Mach a Šebestová

Jednou se Pažout rozhodl, že napíše drabble, ale neuměl moc pravopis (a Horáček jen o chlup líp), takže ho dal přečíst Šebestové, jenže Šebestová řekla, Pažoute, to je učiněná hrůza, tady máš ypsilon, neumíš vyjmenovaná slova, sem patří měkké, neumíš shodu, tady čárka, tady ne, až se Pažout naštval a povídal, Šebestová, nech si ty nápovědy, jsem chytrej dost, opravím si to sám, jenomže když zůstal se sluchátkem, řekl, oprav mi to ty, ale sluchátko se zachechtalo a řeklo, poslechni si tohle, a pak se ozvalo Pažoutovým hlasem, jsem chytrej dost, opravím si to sám. Takže ani náhodou, uzavřelo sluchátko.

Celá ta věc s jablkem byla trochu vyhrocená, aspoň podle Petronela, vždyť co je na tom, jestli lidi umí rozlišovat dobro od zla, půlka z nich to stejně nedělá, ale na Zemi museli, tak aspoň mrmlal a vinil Uriáše, ale sehnat to jablko, to vám byl problém, navíc se spolu pohádali kvůli Magdaléně, ale když se ráno Uriáš objevil, a proběhl ten poprask s mlhovinou, Petronel se nedokázal dál zlobit, a tak si povzdechl, seš sice zmetek pekelná, ale pojďme, u Brány bych se bez tebe nudil, tak nechci abys byl mlhovina, a Uriáš na to, Anděli, no ještě aby.

Takhle jednou začal školní rok, a James hnedka povídá, člověče Siriusi, viděls už letos Evansovou, to je ale kočka, co, na Obraně proti černé magii proklela Malfoye, a to mi na ženské imponuje, s čímž musel Sirius souhlasit, tak se pozná dobrá partie, a myslel, že tím to skončilo, ale James hned pokračoval, brácho, asi jsem se zamiloval, jdu ji pozvat na rande, bude to počátek nejromantičtějšího a nejperfektnějšího vztahu, jaký takhle škola viděla, načež mu Sirius oznámil, vždycky jsem věděl, že seš jelen, ale že budeš na podzim taky v říji, to bych nečekal, to není počátek ale konec.

Byla první dubnová sobota, teplo jak v létě, slunce svítilo, všechno kvetlo najednou, včely bzučely, Mach, Šebestová, Horáček a Pažout si vyrazili na výlet, ale pak měli žízeň, seděli zmoženě venku a Mach povídal, třeba malý dron, a Pažout řekl, Machu, ty šílenče, dron by všechno vycamral, ale kdybychom se třeba proměnili ve slony s dlóóóuhatááánskými choboty, a Horáček řekl, Pažoute, přemýšlej, chobot je nos, to je na utopení, a sluchátko řeklo, upozorňuji, že umím předměty i teleportovat, a Šebestová řekla, jste všichni blbouni, zařídím to sama, vstala, šla dovnitř k výčepu a opravdu ta čtyři piva přinesla úplně sama!

Jednou povídá soudružka učitelka: "Milé děti, zítra půjdeme do cirkusu," a Šebestová z toho byla trochu na rozpacích: "Machu, cirkus už radši ne," ale Mach povídá: "Šebestová, tohle bude moderní cirkus," a Šebestová řekne: "No tak jo."

A druhý den všichni koukají, tenhle cirkus vypadá vážně jinak, krotitel zvířata nijak nedrezúruje, ale slušně je poprosí, jestli by neráčila divákům něco ukázat, jenže zvířata neráčí, a diváci bučí a odcházejí, ale Horáček vytáhne bič, zapráská, a zvířata najednou cvičí tak jak mají, a Pažout povídá: "Vidíte, že ty moderní metody jsou na nic," a soudružka učitelka dá Horáčkovi jedničku s hvězdičkou.

