Kouř a zrcadla

Čarodějce se podařilo ho poněkud nevybíravě přivést k vědomí (chrstla na něj vodu). Prskal a protestoval.
"Spadl jste z koně. Poranil jste si hlavu?" zahájila konverzaci.
"Myslím, že ne. Ta herka vyhodila... snažil jsem se ji pak chytit a zklidnit, ale dostal jsem se na špatnou stranu..." jeho ruka zabloudila k temné modřině na hrudi.
Sklonila se k němu a pozorně pohmatem zkoumala rozsah poranění. Několikrát se ostře nadechl bolestí, ale nezdálo se, že by měl nějaké žebro zlomené.
"Teď to bude studit," varovala ho, když mu na poranění aplikovala tišící mast.
"Jak se vlastně jmenujete?" zeptala se ho konečně.

Čarodějčina ranní rutina byla hrubě narušena, když vešla do kuchyně a uviděla na stole černé pohybující se ...cosi. Na první pohled rozostřenýma čerstvě probuzenýma očima to bylo těžké identifikovat, a tak popošla blíž - a vzápětí uskočila.
"Peregrine? Okamžitě sem přijď," její hlas byl napůl plný strachu a napůl velmi, velmi rozzlobený.
Vpotácel se do kuchyně ještě v polospánku.
Když zlostně bodla prstem směrem ke stolu, zaostřil na něj: "Co to je?"
"TO jsou ty dva zbylé tvarohové šátečky, které jsi měl večer uklidit," vysvětlila mu. "Protožes to neudělal, budeš se o ně muset poprat s celým mraveništěm."
Peregrin hlasitě polkl.

"...musíš tam být přesně, jinak ti nic neukážu!" mámil na ní desetiletý Peregrin slib.
"No, ale když já nevím..." Laureen se nejistě houpala na bříškách nohou, oči zabodnuté do země.
"Tak chceš ji vidět, nebo ne?" naoko se urazil
"...to víš, že chci. Budu tam," kývla rychle a odběhla.
Druhý den na ni čekal na smluveném místě; obrázek malého gentlemana - v ruce kytičku prvních sněženek, kterou ji chtěl potěšit.
Hodiny na věži kostela začaly odbíjet.
Nepřišla.
Malá Laureen polykala slzy. Kdo mohl tušit, že dnes přijede na oběd babička a ona bude muset celou dobu sedět u stolu jako dáma...

Když ji poprvé uviděl, utopil se v jejích očích. Nebo alespoň měl ten pocit.
Když poprvé slyšela jeho sametový bas, podlomila se jí kolena a srdce se zastavilo.
Když spolu poprvé tančili, bylo to jako by se společně vznášeli v oblacích.
Když se poprvé políbili, mohla by je jejich láska vynést až ke hvězdám.
Jenže svět nebyl jen o vzájemném zírání do očí, vášnivých polibcích, něžných slůvcích a tanečních krocích.
A tak, když se poprvé pohádali, měli pocit, že z těch výšin spadli na skálu a jejich vztah se rozbil na tisíc kousků.
Vždycky však svoji lásku dokázali znovu vzkřísit.

Utábořili se pod příhodným skalním převisem. Lucien dal k ohni větší kámen, aby se pořádně prohřál a sloužil v noci jako improvizované topení. Laureen se věnovala přípravě večeře, a tak na něj chvíli nedávala pozor. Když konečně vzhlédla a viděla Luciena, jak zkouší, jestli je kámen dostatečně teplý, zhrozila se.
"Okamžitě dej ten kámen pryč... nebo prostě ustup," křikla na něj a sama uskočila, jak mohla nejdál. Kámen se v tu chvíli rozletěl na několik kusů. Dva menší zasáhly Luciena.
"Taky jsi mohla tím svým pantem vrznout dřív..." ozval se dotčeně.
"Nemůžu za to, že nerozeznáš horniny," odsekla mu Laureen.

