastavili a ptali se nás, proč nejsme tam, kde máme být." vysvětlil Jenda.
"To je pravda, musíme se držet Weidenbachu." zesmutněl Tomáš. "A tak krásně to tam vypadalo, dokonce tam mohli mít i hospodu."

A tak jsme vyjeli. Nejdřív jsme projížděli bahnem, pak po příkrém srázu, a nakonec na hromadách suti. Náš tank Zrzek, řízený Gřešem, to zvládal dobře. Ale zajatý tank řízený Gustlíkem jel přímo skvěle.
"Kde ses to naučil řídit? Nevypadáš moc, jako bys byl v cizích botách!" ptal se vysílačkou Tomáš.
"Víš, když začala válka, tak mě naverbovali k Němcům. Já nechtěl, ale musel jsem. Udělali ze mě tankistu, sice ne řidiče, ale já jsem přece něco okoukal. Ale pak se Němci přiblížili k Rusům a já si řekl: dost! Dezertoval jsem jim i s tankem do polské armády." odpověděl Gustlík.

"Pojďte a poslyšte strategii naši k hledání navigátora ztraceného. Dvé tanků mužstvo statečné obývá a podle stromu vzoru s nimi nakládati bude. Jako kořeny bujné zemí prorůstají, tak budou i oni každý z jiné strany útočiti na cizozemců voj!
Pak, jako se kořeny spojují do kmene silného a mocného, radostně se splétaje, i oni spolu putovati budou. Boguslaw zrakem ostřížím krajinu obhlížeti bude, nepřátel hordy by zavčasu uzřel - a stane-li se tak, rozvětví se voj náš, jako větve stromu nepřítele obemkne a jeho zpupnost germánskou zadusí! A Veverka z větvoví vyskočí a řady cizácké výbuchem hromovým rozmetá! Toť vůle má!"

Do ležení náš tank vtrhl jako kaťuše do muničáku.
"Rychle!" vyskočil z tanku Jenda, "potřebujeme na chycení toho chlapa s rybou nějaké muže."
"Dobře, koho chcete?" zeptal se místní velitel.
"No, tak určitě průzkumníka, třeba Boguslawa Makowskeho, pak nějakého ženistu, asi Veverku, a nakonec asi kuchaře Jacka." odpověděl Jenda.
"No tak fajn, když to tolik spěchá." zabručel velitel.
"A ze zásob bychom ještě potřebovali..."
"Nic! Stačí, že jsem vám vydal tři vojáky bez písemného rozkazu, držte si třeba půst! Nebo si něco ulovte, mně je to jedno!" nakrkl se velitel.
"No dobře, z té Šarikovy slepice snad ještě něco zbylo..."

"Co my teď s tímhle?" zeptal se Gřeš a zamával německým rozkazem. "Nejspíš co nejrychleji k Weidenbachu."
"Ne, navigátora můžeme hledat, až dáme zajatce do tábora." odpověděl Jenda.
"Jenže ztratíme stopu!" namítl Gřeš.
"Nerad připomínám, že jsem velitel," pronesl Jenda.
"To neznamená, že máš patent na rozum!" rýpl Gustlík.
"Má pravdu. Vrátíme se. A přitom vytáhneme Maulův tank z hnoje..." dodal Tomáš.
"A proč ho máme vytahovat?" nechápal Gustlík.
"Když totiž pojedeme přes naše území, tak z něj vystrčíme bílou vlajku, jakože jsme ho zajali, a když pojedeme přes nepřátelské, tak vystrčíme bílou vlajku z toho našeho." dokončil úvahu Tomáš.

Rozkaz pro Oberleutnanta Maula, velitele průzkumných tanků:
zatknout nepřátelského navigátora.
Polský voják s vysílačkou na zádech a rybou v rukách je podle analýzy expertů našich špionážních služeb navigátor ohledávající terén. Jmenovaný se blíží k opevnění s krycím názvem Häuschen umístěnému v bývalém kamenolomu. Navigátor patrně připravuje pozice pro frontální útok polských jednotek, které se shromažďují v týlu nepřítele. Vaším úkolem bude chytit ho nejpozději u potoka Weidenbach, podrobit ho křížovému výslechu a nakonec s ním udělat krátký proces.
Zjistěte především, proč má s sebou tu rybu. Není zcela vyloučeno, že v pozadí jsou zájmy polských námořních sil.
Heil!
Major Raustler.

