DMD č. 10. pro 10. 4. 2025. Téma: Rekvalifikace

Udělal chybu. Nešlo to vrátit. Býval zvyklý velet, teď se musel starat. Vyměnil desátou divizi v Seiretei za skromný domek v Karakuře. Opustil rodinu, založil si novou. Masaki čekala jejich prvorozeného. Musel se snažit.

Býval zvyklý tasit zanpakuto a nořit ji do nepřátel, brát životy, zabíjet na rozkaz. Teď shinigamskou katanu vyměnil za skalpel a nástroje, se kterými musel zacházet nadmíru opatrně, aby neublížil tomu, kdo mu život svěřil.

Nový život. Rekvalifikace, jak říkali místní. Vyžadoval oběti. Odpírání spánku kvůli studiu lidské anatomie. Trénink používání lékařských nástrojů na dobrovolnících z řad kuřat, prasat a jiné mrtvé zvířeny. Měl co dohánět.

Jsou chvíle v životě lidském, kdy člověk stojí na křižovatce a rozhoduje se, co dál se svým životem. A často je to život, kdo rozhodne za nás.
Muž, který v boji přišel o nohu, nemá příliš na výběr. V armádě je k ničemu, věnovat se fyzické práci také nemůže. Kdyby byl chudý, žebral by. Naštěstí se má kam vrátit. Do svého starého domova v mlze vzdálených hor a lesů, které mu nikdy nepřestaly zpívat.
Jako dávný sen sbírá bledý voják střípky minulosti. Skládá je do mozaikového okna, kterým prochází světlo Boží lásky.
A když zavře oči, vidí před sebou kříž.

Januš vezme koně za uzdu, ale když se otočí, stojí mezi ním a vraty sedlák. Za ním čeledín, tvářící se, že zametá dvůr. A pacholek od krav jde zrovna kolem pro vodu…
„Ti tvoji koně,“ řekne sedlák. „Koupím je.“
„Nejsou na prodej,“ odpoví mírně Januš.
„Neptám se. Ber, dokud nabízím peníze.“
Anina sykne a přitiskne Medu k sobě.
Januš se napřímí a v očích mu blýskne. „Neriskuj, pane.“
Sedlák překvapeně ustoupí. Chudý ustrašenec před ním se napřímí, odhodí plášť a položí ruku na tesák za pasem.
„Býval jsem voják, pane. Umím to s přesilou.“
Čeledín sevře koště. Pacholek odloží vědro.

Světlá látka pláště se zachvěla. Padmé posunula prst na spoušť blasteru. Erma zvedla do vzduchu dva větší kameny.
Něčí ruka odsunula plášť a do jeskyně neopatrně nakoukl její majitel.
„Vidíš někoho?“ Hlas zvenku.
„Je tam tma.“
„Ty sis nevzal baterku? Seš padlej na hlavu?“
Padmé mu vrazila hlaveň blasteru mezi žebra.

„Celé jsme to viděli na radaru,“ vysvětlil povstalecký voják a promnul si bok. „Sestřelit vás zrovna nad naším územím. Někdo chtěl nejen zabránit našemu jednání s králem, ale poštvat ho proti nám... Vezmeme vás do našeho tábora, tam budete v bezpečí.“ Popatřil na Padmé. „Ehm... ten blaster můžete odložit.“

„Ta rekvalifikace bude k ničemu. Jeden si myslí, aby měl uplatnění a snazší život a nemusel se dřít jako soumar, ale on je hloupý jako osel,“ vzdychne si učitelka.
„Nenapovídat!“ napomene ostatní žáky.
„Všichni už to dávno umí, ale on se doposud naučil jen písmeno I,“ odfrkla si oslice. „Hlava dubová, písmeno A si není schopen zapamatovat. A přitom to umí vyslovit! Bohužel už ne přečíst. Co je na tom tak těžkého? Vždyť denně říká ÍÁ,“ přemítá.
„Nu, přečti to.“
Žák mlčí.
„Že by byl vzpurný? Možná jen nemůže vědět víc. Ach, jo. Budu ho muset posadit do oslí lavice.“

