DMD Bonus č. 4 pro 14. 4. 2019.

Věděl o nich o obou dlouho dopředu. Trochu ho překvapilo, že přicházejí spolu – ale co, bude snazší se jich zbavit. Potom. Zatím je potřeboval. Ta holka určitě ví, kde je krystal schovaný. Ten kluk vypadá na skálaře, bude umět najít bezpečnou cestu. Takže všechno, co potřebuje, je dostatečně dlouho jít potají v závěsu.

Rozhlédl se po vlhkých stěnách jeskyně, jen nepatrně osvětlených mihotavým světýlkem pavouka. Otřásl se. Uměl to se vzduchem a ohněm, tady v podzemí mu nebylo dobře.
Co nadělá. Ještě pár dní. Pak shrábne krystal a jim ukáže, že pan domácí - dočasný – je přítomen a oni nejsou neočekávání.

Adam se probudí.
V uších mu doznívá zvuk trubek. První, druhá, třetí, pak ostré světlo a strašlivý rachot, až se v ústech objeví pramínek krve a zhořkne na jazyku. Vymotá se z přikrývek, otevře okno a vykřikne do noci: „Zůstaňte, kde jste, hvězdy!”
A ony se zastaví a konečně nastane apokalypsa.
Adam se probudí.
Myslel si, že už je z toho venku, ale v literatuře teď probírají Bibli a nedělá mu to dobře. Naštěstí už je opravdu jen člověk, omluva „Nemohl jsem splnit domácí úkol, Bible mě pálí do rukou a krvácí mi z ní oči,“ by nepůsobila příliš dobře.

Kdykoliv se otočil, byla tam.
Potkával ji v Prasinkách, o vyučování,i v hodovní síni, jen ne samotnou.
Všude byla s tím namyšleným parchantem.
Jakoby na něj zapomněla.
Vždyť si toho tolik slíbili. Smáli se spolu. Zkoušeli první kouzla. Proč se to všechno změnilo? Co udělal špatně.
Procházel se kolem jezera a pokoušel se učit. Na slunci se zrovna vyhřívala i olbřímí oliheň, jezerní lidé se plácali ve vodě jako malé děti a pod stromy u Zapovězeného lesa stála Lili.
A ten zmetek..... ji líbal!

Oči se mu zalili slzami a v hlavě mu zněla jediná věta:
"Budeme pořád spolu."

Bývali jsme jedno tělo, jedna duše. Myslel jsem, že navěky. Okolnosti se postavily proti nám. Odtrhly mě od tebe, vykázaly do patřičné vzdálenosti. Zbyl mi jen pohled, vzpomínky.
Dívám se na tebe, ale nemohu se tě dotknout. Udržujeme odstup. Každý jdeme vlastní cestou, ale nedokážeme se od toho druhého zcela odtrhnout.
Možná bychom se mohli znovu sblížit, vrátit se k sobě. Jenže je tak těžké udělat první krok. Některé lásky se nikdy nenaplní.
A někdy přijde dobrý konec. Potřebujeme jen postrčit. Ta kometa, co proletěla kolem, mě vychýlila z dráhy. Drahá Země, tvůj Měsíc spěchá k tobě na kolizním kurzu.

Vyrazil vlastně proti své vůli. Ze vzdoru. Chtěl bojovat s přesvědčením, které vládlo jeho srdci. Chtěl získat podklad pro posměch. To si říkával přes den, než cit se soumrakem převzal kontrolu.
Slýchal ji o jihu vyprávět. O slunečných dnech s jasnou oblohou. O loukách a stínu stromů. O květech. Znělo to jako pohádky. Svět, kde se nemusí. Třpyt věží stavěných z rosy.
Snažil se utišit duši, která začala zpívat, jakmile se odvážil z cesty do lučin. A pak ji pustil mezi prsty.
Zámkem byl prostý omítaný dům. Třpyt našel na dně nabídnutého šálku. Hvězdy a jistotu v květu planých růží.