"Pozor," šťouchl do Gřeše Jenda. "Támhle je Němec. Musíme ho dostat potichu."
"Mám nápad," řekl Gustlík a ukradl mi slepici! Plížil se za vojákem a mě měl Jenda co držet, abych si ji nevzal zpátky. Najednou se Gustlík rozpřáhl a praštil chlapa mou slepicí!
Němec se nechápavě otočil, ale dostal takového zvedáka, až nadskočil a šel se prospat. Konečně jsem se Jendovi vyrval a vzal si zpět svůj majetek. Ostatní se taky přišli podívat, koho jsme vlastně omráčili.
"Německej důstojník," konstatoval Jenda.
"Dával vzkaz do mrtvé schránky..." zvedl Gřeš kámen. "Sakra! Pojďte se taky kouknout, tohle vás bude dost zajímat."

Jacek zabubnoval naběračkou na pancíř tanku.
Gřeš otevřel svůj poklop: "To už je večeře?"
"Ne! Kam zmizel ten nenechavej chlupatej drzej čenich?!" zavrčel rozzlobeně Jacek.
"Jakej ženich? My se nikdo neženíme!" oponoval Gřeš.
"Ten, co mi ukradl slepici." naštval se Jacek.
"Že by na svatební hostinu?" dělal blbýho dál Gřeš.
"Koukněte se, jestli tenhle 'lov' nedokončím, jste bez večeře."
"Mně je to jedno, já mám za chvíli akci."
Vtom se přihnal Jenda se zbytkem tanku, naskočili a odjeli hledat navigátora. Kuchař se sklesle vrátil do kuchyně, otevřel spižírnu a povzdechl si: "Co naplat, asi teda holt bude guláš z konzervy."

"To se řekne: 'Uvař něco ze slepice!'" huboval Jacek. "Z jedné slepice pro celou rotu. Něco veliteli, něco zástupci, něco mužstvu... co já s tím? Asi se kouknu do polní kuchařky. Kuřecí motýlek - co to je? Jo, to maso z hrudníku, co vypadá jako motýlí křídla. Tak to je sotva pro velitele a jeho zástupce, každému jedno. A co těch osm dalších chlapů a já? Jak se dělí dvě stehna na devět dílů? Nic platno, bude omáčka. Slepici rozporcujeme... až ji najdeme... nikam přece nešla? ... Ty potvoro chlupatá, vrať mi moji slepici! A neschovávej se přede mnou v tom tanku!!!"

Vážené velitelství,
žádám o přeřazení z výstavby mostu pro přechod přes řeku, kamkoliv jinam.
Hlavní priority jsou, abych nepracoval ve vlhku, jelikož mám už pokročilé revma,
a abych proboha nikdy nic nedělal s výbušninami.
Ideálně bych si představoval něco v suchu, mimo válečnou vřavu, s jednoduchým a pokaždé stejným zadáním.
Hlavní důvod, proč přeřadit právě mě, je to, že nikdo jiný není schopen místo překážejícího kusu zdi odstřelit právě dostavěný pilíř a shodit tak celý most.

Do boje nastoupím hned, jak se mi zahojí válečná zranění po běsnění naštvaných kolegů.

Předem děkuji. Sloužím vlasti!

Vojín, dříve desátník Aleš Jacek Zvlhlý.

