DMD č. 5. pro 5. 4. 2018. Téma: Probuď se!

Vyvolanej film foťáku
na mě křičí „motáku!”
když koukám na ty opilecký jevy
a vidim, že všechny moje smysly jsou levý.
Můj mozek mi říká: „prober se, ty krávo!”
na hezký fotky fakt nemáš právo.
Čum, jak seš trapná
nediv se, že pro všechny seš špatná.
Už se dál nesnaž,
samotná se ostudou usmaž.
Prober se už
a přestaň se chovat jako muž!
Zasměj se tomu a dělej, že nic,
že je to v pohodě, že ses jenom pic'.
Možná za pár let
se kouknu zpět.
Usměju se nad nima
nad tím, jak si šel za mima.
Jen ne teď.

Měla tušení, že se blíží ráno. V domě bylo ticho, přerušované jen klidným oddechováním jejího manžela.
Pokoj tonul ve tmě, kterou prohlubovalo měsíční světlo pronikající oknem.
Rukou se dotkla něčeho vlhkého. Vstala z postele, a na studené podlaze viděla lesklou kaluž. Další menší kaluže značily cestu do atria. Šla po krví vyznačené trase. Její manžel ležel s tváří obrácenou k nebi. Doběhla k němu a objala chladné těžké tělo Julia Caesara.
Vzbudila se celá zmáčené studeným potem a zatřásla manželem. Než stihla cokoli říct, promluvil on.
"Zdálo se mi, že mluvím s Jovem."
"Zůstaň doma. Pro lásku boží, zůstaň doma."

Ne. Už zkrátka nemohl dál.
Pokus o komedii skončil fiaskem. A proč se vůbec snažit?
Drahá manželka byla mrtvá, poté, co společně oplakali malou dcerku i synka.
Co vlastně ještě mělo vůbec cenu?
Vnutili mu libreto. Ale nehodlal ho ani číst.
Biblický námět. Dřív by ho to zaujalo…
Sešitek ale náhle upadl a rozevřel se.
Zvedl ho, chtě nechtě pohlédl na otevřenou stránku.
Sbor Izraelitů v babylonském zajetí, toužících po domově…
„Leť, myšlenko, na zlatých křídlech…“
Zaujatě četl. Slova se rychle měnila v hudbu. Jednu z nejkrásnějších, jakou lidstvo zná.
Opera nakonec vznikla. A geniální skladatel stvořil první mistrovské dílo.

"Je potřeba otevřít se, a to úplně," pošeptal jí Buddhaman z Jihlavy. "Probudit vnitřní bohyni je vždycky síla, ale každému to pomůže," dodal spikleneckým hlasem.
Marušce bylo 34, chlapce měla naposledy ve 22, kdy zjistila, "co jsou lidi zač."
Tohohle magora jí doporučila trochu prostoduchá kamarádka Anežka. A na internetu měl super hodnocení, a hrozně nevkusný web.
"Rozkveť se - jako lilie," zadeklamoval naučenou blbost. Maruška zavřela oči a odevzdala se.
Cítila cizí drápky, jak kloužou sametově po bříšku a dostávají se do ní.
Zničená Yaga byla poslední staletí příliš slabá, ale tahle dušička se úplně podvolila. Maruška otevřela černočerné oči.

Maminky mají lehký uši.
To jsem si uvědomila po narození prvního potomka.
Jakékoliv zavrtění, jakékoliv zakňourání, a už jsem byla na nohou.
Podívat se, zda se mu dobře leží, pohmatem zkontrolovat plínku, jestli nemá teplotku...
Noc co noc.
Pomaličku se ze mne stávala domácí zombie. Večer oči jako baterky, ráno jsem se ploužila do koupelny opláchnout únavu a nasadit šťastný výraz.
Až mi jednoho dne docvaklo.
Kdykoliv jsem vešla večer do ložnice, dítko vstávalo.
Druhý den se postýlka stěhovala do sousedního pokoje.
Dveře otevřené a dítko sladce spalo a spalo.
Já ovšem taky - do devíti.
Ten den mne poprvé budili.

