DMD Bonus č. 7 pro 27. 4. 2017. Téma: Recyklace - Pohádka

Bylo nebylo, v malém království jménem Recyklace se právě pořádala svatba. Království bylo známé tím, že všichni obyvatelé recyklovali všechno, co jen mohli. A na svoji pověst byli právem pyšní. Jednoho dne se však místní princezna rozhodla, že už ji nebaví s sebou tahat těžké skleněné láhve (pet flašky se u nich nevyráběli) a používat recyklovaný toaleťák. I tu se rozhodla, že se vdá a našla si prince, který používal pet flašky a všechen odpad házel do jedné popelnice. Jestli to rozhodnutí bylo moudré, to už necháme na vás. Ale nutno podotknout, že tohle byl začátek konce našeho malého království.

Byly, nebyly. Tři víly v království: Re, Cykl a Ce.
Cykl a Ce spolu tu a tam vykouzlily někomu pár jablek, trocha polínek do kamen, nějaké ty brambory.
Re opakovala první větu, kterou slyšela, ale tak, že zněla jako posmívání. A protože víly nejsou vidět, lidé v království se začali hádat.
O půlnoci prvního pondělí, druhého měsíce, třetího roku se král, který si už nevěděl rady, vydal za vílí královnou.
„Za to určitě může Re. A tak od dnešní půlnoci bude chodit s Cykl a Ce a opakovat jejich dobro.“
V království se naučili, že záleží na tom, co opakuješ.

Byl jednou jeden ďábel. Ten putoval po světě, kupoval lidské duše a vyráběl z nich extra účinné palivo pod kotel.
Přišel i k Honzíkovi.
„Honzíku, prodej mi duši.“
„Neprodám. Duše je nehmotná, nemůže být předmětem kupní smlouvy.“
Ďábel se zachechtal a zamával Honzíkovi novým občanským zákoníkem.
„Koukni na § 496, Honzíku. Zavedli i nehmotné věci.“
„Cože? Jak to?“
„Máme mezi zákonodárci vlastní lidi,“ ušklíbl se ďábel.
„Stejně neprodám. Podle § 493 není duše jakožto část lidského těla věcí.“
Ďábel mávl pazourou.
„Ty chceš jít před soud s metafyzikou? Jó, možná ústavní na to uslyší. Ale ústavní stížnost nemá odkladný účinek.“

Přemýšlely jste někdy, děti, o tom, proč létáme právě na košťatech a ne na něčem jiném? Povím vám pohádku o prvním létajícím koštěti.
Žila byla jednou čarodějka, která toužila létat, ale v ptáka se proměnit neuměla. Celé dny přemýšlela, až ji napadlo, že by mohla k létání očarovat nějakou věc ze svého domu.
Dlouho zkoušela všechno možné, až nakonec uvařila lektvar, který dával věcem schopnost létání. V té chvíli si všimla starého koštěte, které jí vždy bylo líto vyhodit. Polila tedy koště lektvarem a ono opravdu létalo.
Když to pak viděli ostatní kouzelníci, přesvědčili ji, aby jim vyrobila také taková.

Byla jednou jedna prima B. A ta si nechala dát na imatrikulační stužky heslo "Recyklovat je cool". Vážně to bylo cool. Až tak moc, že si primu B vyhledala jedna čarodějnice, která se chtěla naučit recyklovat. Bohužel jsou čarodějnice z principu zlé a špatné, takže jí recyklování nešlo. Proto se na primu naštvala a většinu třídy proměnila v PET lahve. Naštěstí přišel zachránce: pan profesor třídní. Naučil čarodějnici recyklovat a ta pak proměnila všechny zpátky ve studenty.
Všichni žili šťastně až do dnešních dnů. Profesor si nevzal čarodějnici, ale té to nevadilo, protože uměla recyklovat. Navíc nebyla na rodinné vztahy.

Bylo nebylo, v jedné daleké zemi, žili draci. Měli sedm barev a každý z nich měl nějakou zvláštní schopnost. Ti draci chránili Aldormu a když se jim zdálo, že se děje nepravost, zasáhli. Ti draci, pokud už byli unaveni svým životem a činy, se mohli stát hvězdami. Tohle právo nedostal každý drak, ale jen ten, který si dobře vedl v životě a snažil se svou moc užívat rozumně. Jeden drak se ovšem rozhodl, že než být hvězdou, chce se raději celý život dívat, jak lidé žijí. Jenže ti, které měl rád, postupně stárli a umírali a on nemohl nic dělat.

Bylo nebylo za devatero horami, devatero řekami jedno malé království. Na zámku žila všemi oblíbená princezna. Trápilo ji ale věčné prokletí, alergie. Na pyly, potraviny, zvířata, ...
Vydala se do parku a napadlo ji, že i přes zákaz ochutná jablko, které právě uzrálo. Kousla si, začala se dusit, jablko odhodila do nejbližšího koše a padla na zem. Zahradník to viděl. „Taková hrůza!“ vykřikl. Spěchal k princezně. Probudil ji ze mdlob, podal léky a vyčinil jí, že nehodila jablko na kompost, ale do koše. Princezna se zamilovala, vzali se. Žili šťastně a po celém království pak pořádali workshopy o správné recyklaci odpadů.

Milé děti, poslouchejte pohádku o podivuhodném motýlkovi.
Žil byl jednou jeden včelí úl a v něm zavíječi voskoví. Housenky baštily vosk a med a včel se nebály, protože si kolem sebe spřádaly ochranné sítě.
Ale kam čert nemůže, nastrčí babu. Včelařka vysbírala zavíječe do igeliťáku. Co měli dělat? Šlo jim o život, tak ho prokousali.
Jenže důkladný čert nastrčí babu vědkyni. Ta zjistila, že neumírají v křeči, ale že jim plast svědčí. Housenka zbaští miligram plastu za hodinu. Takže až si každý pozemšťan pořídí miliardu housenek, nebude mít recyklační starosti.
Dobrou noc a ať vás fleecové deky koušou celou noc!

Kdysi dávno, na škole za devatero řekami a sedmero lesy učila Velká Hrošice. Ta vyslala sedm statečných - Snílku, Kobru, Houbu, Koljušku, Rejska, Žabáka, Lžičku - vyčistit studánku.
Vzali své náčiní a vyrazili. Brzy se ocitli na křižovatce tří cest. Nevěděli, kudy jít, tak se posadili a začali svačit.
Přiběhl k nim pes, začal žebrat. Rejsek mu daroval svou paštiku.
Pes ji zhltl a promluvil: “Za to se ti dobře odměním, musíte cestou úplně napravo.”
Tak šli dál, ale studánku hlídal drak, kterého k ústupu neumluvil ani Žabák, tak se otočili a pokud ještě nezrecyklovali starší projekt, tak nad tím hloubají dodnes.

Byl horký letní den. Zvířátka přemýšlela, jak se osvěžit. Krtečka napadlo, že nejvíce osvěží meloun. Do města jeli s Myškou na kolech. Jenže v lese Myška píchla kolo o střep. Když se rozhlédli, zjistili, že v okolí je strašný nepořádek. Všude byly odpadky, co tu pohodili lidé: rozbitý hrníček, konzerva, stará pneumatika, kelímek… Krteček s Myškou se proto rozhodli, že les uklidí. Nasbírali dva obrovské pytle odpadků a unavení jeli dál, do města. Tam pytle vytřídili do přeplněných kontejnerů a šli pro melouny. Když jim pak prodavač nabídnul igelitovou tašku, Krtek s Myškou vytáhli síťovky a vrtěli prstíky: „Nene, nene!“