Ukořistěný tank padl do oka veliteli polské obrany: "Projedu s ním vesnicí a dovezu ho starostovi. Ať vidí, jací jsme osvoboditelé."
Nasoukal se do poklopu, nechal si ukázat, jak se rozjet, a dupl na plyn... Tygr zavyl a skočil.
***
Na náves vjel Zrzek a vedle něj pochodovali pěšáci. Při objevení tygra utvořili uličku, kterou měl za zpěvu státní hymny projet ukořistěný tank s polskou vlajkou.
Ten proskákal přes náves a triumfálně se zastavil... v obecním hnojišti.
"Myslím, že tento čin má plné právo být zapomenut," soukal se opatrně z poklopu velitel, aby se neumazal. "Myslím, že skromnost je taky potřeba."

"Tak povídej, viděl jsi toho chlapa s rybou?" udeřil Jenda na německého velitele.
"Jak by ne, někdo takový se nedá zapomenout, přece!" odpověděl Němec.
"A kudy šel? A co dělal? Říkal něco?" začal dorážet Gustlík.
"No, nesl si tu svou rybu, nadával na nějakou sebranku, která mu chtěla tu rybu ukrást, či co, a šel přímo k našim pozicím, tak jsme ho nechali jít, že ho naši brzo zajmou." vypovídal německý tankista.
"No nazdar, jestli toho chlapa s rybou Němci chytli, nebo chytnou, tak máme průšvih!" lekl se Tomáš.
"Teď je potřeba se do toho opřít, musíme ho chytit první!"

Z našich nikdo. Ale co zajatci?
Velitel německého tanku odmítl rovnou: "Já, oberleutnant Maul, nebudu odpovídat nějakému rotnému!"
"To se uvidí. Ty budeš totiž brzo zase malá šarže, a pak toho budeš litovat." odpověděl mu Jenda.
"Já už nikdy malá šarže nebudu!" otevřel si na něj hubu Maul.
"Ale budeš. Až pošleme jednoho z tvých mužů na vaše velitelství, aby vylíčil, jak jsi zůstal s tankem trčet v brázdě po pluhu, zamával hnědýma, původně bílýma podvlíkačkama z poklopu a při vystupování upadl před nepřítelem hubou do bahna..."
"To neuděláte!"
"Ale ano. Budeš rád, když bude z oberleutnanta unterleutnant, budoucí vojíne!"

"Támhle je německý tank. A naši si na něj vykopali jámu na mamuta!" divil se Gustlík.
"Třeba je uvnitř nějaký zázrak moderní techniky, co ho zničí." odpověděl Jenda.
"Není, a navíc je ta jáma mělká, ten tank se zní hrabe!" odpověděl Gustlík. "Je čas splnit povinnost."
***
Situace nevypadala pro Poláky vůbec dobře, nejen že se tank z jámy skoro vyhrabal, ale navíc mu přijela posila.
V tom ale vyjel náš Zrzek z úkrytu, za jízdy sestřelil posilu a namířil na tygra, který bojácně zajel zpátky do díry.
Jenda vystrčil hlavu z poklopu a zavolal: "Nešel tady nějaký voják s rybou?!"

Sledovali jsme stopu hříběte, až jsme se dostali na jeden statek.
"Prosím vás, nešel tady nějaký voják bez čepice a s rybou?" zeptal se Jenda statkáře.
"Ano, chtěl vodu pro tu svou pramici." odpověděl statkář.
"On měl s sebou i loď?!" udivil se Jenda.
"Ne, říkal, že ta jeho ryba je pramice."
"Parmice!" docvaklo Jendovi.
"Jo, ještě ji osolil, tu vodu, ne rybu."
"A nevíte, kudy šel?"
"Myslím, že na sever, spíš na východ, možná trochu na jih, nebo vlastně trochu na západ?" začal drmolit sedlák.
To je brepta, řekl si pro sebe Gustlík. "Nemohl byste nám radši ukázat rukou?"

