DMD č. 14 pro 14. 4. 2024. Téma: Otrávené jablko

Jean je zahradník od Boha. Cokoli strčí do země, vyroste. Bohudík nezapomíná na zahradě nářadí. To bychom museli neustále shánět nové hrábě, rýče a motyky, protože ty staré by vyháněly nové větve.
Z ovocných stromů má nejraději jabloně. Ví, kdy a co prořezat, jak probrat květy i plody, aby se urodila ta nejkrásnější nejchutnější jablka. Tiše se usmívá, když se po nich všichni ženou.
Největší radost ale Jeanovi dělá, když se do jeho jablek s chutí zakousne jedna z našich návštěvnic. Jiná totiž do úst nevezme - jak nám jednou přiznala, při pohledu na jablka se jí pořád vybavuje to otrávené.

Jako všechno tady, i já pamatuju lepší časy.
V těch jsme dostávali náležitou péči - kvalitní hnojivo, prořezávání, s láskou se naše kmínky balily do pletiva proti zajícům. Jo, ti lidi, co tu kolem nás běhali jako mravenečci, ti věděli jak se postarat.

Jenomže pak odešli, a nás nechali napospas zlé době. Noví mravenečci neměli tušení jak se starat o knížecí jabloňový sad. Byli jen samé soudruhu, normy a pětiletky a jednoho nechali klidně vyrůstat ve spleteném větvoví bez slunce, zalitého hnojivem, které štípalo jako čert. Od té doby jsem menší, kyselejší a strupatější.

Jo, nové časy, ty jablka pěkně otráví.

Samotná operace nebyla zas tak zlá. Jeden malý řez na spánku. Do pár dní na ni zapomněl.
Teprve, když poprvé narazili na Jedie, si uvědomil, co se stalo. Pamatoval si, že by měl být rozzlobený, že Jediové zradili republiku… ale najednou to přestalo dávat smysl, jenom ho z toho bolela hlava…
Mercy ho našel, jak zvrací za základnou.
“Taky mě to prvně vzalo. Jako kdyby ti hlavě něco celé ty roky rostlo, trávilo tě to, a najednou to bylo pryč.”
“Přejde to někdy?” zašeptal Zip. Mercy pokrčil ramena.
“Kdo ví. Můžeme doufat. A dostávat tu otrávenou věc z hlavy ostatním.”

Kolegyně na sekretu sedí a překvapeně zírá na talíř s rozkrájeným jablkem.

"Co je? Neotrávila jsem ho," reaguji na její výraz.

"Proč?" ptá se

"Co, proč?" nechápu.

"Proč si mi ho nakrájela?" rozšiřuje svoji otázku.

"Protože se mnou chce říďa mluvit, teď tam ale někoho má, já tu musím čekat a nudím se. A zaslechla jsem, že si líná si to krájet, tak tady to máš."

Kolegyně nestihne ani poděkovat, protože se otvírají dveře a ředitel si mě volá.

-*-

O týden později zvoní telefon ze sekretu.

"Ahoj, co bys potřebovala?"

"Nakrájela bys mi jablíčko?" ozývá se kolegyně na druhé straně.

"Hele, mají v akci Heffron," upozornil Ivan Sašu, který před sebou tlačil nákupní vozík. "A jablečnej džus!"
"Tak to je znamení," usoudil Saša. "Uděláme si otrávený jablko. Po tomhle Kauflandu ho potřebuju."

"To je mi dobře, to mi bude špatně," pronesl Ivan. Potáhl si z cigarety a zahleděl se na prázdnou láhev. "Asi nám došel rum, tak já asi jdu."
"Nechoď, mám tam ještě tuzemák. Uděláme si otrávený jablko czech edition," navrhl Saša.
"Per to do mě!"

"Ahoj, je Ivan doma?" ozvala se následující den v telefonu Lynda.
"Je, ale obávám se, že si dneska hraje na jablko v županu."

