DMD č. 30. pro 30. 4. 2021. Téma: Tenkrát poprvé

Remusovi se z podivných šeptaných náznaků zvedá žaludek, nejradši by vyzvracel všechny myšlenky, které se mu plíživě smotávají v dusící knedlík v krku. Nevěří, nemůže, nechce – že by někdo z Řádu zradil – nedává to smysl, nesmí, ale pravda mu propaluje křečovitě zavřená víčka: Někdo z nich je špeh.
Poprvé po letech se cítí sám. Jen on a vlk – a hnusný stín pravdy.

*

Sirius ví, že věřit smí jen sobě. Ví to; rodina mu to vštěpovala téměř do krve. Ví to; ta samá rodina mu to názorně předvedla.

Poprvé se rozhodne ustoupit a svěřit odpovědnost někomu jinému.
Poprvé měl rodinu poslechnout.

Crowley přesně věděl, co jeho anděl potřebuje.
Nastartoval své Bentley a za doprovodu písně Killer Queen uháněl s Azirafalem k Londýnu.

V Ritzu měli rezervovaný svůj oblíbený stůl, na kterém jim přistávaly ty nevybranější delikatesy a ta nejdražší vína. Byl by to dozajista naprosto bezchybný večer, kdyby si ten samý den a tu samou restauraci nevybrali pro své první rande i Gabriel s Beelzebubem.
Oba páry se velice pečlivě snažily druhou dvojici zcela ignorovat, což šlo dost těžko, protože ještě ke všemu seděli u sousedních stolů.

Nakonec to, co Crowley nazval nejhorší večeří v historii lidstva, raději odešli zapít společně.

Dnes už zbývala jen jediná pochůzka. Jakkoli se Muriel protivila myšlenka návštěvy Obrtlé ulice, z Příčné zkusila už všechno a slimáci se stále neobtěžovali opustit její květinový záhon. Chtělo to těžší kalibr.
Ve spoře osvětleném krámě zamířila rovnou k pultu. „Dobrý den. Hledám něco na slimáky.“
Šedavá osůbka u pokladny nasadila výraz absolutního děsu.
„Snad toho nechci tak moc.“
Prodavačka zmizela za závěs mezi policemi.
„Slimáci? V tomhle počasí?“ ozvalo se zezadu. K hlasu se vzápětí připojila tvář. Pronikavé modré oči, lícní kosti, že by se jimi dalo krájet, vlasy stažené do drdolu černé jako bouřková mračna. „Přejete si, drahá?“

Tenkrát poprvé byl hrad osvícen,

tenkrát poprvé chodil muž po provaze

nad nádvořím

za zvuků bubnů.

Tenkrát poprvé hrály panny na píšťaly

a zpívaly libými hlasy

k obloze, pokryté temnými mračny.

Tenkrát poprvé se kaple otevřela

zevnitř se vyvalila oblaka prachu

a něžná záře kostelních písní.

Zavřít oči, nechat se unášet, snít...

že ten hlas, ten hlas bude můj.

Tenkrát poprvé se zableskly oči

pod obočím, staženým vztekem,

když jiný muž počal nitky krásných slov vplétati

do vlasů jedné z pannen, obloudit ji chtěl ...

Tenkrát poprvé hořely ohně

v srdcích.

Je zase Beltain; po dvanácti letech

ty ohně stále hoří.

Lioness sat across a table from Swan.
The director was looking through the last of the papers and the agent amused herself by trying to 'read' her superior.
Swan's shield was as strong as ever.
But for the first time it didn't seem threatening or daunting. Because for the first time it wasn't a competition.
Lioness had her own mode of protection now.
Perhaps it wasn't as impenetrable. But like Tortoise said, Lioness actually didn't like to hide, unless she had to.
And if she had to, well...
"You're not ready for your first mission," Swan interrupted her thoughts.
"But...!"

Zvuky přicházejících, pak pláče a smíchu v Konstantinovi probudily zvědavost. Vykoukl ze svého zapůjčeného kamrlíku... Na chodbě stál Antoine Roche.
„Mon ami, vy tu bydlíte také?“
„Já... Ano,“ dostal ze sebe nakonec.
„Takže jsem na vašem výsostném území.“
„Platím tu nájem, takže...“
„Pozvete mě dál?“
Nebylo ani třeba číst mezi řádky. Konstantinovi okamžitě hlavou proběhla vzpomínka na to, kdy tu větu slyšel poprvé. Řekl ano. A řekne ho zase, i když rozum velí ne.
Nechal ho projít, zavřel a zůstal stát opřený o dřevo. Oči promluvily hlasitěji než švihnutí bičem. Vrhli se k sobě a ústa spojili v drsném polibku.

Severus už má dost dětských her, které nevyhnutelně prohrává (možná i proto, že nikdy nesměl být dítě), tohle je dospělý svět, a třebaže nesouhlasí se vším, konečně ho poslouchají, konečně ho respektují.
Poprvé někam patří. Jeho pálící předloktí to stvrzuje.

*

James se cítí ztraceně. Nesmí nic, jen se skrývat. Oba se s Lily snaží být pro toho druhého tím silnějším v ohlušujícím nekonečném tikotu čekání.
Poprvé v životě se cítí bezmocně.

*

Petr má strach, šílený strach, ale jeho instinkty řvou zachraň se, roztřeseně se nadechne a přikývne, řekne první, tentokrát bezvýznamnou informaci. Čin je překvapivě snazší než myšlenka.
Poprvé zradí.

Rostla jednou jedna meduňka, která se zavřená na svém záhoně hrozně nudila. Před několika lety se ale od dvojice zamilovaných motýlů dozvěděla o sosácích a přibližně před třinácti měsíci se odhodlala a zapojila se. Zprvu byla nesmělá, ale postupně se osmělovala a těšila se z každého dalšího aprílového dne. Když už nemohla nikam cestovat, alespoň takto se zabavila.

Následující rok se ale situace změnila. Práce měla až nad hlavu a na žádný sosák si čas nenašla. Stále na ně na všechny ale s láskou vzpomínala a těšila se na další roky. Třeba to vyjde. A třeba to ani nebyla meduňka.

"I think the first boy I liked... was Hugh. We were best friends for years. Then his family moved away..."
The man beside him nodded. They were still laying in bed, naked.
Victor knew he should go. But he couldn't. This was the first time he felt whole again.
"Was he your first kiss?"
Victor shook his head. "No."
He didn't want to think about Henry now. How the feeling of his lips was almost electric. How he smelled of sherry and expensive cigars.
Victor kissed him again, tracing his way down the stranger's body.
Trying. But unable to forget.

"Vzpomínáš, jak jsme se prvně viděly?"

"Jo, na té první hodině těláku."

"Jo, chyběla jsi první dva dny, a tak jsem tě viděla prvně až v pondělí."

"No a?"

"Jen že jsi mi tehdy přišla taková... No, nenapadlo by mě, že zrovna s tebou se budu někdy bavit. Natož jako s jediným člověkem ze školy."

"Jo, mě taky ne. Když jsem tě viděla, tak jsem si o tobě řekla 'Ježiš, to bude kráva. -"

"Ty vado, Alex! Jako, myslela jsem si upřímně to samé, ale nechtěla jsem to tak říct." skočí ji do řeči. "Vtipný, jak nakonec se bavíme jen spolu."