"Počkejte!" vykřikl Gustlík.
"Co je?" zastavil tank Gřeš.
"Je tady nějaká divná stopa, vypadá, jako kdyby někdo šel jen po patách." řekl Gustlík. Všichni vylezli z tanku.
"No fakt, stopy pat, to je ale situace."
"Přímo patová. Jak tohle teda vyřešíme..."
"Bezvýchodná určitě není."
"Byli asi dva." zamyslel se Gustlík nad počtem stop.
"To mají opravdu divné paty. Takové velké. Hlavně ten jeden." divil se Gřeš.
"Zvláštní stopa! Co by na ni řekl Old Shatterhand?" zamyslel se Jenda, který jako malý četl Vinnetua.
"To nevím," odpověděl Tomáš, "ale zaráží mě, že vy nepoznáte stopu paty vojenské boty od stopy hříběte!"

Prošel jsem kus Evropy. Začal jsem v Rusku, kde jsem se svezl vlakem, ze kterého mě i Jendu neurvale vykopli. A tolik nám dalo práce se tam nasáčkovat!
Svezli jsme se náklaďákem zvláštní konstrukce, kterému bylo potřeba strčit do výfuku šálu, a pak ji zase vytáhnout. Pokračovali tankem, což bylo doprovázeno osvobozováním vesnic. To mělo i benefity, jako salám, ale musel jsem slyšet na jméno Šarí, prý se to tak v Polsku dělá. Je zde malebná krajina plná lesů a polí, a já doufám, že se dostanu až do Berlína.
Ale místo toho se tu trmácím od šípku k šípku!

"Čekám, že ho najdeme brzy, víme určitě, že to byl on, kdo taky jiný, že jo, máme ho skoro najitého!" řekl Gustlík.
"To seš opravdu čekatel optimista, nebude to tak lehké," odtušil Jenda.
"Ále, prosím tě, co by se mohlo pokazit, popis od té stařenky na něj sedí, určitě je smutnej a nadává na nevděčného velitele..." mlel si svou Gustlík.
"Ale my nevíme..."
"Víme všechno, šel po té silnici..." nepustil ho ke slovu Gustlík.
"Co ještě nevíme?!" zbystřil Gřeš.
"Zapomněli jsme se zeptat, jestli šel na sever nebo na jih!"
"To abychom tu stařenku dojeli a svezli ji ještě kousek!"

"Tady jdou nějaké stařenky, pojďme je vzít s sebou." řekl Gřeš.
Zbytek tanku tomu s nelibostí přihlížel.
"Děkuji, mladíci, jste strašně hodní," poděkovala stařenka.
"Babičko, nevíte, jestli tady nešel nějaký voják?" zeptal se Jenda.
"Ale ano, jeden děsně smutnej, vysokej blonďák, mluvil cosi o nějakém nevděčném veliteli, bylo mi ho opravdu líto," odpověděla babička.
"Opravdu? Vyprávějte nám o něm víc!" vyhrkl Gustlík.
V následujících minutách jsme se dozvěděli vše, co se kdy stalo v blízkém i širokém okolí za posledních 60 let.
"Neříkal jsem vám, že v informování jsou tyhle stařenky mistryně?" řekl Gřeš.
"Ne, to jsi nám opravdu neříkal."

"Desátník Veverka! Přišel jsem vám poradit vaši příští strategii."
"Kdo to je?" zeptal se Gřeš.
"Ten ženista, já to s tím rybníkem vzal vážně." zastyděl se Jenda.
"Mám několik možných koncepcí průzkum. V první z nich ucpete v tanku všechny díry a
pojedete po dně, budete se koukat periskopem."
"Nebude jednodušší tam poslat potápěče?" navrhl Gustlík.
"Ti by ho nemuseli poznat..." argumentoval ženista.
"Tohle jsou tak nesmyslné koncepce, desátníku Veverko, že to jsou spíš anti-koncepce. Jsou dobré tak pro veverku, teda pro kočku!"
"Ale moje koncepce jsou..."
Jestli rychle zase nedám Jendovi tu čepici, tak se asi toho Veverky nezbavíme.

