DMD č. 17. pro 17. 4. 2023. Téma: Kde se vidíte za 5 let?

"Znělo to jako pohádka. Přidej se k nám. Aliance padne, když budeme všichni jednotný. Do roka budeš seržant, za tři kapitán, za pět budeme žít ve svobodném vesmíru," zamumlal Mal nad pivem.
"Proč se to nepovedlo, vždyť to zní dobře," nechápala Kaylee.
"Protože války, děvče, málokdy vypadají tak, jak slibuje naborový plakát," řekl Book lehce mrazivým hlasem, "já o tom vím svoje."
"Už je to pět let, sakra, nechte to bejt," mručel Jayne.
"Pět let... co asi bude za dalších pět?" zasnila se Kaylee.
"Máme celý vesmír na to, abychom to zjistili," usmál se Mal a povzbudivě na ni mrknul.

Ukazoval na oblohu a vyprávěl o hvězdách. Ale ona se nedívala na nebe, dívala se na něj a zdál se jí aspoň chvíli, aspoň trošku šťastný. Zlehka ho políbila na tvář.
Ucukl.
"Neboj, nikomu to neřeknu."
Opřela hlavu o jeho rameno. Cítila z něj tvrdou práci, olejovaný kabát a seno.
"Vidíš v nich budoucnost?"
"Možná, když ty mluvíš s duchy..."
"A ty tomu nevěříš."
Byla by raději, kdyby neviděla ďábla za jeho zády.
"Podívej, podle téhle hvězdy budeš šťastná a hrozně bohatá. Už za pár let."
"A ty?"
"Já? Já budu přece mrtvý."
Umlčela ho polibkem. Takové věci odmítala poslouchat.

Když jsem před sedmi lety nastoupila na úřad, představa toho, kde budu za pět let mě děsila. Se smlouvou na dobu určitou na tři roky jsem se modlila, abych se zavedla v dobrém, a našli pro mě další místo.

Když jsem před čtyřmi lety měnila pozici můj strach šel se mnou. Znovu jsem nastupovala za mateřskou, tentokrát jen na rok a půl...

Třetí přestup byl - koho to překvapí - opět za mateřskou. Na dva roky. Mezitím odešla jiná kolegyně a já získala místo na stálo.

Za pět let snad budu stále na stejném místě a jedinou změnou bude titul před jménem.

Kde budeme za pět let? ptám se známých tváří.
Doufáme, že ve vydané knize, odpovídá Gabriel a Evangeline se zatváří skepticky.
To my taky, zvedne se Fanred a vyzývavě si Gabriela měří – vždycky připravený na konfrontaci, nikdy neustupující. Lycva ho zatahá za ruku a vrhne varovný pohled po Laivovi, aby si zase sednul a schoval meč.
Já ale chápu, proč je v křišťálové kouli většinou mlha. Kdo ví co bude za pět dní, natož za pět let?
A co vy? obracím se k Nimanovým.
Ryko vezme Irenu kolem ramen a usměje se. My budeme tady, čekat, až nás budeš potřebovat.

Kapitán četl devětatřicátý žalm a díval se do očí vojáka, který nikdy nežil.
"Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu."
"Napadlo by tě, že se ze dne na den staneš námořníkem a po své smrti agentem?" zeptal se v duchu kapitán nebožtíka, "jak by se ti líbila snoubenka, kterou jsi nikdy neviděl?"
"Každý žitím putuje jak přelud..."
"A ty ze všech nejvíc."
Již jsem němý, neotevřu ústa, vždyť je to tvé dílo.
"Snad, jinak je s námi amen," řekl kapitán nahlas a dal povel ke spuštění těla.

"To neřešte," odmítl Adam vysvětlovat, o čem se s Eliškou bavili. "Stačí, že to chápu já, vám by to jen zamotalo hlavu. A ty mi Eliško vysvětli, jak jsou na tom teď Jiří s Anežkou."
"Jim bůh změnil chování. Sice se jejich osobnost nezměnila, stále jsou hodní, ale bůh je ovládá a nutí dělat zlé věci."
"Dokážou se tomu vzepřít???"
"Trochu. Zkoušeli bohovu ovládání odolat, ale dokázali jen zaváhat před výstřelem. Nic víc."
"Je mi jich líto," zamyslel se Adam. "Kdybych se jich před nějakou dobu zeptal, kde se vidí za pět let, určitě by neodpověděli: Jako záporáci v knize."

Cliopher Mdang seděl v čekárně několik hodin, než se ho Lord Meriloe uráčil přijmout.
"Další vyhazov, hm? Jak tragické, Madone." Neobtěžoval se ani správně vyslovit jeho jméno. "Kde se vidíte za pět let, s tímhle přístupem? Žádný titul, ze všech oddělení už vás vyhodili... Tsss. Asi se budete muset vrátit do toho zapadákova, odkud pocházíte."
Cliopher mlčel.
"Ale protože jsem tak štědrý, mám pro vás ještě poslední šanci. Po tom jste vždy toužil, nemám pravdu? Změnit svět, vylepšit vládu? Můžete si to vyzkoušet na pozici sekretáře našeho Císaře. Posledního sekretáře vyhodil během úklony, ten předchozí skončil na špalku... Hodně štěstí."

"Je to vážně nutný, Krytone?"

"Pane, být poslední žijící člověk není nic snadného. Stáhnul jsem si běžné otázky z terapeutických sezení..."

"Dobře, hlavně ať už to mám z krku."

"Cítíte se v životě spokojený?"

"Jo, jsem štěstím bez sebe z života, ve kterým kondom využívám jenom na volejbal!"

"Máte někoho, kdo by vám v tomhle těžkém čase pomohl?"

"Myslíš podrazáckýho Jidáše nebo do sebe zahleděnýho narcistu?"

"Jak byste popsal své silné stránky?"

"Ksakru, máš tam nějakou normální otázku?"

"Kde se vidíte za... to raději přeskočíme... Za co jste v současnosti nejvíce vděčný?"

Poloprázdný lahváč minul Krytonovu hlavu jen o kousek.

"Kde se vidíte za 5 let?" Ptala se reklamní cedule před knihovnou. Slečna Verisová už to nevydržela a rozhodla se, že s touto propagandou něco udělá. Přivolala stříbrnou knihu, zašeptala pár slov a kouzelným pulzem změnila nápis cedule na: "Napříč fantazií v knihovně" a menším dodala: "Pro všechny, kdož neví, co kde se vidí teď ani v budoucnu." Tak a je to! Mnohem lepší než shazovač sebevědomí zaměřené na introverty, kteří by nad touto otázkou nemohli dlouho usnout. Já nevím, co budu dělat zítra, natož abych věděla, co budu dělat za pět let. Teď už je to jedno. Jsem spokojená.

Vidí se, jak stojí na vrcholku hory
Nádobí
Jak pluje peřejemi divoké řeky
Vycachtané z vany
Jak se vznáší na klidné, chladivé hladině
Matrace, kam padla vyčerpáním

Vidí se, jak vede vtipný, zajímavý rozhovor
O prdění
Jak podepisuje titulní stranu knihy
O sčítání do dvaceti
Jak má všechno v životě srovnané
Podle Marie Kondo

Vidí, jak za pět let, štíhlá a krásná
Bude její vlastní dcera
Jak si ušije absolutně dokonalé šaty
Na pohřeb
Jak napíše druhý a třetí díl
E-mailu pro učitele

Vidí se, jak na téhle Zemi zanechává odkaz
Na záznamníku
Jak má všechno, co miluje
Absolutní smysl.