"Co oslava, Tadeáši?" vyzvídá Jimram.
"Člověče, dopadl jsem jak čučkař! Věnoval jsem Timee tyhlety šaty," ukazuje příslušnou stránku katalogu, "a poslala mě s nimi... Prostě zpátky do e-shopu."
"To se mně nestane, tohle žádný shop ve Scholastičině velikosti nenabízí," uculuje se Lev.
"Sis, vole, myslel," poučuje Jimram Tadeáše, "že zaboduješ? Naše ženský jsou úplně jiný nátury než tyhle modelky a celebrity! Nebo by tě rajcovalo, kdyby všem okolním chlapům zírajícím na tvou ženu vypadávaly oči z důlků? To už hraničí s deviací!"
"Co??!!" vyskakuje Tadeáš ze židle.
"Dost, chlapi!" zasahuje Lev, "některá témata si preventivně zakažme, nebo se tu pobijeme."

Tři roky a bude doma.
Možná dva, když to půjde dobře.
První večer si dá horkou vanu a se skleničkou vína si sedne k televizi. Koupí si pěkný boty a šaty. Začne shánět práci. Pořídí si kytku v květináči, možná i akvárko. Zajde obnovit průkazku do knihovny, opravdový knihovny. Vymaluje ložnici. Ušije nový povlečení.

Ve sprše se připletla do rvačky, se kterou neměla nic společnýho, dozorce zmlátil novou holku. Ji trochu pořezali. Dozorce skončil v nemocnici. Musí a chtějí to na někoho hodit.
Z rvačky je jediná černá, tak se to nabízelo. Akvárko musí počkat. Vzdušnejm zámkům se drolí zdi.

Barbara sledovala Briana, který vypadal, jako by se nejradši utopil ve svém korbelu piva.

„Nemáš šanci bez magické pomoci,“ řekl Howell a vyžahnul pohár. „Můžu ti pomoct - za odpovídající finanční náhradu, samozřejmě.“

„Co tím myslíš - nemám šanci?“ ohradila se Barbara. „Sama jsem si ho vyvěštila z run.“

„Můj vysoký temný cizinec,“ dokončila zasněně.

„Cizinec?“ zeptal se barman, který Howellovi naléval jednu brandy za druhou. „Vždyť je to alespoň rok, co se tu magicky objevil.“

„Howelle!“ Herman okřikl čaroděje, který si brandy nastavoval vínem. „Žádné vlastní nápoje.“

„Představ si Hermane, víno v krabici,“ poplácal Howell pětilitr Sklepmistra. „To je teprve magie.“

"Z hovna bič neupleteš a dál to znáš," rozumovaly mozkové buňky, zatímco zíraly do krajiny ubíhající za oknem vlaku.
"Mozku, řekni, o čem mám psát? Vždyť já na žádná tabu nevěřím..." zoufala si autorka.
"Že ne? Tak počkej!" zaradoval se mozek.
"Co jak ses tuhle rozmázla na schodech?"
"To se mi stává furt," odmávla to.
"Ani jak jsi tehdy musela jet z nemocnice v pokakaném pyžamku tramvají domů?"
"Každý si někdy kákl do pyžamka," pokrčila filozoficky rameny.
"Ha! Co třeba, že [šušky hušky pšššt pšššššt]?" trumfoval mozek.
"Víš co? Asi máš pravdu. O některých věcech by se rozhodně mluvit nemělo."

Studené stěny jeskyně připomínaly sklepení a modročerné šupinaté tělo stínící vchod bylo tělem žalářníkovým. Zdálo se, že drak spí; jedno jeho oko ale svítilo oranžově do tmy, pozorné a bdělé.
Nespouštělo pohled z Hopewella.
Ten ho sledoval zprvu vystrašeně, později rozčarovaně.
"Držíš si mě tu k večeři?"
Nic.
Hopewell naznačil pantomimicky jedení a ukázal na draka. Bez reakce. Kapitán si povzdechl.
"Mimochodem, jmenuju se Hopewell." Poklepal si na hruď. "Hopewell."
Oko se přivřelo; zdálo se, že drak přemýšlí. Už už chtěl kapitán vzdát své snahy, když jeskyní zazněl sytý, nakřáplý a přesto bezesporu ženský hlas.
"Kwimbe," představila se dračice tiše.