DMD č. 13. pro 13. 4. 2018. Téma: První třída

Paní Perkinsová byla největší drbna v celém Cokeworthu, která celé dny záludně číhala na rohu ulice, aby jí náhodou něco neuniklo.
„Jémine, Lilynka Evansová,“ zavrkala. „Ty jsi nám ale vyrostla. Hotová slečna. Prý po prázdninách nastupuješ do dívčího penzionátu…“ Baziliščí pohled dychtivě mapoval terén.
Obezřetnost velela přikývnout a rychle zmizet, jenže doma Lily učili, že lhát se nemá.
„Do penzionátu ne,“ zavrtěla hlavou. „Do první třídy kouzelnické školy.“
Paní Perkinsová zalapala po dechu.
Teprve potom vybuchla. „Já ti dám, dělat si legraci ze starých lidí! Jenom počkej, až potkám tvoje rodiče!“
Lily pokrčila rameny.
Některým lidem se člověk zkrátka nezavděčí.
***

Adamar se kromě vedení tajné skupiny snažil upevnit svoje postavení v klášteře. Nebylo to těžké. Dokázal poznat, jak se chovat k mnichům. Ke každému měl jiný přístup a postupně si je dokázal skoro všechny naklonit.
Samozřejmě, bylo pár mnichů, kteří mu otevřeně dávali najevo svoji nechuť nad jeho přítomností v klášteře. I pro ně však měl vždy připravený úsměv a slova porozumění.
Adamar si byl vědom, že jej opat pozoruje. Nikdy však proti němu nezakročil. Tohle byla vysoká politika klášterního typu a oba dva byli prvotřídními hráči. A protože opat upustil od brojení proti Adamarovi, nastal v klášteře napohled klid.

„Hurvajs, vstávat, dneska jdeš prvně do školy,“ tahal Spejbl svého potomka z postele. „Doufám, že sis včera všechno na dnešek připravil.“
„Ale taťuldo, mně se nikam nechce,“ ozvalo se zpod peřiny. „Na co mi ta škola bude?“
„Naučíš se tam psát, číst, počítat, taky se budete učit o zvířátkách a kdovíco ještě.“
Hurvínkova hlava vykoukla zpod peřiny. „A tati, když se tohle všechno naučím, tak už nebudeš říkat, že jsem blbej?“
Spejbl se zamyslel. „Když se budeš dobře učit, tak ne, to ti slibuju.“
„Jú, tak to beru,“ ozvala se nadšená odpověď. „A může se mnou v lavici sedět Žeryk?“

„Logaritmy, matice, statistika, analýza...“
„A kolik ti je let, chlapče?“
„Pět. Za měsíc půjdu do druhé třídy.“
„A co prázdniny?“
„Ty zrušili.“
„A nebojíš se být tu sám tak daleko od rodičů?“
„Já nejsem sám. Mám u ucha frienda, co mi radí.“
„Ty máš rozdvojenou osobnost?!“
„Ale ne, je tady v tom equipmentu. Uměle vytvořenej. Check it out.“
„Prosím?“
„Koukejte. Hlídá všechno, co dělám. I jak jsem na tom fyzicky. Nemůže se mi nic stát.“
„A nebolí to mít takhle pod kůží?“
„Ale vůbec ne. Je to jako part těla. No tak pojďte, granny, ať vám můžu vysvětlit ten teleport.“

Dobře, průjmy jsou problém. Teda ne u nich a vůbec, sušením se to vyřeší. Dejte si sirup nebo limonádu. Nebo kosmatici – není to senzační slovo?
Klasika nejklasičtější, co vyvolává i ruší prokletí v mnoha barvách. To jsou holt ty vitaminy.
Dál by tu byl zářný vzor. Neochvějný bojovník proti zánětům a křečím. Navíc dobře vypadá. Bílá a žlutá, spolehlivá kombinace.
Drsný běžec pustinou. V chumlech obklopí osamělé auto a divoce tančí kolem. Když roj zmizí, silnice zůstane prázdná.
Poslední je česnek. Roste si v lese a má dost starostí sám se sebou. O těch předchozích by vám rozhodně nic neřekl.

