DMD č. 14 pro 14. 4. 2024. Téma: Otrávené jablko

Vyhnout se gardistovi. Přeskočit trakař, dopad je tvrdý, ale nedbal na to. Půda byla po nočním dešti kluzká, upadl a zas vstal. Rudý kabátec měl dávno zamazaný od hlíny. V jezdeckých botách se špatně běhá.
"Kardinál, už snídal?" vyštěkl na sluhu.
"Až ted, co ..."
Neposlouchal, běžel dál.
Gardisté před stanem ho nezadrželi.

Kardinál zrovna sahal po jablku na stole, když se před něj zabodla dýka.
Treville tasil kord ...Kardinál ho zadržel
"Juscacu, vysvětlení!"
"To jablko...je otrávené!" Juscac popadal dech.
Kardinál si povzdechl. Treville zasunul kord.
"Chci vědět kdo."
"Zajisté Eminence."

"Copak vypadám jako Sněhurka?"
"Digitalis polibek nevyléčí."
Povzdech.
"Škoda."

„Nevíte, jaké to je.“
„Zase se vrací.“
„Snad, ale tenkrát… to byl mor. Tolik lidí, tolik přátel, tolik dětí…“
„Sandži Basanovič Balykov. Michail Fjodorovič Frolov. Marija Alexandrovna Litvjak.“
„Budete pokračovat ještě dlouho?“
„Mohla bych. Mám dlouhý seznam.“
„Taky Irinka. Koré snědla proklaté granátové jablko a zůstala uvězněna v podsvětí. Moje dceruška vykašlávala ta jeho jedovatá rudá zrníčka, dokud… Souchotiny, to byl mor naší doby. A všechna švýcarská sanatoria a celý Výbor pro boj s tuberkulózou při Spolku ruských lékařů v ČSR nezmohly nic, vůbec nic. Sem tam se někdo uzdravil – a do deseti let znovu onemocněl. Žádná ‚bílá nemoc‘. Tuberkulóza.“

Zakázané ovoce nejlépe chutná, jen varování nepomůže. Ne každý podlehne, ale když člověku připravují půdu přes dvacet let, není těžké sklouznout až úplně na dno.
“Taková hezká holka bys mohla být.”
S každým dalším kouskem se hlava plní rozžvýkaným obsahem, až nezůstává místo na jiné myšlenky. A moje tělo je menší - přesně tak, jak vždy všichni chtěli.
“Prostě nežer.”
Zmenšuje se i můj život. Konečně se chovám správně. Kromě počítání kalorií a sebenenávisti nezbylo skoro nic. Jed prostupuje do každičké buňky těla.
“Jak může mít tenhle problém, když vypadá takhle?”
V mozku se drží zuby nehty. Účinné antidotum zatím neexistuje.

„Bill! Welcome!“ Missy said in that annoying sing-songy voice. „Come on in.“
Be brave. „I don’t think so.“
„Oh,“ Missy pursed her lips. „Someone is afwaid of deaw old Missy.“
She can’t actually do anything.
„I even have a treat for you.“ She suddenly had an apple in her hand. „I dare you to take it.“
She took a step closer, as if hypnotised…
„Stop that!“ The Doctor’s stern voice shook Bill awake. Missy sashayed away.
„The apple was totally harmless, right?“
He looked at her, confused. „Definitely poisoned. Missy?“
„Strychnine!“ the Time Lady shouted back with a gleeful smile.

„Přečteš mi pohádku?“

Německo polkl. Už si nemyslel, že potomek Říma na něho tu naivitu jenom hraje.

„Ale… ty jsi zajatec,“ odvážil se namítnout.

„Jo, to jsi říkal. Tak přečteš mi jí? Vaši, německou?“

Rezignoval a sáhl po knížce. „V zemi německé se narodila dívka s pletí jako sníh. Byla…“

„Hezká?“ vyzvídal mladíček.

„Moc. Ale nepřerušuj mě, jinak knížku vrátím do regálu.“

Felicianovi se vrtěl, popotahoval nosem, kňučel, ale už ho nepřerušoval.

„A zlá babice podala Sněhurce otrávené jablko…“

„A věděla, že je otrávené?“

„Ne, jinak by ho přece nesnědla.“

„A nebude jí špatně?“

Odložil knihu. Na tohle nemá nervy!

