DMD č. 10. pro 10. 4. 2025. Téma: Rekvalifikace

Hana, Dana, Jana a americký špion stáli u východu z tajného vládního krytu. Dívky držely mrtvého Zdendu.
Najednou do chodby za nimi někdo vstoupil. Dívky vyjekly, byl to soudruh vedoucí vnitřní ostrahy tajného vládního krytu.
Americký špion hmátl po Zdendovi, něco zmáčkl na své stříbrné krabičce a oba se rozplynuli.
"Zatýkám vás pro pokus o opuštění přiděleného pracovního místa."
Jana začala vzlykat.
"Co s námi uděláte? Zavřete nás?"
"Ale kdepak holčičko," zasmál se ďábelsky soudruh vedoucí vnitřní ostrahy. "Bude to mnohem horší."
Teď už vzlykaly všechny tři.
"Navěky ztrácíte možnost pracovat jako poštovní doručovatelky." Opět se zachechtal.
"Čeká vás rekvalifikace."

„Děcko si zaslouží znát tátu.“
„Je to skunk. Snad to malý nebude po něm!“
„Když ho nezapíšeš, nikdo ho nedonutí platit alimenty.“
„Uživím nás sama!“
Ječely jsme na sebe, tenhle týden poněkolikáté.
Máma pokrčila rameny. „Hormony na pochodu.“
Brácha sbalil raketu a zmizel, já se zavřela do pokojíčku a plácla sebou na postel. Břicho už mi dost překáželo. Podložila jsem ho spacákem. Voněl ohněm.
Když jsem šila první dva, měla jsem peří i v kalhotkách.
Vydržely nám jednu noc. Tu skrýš na Suškách znalo víc lidí a péřáky byly vzácné.
Další už šly snáz. Chtěli je všichni.
Na plíny bude.

Bocman na ten cvičák pořád nezavolala. Dokud midshipman nedostane ďobanec proti vzteklině, stejně na cvičák nemůže. Tak alespoň cvičí doma. Na zahradě. Na procházce. To je samý "sedni", "lehni", "ke mně", "k noze".
Pan Bert by řekl: "Jak na buzerplace."
A významně by se zatvářil.
Midshipman má zcela jiný přístup. Touží po akci. A dává to výmluvně najevo.
Bocman prohlašuje něco o tom, že když se bude chovat jako pako, tak žádná akce nebude. Že štěkání a štípání na ni neplatí a nebudou kámoši.
Bude s ním ještě hodně práce, než se ta bláznivá koule chlupů kvalifikuje na rozumného psa.

“Ukaž se mi, Lily. Budeš hezká nevěsta.”
“Slečno Esmeraldo, chtěla bych vám poděkovat za všechno, co jste pro mě udělala.”
“Přišla jsi k nám docela nedávno. Byla jsi vyplašená, ale rychle ses učila.”
“Také vaší zásluhou. Znovu vám děkuji. Jistě se mnou bylo hodně práce.”
“Všechna námaha se vyplatila. Zákazníci oceňovali tvé vybrané chování.“
“Jsem vám vděčná.”
“Doufám, že i v rodině mladého pána budeš projevovat jen to nejlepší ze své povahy. Je pro nás pocta, když si zákazník vybere za ženu jednu z nás.”
“Dostalo se mi velké cti. Nezklamu ani vás, ani Madam. Sbohem, slečno Esmeraldo.”
“Sbohem, Lily.”

Jsou dny, kdy se vlastní prací nechcete už všivit,
dojde ale na otázku čím jiným se živit.
Doktorka a nebo sestra, šla by mi ta profese?
Těžko říci u toho kdo pohled na krev nesnese.
Kuchařka či cukrářka to rutinou se zají,
psycholožce po sezení chmury zabrat dají.
Soudkyně, když sama trpí nerozhodnou povahou?
Uklizečka, co se pere s kentusáckou podlahou?
Taxikář bez řidičáku asi neuspěje,
taky trochu herečka co ve filmu se směje.
Rekvalifikační kurzy s bandou dalších telat,
věř mi, není zapotřebí pro ten účel dělat.
Fotograf, klaun, zpěvačka, tím vším můžeš být,
stačí jednu ratolest sobě pořídit.

