DMD č. 1. pro 1. 4. 2021. Téma: ...ještě tam budem.

„Od rána tu sedí a pozoruje mě,“ snaží se netřást, šminky rozmazané.
Ukáže na prázdnou židli.
Mám-li sejmout, musím věřit.
„Jak vypadá?“
„To ho nevidíš?!“
„Popiš mi ho!“
„Červený oči, zadírají se mi pod kůži!“
„Chlap, ženská, strašidlo?“
„Po spánku mu teče krev, úsměv roztržený do šklebu. Podobá se tomu… Tomovi…“
„Tomášovi H., oběti autonehody?“
„Ale já za to tenkrát nemohla!“
Vybavím si nešťastníka, nadechnu se a stáhnu na sebe.

„Budeš tam mít ještě další kamarády, neboj se, zapadneš!“
Klepe se, když na něj zpoza dveří vyhlédne vychrtlý Jákob a do uhlova osmahlý Tibi.
„Nebo se seber a vypadni. Navěky!“

Zbavte se hlavy. Popravte nás co odhalíte. V řadách lidu ještě tam budem. Revoluce žije. Revoluce zpívá.
Jsme jedna mysl, jsme tichý šepot. Zbavte se hlasu, zbavte se lidu, revoluce však zůstane. Revoluce jest tichým králem.
Utište jednu stranu a z druhé strany pak přijde náš šepotavý křik. Bojujte, ale vězte, že oddalujete čistě jen vaší smrt. Revoluce neprohraje, revoluce neumírá.
Slyšte náš křik, slyšte naše ticho, ať pochyba ve vás žije. Usekněte drakovi krk, jen abyste zjistili, že naše revoluce jest květina, jež useknutím své hlavy roznáší svá semena.
Udělejte cokoliv ještě tam budem. Revoluce ta jen tak neumírá.

Otevřel jsem oči, a všude kolem byla tma. Nebylo před chvílí ráno? Však jsem byl na cestě do školy a…

Rozsvítily se reflektory.

Jsem na pódiu? Ve vzduchu byl cítit alkohol, avšak kolem mě ani noha. Vzhlédl jsem nahoru, jen abych viděl kameru, která mě snímá.
Z reproduktorů, které byly asi umístěné na pokraji pomyslných zdí se ozvalo: „Vážení a milí hráči, přeji vám hodně štěstí k tomu, abyste se dostali ven. Ale myslím, že tu ještě chvilku pobudete.“ Neznámý muž, se uchechtl a pak ztlumil mikrofon.

Přepadl mě strach. Svezl jsem se dolů na zem a začal usilovně přemýšlet.

Gwen vykoukla zpoza rohu svého milého domečku.
"Duben, zase tam budem?" šklebila se.
"Budem. Nasedej," Zuzka jí držela dveře modrého Fíkuse jako správný lokaj.
"Bereme s sebou... jé, ahoj Marku!"
"Brrrrrrm brrrrrm. Beve," oznámilo dítě.
"Ne k babičce nejedem."
"Duben, ještě tam buben. Moment. Už nemám buben," chechtala se na zadním sedadle dobře naložená vydra. "Budou tam moji mužové?"
"Už jsou. Cábu a tvé muže jsem vezla nejdřív."
"Budem, ještě tam duben," rozvíjela téma Gwen, zatímco se řidička snažila nesmát při couvání do silnice.
"Máj, vyženeme kozy v háj."
"Nedělej si legraci, Lydia v květnu odjede do Brightonu."
"No však."

,,Myslíš, že jít na karneval v tomhle kostýmu je dobrý nápad?´´ zeptala jsem se mého muže, který přikývl.
,,Já ti nevím, ještě tam budem... no víš za trapáky.´´
,,Neměj strach ženo má, je to dobrý nápad. Sousedi jdou za Pata a Mata.´´ Souhlasně jsem přikývla a nasadila si zadní část koně na hlavu.
,,Nemohla bych být aspoň ten předek?´´ zeptala jsem se.
,,V žádném případě, hlava rodiny jsem tady já!´´ vykřikl nahlas a nasadil si hlavu bílého koně. Já se ho chytla a jako kůň jsme naklusali do velkého sálu normálně oblečených lidí. ,,Já ti to říkala, jsme za trapáky.´´