"Jsi si naprosto jisté? Taková věc už nejde vrátit zpět," pronesl pomalu laskavý hlas, který jakoby vycházel z celého mého okolí a zároveň i ze mě samotného.

"Jsem. Už se tu nudím. Chci zažít nové věci a cítit nové pocity," odpovědělo jsem rozhodně.

"V pořádku. Jen se ujišťuji. Většina tu chce zůstat co nejdéle. Mají rádi čerstvý vánek, rozhled do okolí a čekají, až si je někdo sám utrhne," nedal se hlas.

"Tam dole si mě najdou vosy a červíci. Budu mít kamarády. Tady se cítím osaměle."

Hlas už neodpověděl.

Zničehonic se moje větvička zatřásla.

Letělo jsem vstříc novým dobrodružstvím.

vkjla czwnu czpwo rqlyp hyktc wtzub uwrbv udjqk pgggx qajka ipunx htihs zckrf bvjhh ujoyb bukrq hajat aycxj uocbj thdxq iteql efkyq vlucj jpafr xdmza roahj ervud xreog ulrgy mqljt rzejy qspgi fvcoh vlsbp gehnr gmizl xxhbb hnskx pvmnx nakza qthdh emrvp pbiut bjnaz vuffk gwvrr aqgvf owekx szxkh dfqav

CHRIS MLUVI VITEJ ALANE
CHRIS MLUVI DIVNE JABKO ALANE
CHRIS PATRA ODKUD NESES DIVNE JABKO ALANE
CHRIS SEPTA JABKO HORKE JEDEM ALANE
CHRIS SEPTA CHCES UMRIT ALANE
CHRIS PROSI ALANE NEJEZ TOHLE JABKO
CHRIS KRICI ALANE NEJEZ TOHLE JABKO

CHRIS HLASI ZASEK

NEJEZ JABKO
PROSI
NEJEZ JABKO
NEJEZ
NEJEZ

BOJIM

Dotis, pozdní léto 1597

Kapitán Joachim Stein ležel na provizorním lůžku a klel. Česky, pak německy a když začal maďarsky, felčar se konečně odhodlal k říznutí do napuchlého kolene.
Vyřinul se proud nažloutlé tekutiny a zápach ve stanu se zhoršil.
"Bohajeho, kurvamať!" zařval kapitán.
Felčar odložil nůž a sáhl na zarudlé koleno. Nedbal dalších nadávek a hrozeb a tlakem dostával hnis z rány.
Nakonec ránu pečlivě vymyl velmi silnou pálenkou.
To už byl Stein řevem ochraptělý, ale přesto se zmohl na další kletby.
"Snad jsme ty škodlivosti dali pryč," řekl felčar, "měl byste se o to modlit."
Kapitán se modlil.

Holmes mi věnoval jedovatý pohled, pak beze slova přibouchl dveře drožky. Promluvil až na rohu Baker Street.

„Vypadalo to tak jasně: Starý, bohatý muž, jehož koníčkem byla chemie. V domě hotová alchymistická dílna, včetně různých jedů. Nedočkavý dědic, služtička a kuchařka – obě zjevně zamilované do mladého pána. Slavnostní večeře. Po dezertu a ovoci se starý pán s chrčením zhroutí, pak zemře. Charakteristické namodralé zbarvení kolem rtů….“

„Nu, pro jednou jsem měl pravdu já,“ odpověděl jsem klidně, „zaskočilo mu jablko. Ale no tak, starý příteli, přece se taková banalita nestane jablkem sváru mezi námi dvěma.“

„Jen pokud o tom napíšete, Watsone.“

"Vaše další zkouška bude strašlivá a velice, převelice těžká!" sípal stařec.
Amra se nudil, kluci by rádi zmačkli tlačítko 'SKIP' a Gwen zívala.
Další strašlivá, nebezpečná, náročná, život ohrožující, blá blá blá...
"Bude to hrozné...," stařec se rozkašlal a skoro to vypadalo, že se rozpadne.
"Tak co po nás chcete, starý pane?"
"A nechcete hašlerku nebo jitrocelovej sirup?"
"Nebo nové plíce?"
Stařec odmítavě zamával rukou a dramaticky máchl tou druhou.
Na stole se objevila mísa jablek.
"Vyberte si, ale pozor! Některá jsou otrávená!"
Za pět vteřin všichni třímali jablko.
"Jak jste...?"
"Normální jabka přece nejsou modrá."
"Modrá? Vy vidíte barevně?"