Hele, co to tady máme? Pro to si tedy zajdu, trní netrní.
"Co to máš, Šariku? Čepici? Počkej, to je..."
Jo, to je jeho čepice. Nažehlená, vypraná...
"...jeho čepice! Tady je jmenovka. Teď ho najdeme snadno. Šariku, jsi hrdina!"
I kdyby mi postavili sochu a dali věnec kolem hlavy, nebyl bych šťastnější. Věnec jsem totiž dostal, z buřtů. A uzeleněný z komína. A ještě...
Nějak mě to zmohlo. Čepici uklidím, na pelíšek se natáhnu a dobrou noc.
"A kde je sakra ta čepice? Šariku, nemohl bys ji najít ještě jednou?"
"Nebuď ho. Spí na vavřínech."
Na vavřínech ne. Na čepici.

"Jak že se jmenují ti průzkumníci?" zeptal se Gustlík.
"Boguslaw, Boleslaw, Bronislaw, Stanislaw." odpověděl Tomáš.
"A příjmení?"
"Makowski, jsou to čtyřčata."
"No nazdar!"
...

"Za Stanislawem ne, ten zapadává, za Bronislawem. Ale teď jedeš za Boguslawem! To už to můžeš stočit rovnou k Boleslawovi!" radil Jenda Gřešovi.
"To bych je nejdřív musel poznat od sebe! Jsou si podobní jako vejce vejci!" zlobil se Gřeš.
To je snadné. Boguslawovi se asi vyspal v uniformě tchoř, Boleslaw má v břiše palírnu, Bronislaw je chodící popelníček, co smrdí ze Stanislawa, radši nechci vědět!
"Já na ně kašlu, vezmeme to přes mez, tam bažina není."

"Můžeme si vzít speciální vybavení, tak toho využijeme." rozhodl se Gustlík.
"Tomáši, kde jsi?"
Támhle, je cítit zpod hory batohů.
"Počkejte chvíli, jsem těma krámama ověšenej tak, že jsem skoro neprůstřelnej!" oddechoval Tomáš.
"Tak budeš neprůstřelnej úplně, bezpečnost především! Co bychom ještě... pořádný světlomet na hledání v soumraku!"
"To si k němu nafasuj i soumara. Mně tak neříkejte, u nás na to používali osly a voly, to bych si mohl vzít osobně!!!"
"Nech ho, víc toho neunese." přimluvil se Jenda.
"Tak půjde dvakrát! Však mu nohy neupadnou."
Rup! Buch!
"Nohy ne, ale batohy jo. Gřeši, kde seš s tím tankem?!"

"Rozkaz zněl jasně: běžte k šípku, takže ho budeme hledat u šípkových keřů." prohlásil Jenda.
"No nazdar, budeme se drát trním..." konstatoval Tomáš.
"Budeme hledat šípky poblíž tábora, postupně zvětšíme okruh pátrání..."
"Takže jediné nepropátrané místo bude dno rybníka!" rýpl si Gustlík.
"Tam pošleme ženisty, my budeme prohledávat všechno ostatní."
"Čekají na nás šípky na kopci, pod kopcem, u potoka, ve škarpě..."
"A jak se tam všude dostanem?" zaúpěl Tomáš.
"Doveze nás tam Zrzek, přece!" odpověděl Gřeš.
"To budeme nenápadní jak žací stroj v botanické zahradě, Gřeši."
"Klídek, zamaskujeme ho šípkovými větvemi. Třeba k nám ten navigátor pak přijde sám."

"Jak se mohl ztratit navigační expert v lese?" vytřeštil oči Gřeš.
To je teda opravdu přínos do armády... Vyplatí se ho vůbec hledat?
"On je Rus, který vyrůstal ve stepi, a les nikdy neviděl." začal vysvětlovat generál. "Poslali ho sem pod heslem "rovina jako rovina". Asi si chtěl šplhnout, přinesl mi rybu, mulleta, takovou parmici, pořádně zdivočelou, pocákala mi všechny papíry. Poslal jsem ho i s ní k šípku, a teď ho nemůžu sehnat."
Vzal si na to čistou uniformu, toho nevyčenichám.
Jendovi probleskl hlavou nápad. Zaradoval se, až nadskočil. "Že by to vzal vážně a šel hledat šípkový keř?"