Jeník seskočil z kozlíku, Nany sedí dál jako přimražená. Nevěřícně zírá na to, co má být jejím novým domovem.
"Houm svíthoum," usmívá se chlapec plaše.
Jestli to znamená "hromada h...noje", je to výstižné. Ta... stavba vypadá, že se rozteče při prvním lijáku. I kozí chlívek u nich doma vypadá v líp!
Tvoje doma je odteď tady, uvědomí si Nany zděšeně.
Rukama v klíně křečovitě mačká sukni. Připadá si oklamaná, okradená, prázdná. Vzteklá.
Přes mlhu zadržovaných slz zahlédne vysokého muže, sňal klobouk a mlčky na ni hledí.
Nesmí ji vidět plakat, nesmí!
Sladký americký sen právě skončil. Je načase se probudit.

Vlasatá holčička v tygrované pleně s vytím pobíhá i po stěnách. Vážný černobílý chlapeček odráží její útoky díky ježčí taktice, minikřivák posetý pěticentimetrovými hroty.
Hluk, v podzemním tunelu, spojujícím obě oddělené ložnice - domy, řeší Pepank s kocourem územní spory.
Rámus nedokáže přehlušit ani Gorgoroth.
"MARCELI!" křičí Mlátička do tunelu. "Rocky ZASE nedá pokoj Abbathovi a jestli je nesrovnáš, tak je oba sakra ZAKOUSNU!"
Snová logika nedovoluje řešit situaci normálně: nukleárním infernem.
"Knedlíčku, probuď se!"
Zamrká, dopadne do chlupaté náruče.
"Zlý sen? Zase jsi levitovala u stropu..."
"Neptej se!" zasyčí a Soused poslechne.
Fakt, že přešla "Knedlíčka", mluví sám za sebe.

Cesta je pustá a mrazivá.
Ale ono se nevzdává. Hledá. Míří vpřed.
Cesta je dlouhá a nevlídná.
Ale ono je trpělivé. Čeká. Vyhlíží.
Cesta má konec a cíl.
A ono dopadá do planetárního lůna a nechává vzklíčit životu.
A na planetce F-276 si stará paní povzdechne, když Fénix vzplane. S lupnutím v zádech se postaví, zatímco Fénix hoří. Z chladnoucího popela zvedne právě zrozené ohnivé kuře. Schová ho do kapsy v zástěře. Popel shrne na lopatku a naučeným pohybem se rozpřáhne právě takovou silou, aby opustil její planetku.
A částečky popela se vesmírem rozletí hledat místo, na kterém probudí život.

Spánek.
Dlouhý. Nerušený. Hluboký. Hluboko. O samotě. Moje součást. Moje já.
Dech.
Pomalý. Klidný. Uvolněný. Ve mně. V mém hrdle. Kolem mě. Moje součást. Moje já.
Tma.
Černá. Neproniknutelná. Temná. Ve mně. Za očními víčky. Kolem mě. Moje součást. Moje já.
Chlad.
Mrazivý. Známý. Všudypřítomný. Ve mně. V mém těle. Kolem mě. Moje součást. Moje já.
Ticho.
Absolutní. Zlověstné. Děsivé. Ve mně. V mé hlavě. Kolem mě. Moje součást. Moje já.
Hlas.
Cizí. Povědomý. Lidský. Volá mně. Vábí. Moji součást. Moje já.
Oči.
Žluté. Hadí. Smrtící. Moje součást. Moje já.
Strach.
Ne můj. Jejich. Jejich strach. Jejich strach ze mě.

Cimburk se pomalu probouzí do nového rána. Jen Svatava není ještě oblečená a nespěchá do kuchyně jako jindy. Klečí u lůžka a modlí se, dnes déle než obvykle. Strýc Jan svou schovanku naučil odevzdat každý den Božímu vedení a dnes je bude obzvlášť potřebovat. Nakonec se s povzdechem postaví k oknu a hledí ven.
Ze zamyšlení dívku vyrušily známé zvuky. Usmála se a rychle vklouzla pod přikrývky. Přivírá oči a hledí ke dveřím. Do komůrky tiše jako myška vchází Máří.
„Děvenko moje, dnes je to naposled, co jsi tu spala jako svobodná dívka,“ utírá slzy stará chůva. „Vstávej, je čas.“