Jednou před začátkem vyučování přišel do třídy soudruh ředitel a řekl děti, vaše soudružka učitelka je nemocná, budeme vás muset rozdělit do jiných tříd a odešel.
A Mach povídá, ty, Šebestová, to přece nemůžeme dopustit, a Šebestová řekla, to se ví, a celá třída souhlasila. A ještě to dopoledne šli všichni, dokonce i Horáček a Pažout, soudružku učitelku navštívit do nemocnice. Soudružka učitelka ležela v posteli a nevypadala vůbec dobře a Kropáček řekl, ty, Machu, nemohl bys zařídit, abysme se zmenšili a porazili ty bacily, jako ste to udělali mně s tou angínou? A Čermáková řekla, ale to se musíme pořádně ozbrojit. A tak Mach řekl do sluchátka, prosím, my bychom potřebovali být zase malincí, abychom mohli bojovat s bacily soudružky učitelky a taky bychom potřebovali zbraně a ze sluchátka se ozvalo, prosím, prosím, jenom si dejte opravdu pozor, tihle bacily jsou ještě zákeřnější, než Kropáčkova angína, a najednou byli všichni malincí a v rukou měli různé zbraně a protože zrovna v dějepise probírali husity, tak sluchátko pořídilo cepy a kůsy a různé jiné věci. A celá 3. B. se pustila do těch zákeřných bacilů a mlátila je vším, co měla po ruce a i bílé krvinky soudružky učitelky pomáhaly, takže za chvíli bylo po boji. A pokoji zatím doktoři koukali, jak soudružka učitelka vypadá líp a líp a soudruh primář řekl, to je zajímavé, asi jí pomohlo, jak tu byli na návštěvě ty děti. A další den před vyučováním zase přišel soudruh ředitel a řekl, děti, nikam vás dělit nebudem, soudružce učitelce se udělalo dobře, zítra už zase bude učit.

Pažoute, řekla Šebestová, ten tvůj pravopis je hrůza, na účet jsi napsal víměna zámků, copak nevíš, jak se to píše, ještě že se Horáček nejmenuje Emil, to bys ho psal s tvrdým, a Pažout se zachechtal, jojo, Horáčka vždycky s tvrdým, a Šebestová se naštvala ještě víc, chováš se jak puberťák, píšeš jak prvňák, a ty nejsi o nic lepší, obořila se na Horáčka, který se také pochechtával, ale Mach řekl, hele, Šebestová, nebuď na ně tak hrrr, chtěli nám to udělat zadarmiko, bez účtu, a ty že né, že na to přece máme, a Šebestová řekla, no tak pardón!

Horáček s Pažoutem byli u Machů pečení vaření a to především, když se peklo nebo vařilo, protože to měli bez práce. Jenže tentokrát to práce byla, protože malá Machová nechtěla usnout, takže Machovi dělali psí kusy, aby ji uspali a tak řekli Horáčkovi s Pažoutem, ať taky přiloží ruce k dílu a uvaří guláš. A tak teda krájeli a vařili, až se z nich kouřilo, ale pak Horáček řekl, že jsou všechny ty vařečky ňáký krátký a tak přemýšleli, co s tím, než si všimli osamělého sluchátka. A tak se na sebe podívali, pokrčili rameny a strčili ho do hrnce.

Obědy ve školní jídelně většinou nebyly kdovíjak dobré, ale jednoho dne se celým patrem linula příjemná vůně, byla zrovna koprová omáčka s masem, jako už mnohokrát, ale tentokrát si žáci i učitelé opravdu pochutnali, nebyla totiž jen tak ledajaká, uvařil ji školník Huml, napadlo ho, že by si mohl vyzkoušet, jak se v dnešní době vaří, a sice se trochu ošíval, že v kuchyni nemají pořádné ohniště, ale hrnce si nemohl vynachválit, a tak se rozhodl kuchařkám vypomoci, a kuchařky se nestačily divit, jak mu to jde, ale žáci si pamatovali, jak v době ledové připravoval celého mamuta v omáčce.

To takhle jednou Macha napadlo, že sjede zábradlí, ale ouha, někdo tam mezitím přidělal čudliky, tak sešel spořádaně schody, zazvonil a zůstal klidně stát. Člověče, Machu, fuj to jsem se lekla, řekla Šebestová, ty jsi nějakej jinej, ne tak placatej jako na monitoru, a nemáš náhubek, a ten plnovous jsi taky neměl, ale je super. Člověče, Šebestová, von to nebyl tak dobrej nápad, zrušit školu, mně už to tady leze na mozek, měli bychom s tim něco udělat, jinak z tebe je taky docela kočka, kde máme to sluchátko, myslim takový to bez displeje, jak se na něm nedá pařit.