"Co tady kutíte?" zeptal se Gustlík dvou vojínů páčících generálovy dveře.
"Generál nás k sobě zavolal, ale dveře jsou zamčené a nikdo se neozývá!" odpověděl jeden.
"To chcete vypáčit neprůstřelný dveře pojistkou od granátu?!"
"Jde to ztuha, ale už tam budem."
Gustlík to nekomentoval, odstrčil vojíny a vytáhl zpod rohožky klíč.
"To bychom tu stáli ještě na fýrerovy narozeniny! Takhle se to dělá."
Vtrhli jsme do pracovny. Velitel stál uprostřed.
"Jelikož nemůžu svěřit tajnou akci někomu, kdo neumí ani otevřít dveře, jak to poslouchám, svěřuji velení akce Gustlíkovi. Jde jenom o to, najít navigačního experta, který se ztratil v lese."

"Banánovým hájem se plíží tygr a chce sežrat gazelu!" hlásalo rádiové vysílání.
No nazdar, asi jsme místo velitelství naladili rozhlasovou hru.
"Gazelo, pozor!" stál si na svém hlas z rádia.
"Tomu radistovi asi hrabe. Jsi si jistý, že je to on, Jendo?" pochyboval Gustlík.
"Opravdu je to on." bránil se Jenda.
Asi je to tak dobrý tajný kód, že mu ani my nerozumíme.
"Dej to sem!" vecpal se Gustlík k rádiu. "A ty nám tu přestaň předčítat nějaká akta banánového háje a vysvětli nám, co máme dělat."
"No dobře. Jede k vám německý tank, tak si na něj dejte bacha."

Rya:
Nemlaťte zakopané pudly do hlavy! Mohou vás ještě kousnout!

Aplír: jak vypadala
Poslední výuka

Tenny: dostal mě
Manželský rozhovor

Eso Rimmerová: popisuje velká
Úskalí literárního restaurátorství

Katie: zajímavá
Pohádka o viru a pískovišti

Tora vypráví,
Jak v hotelu vypukla krize

Dr. Dark Current: taky jsem to zkoušel, a tak vím, co je to
Cínová hora malých rozměrů s velkým ničivým potenciálem

a.j.rimmer: někdy si říkám, že vysoká škola je jen
Školka pro geniální děti

Kapku jsem prodloužil, ale i tak asi ještě napíšu nějaký zkrácený výběr, protože se zde na všechny nedostalo:

1. Tom_Peterson: jeho nejlepší drabblík podle mě je Chovatel na obecním úřadě.

2. Rebelka: tohle jsem už našel ve výběrech a je to fakt skvost: Jak svět přišel o Indii.

3. Peggy: myslí, že v kombinaci s fandomem je to krutá realita: Dobrá věc se podařila.

4. Aries: pointou mě fakt dostal Sešup.

5. Dede: když Brandy řekla Alžbětě Mluv jasně!

6. eliade: odhalila skrytou pravdu o Harry Potterovi - Jak to mělo dopadnout.

7. Čarodějnice: Důležité pravidlo pro návštěvy - Host do domu, hůl do ruky.

8. mila_jj: není větší tragédie pro špiona než Deaktivované maskování.

9. Mary: Prosímtě, Joele, to byl jen slovní obrat!

10. P.M.d.A.: Tou pointou to rozčísla! Sprcha po zápase.

11. Faob: za devět měsíců nás čeká Země plná Vodnářů.

12. Annie: jeho nejlepší drabblík podle mě je Zvláštní tanec.

13. Chrudoš Brkoslav Štýřický: neuvěřitelně dobrý novinový článek O sušenkách pasírovaných.

"Tak odjíždíme! Dnes se fasuje munice a my to nestihneme!"
"Hele, tamhle z bunkru, jak jsme ho srovnali se zemí, čouhá něčí pozadí!"
"To je naše, nebo německé? Je od hlíny! A hejbe se!"
Čichám, že naše, ale jak to zjistí oni?
"Tak do toho kopnem a počkáme, jakou řečí to zařve."
"Au!"
"Z toho moudrý nejsem."
Ze suti se vyškrábal zaprášený Polák.
"Konečně jsem ho našel! Hrrr na ně!"
"Má granát! Pryč!"
Všichni jsme naskákali za vyřazeného tygra.
"Nech toho! Už jsme vyhráli!"
"To jsem tu zůstal zase poslední? Ještěže ten granát není odjištěný, schovám si ho na příště."

