DMD Bonus č. 2 pro 8.4.2011.

Téma: Kam se poděl hrdina
Když bylo Toničce Bolavé šest, získala podezření, že s hrdiny, jako jsou ti v pohádkách, to nebude zase tak jednoduché.
Když jí bylo devět, zjistila, že někteří hrdinové jsou vlastně mrňaví, hrozně klejou a pěkně smrdí.
Když jí bylo jedenáct, uvědomila si, že být hrdinou není zase tak jednoduché a že největší hrdina je občas ten, kdo se hrdinství zřekne.
Když jí bylo třináct, poprvé se jí stalo, že by někdo chtěl být jejím hrdinou. Ale, oproti pohádkám, v opravdovém životě není hrdinou vždycky ten, kdo se jím být zdá.
Takže se rozhodla, že se v životě bez hrdiny obejde.

7. 4. Zprava dobrý
„Nepotřebuješ to umět!“
„Ale co když budeš zraněná? Kdo loď dopraví do bezpečí?“
„Bender.“
„A když bude v bezvědomí?“
„Máme autopilota.“
„Co když nebude fungovat?“
„No dobře,“ obrátila Leela oko v sloup. „Základy ti snad neuškodí. Start a přistání jsou nejtěžší, začneme trénovat let.“
Fry sedl do velitelského křesla. Matně vzpomínal na lekce autoškoly. Zkusil spojku a nastavil vzdálenost od kormidla. Chtěl zkontrolovat zrcátka, ale žádná nenašel. Rozhlédl se.
„Zprava dobrý. Zleva taky,“ mumlal. „Tak jdeme na to.“
Odhodlaně vyrazil vpřed, když vtom loď dostala pořádnou šlupku.
„Pokud bude nějaké příště,“ konstatovala suše Leela, „nezapomeň zkontrolovat taky seshora a zezdola!“

Nahrazuji si v bonusu č. 2 téma číslo 7, Zprava dobrý.
Zprava dobrý, zahlaholí chlápek v autě, který zastavilo na křižovatce. Zleva ale příjíždějí auta, takže čekají. Řidič má na sobě propocený nátělník - je totiž vedro a stará škodovka si o klimatizaci může nechat jen zdát.
Přecházím s přítelem přes přechod.
Hele, vidíš ty dvě buzny?! ozve se ze škodovky a najednou je jedno, že zprava nic nejede a zleva taky ne - čumí na nás oba dva, zatímco my se je snažíme ignorovat.
No to je hnus, slyším ještě. Škodovka se rozjíždí.
Zprava sice dobrý - ovšem jak pro koho. Pro nás teplouše ten náš do prava tíhnoucí národ moc dobrej nebude…

Téma: A taková to byla láska.
Romana byla přesně ten důvod, proč raději vozil v TARDIS pozemšťanky. Připadal jim chytrý a zábavný. Neutahovaly si z něj, že nezvládá vlastní regeneraci, ve škole mu nešla matematika a že nemá řidičák na TARDIS. Většina z nich ho bezmezně milovala, ať vypadal jak vypadal, a všem bez výjimky přidal úžasný. No dobře, možná kromě Donny, ale ta si to naštěstí nepamatovala, takže se to nepočítá. A žádnou z nich by v životě nenapadlo ho opustit s tím, že musí prozkoumat paralelní vesmír zrovna v době, kdy si myslel, že se mu u ní začíná dařit. Pozemšťanky jsou prostě lepší.

Téma: Kam se poděl hrdina?
Jsem lovec. V divočině hubím škodnou. Putuji krajinou, neviděn a neodhalen. V noční tmě lákám havěť do svých pastí. Zabíjím skřety i jiné ohavné služebníky Temného pána. Nemilosrdně je lovím v temnotách. Bojí se mě. Jen šeptem se vypráví pověsti o nočním přízraku. O bojovníku s nesmiřitelným pohledem i mečem. Prošel jsem místa, kam se odvážil jen málokdo. Hory i údolí plná děsu. Překonal jsem řeky i pustinu. Vlastní slabost a únavu i kouzelný Pás. Nikdy a nikoho jsem se nebál. Nesměl jsem.
Teď se mi však podlamují kolena a hlas se zadrhává v hrdle.
Vidím ji tančit mezi bolehlavem.

poznámka: Nesoutěžní drabble (nic nenahrazuji), jen jsem ho napsala a nestihla zveřejnit. A protože je to dárek, tak je to potřeba. Pro Arengil, myslela jsem, že by ji tenhle mohl potěšit.
téma: Běsnění
****
Na palouku se tančí.
Divoké melodie prolétají vzduchem,
desítky nohou zuřivě tepají zemi.
Matka Země se tomu běsnému šílenství jen pobaveně usmívá.
Její děti tančí.
Je to tanec života.
Páry se zcela promísily,
již nikdo neví, kdo patří komu.
A nikdo neví, čí ruce se obtáčejí kolem čího pasu,
čí ústa se dotýkají čích tváří,
čí doteky probouzí milostnou vášeň.
Vlasy dívek připomínají zlaté obilí a černou smolu posvátných stromů.
Jejich vůně je omamná, opojná.
Brzy již dojde ke spojení.
Všichni tančí, vykřikují, radují se a těší na vrchol noci.
Tanec je svět.
Tanec je svátost plození.
Tanec je Bealtaine.

