DMD č. 24. pro 24. 4. 2012. Téma: Sledují tě

Pořád na sobě cítila jejich pohledy. Nedívali se nepřátelsky, to ne. Ale dívali se. Před jejich očima se nedalo utéct. Sledovali ji při všech jejích činnostech – když si hrála, když jedla, když spala. Ať se pohnula kamkoli, šly jejich oči za ní.
Zpočátku se jí docela líbilo, že o ni má někdo takový zájem, a tak se před svými pozorovateli všelijak předváděla. Jak ale rostla, začali jí být protivní. Její maminka jí říkala, že ona už je ani nevnímá.
Když gorila Moja odjížděla do Španělska, doufala, že to tam bude jiné. Nebylo. A ještě ke všemu ji překřtili na Mojito.
A/N: Nevím, jestli už tu někdo podobný nápad neměl. Doufám, že ne. Kdyžtak se omlouvám, neměla jsem čas nic číst...

Narodíš se slepý a rozbolavěný.
Kdesi daleko slyšíš hučení krve. Ten zvuk tě uklidňuje a hýčká. To jediné v té černotě kolem tebe dává smysl.
Bojíš se tmy. Svírá tě, plaší myšlenky.
A když už si myslíš, že to nezvládneš, tak najednou…
„Oááách!“
Světlo! Sluníčko!
Zamrkáš na svět svým jediným bílým očkem a na pár okamžiků se máš skvěle.
Brzy si ale začneš připadat… nechtěný.
Cítíš na sobě jejich pohledy. Sledují tě. A nenávidí.
„Ještě chvíli a půjdeš,“ slyšíš jejich syčení.
Tak se rozluč se světem, kamaráde. Holt jsi se jednou narodil jako beďár a ti to maj prostě těžký.

Říkejte tomu paranoia, ale nemohla se zbavit dojmu, že ji všichni sledují - jako by věděli, že strávila zatraceně zajímavou noc někde úplně jinde, než původně zamýšlela. Metař, pejskaři, lidé na ostrůvku tramvaje.
...neskutečné, něco takového chovat ve městě...
...ti mladí dneska...
...myslíte, že je to cvičené?
Konečně přijela tramvaj. Teď se snad těch čumilů zbaví. Jenže místo odjezdu k ní zamířil rozčílený řidič.
„Dámo, nevím, co si sakra myslíte, že děláte, ale to zvíře musí mít náhubek. A jízdenku!“ ukázal za ni.
Otočila se. Velký černý panter si ležérně olízl přední packu a prohlásil: „Uajííí.“
Vlastně to asi měla čekat.

SS/HG

Lékař Ping se probudil z mrákotného spánku, sešel se osvěžit k potůčku a pak sledoval, jak malý Kay ohřívá ranní rýži. Jeho myšlenky byly neveselé. Toužil po chvilce rozjímání mezi deskami svých předků. Tušil, že jsou uloženy v bezpečí. Ale co to bylo platné, když podporu svých předků potřeboval právě teď?
A přece začínal krásný den. Stromy v údolí rozkvétaly, tráva byla po dešti šťavnatá. Zacvrlikal ptáček. A v kouři ohně přicházel pomalou, houpavou chůzí jeho otec.
"Tak tak, synku, zase budeš zdráv," řekl a rozplynul se ve slunečních paprscích.
Lékař Ping procitl a usmál se. Přece jsou s ním.

Stál pri okne, zboku, tesne pri stene, aby ho zvonka nebolo vidno, a opatrne sledoval trávnatú plochu pred domom.
„Poď sem.“
Zase ten výraz v očiach.
„Nie stredom izby, uvidia ťa!“
Poslušne sa nalepím na stenu. Kolená sa mi trasú a po chrbtici sa mi plazí bezmoc a zúfalstvo - úplne sebecky, lebo o mňa nejde.
Pridusený šepot.
„Neviem, čo odo mňa chcú, ale sledujú ma. Sú perfektne zorganizovaní. Vedia o nás všetko.“
Odmlka.
„Ja si to nevymýšľam, veríš mi?“
Viem, že si nevymýšľa. „Verím.“
„Pozri sa von. Opatrne. To sú oni.“
Vyzriem z okna.
Trávnik pred domom je úplne pustý.