"Abychom vás mohli vzít do osádky, musíte ukázat, co umíte. Šarik umí vytáhnout šálu z výfuku. Co umíš ty, Jendo, kromě fórů se šálou?"
"Uvidíte zítra na střelnici."
"Počkáme. Koukněte, já a Gřeš umíme tohle..." Vasil přiložil ke kmeni hřebík, Gřeš roztočil věž, aby hlaveň posloužila jako kladivo. Deseticentimetrový hřebík byl skoro celý zaražený ve stromě.
Dobrý! Zajímalo by mě, co by dělali, kdyby potřebovali ten hřebík zatlouct o půl metru výš.
"Ukažte!" Gustlík chytil zbyteček hřebíku prsty a zatáhl. Trh! Skříp! Hek!
"Nezapomněl sis náhodou kleště?"
Ty si vůbec nějak věříš, copak vytrhneš hřebík ze stromu holou rukou?
Vytrhl!!!

Z vysílačky zaškrčelo: "Dube, uhněte nám. Tady Javor. Jsme také velitelský tank a v hlášení nás dali před vás."
"Sobci to jsou!" ulevil si Greš. I přesto zajel ke kraji a v nadávání procítěně pokračoval: "Kdyby takhle jezdili všichni, tak se svezou na jednu hromadu a byl by od nich pokoj. A rovnou by z tahkle vyřazených vozidel mohli postavit pomník sobectví."
Javor profičel okolo a ohodil Dub bahnem. Vytočil zatáčku a pořádně nabral rychlost.
"A tohle je ten největší sobec!"
Zepředu se ozvalo šílené čvachtání, drnčení a nadávání.
"Ale ohleduplný. Kdyby do tamté díry nesjel, určitě bychom ji přehlídli."

"Posaď se sem." uvítal mág Asterixe.
"Z vůle velkého Osirise a Ápise - dívej se mi do očí!"
Z očí mu vyšlehly světelné paprsky.
"Jak to děláte?" zeptal se Asterix.
"Soustřeď se, sakra! Z vůle velkého Osirise a Ápise jsi... co jsi? Vy Galové rádi kance. Kanec. Z vůle velkého...!"
"Umíte rozsvítit jen jedno?"
"Neruš! Z vůle... "
"Praktické při čtení v posteli, že?"
"Z vůle velkého Krucifixeoprasise... jsem divočák, jsem divočák, jsem divočák!"
"Jsi divočák, jsi divočák, jsi divočák!"
"Ano, jsem divočák!" opakoval nadšeně čaroděj a odklusal hledat žaludy.
"Tomu říkám debakl, Obelixi. A ani jsem nepoužil zrcátko," zakroutil hlavou Asterix.

Plížil jsem se chodbou metra a poslouchal jsem, co si povídá několik německých dezertérů.
"V tomhle podsvětí nás nikdy nenajdou. Vylezem, až bude po válce."
"Do bitvy už mě nedostanou. Ti sověti mají strašné zbraně."
"No, vedle mě proletěla kaťuše a několik dní jsem neslyšel."
Buď rád, že vedle tebe nestartovala.
"My proti tomu máme špatné zbraně. U nás svázali šest minometů k sobě, vystřelili jsme na tank a netrefili jsme se ani jedním."
Nediv se, měli jste zohýbané zaměřovače. Něco bychom o tom s Jendou věděli.
"Ale ze všeho nejhorší je ten tankistický..."
Konec historek! Vrrr! Haf! Raus!
"...pes!!!"

