DMD č. 6. pro 6. 4. 2014. Téma: Dokonalý tvar

Zavázali jí oči, vzali ji za ruce a vedli nahoru. Nepřerazit se o šaty - ale ne, byli ohleduplní. Nenechali by ji.
"Tak, vybírej," ozval se vedle ní známý hlas.
Hmatala. Pomalu, opatrně. Hlava, druhá, třetí... dohromady pět. To zvládne.
Jeden měl příliš krátké vlasy, to cítila i přes prostěradlo. První vyřazený.
Ramena. Příliš široká. Další dva.
Ruce. Podle rukou ho pozná. Milované ruce, tvarované tak akorát, aby se do nich vešla její dlaň.
"Tenhle to je!"
Rozvázali jí oči a ona strnula. Právě si vybrala bratrance z druhého kolena. Ženich stál celou dobu za ní a chechtal se jako blázen.

Sestrojit časostroj bylo obtížné. Když se to Leonardovi konečně podařilo, byl starý a takřka slepý. Nicméně objevitelské nadšení jej neopouštělo. Nastavil souřadnice a čas. Vzrušení mu rozproudilo krev a on se cítil zase jako mladíček. Zatáhl za páku.
Síně, v nichž se ocitl, byly velkolepé. Bezpochyby sbírka nějakého mecenáše.
Leonardo klnul své slepotě, naštěstí však mohl používat hmat, a... pro svatou matku Boží, co je tohle? Tak dokonalý tvar!
Přejížděl dlaněmi po hladkém povrchu exponátu, ty obliny, ty křivky! Vše abstraktní, ale přesto... dokonalé!
Zaměstnanec OBI opodál mluvil do komunikátoru: "Radši sem pošli sekuriťáka. Nějakej dědek tu ohmatává záchodový mísy."

Je pozoruhodné, jak schopní jsou malí chlapečci naplňovat svoji nepsanou ideu, dokonalý tvar chlapečkovství. Třebaže pacifisté, buďte si jisti, že jen co začne běhat, bude na vás mířit klacíky a jedním z prvních slov bude "pif-paf". Cítíte, že je marné (i když to k věci patří) opakovat cestou do divadla "neskákej přes ty louže". Nemluvě o tom, když vás lékař vítá: "To jste vy, co spolkli tu kuličku?" (očekává rodinu fakírů?), a o tendencích čurat, kakat, jíst a vše poztrácet v tu nejnevhodnější chvíli.
Pohled kulatých očí a přitulení upatlaných tlapek je však tím nejdokonalejším vyjádřením tohoto tvaru ve vesmíru.

Simbacca na tu koblihu zíral s otevřenou pusou a z koutku mu pomalu odkapávala slina.
Vypadala totiž naprosto dokonale: rovnoměrně dozlatova osmažená koule lehce zploštělá na pólech, kolem rovníku decentní žlutý proužek, všechno v poměru jasně svědčícím o zkušenostech a umu mistra pekaře. Jedinou vadou na perfektně hladkém povrchu byla vrstvička sněhově bílého cukru, která ovšem slinné žlázy stimulovala ještě víc, a mlsoun váhal, jestli ho víc láká tvar nebo příslib neznámé náplně. A v neposlední řadě měla v průměru slibný metr sedmdesát.
Skoro se nabízelo, že je to jenom plastová dekorace.
No, a taky byla, ale už jedl horší.

Ten tvar je bezchybný - kruh má magickou moc. Kdo do něj pohlédne a zadívá se, je ztracen. Ztracený v hloubi zelené, zachycený černou. Ztracený v hloubi zlaté, polapený černou. Na barvě koneckonců nezáleží.
Jen málokdo má ale to štěstí, vidět jiskřivé opalizující pablesky zblízka. Ne každému je to dovoleno. Ne každému je tolerováno přiblížit se tak, aby spatřil, jak se jednolitá barevná plocha rozpadá do malých barevných loukotí, kterými občas probleskne stříbrná tečka.
A pak se to stane. Barva mizí a od středu se rozlije inkoustová čerň.
Kočka svůj pohled právě zaměřila jinam.
Važ si toho, co jsi směl vidět…

„Ořezat, trošičku vytvarovat, zaoblit, ha dokonalý umělecký tvar, teď jen vymyslet, kde to odpálím.“
„Deidaro, pojď sem, hned!“
„Neotravuj mami, zrovna tvořím!“
„Dělej nebo ti zmaluju zadek.“
„Ta ženská mi pije krev, člověk se tu nemůže ani věnovat umění.“
„Říkám to naposled, pojď sem! Stejně nejsi žádný umělec a ty tvé patlaniny nestojí za nic, jen tu překáží! Jsi stejný budižkničemu jako tvůj otec.“
„Nevadí mi, že uráží mě, na to jsem zvyklí, ale nikdo nebude urážet mé umění, nikdo.“
„Už jdu mami, ukážu ti co jsem vyrobil nebo spíše z čeho jsem to vyrobil. Říká se tomu výbušný jíl."