Peregrin kulhal. S každým nádechem cítil řezavou bolest, každý krok umocňoval pocit, že ho někdo bodá pod žebry. Rychle se stmívalo. Zastavil se, aby popadl dech a rozhlédl se. Zdálo se mu, že zahlédl světlo.
Vydal se směrem k němu jak nejrychleji mohl, přes kořeny a skrz podrost. Nemýlil se, byla to chalupa. Zabušil a opřel se o dveře, aby uklidnil rozbouřenou krev. Dveře se otevřely a on se zhroutil do náruče čarodějky.
Chtěla se zeptat na tolik věcí... ale byl v bezvědomí, a tak ho prostě vtáhla dovnitř.
Že původně jel na koni zjistila podle otisku podkovy na žebrech...

To, co se stalo mezi Peregrinem a Laureen bylo spíš nedorozumění. Oba byli jejími přáteli. Nicméně jejich vztahy teď uvázly na bodu mrazu a čarodějka doufala, že se jí podaří do nich vnést alespoň nějaké oteplení.
"...ještě se jí zastávej. Myslel jsem, že alespoň ty budeš na mojí straně..." Peregrin za sebou práskl dveřmi tak, až ze stěny popadaly svazečky sušících se bylin. Čarodějka je s povzdechem posbírala. Snaha dva přátele usmířit teď připomínala spíš balancování na velmi tenkém ledě.
Když se Peregrin večer nevrátil a neukázal se další dva dny, měla pocit, že se pod ní led definitivně probořil.

Vyhřívala se na kameni uprostřed mýtinky. Les šuměl, všude byl klid.
Stála uprostřed tanečního sálu. Kolem šuměly desítky polohlasných hovorů a zněla hudba.
Náhle zašustilo listí. Zvedla hlavu, aby se rozhlédla, ochutnala vzduch a zhodnotila nebezpečí.
Náhle zaševelily róby rozestupujících se dam. Zvědavě vzhlédla směrem ke zvuku.
Z podrostu se vydral mírně nakvašený Peregrin.
Z kruhu šlechticů vykročil vévoda.
Hranatá hlava se kývala sem a tam, dokud se po ní Peregrin neohnal. Pak se odplazila.
Vévoda se uklonil a požádal ji o tanec. Vysekla pukrle a nechala se odvést na parket. Závistivý šepot pohupujících se dam zněl jako sbor zmijí.

Kradli se lesem, cestou necestou. Na pěšinách číhali lapkové, v křoví divá zvěř. Vzhledem k tomu, že oba měli hlad, dávali přednost tomu, co bylo jedlé. Když se jim do cesty postavila bachyně, výhružně klektající kly, přišly ke slovu oštěpy. K večeři měli pečínku.
Lucien se věnoval vydělávání kůže, aby ji mohli použít jako podložku na spaní. Laureen mezitím něco kutila s kostmi - nebo se to tak zdálo. Když se před ním začala prsit a ptát se, jak se mu líbí, znejistěl. Teprve na druhý pohled si všiml, co vlastně myslí.
"Jsi taková... ozubená," odpověděl, fixuje pohledem její nový náhrdelník.

Krajem se line hudba, smích a hovor. V rozsvícených oknech zámku vidíme hosty v maskách.
Červená maska: „Takhle vévodu nepoznám. Myslíte, že je to ten černý, na parketu?“
Zelená maska: „Vévoda zásadně netančí.“
Vévoda: opodál, v šedivém kabátci a škrabošce „Smím prosit?“
Pohled na parket zaplněný řadami tanečníků, mezi které vévoda přivádí dívku ve světle modré masce a šatech plných cípů.
Zvuk hodin odbíjejících půlnoc. Lidé sundávají masky.
Červená: závistivě Prý ‚netančí‘! Kdo je asi ona?
Vévodova tanečnice utíká, stále zamaskovaná.
Zelená: Vypadá to, že se nám náš kamenný hostitel zakoukal do větru…
Červená: Doufejme, že z toho nezačne šilhat.