Z lesa se vyřítila skupinka prasopsů a začala kolem našeho tanku kroužit.
Nebyli to však živí tvorové, ale kříženci tanku a motorky. Prostě vpředu motorka a vzadu tankový podvozek, co na něm seděli další němci se samopaly.
Náš tank se za nimi začal otáčet, aby je Jenda mohl potřít kulometem. Jenže ty potvory jsou strašně obratné a pohyblivé. Prosvištěly potokem, prorazily mlází (oni mají i řidiče pancéřovaného?). Jediné, co neuměly, bylo létat. Obklopili nás ze vše stran.
Jako když včely dotírají na medvěda.

"Co se s nimi mažeme?" zavrčel Gustlík, roztočil věž a několika výstřely z děla ukončil prasečí tanec.

Pes Šarik, práce všeho druhu! (Takový hafan pro všechno).
Jámu vyhrabe i zahrabe, vola povalí (alespoň toho dvounohého), najde ztracenou kost, ochotně zryje každý záhon, aportuje i láhev, nedá se uplatit buřtem (jedině klobásou).
Vypátrá každého, kdo se čtyřicet osm hodin nemyl!
Neomylně najde špajz! (Dobře, častěji hledá výbušniny a střelivo.)
Uloví každého nepřítele, zvláště se slepicemi má praxi.
Kolíčky rozsévá (že ještě nevyklíčily, není jeho chyba).
Umí skvěle větrat tankistické kukly.
Má vlastní tank se čtyřčlennou posádkou, na jehož provoz neustále dohlíží.
Nezanedbatelný je i jeho okouzlující zevnějšek, šarmantní povaha a exotický sibiřský genofond.
Jo!!! Takhle se balí feny!

Huf huf huf... z té díry už mi kouká jenom hlava. Začalo to myšičkou (dobrá byla) a jak jsem se rozmáchl. Jsem tady zakopaný jak v zákopu. Ale když jsem si tu tak hezky zahrabal, tak si to uhájím...
"Jendo, co to děláš?"
"Montuji Šarikovi do toho jeho zákopu samopal. Kulomet bych tam neměl jak připevnit. Úplná obsluha samopalného hnízda. Škoda, že nemám fotoaparát."
"Co když z toho opravdu vystřelí? Samopal dětem do ručiček a domácím mazlíčkům do tlapek nepatří! Každoročně takto u pluku docházím ke třem úrazům, z nichž je každý čtvrtý smrtelný!"
"Se slepýma stejně moc škody nenadělá."

Buď je to nějaká nová bojová taktika, anebo vojáci už nevědí, jak se zabavit. To, že ti moji si poplácali obličej barvama, bych chápal. Červená do jahodí, modrá do borůvčí, žlutá do písku, chybí šedá do bahna, ale tam stačí padnout a je vymalováno. Na mě jako maskování navěsili barevné pentle. Nepraktické, zůstanou viset v prvním křoví. Ale to, že Vichr se zamaskoval jako kohout, nepochopím. Nač tolik peří na čapce, copak útočí na drůbežárnu? Nebo tím chce nepřítele lehtat pod nosem? Támhle se na kopeček škrábe nějaká chodící botanická zahrada. Vždyť je to velitel brigády!
"Tímto zahajuji tankistický karneval!"

Nové rozkazy? Ukaž!
"Navrhněte mimořádná opatření na podporu porodnosti... Cože???"
Tak to jsem zvědav, jak tohle zvládneš bez ženských.
"Tankistky, které mají rodit, budou umístěny poblíž motoru, jelikož potřebují teplo. Taky pro ně budou rozšířeny poklopy a dána do tanku odpružená sedadla."
Fajn, ale tankistky nemáme.
"Aha... do každé osádky bude přidáno stejně žen jako tankistů."
Chci nafasovat fenu!
"Dva tanky svaříme zadními pancíři k sobě do jednoho kvůli zvětšení vnitřního prostoru."
A to se ten tank rozvaří, když se posádky pohádají?
"Boj s úředním šimlem je horší než boj s Němcem! Od zítřka se nechám přeložit do první linie!"