Ešte sa v tieni stromov roztápali posledné srieňovité kvety, a spod zeme sa za spevu pinky k slnku drali ďalšie.
Pod koreňmi storočnej jedle sa k životu prebralo aj niečo iné.
Stará medvedica zamrmlala, ponaťahovala si stuhnutý chrbát, a konečne zažmurkala do šera, aby z očí vyhnala posledné zbytky dlhého, predlhého spánku. Opatrne sa prevalila na brucho, preč od mláďat, a vytiahla sa na šafranom zakvitnutú stráň.
Prekvapene zamrmlala. Po marcovom snehu sa prebudila prineskoro, dávno mala byť hlboko v horách! A predsa...
Dlho trpezlivo načúvala tichu a vetrila, než si uvedomila: Ešte neprišli. Jej rodinka môže nerušene odpočívať ďalej.

ben. Sakra. Zase od prostředku slova.

du ben. Nenápadně připíšu začátek, jako kdyby nic.

jěste. Ne! Háček má bejt nad s a až nad tím druhým e!

jěště. Tak, toho prvního háčku si nikdo nevšime.

tudem. Oukej. Myslíš na to další slovo, takže to spojíš. Oukej. Supr.

__________amb
du ben jěště t_udem.

To vůbec nevypadá jako že neumím psát.
Nebo, že se můj mozek zarazil v první třídě a pořád tam vegetí.
Ne, tohle je v cajku.

DO PRDELE TO JE HNUSNÝ!

Oukej, je to škaredý, jdu to přepsat!

„Tak už jdeš? Co tam tak dlouho píšeš?“

„Ještě chvíli, jo?“

Seděli jsme nad mapou a Karel s nelibostí přejížděl prstem po hranicích Česka.
„Moc toho tedy není. Taková mrňavá zemička zbyla z mé říše.“
Trochu jsem se urazila.
„Už tvůj synek se moc nevyznamenal. A pak přišli jiní.“
Smutně se pousmál: „Braniborsko, Dolní Lužice, Horní Falc… všechno je pryč.“
„Mě tedy více mrzí italské državy. Vím, že patřily spíše k Lucembursku, ale stejně, Lucca je krásná dodnes.“
Pokrčil rameny. „V Itálii to bylo složité. Ale tady, kolem srdce mé země, toho mohlo zůstat více. Dokonce ani Slezsko!“
„Ze Slezska nám kousek zůstal,“ bránila jsem se. „Tam snad ještě chvilku pobudem.“

Únor 1970

Toho dne přišel táta z práce dřív.
“Tak, je to tady,” řekl, položil aktovku, posadil se ke stolu a dal si hlavu do dlaní.
Maminka mlčela. Venku se zvedal vítr, začínala další z nekonečných zimních vánic.
“Kluky z vývojovýho povyhážou všechny,” pokračoval táta. “V pondělí začnou kádrovat u nás.”
“Třeba to dobře skončí?” řekl jsem nesměle. Hloupý čtrnáctiletý kluk.
“Tatínek se znal s Dubčekem,” poznamenala maminka jako by to byl rozsudek.
“Vždyť to byl náš soused,” vyhrkl jsem. Oba rodiče se na mě podívali, otec lítostivě a maminka se zvláštním, něžným výrazem.
“Běž do svého pokoje,” řekla mi.

Přestože práce na oboru Zneužívání mudlovských artefaktů nepatřila k nejnebezpečnějším, vyžadovala plné nasazení. To jí Arthur Weasley věnoval, vždyť mu umožňovala rozšířit jeho sbírku mudlovského náčiní, a tak byl v práci pečený vařený.

Tím více si užíval nedělní siestu. Molly byla vynikající kuchařka i obyčejné jídlo, jako je jehněčí na česneku, dokázala proměnit v manu nebeskou. Ani rozhovor, který vedla krbem s pratetou Muriel, nerušil jeho pohodu, dokud neuslyšel:
„Ano tetičko, v létě letíme do Egypta za Billem. Myslím, že se vracíme koncem července...“
„to tam ještě budem“ vskočil jí do řeči manžel. I kdybych si měl vzít neplacené volno.