Sprievodcovia nepotrebujú vidieť váš lístok. Majú predsa rozpis obsadených sedadiel.
Počas trojhodinovej cesty vám skontrolujú lístok dvakrát. Ak ste ho navyše kupovali cez internet, musíte ukázať aj občiansky preukaz. Veď čo keby ste to náhodou neboli vy, ale nejaký zlovoľný hacker?
V cene každého lístka máte jedlo, pitie aj noviny. Jedlo vám donesie sprievodca.
Musíte sa predierať až na samý koniec vlaku, aby ste našli predražený jedálny vozeň.
V prvej triede je kopa miesta a ďalšie občerstvenie v cene.
Prvá trieda vyzerá úplne rovnako ako druhá. Nefungujú zástrčky ani internet. Navyše dostanete iba pollitrovku vody...
a niekedy ani tú nie.

Výbuch nadšení odezněl a Rubík se ještě jednou začetl do svého prvního dopisu z Bradavic. Pak sklopil oči k starým sešlapaným botám. „Je to hezký, ale asi z toho nic nebude. Víš, co šecko bys mi musel koupit? Tolik peněz přeci nemáš.“
Hagrid starší se usmál, sáhnul hluboko pod matraci své postele, vytáhl malý kožený váček a obsah vysypal na stůl.
Rubík vytřeštil oči. „Vodkaď si vzal tolik zlatejch galeonů?!“
„Synku, já dycky věděl, že budeš chytrej, šikovnej a kouzelnej. Vodkládal sem vod doby, co ses narodil. Dem na Příčnou nakupovat, a šetřit nebudem. Pro mýho syna enom prvotřídní zboží!“

„Chceš-li se vymýtit,“ poučil mě starší kolega, „noř se denně do podmáslí, nebo − to krapet jednodušší − hodně pij.“
Ráno přijdu mezi prvňáčky a zeptám se, zda je někdo chytřejší než já, kantor.
Nepřihlásí-li se všichni, řeší mě inspekce.
„Kdo se povyšuje, bude ponížen,“ říká ředitel.
„Kdo víc ví, ponižuje,“ mumlá ministr.
„Kdo chce tvarovat, manipuluje,“ ví většina.
Učit se, učit se, učit se, apeluji na jejich levicové kořeny.
„Právě,“ příručkově odpovědí, „to je naše celoživotní vzdělávání: s každou první třídou rozšířit svou střídmost.“
„Když opravuješ,“ pravilo právo, „zpochybňuješ relativitu světa.“
Jsem jediným žákem armády učitelů, co ani netuší, kolik nevědí.

Žák první třídy Mael Tongaki indikován k posouzení pro kázeňské problémy doma i ve škole.
Hlášena agresivita - konflikty se spolužáky a se sestrou, lhaní, hyperaktivita, vulgární mluva.
Studijní výsledky průměrné, projevuje hudební talent.
Během posouzení klidný, orietuje se a chápe kladené otázky.
Své špatné chování svádí na posedlost démonem.
Závěr: Chlapec má přebytek energie, kterou nevhodně ventiluje, chybí mu otcovský vzor a dožaduje se pozornosti.
Je potřeba poučit o odpovědnosti a následcích vlastních činů. Doporučeno širší zapojení do dětského kolektivu například pomocí hobby kroužků.
Po prošetření MediCast4 doporučena medikace Axelizan jednou týdně.
Nedojde-li ke zlepšení doporučen pobyt v psychokorekčním táboře.

Jsouť prvněnky první ligou, by bylo co nepřekonati.
Přitažlivá panna Barbora nehynula snadno, k větší slávě Boží i z Jeho dopuštění zázračně uzdravována pro další a další týrání, krutě od krve vlastní: tříokenní pokořitelka těla, jež navrátivším prachem jest, jak pes do krve bičována, jak pole kovovými rádly brázděna, jak strom pochodněmi pálena, jak hříbek o hlavičku o prsa skrojena, vydechla duši, až když nemohla vzývat a přijímat svého Pána, neb nahá a zohavená pohanským tátou svým sťata.
Nečekal Boží blesk na mlýny téhož a na místě netvora sežehl: třeste se, všichni otcové, jež ubližujete svým dcerám, před Jeho trestem!