Zaklínač

Geralt ví, že Yennefer jeho přátelé příliš nemusí.

Jsou chvíle, kdy s ní ani on nemůže vyjít. Yennefer se s ním ráda hádá. Uráží ho. Čte mu proti jeho vůli myšlenky. Vyčítá mu přátelství s Triss.

Ale daleko častější jsou okamžiky, které Geraltovi připomínají, proč je rád, že ho jeho přání k Yennefer připoutalo stejně silně jako řetězy.

Když Yennefer mluví o Ciri, má v očích láskyplný pohled a nazývá Ciri dcerou.

Když Yennefer bojuje za své milované.

Když Yennefer Geralta políbí a zašeptá, že ho miluje.

Geralt ví, že je k Yennefer přivázaný řetězy - ale nikdy se necítil svobodněji.

“Potřeboval bych trochu odpočinku, víš? Zajet si na dovolenou…”
Cizinec na druhé straně stolu kývl, že rozumí.
Hagrid do sebe kopl zbytek máslového ležáku a pokračoval: “Ty bys to mohl vzít za mě, co říkáš?”

***

“Hagrid odjel na dovolenou!” přihnala se Hermiona. “To jsem zvědavá, koho Brumbál sehnal náhradou, a co se budeme učit?”
“Pojď, Péči o kouzelné tvory máme první hodinu,” pobídl ji Harry.
Náhradní profesor je čekal u Hagridova domku. Bílé vlasy měl po ramena a oblečen byl v koženici pobité cvoky.
“Dnes půjdeme do Zakázaného lesa,” zavrčel. “Tak si rozeberte pomůcky.”
Na udusanou zem přistál svazek mečů.

"To bylo to nejhorší, co jsem kdy udělal!" fňukal Jaskier poté, co se vrátili ze stok.

"Ne. To nejhorší, co jsi kdy udělal, bylo složit tu otravnou odrhovačku," pronesl klidně Geralt.

"Hej! Tak abys věděl, Tak dej groš zaklínači je velmi chytlavá píseň!"

"Hmm," zamručel Geralt. Z Jaskierových úst to znělo divně.

"Fajn," zamračil se Jaskier. "Uznávám, že být v cizích botách je hrůza, spokojený?"

"Hmm."

Jaskier to vzal jako souhlas. "A co budeme dělat teď?"

"Něco mě napadá," pousmál se Geralt.

***
Později

"To bylo... velmi kreativní využití oleje a peří, Geralte."

"Souhlasím. Lepší nápad jsi v životě neměl."

"Hej!"

Navzdory Yennině přesvědčení, že by při výměně těl nepřežili jediný den, se Geralt s Marigoldem dočkali večera, ačkoliv nejednou hrozilo prozrazení. Ne snad, že by to čarodějka nesměla vědět, ale oba tušili, že její výsměch po několik následujících týdnů by nebyl příjemný.
Nad očekávání také bylo, že Marigoldovi se v roli zaklínače dařilo mnohem úspěšněji.
„Stačí celý den mlčet a občas něco nesrozumitelně zabručet,“ chvástal se. Navíc nenarazili na nikoho, kdo by měl potíž s nějakou nestvůrou.
Zato Geralt prožíval muka. Celý den raději předstíral nevolnost, aby mlčení nebylo nápadné.
Neuměl totiž hrát na loutnu. A ostatně ani zpívat ne.

„Kde se tady vzal?"
„Ctěný mistře," spustil Marigold.
„Tebe jsem se neptal."
„Přicházím na výslovné přá...," chtěl pokračovat Marigold, než jeho hlas přešel ve skřek a poté utichl.
„Co je to za chlapa a co to bylo za nápad jej sem vzít?"
Prcek spustil:„Přišel sem, protože prý zpívá na..."
„Dost, stačí. Teď si chvíli nezazpívá. Přišel sám?"
„Sám, sám," přitakal horlivě mužíček.
„Přines kouli, podívám se."
„A vy si chlapi dejte rozchod a toho šaška odveďte na kraj lese a ať se tu více neukazuje."

Geralt získal jistotu. Tohoto muže hledal. Našel svůj cíl.