Okno je nedokonalé.
Arabeska je dokonalá. Proměnlivá síť mezi tady a jinde.
Píseň je dokonalejší. Smazává všechny hranice a vábí tě: pojď.
Čára je nedokonalá.
Kruh je dokonalý. Nemá začátek ani konec.
Spirála je dokonalejší. Je to tvar natažený za okraj nekonečna, rozvíří prostor i čas. Chopí se tě, uchvátí a nikdy nevrátí zpět.
Kámen je nedokonalý.
Zrno je dokonalé. Oblé a hladké, příslib života.
Písek je dokonalejší. Stovky jemně broušených fazet, tisíce hranek a ostří, a přece umí plynout. Vyplní prostor a ještě víc. Sype se, přesýpá, a tiše šeptá nad tvou hlavou:
Neměl jsi vstupovat do mých vod.

„Meníme sa celý život,“ hovorievala jej mama. „To je normálne.“
Normálne? Ohováranie, keď bola roztomilá. Urážky, keď zovšednela. Zvyšky nepodareného elixíru vyliate za golier. (Nemocničné krídlo.) Podrazené nohy a poznámky o tom, ako ľahko ich rozťahuje.
Kamarátky nemala – bola príliš pekná alebo škaredá, vysoká, tučná, bledá, pehavá, šikmo-oká...
Šla k Aurorom. Medzi drsnými chlapmi sa naučila, čo sa im páči. Zadok, aký chcú štípať. Výstrih, od akého nevedia odtrhnúť oči. Ústa, aké chcú bozkávať. A, áno, nohy aké chcú vidieť roztiahnuté.
Keď sa zamilovala, keď prvýkrát mohla svoju schopnosť zúročiť, vrátila sa do pôvodnej podoby.
Ľúbil ju takú, aká bola.

Když jsem se narodil, nejdokonalejší věc na světě bylo mámino prso. Zahřálo, nakrmilo, uklidnilo.
Jak jsem rostl, přestala mě zajímat matčina náruč. Už jsem nepotřeboval oporu a jistotu. Toužil jsem zkoušet a objevovat. Ta nejúžasnější věc na světě byly Vlčí skály nedaleko města, kde jsme si hráli na bandity.
Bylo mi dvanáct, když jsem vzal poprvý do ruky zbraň. Protože hračka už přestávala stačit. Protože vzrušení z nebezpečí bylo silnější než rozum a dřevěná rukojeť Peacemakera zoufale zvala k pohlazení.
Než přišlo sedmnáctý léto, považoval jsem jeho křivky za ty nejdokonalejší na světě.
Tehdy mi vítr ze skal přivál Majandru.

Dialog u principálské maringotky:
"Mňaaau!!!"
"Pojď sem, kocourku, chudáčku hladová. Tragédka ti nedala snídani?"
"Neeeau!!!"
"Tu máš. Tys to ale splivl. Hej, kam letíš?"
---------------------------------
Dialog u tragédské maringotky:
"Mňaaau!!!"
"Pojď sem, kocourku, chudáčku hladová. Kulisačka ti nedala snídani?"
"Neeeau!!!"
"Tu máš. Tys to ale splivl. Hej, kam klušeš?"
---------------------------------
Dialog u kulisácké maringotky:
"Mňaaau!!!"
"Pojď sem, kocourku, chudáčku hladová. Principálka ti nedala snídani?"
"Neeeau!!!"
"Tu máš. Tys to ale splivl. Hej, kam jdeš?"
---------------------------------
Monolog pod švestkou:
Hele, strom.
Lezu!
Jsem krásný.
Huf. Levá přední.
Jsem dokonalý.
Uf. Pravá přední.
Platón by jásal.
Hek. Levá zadní.
Neee!!!!
Buch.
...
Kruci, koho zítra vynechám?