Dorian se sklonil pro gumičku. Kolenem mu projela bolest po starém zranění, zapotácel se a zachytil rámu zrcadla. Moc opory mu nesposkytlo. Zřítil se do temné chodby. Otřeseně vstal.
„Co…“
„Hele, tohle poznávám!“ zajásala Amélie. Prosmýkla se kolem něj. „Batistový kapesník mé tety! Šly tudy! Ale–“ zarazila se, „proč?“¨
„Zas se do něčeho namočily,“ povzdechl Dorian. „Tenhle výlet mi byl čert dlužen. Čarodějky…“ odfrkl si.
Amélie ho tázavě sledovala.
„Já vím.“ Oprášil si šaty a vykročil. „Připadám si jak červík v jablku. Vše kolem vypadá sladce a chutně… ale na konci je možná jed. Rózu tam prostě bez pomoci nenechám!“

„Do psí prdele!“ zařvala Tonksová, zhroutila se na pohovku v klubovně a tiskla si prsty ke spánkům. „Tohle není normální kocovina, ale sedmej kruh pekla! Museli mě otrávit! Tohle se člověku po čistým alkoholu neděje.“
„Nechci být hrubý k dámě, nicméně tolerance k alkoholu s rostoucím věkem klesá.“ Edward prohraboval skříňku medika Thompsona. „Ten calvados byl v pořádku. Jen ho příště zkus vypít o deset panáků méně.“
Dora zmučeně zavyla a upřela na něj prosebný pohled krví podlitých očí.
„Napíchneš mě?“
„Už to chystám,“ usmál se a vytáhl vak s fýzákem.
„Jsi můj anděl.“
„Kdybych byl, pošlu tě na odvykačku.“

"Johanité mají jako strom poznání muchomůrku."
"Cože?"
"Kaple v Plaincourault, je to muchomůrka. Tedy houba poznání dobrého i zlého. Samozřejmě je tam had."
"Nevím kam tím míříš, Crevane."
"Muchomůrka je jedovatá, ergo jablko poznání je de facto jedovaté. Dostalo ty dva na zem a jak to dopadlo, můžeme vidět třeba na naší situaci."
Pedro zacvakl nový zásobník a opatrně vyhlédl z improvizovaného palpostu.
Před půl hodinou vyslali SOS. Několik mužů měli zraněných, jeden mrtvý a Crevan se zraněním hlavy. Zdravotník mu dal něco na bolest, ale důležité bylo neusnout.
"Johaniti jsou divní,"souhlasil Pedro,"ale pokračuj prosím."
"Tak třeba Čechy..."

V obecním domě hučeli chlapi.
„Potřebujeme sekery. A hlavně pušky!“
Anča se držela za břicho. Malé kopalo. Ale překřičela všechen hluk.
„Toto nebude válka. Pouze rychlá operace! Nebudou střílet naše muže!“

„To chcete povraždiť celú dedinu?“ Matej marně hledal oporu u faráře. „Neviete, kto strieľal!“
„Ich zbrane, naša pomsta.“
„Nik im nedal vedieť, že Kata umrela! Prečo by strieľali Miša? Svet nás opúšťa, lebo len nenávidíte!“

Starý Bencúr vrávoravě vstal.
„Ty si to otrávené jablko, kukúča v našej dedine. Ty si Pištovi Katu privliekol. Počiatok všetkého, čo nastalo. Zavrite ho! Šiel by nás zradiť.“

Ani Pišty už ve vesnici nebylo.

Po skončení hodiny lektvarů s profesorem Snapem měli bradavičtí studenti dvě hodiny volno, a tak Harry s Ronem a Hermionou se rozhodli, že půjdou do Nebelvírské společenské místnosti. Šli po pohyblivém schodišti k obrazu Buclaté dámy, která, když je spatřila, vykřikla: "Heslo!"
Harry odpověděl: "Růžové lízátko profesora Snapea," a otevřel se vchod do Nebelvírské společenské místnosti. Harry s kamarády vešli do místnosti a tam na stole leželo červené jablko ovázané růžovou mašličkou a se vzkazem Pro Rona a nakresleným srdíčkem.
Ron už chtěl kousnout do jablka, když mu ho najednou vytrhla Hermiona říkajíc: "To jsi úplně zapomněl na Romildu Vaneovou?"