Hladce. Obrace. Primitivní.

Když ho po válce zavřeli, nové zřízení vystrnadilo mozkomory. Azkaban nepředstavoval mučírnu. Přesto bylo pár věcí...
Rekvalifikační program působil nesmírně otravně. Zapsal se tam, aby ukázal dobrou vůli. Mohli mu snížit trest. Propustit na podmínku. Stačilo se snažit.
Netušil, že ho budou nutit štrikovat čepice pro domácí skřítky. Bez kouzel!
Později to shledal uklidňujícím.

„Ruku!“ Lucius povolal svého bystrozora. Bystrozor byl přidělen, když Luciuse propustili. Pak se to… zvrtlo.
„Pleteš pro mě?“
„Vánoční dárek pro mého manžela,“ prohlásil sebejistě.
„Nemáš manžela.“
„Tak bys to měl do Vánoc napravit, Pottere.“
„Vezmeš si mě?“
Lucius vždy dostal, co chtěl.

Podarilo sa volavke zničiť ho, alebo len odohnať? Nebol tam sám. Kto sa skrýva za tou siluetou? Je Volavka v poriadku? Hľadela na jej pierko s obrazcom krvi. Jej? Jeho?
"Ako to včera šlo?"
Bola v svojom svete stále sa hrajúc s pierkom. Sledoval, či si ich nik nevšíma a zopakol otázku.
"Varun, asi budem potrebovať tvoju pomoc. Včera to bolo zlé."
Spozornel. Málokedy ho oslovila krycím menom. Na jazyku ho pálila zvedavosť.
"Poviem ti viac, ale nie tu a teraz," umlčala ho, "mali by sme sa sústrediť, inak nás oboch vyrazia."
"Školenie na rekvalifikáciu ma teraz zaujíma najmenej!" zašomral.

Zvon odbil konec první psí hlídky, když vítr zesílil. Siluety vězeňských lodí se ztratily za clonou lijáku. Živlům budou čelit samy. S prchavou nadějí se zase shledají.
Skřivánek zápolil s vichřicí statečně. Tři muži se zapírali do kormidelního kola. Úpění namáhaného trupu zanikalo v řevu moře. Přes příď se převalila vlna. Porazila malého Tobyho, až narazil do brlení. Lodník Bowes ho s postavil na nohy s uštěpačnou poznámkou o zatracených nemehlech.
O zlomek okamžiku později Frances přikázala, aby suchozemce, odvedence i většinu bývalých trestanců poslali do podpalubí.
Jednou z nich snad budou námořníci. V bouři by však zatím byli přítěží.

Země křupe. Svítivé vlásečnice se rozvírají víc a víc.
Krev vzkypí, každý nerv v těle bubnuje na poplach, pobízí k útěku.
Evžen uskočí před prasklinou, která se rozvírá přímo pod nohama, drapne Xénii za ruku, snaží se uniknout.
Černá voda v polozamrzlé kaluži zazáří zlatými žilkami.
Těžké mraky nad hlavou zaškvrčí jak páraná látka. I vzduch se láme!
Pozdě na útěk. Tamtu ženu nespasilo ani auto, co zmůžou příliš pomalé nohy?
Xénie se pokusí o štít. Rozsype se na mihotavé střípky se zlatými hranami.
Zůstali bez opory, živly zešílely, magie se vzepřela.
Evžen sáhne pro sílu přímo do vlastního života.

Když udeřila krize a nová ložiska drahých kamenů se nenašla, ulice města začala okupovat skupinka sedmi vousatých pidimužíků. Sněhurka měla jiné starosti a na hradě práce teď žádná nebyla, a tak homelesáčtí trpaslíci spali na ulici, žebrali o jídlo a nemyli se.

Když tu procházel kolem Hloupý Honza, který ale měl filipa, a navrhnul jim, že jim zafinancuje cukrárnu s pekárnou.

A tak se i stalo. Trpaslíci se naučili péct a rozjeli kšeft jedna radost. Honza měl zdarma buchet na cesty, kolik jen chtěl.

Začala tam chodit na sladké samá elita. Rumburak si dával černé kafe, Mařenka s Jeníčkem zmrzku…