"Podíváte-li se na papírový ubrousek, uvidíte jednotlivá vlákna celulózy. Nejčastěji jde o buničinu ze smrkového dřeva. Pozná se podle této dírkované struktury. To jsou cévní svazky-"
"Vy jste biolog?"
Ne, mikroskopik, ale biologové tu byli před týdnem. Stačí poslouchat, co říkají.
"Pokud by byl papír z hadrů, našli bychom textilní vlákna, ta se identifikují nejlépe podle kolínek. Průměrná tloušťka vlákna lnu je-"
"Vy máte textilní průmyslovku?"
Ne, lněná vlákna si přinesli minulý měsíc restaurátoři.
"Mezery mezi vlákny kancelářského papíru jsou vyplněna plnivy, nejčastěji kaolinitem, což je-"
"Vy jste geolog?"
"Ne, prostě jen obsluhuji mikroskop. Ale s očima a ušima otevřenýma."

Asociace začala nabízet rekvalifikační kurzy pro pracovníky v sociálních službách. Přišlo mi, že by je to mohlo zabavit, tak jsem poctivě domluvil lektora.
Začátek docela šel. Otesánek se ptal na pauzy na jídlo v přímé péči a Moriartyho zajímali drogově závislí. Santer se sice trochu moc vyptával na práci s etnickými menšinami, ale Jidášův dotaz na platové ohodnocení to naštěstí zachránil. Pak přišla pěstounská péče. Voldemort rozhodně odmítl svěřovat děti mudlům, naopak Ježibaba by si prý klidně nějaké vzala. No vidíte to? A pak že ta terapie nikam nevede!
Certifikát nedostal nikdo, ale na její pokrok jsme si připili všichni.

Zdá se mi den.
Ráno je učitel. Eh, račte prominout: ráno je univerzitní pedagog.
Odpoledne je historik. Tedy, ne zcela přesně: odpoledne je pouhopouhým členem Ruské historické společnosti. Řadovým, dozdávám.
V podvečer je muzikolog. Ačkoli lépe by bylo říci: v podvečer je jedním ze členů Ruské hudební společnosti. Hudební sluch, kdo by to byl do něj řekl…
Večer je žurnalista. Což je vlastně dost přesné, opublikoval snad každý ekonomický časopis ve střední a západní Evropě – a pár pražských ruských neekonomických taky.

Zdá se mi noc.
V noci není učitel, historik, muzikolog, žurnalista. V noci je jen muž.
To možná stačí.

Malý Leo měl jednoznačně výjimečné hudební nadání. I přes svůj slabý zrak už v deseti letech komponoval a vynikal ve hře hned na několik nástrojů. Vzhledem k tomu, že byl až čtvrtým synem, neměl jeho otec žádný problém, aby se v této oblasti rozvíjel. Ostatně, když přibydou hodiny teologie a morálky, může se hudbou zabývat i jako arcibiskup.
Neštovice vyplenily vídeňský dvůr naprosto nečekaně.
Leo, tehdy třináctiletý, pobýval v Čechách a byl nemoci ušetřen.
Zůstal posledním živým synem císaře Ferdinanda III. a ze dne na den bylo třeba připravit ho na budoucí vládu.
Úlohu přijal.
Ale hudby se nikdy nevzdal.

Velitel Samuel Elánius hleděl na Nobyho Nóblhócha.
"Na co že chceš to volno?"
"Na rakvelační kurzy, muzeum je vypsalo a vyplatí nějaký peníze, i když pak nebudu dělat!"
"Rakvelační? Noby, od začátku, prosím."
"No, šel sem okolo muzea a tam byl tenhle plakátek, hele."
Noby vytáhl z kapsy papír tak zvětšelý, že by prošel jako nález z hrobky krále Kvašekvopra.
"Raději mi to přečti."
"Tady se píše: 'Sháníme nové kolegy. Příjemný ko-le-ktív, dobrý plat, zaplatíme vám rakvelační kurzy'."
"Rekvalifikační, Noby! To znamená, že by ses naučil všechno o muzeu a už bys nebyl policajt."
"Aha... tak ne. A to volno?"