Za chvíli si jej podá.

„Geralte, potřebuju od tebe pomoc.“
„Co zas?“ zavrčel zaklínač a zvedl oči od korbele piva, u kterého si posledních deset minut vychutnával ticho bardovy nepřítomnosti.
„Agnieszka je v očekávání,“ vykulil básník prosebně oči.
„A co já s tím?“
„No, Yennefer by třeba mohla znát...“
„Na to zapomeň, to Yenna nikdy neudělá,“ přerušil ho okamžitě Geralt. „Máš si dávat pozor, nebylo to přece poprvé.“
„Tobě se to mluví, když se něco takového tobě nikdy nemůže stát,“ odpálkoval ho Marigold.
Zaklínač uznale pokývl hlavou. „Dám ti radu, příteli. Víš, jaká je nejlepší metoda proti početí?“
„Jaká?“ vyhrkl básník nadšeně.
„Půst, Marigolde. Půst.“

Klepna si vesele zařehtala a přidala do kroku. Vzduch voněl jarem a v příjemném větříku jí povlávala hříva.

"Stejně si myslím, že se to mělo provést jinak..."

Zaklínač jen stiskl rty. Společník jeho nelibost nějakým způsobem vycítil a ihned přehodil notu.

"Slyšíš? Měli bychom probrat, co se stalo..."

"Já vím, co se tam stalo, pane Gunnere. Kdyby sis nemohl vzpomenout, byl jsem to já, kdo ti zachránil zadek."

"Ale Geralte, ty těmhle věcem vůbec nerozumíš. Já jsem studoval taktiku i nejslavnější bitvy."

"Máš pravdu, pane, nerozumím. Ale ty mi vše určitě rád vysvětlíš." Geralt si povzdychl. Tahle cesta bude únavná.

Marigold spustil, vybral si tu nejméně vhodnou píseň o hloupém sedlákovi a ještě hloupějším starostovi. Očividně si z velitele dělal legraci. S mužíčkem to ani nehnulo, dokonce si za chvíli začal sám vesele pohvizdovat. Ostatní bojovníci se bavili také.

Geralt si v duchu povzdechl. Marigold mohl soutěžit s velitelem o to, kdo má větší patent na rozum. Takto riskovat nemusel. Prvenství však připsal veliteli, bard si jej s úspěchem vychutnával.

Marigold přidal další píseň a další. Společnost kolem se dobře bavila.

Čas začít jednat.

„Co to má být!" Ozval se mocný hlas.

Někdo s úsudkem, budou problémy, uvědomil si Geralt.

Jezdci vjeli na mýtinu. Nesly těžké kroužkové košile a tlusté prošívanice. Přilbice přitahující sluneční paprsky jen sálaly teplem jak jako roztopená pec.
Uprostřed mýtiny stála samojediná postava... Dlouhovlasí elf v kožené zbroji a zdobeným pásem s toulcem a lukem přes rameno. " Jak se daří... " začal čekající, když jeden z jezdců vytáhl síť a jiný nosítka " Na něj, živého... "
Elf zapískal. Z poza stromů vyletělo několik šípů, všechny našli své cíle.

Elf zprudka skočil po prvním jezdci a strhl jej ze sedla. Ten se chtěl bránit, nůž pod krkem mu to rozmluvil. " Nyní si přátelsky promluvíme." Řekl dlouhovlasí velitel.

„Co to je tady za bordel," uslyšel Geralt od vstupu do stanu.
Marigold spatřil prťavého mužíčka se dvěma tesáky za pasem. Těmi si div nepíchal do slabin.
„Milý pane," spustil. „Přicházím z příkazu slečny Vierunky zahrát nejlepšímu veliteli zde."
„To jsi ty, pane," sklouzl mu hlas do otázky.
„To si piš, že já, nezdržuj a spusť."
„A jste si opravdu jistý?" pokračoval drze Marigold.
Prďula zbruňátněl a zařval: „Měl bych tě natáhnout na skřipec, drzoune. Chci ale udělat radost mužstvu, tak hrej, než si to rozmyslím."

Geraltovi bylo jasné, že tento muž nemůže být šéf. Ten temné síly vytvářet nebude.