DMD č. 13. pro 13. 4. 2020. Téma: Zdravá strava

"A neodmítne nás generál, protože to není zdravá strava?"
Nevím. Tabáček je tabáček.
"Med je zdravější než cukr. A cukr už jsme taky dlouho neviděli."
To mi tak nevadí, jako když není maso.
"Jo, po guláších z paštikové konzervy to bude příjemná změna."
Souhlasím. Paštika maso taky neviděla. Není z masa, ale z tuku a kůže.
"Ale v tom guláši je přece zdravá zelenina," napadlo Gřeše.
Nejlepší zelenina je uzeleněný z komína.
"Řek bych, že ta už se mu taky dost zajídá."
Jo, dokonce chlebem nebo plackama.
"Med neodmítne."
Nemusel by. Seškrabaný z nového nátěru - to je jak z talíře.

"Hmmmm, chutný kvarcit, jemně zrnitý a středně tvrdý... hmmmm..." mručel labužnicky Pjernarkrach a přivíral spokojeně oči.
"Co to dělá?" Rytíř Hynrek byl sice rád, že kamenožrout klestí cestu zkamenělým lesem Wodgabay, ale jeho počínání úplně nerozuměl.
"Hmmmm, středně zrnitý travertin."
"Řekl bych, jestli se do toho smím vložit," vložil se Ukuk, "že si namlouvá své oblíbené chutě. Tento les, jak vidíš, vznešený pane, netvoří kameny, nýbrž stromy zkamenělé. To je pro kamenožrouty stejné jako pro vás..." Zarazil se. Co on vlastně věděl o rytířích a jejich oblíbených a neoblíbených pochoutkách? Podrbal se za kloboukem.
"Jako vařená zelenina?" zakřenil se rytíř.

Ona tam stála jak vlající červený prapor. Byla tak dráždivá a svůdná zároveň.
S hbitým elánem v těle, se nahatý Nelu rozběhl proti ní s cílem, že ji porazí na zem.

Codruța se až ďábelsky smála. Při prudkém nárazu do jejího těla se však celá rozplynula, a svou náruč věnoval Mihasovi jeden z tisíce zakřivených stromů.

Ufňukaný zoufalec s minulostí krutého vraha se opět skácel k zemi.
Začal si do úst rvát to spadané listí a ze svých prstů slízával vlastní krev.
Hladový Nelu by ocenil alespoň kus žvance!

Autokanibalismus se mu totiž nejevil jako zdravá cesta k plnému nasycení.

"Mami, proč nemáme moc solit?"
"Kvůli ledvinám, hůř pak pracují."
"Jak to myslíš?"
"Koukněte, co mám."
"Hopík se žlutou kuličkou uvnitř... houby, to je vajíčko! Ale bez skořápky! Jak se sundává skořápka ze syrového vejce, aby zůstalo pohromadě?"
"Octem. Zvažme vejce a pak ho dejme do slané vody. Za pět minut ho zvážíme zas."
"Páni, ono je lehčí. Funguje to i obráceně?"
"Zkusme to. Dejme vejce do normální vody."
"Přibralo! Čím to je?"
"Říká se tomu osmóza. Voda putuje přes vaječnou blanku takovým směrem, aby srovnávala na obou stranách koncentraci solí. Proto sůl vysušuje."
"Tak proto je po brambůrkách žízeň?"

Úděl pánů Sychrava není nepodobný údělu čarodějnému. Výzva, krev, smrt. Martin ztratí otce – nebo život.

Moc přivolává hlad. Po lásce, po rozhřešení. Jak mám Martinovi radit? Sama hladovím - připomínky nacházím všude.

Probírám odznaky své moci.
Kouzlo zrcadla, Metodův první dar. Netušil, co nastane.
Slovo Mlýna, lstí vyzískané. Půjčka - ale trvalá.
Obělená kůstka, násilím ukradená. Hnusil se ti, jak tě potřeboval.

Sedí shrbený, sešlý stářím. Vzpomínka na jeho sílu a žár, léto naší lásky, mě bolí.
Poklekám. „Co půjčeno i ukradeno navracím, starý příteli. Odpusť.“
Ruka na mé tváři, závan staré moci. „Odpouštím ti, Marianno.“
Slova jako dobrý chléb hlad zahání.