A/N: Ja viem, že za "DMD č. 2. pro 2. 4. 2012. Téma: Slepice" už bod mám... ale jaksik som si dala za úlohu, že celý mesiac sa budem snažiť písať o LOTRovi a tak som považovala za potrebné napísať "opravu" k tejto téme, páč tam som sa odchýlila od fandomu:D:D:D Bod samozrejme nečakám!!! To len, aby som bola "kompletná". Aspoň zatiaľ:)
„To čo máte za sliepky?“ pýtal sa Pelegrin Bral Smělmíra Brandoráda.
„Aké? Máme úplne normálne sliepky,“ čudoval sa Smíšek.
„Nemôžete mať normálne sliepky, keď znášajú také podivné vajcia...“
„Naše sliepky znášajú tie najobyčajnešie vajcia pod slnkom...“
„Ale neznášajú.“
„Ale znášajú!“
„Neznášajú!“
„Môžeš mi povedať, ako si prišiel na to, že naše sliepky neznášajú normálne vajcia?“ Smíšek sa zamračil.
„A toto je akože čo?“ Pipin ďobol do košíka.
„Toto?“
„Áno, toto!“
„To nie sú vajcia od sliepky.“
„A aké sú to teda vajcia? Od olifanta? Veď to sú normálne vajcia!“
„Nie sú to normálne vajcia. Sú to Kindervajcia... aj s prekvapením...“

Byl konec války. Voldemort byl poražen. A co bylo důležité, Severus přežil! Chtěla jít za ním, chtěla svědčit v jeho prospěch, chtěla tolik věcí... Teď však stála mezi troskami hradu spolu s několika přeživšími, kteří se zrovna netísnili ve velké síni s Harrym. V tom za sebou zaslechla povědomý klučičí hlas: "Hermiono! Hermiono!" Ohlédla se. Ron k ní běžel, seč mu síly stačily. "Copak?" zeptala se. Poklekl před ní na kolena. "Vezmeš si mě?" podívala se na něj a pak kamsi za něho. Na schodech stál Severus, chvíli na ni hleděl, pak trochu pokývl, otočil se a odešel. "Ano. Vezmu."
Toto drabble se vztahuje k tématu č.1 - Konec, ze dne 1.4.2012

 
Téma: Zprava dobrý
 
Proplétala se temnými zákoutími vesmíru. Žvýkala planety a vyplivovala rozdrcené drobty mrtvých civilizací. Bytosti umíraly pod jejím dotekem a ona je bez milosti odevzdávala do spárů věčné temnoty. Byla děsivým přízrakem z okraje kolektivního nevědomí. Jen myšlenka na ni vyvolávala smrtící hrůzu (a proto ji vlastně nikdo neznal).
 
Teď se blížila. Pomalu a krutě. Přilétala a v jejích stopách šla smrt.
 
Zahlédla kosmickou loď. Kdyby byla znala úsměv, radostně by se ušklíbla. Vstoupila a rozhlédla se.
 
„Zprava dobrý,“ zadíval se Kocour zálibně do zrcadla. „Zleva ještě lepší!“
 
Z čiré radosti předvedl oslavný taneček po místnosti. Vraždící entita v hrůze prchla.

Na téma Běsnění...
Profesor byl poslední dny velmi neklidný. Věděl, že na potomku Kaspianovy tety záleží osud celého království. Avšak, poslední dobou se nedokázal soustředit na to, aby prince ještě připravoval. Už ne. Doufal, že ty roky učení postačí.
Postavil se k oknu a zahleděl se ven. Byla obyčejná noc, ale z dálky slyšel nárazy mas vody na útesy při pobřeží. Celá příroda působila klidně, jen vlny dávaly najevo, že se něco chystá. Čekaly. Čas se vlekl. Běsnily pro osud. Když pak najednou všecho ztichlo. Jakoby kolem Cornelia oněměl svět. Věděl, co se právě odehrává o několik komnat dál...
„Gratuluji, je to syn!“