Každá škola má alespoň jednoho. Každá univerzita jich má mnohem více. Vypadají zcela nevinně. Navenek byste je nepoznali. Můžou vypadat jakkoli. Ale studenti o nich vědí. Vyprávějí o nich nejrůznější příběhy. Jakmile začne přednáška, všichni vytáhnou sešity a pera. Připraví se na další děsivou hodinu. Přednášející vstoupí, rozhlédne se po posluchárně a spustí. Přejde k tabuli, jednou rukou píše. V druhé drží houbu a vše ihned maže. Píše jednu věc, říká jinou a myslí si třetí. Tu jedinou správnou.
A pak ta zkouška...
“Sledují tě a poslouchají,” řekla jednou přednášejícímu jeho kolegyně. “Ale vůbec nikdo neví, o čem to mluvíš...”

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Varování: brutalita
Zdejší cvičení jsou nudná. Frustrující. Vyčerpávající.
Cvičitelé každému ukazují jeho slabé stránky.
Největší šok nikdy nezapomeneš. Tenkrát ti usekli ruku.
Poprvé.
Mají způsoby, jak ti ukázat, co zvládneš.
Trvalo den, než ti dorostla.
Teď to zvládáš během hodiny.
Není to příjemné, ale zranění už tě nezastaví. Když to zjistili, přestali.
Donutí tě čelit tomu, čemu nechceš.
Občas z někoho vytáhnou Bestii a zkoumají jeho chování.
Tváříš se neutrálně. Nenecháváš je číst ve své tváři.
Ostatní si asi neuvědomují, že jsou pozorováni.
Ty ale víš, že tam jsou, vždycky. Dívají se. Hodnotí.
Nezáleží na tom. Hlídáš se.
Svou Bestii zkrotíš.
Sama.

pozn. aut.: originální fandom; část jedné mojí povídky ze starověké Persie.
Královo oko je titul zvědů, kteří cestují zemí a zjišťují, je-li vše v pořádku. Sledují nás už od dob Kýrových. Já to vím nejlépe, protože jsem jeden z nich.
„Mluv tiše,“ šeptal Éthan. „Poslouchají nás.“
Vyhlédl jsem malým okénkem na jeruzalémské ulice a vážně přikývl.
„Už i tahle putyka se jmenuje Persepolis,“ dodal.
Záchvat nadšení nad Peršany, který mé krajany opustil stejně rychle, jako je chytil, se otiskl i zde. Ale přejmenování zpět na Šalomouna by Královo oko nepřipustilo.
Zaplatil jsem a vyšel na ulici.
U staveniště Chrámu mi došlo, že i Éthan je Královo oko.
Hlasitě jsem se rozesmál.

Nemohla jsem si pomoct...
-------------------------------------
Sledují její pořady? V pořádku. Dělá svou práci dobře. Ostatně to se od programové ředitelky soukromé televize očekává. Je za to placená. Víc než dobře.
Sledovanost seriálu klesá. Nasadí novou postavu. Je to zrůdička, výborně. Humor seriálu chybí.
Nová hvězda seriálu je ve skutečnosti v programu na ochranu svědků a za jeho vizáž může plastika.
Náhle zrůdička zmizí. Kašle na popularitu, chce začít chodit s dívkou, kterou miluje. Nechá si vrátit původní podobu, i když vrah běhá na svobodě. Seriál tím končí. Co teď?
Reality show „Zabij si svého nepohodlného svědka.“
Víme, kdo bude první účinkující. Zase tě sledují, Emile!