„Vážení přátelé!
Na dnešním sympoziu o zdravé stravě se vám v krátkosti zmíním o nejnovějších objevech, které zásadně mění náš pohled na danou problematiku. Dosud jsme se zdravou výživou příliš nezabývali a s politováním konstatuji, že jsme s prominutím strkali rypáčky, kam nás napadlo.
Poslední výzkumy ukazují, že nejzdravější stravou je pro nás krev lidská, a to zejména krev člověka venkovského, protože ta nebývá plná nezdravé chemie, ale naopak obsahuje pro nás tak lahodné přírodní tuky a další lahůdky, v neposlední řadě též mívá díky sezónnímu ovoci různé příchutě.
Nevhodnou a zcela nechutnou je pro nás krev obsahující přírodní hirudin.“

Pondělí
Snídaně: káva (černá)
Dopolední svačina: voda s citronem popíjená během úpravy vlasů
Oběd: římský salát s bodlákovým olejem
Odpolední svačina: káva (černá)
Večeře: vývar z 6 koroptví

Úterý
Snídaně: káva (černá)
Dopolední svačina: gymnastika
Oběd: bodlákový olej
Odpolední svačina: káva (černá)
Večeře: vývar ze srnčí kýty

Středa
- Půst -

Čtvrtek
- Půst -

Pátek
- Půst -

Sobota

- Půst -

Neděle
Snídaně: červená šťáva
Dopolední svačina: červená šťáva
Oběd: červená šťáva
Odpolední svačina: červená šťáva
Večeře: červená šťáva

Císařovna Alžběta předala svůj týdenní seznam komorné a dál si prohlížela v zrcadle svůj vosí pas. Kdepak masa a sladkosti, půst, to je strava pro krásnou siluetu.

V puse jako kdyby přežvykoval šrouby, žaludek rozhoupaný, v hlavě tupé duté prázdno. Duše bolí víc než tělo. Ze všeho nejvíc pálí sluneční paprsky, které se tváří, že něžně laskají, a přtom bodají jak do sinalé kůže vampýra.
„Dobré ráno, pane,“ hlaholí João, aniž by vzhlédl od středoškolské učebnice fyziky. Brýle mu nezadržitelně sklouzávají z nosu.
„Erh… Ugh…,“ zamumlá K. a plnou vahou se opře o zábradlí, až secese zakvílí.
Domovník zvedne zrak od vzorečků.
„Těžká noc, že?“ zasměje se srdečně „João vám udělá silný vývar. To je to, co teď potřebujete nejvíc. Zdravou stravu, ticho a...“
„Hadr… mokrý… Oubrigado.“

V příštím okamžiku skončí v rozevřených chřtánech. Jehlové zuby se zaryjí do masa, zakřupou kosti a…
Ne, tak snadno to nepůjde. Když nic, postará se, aby jim sousto pořádně zaskočilo.
Smršť ničivých kleteb pokosila přední řady. Démoni se roztekli v ohavnou černorudou kaši, ale na jejich místo okamžitě vkročili další, lhostejně čvachtali bosýma nohama v ostatcích bývalých druhů a neúprosně se přibližovali.
Evžen vyslal další salvu drtivých kouzel. Přitom zaznamenal pavlač podél prvního patra vedlejšího domu, vzápětí skočil, zachytil se a vytáhl se nahoru.
Znovu zaútočil. „Sežerte si to,“ zamumlal.
Nápor vyjících démonů třásl chatrnou dřevěnou stavbou.
Moc dlouho nevydrží.

Zdravá strava, kouzelná formulka posledních desetiletí.
Mohly by nám něco o stravování v minulosti prozradit třebas - náhrobní kameny?
Mohly.

1745
Rybí kost uvízla mu v chřtánu
Zaklepal na nebeskou bránu

1748
Zde odpočívá Joseph Jones
on jedl hrozně rád.
Jednou se ale přejedl
a mrtvý na stůl pad.

1938
Zde leží tělo naší Anny
Nedala pozor na banány
Lahodná chuť ji nezabila
Kvůli slupce nás opustila

Ovšem Rebecca to vzala z jiného konce (nedatováno):
Rebecca Freelandová
S pivem si rozuměla
Punč a dobré víno pila
Bez jednoho roku sta let se dožila.

Jak je to tedy s tou zdravou stravou?