Pohádky

Specifický druh návštěvnic.
Přicházejí občas. Spolu, nebo každá zvlášť. Nikdy se nezdrží dlouho. Prý mají povinnosti.
Jedna si ráda lehá do trávy u Jeanových růžových keřů. Většinou tam usne. "Doma to udělat nemohu," krčí rameny. "Celý zámek by zešílel."
Jiná u nás má schovaný kolovrátek a chodí příst. Prý ji předení - když se je konečně naučila - začalo bavit. Ale králův zákaz je zákaz.
Další potají studuje herpetologii. Manžel žárlí na žáby.
A ještě jiná si užívá, když jí místní časoprostorové fluktuace přemění kočár na jiné vozidlo. A zpátky. Odjíždí od nás vždycky těsně před půlnocí.
Vtipkuje, že musí stihnout vlak.

Měl toho moc. To se dalo pochopit, byl přece král. Co ovšem Zdenička nechápala bylo, že si od ní nechtěl nechat pomoci. K čemu si pořizoval chytrou manželku, když ji pro samé hubičkování skoro ani nenechá promluvit?
Jenomže mu slíbila, že se do panování nebude plést. To nebylo zrovna moudré, ale na lásku už dojeli jinačí géniové.
Ale co teď s tím? Děla se tu zjevná nespravedlnost, a pokud něco nepodnikne, nemusí být poslední. Když láska pobláznila ji, co si má počít takový venkoncem rozumný člověk jako její muž?
Nebude se do ničeho míchat. Jen krále před použitím trochu protřepe.

Jean září, jsou tu všichni. Od biskupa po Gavroche. Thénardier chybí.
Avengers dorazili také v plném počtu.
Bálú a Ká tančí Skywalkerovým pro zábavu. Obi-Wan taktuje světelným mečem.
Pipin chce do záchranné stanice. Za Sauronem. Zbytek Společenstva (s rodinami) mu to rozmlouvá.
Popelčina víla píská utkání Zeměplochy proti Bradavicím.

"Brzy to přijde!" vzkazuje zdaleka Zmarchrob. Vztekle komusi ukopne lebku.

Přibíhá nahý Jack Sparrow. Za ním šílený mužíček s velkou bednou.
"Prevíte! Prej mínotaurus a kráva dojící rum! Opice v kostýmu! Zmetkové v hovězině! Prej, věrný pes! Vrať mi ženu a tuhle obří chlupatou bestii si nech!"
"Mňaúú," zní z bedny.

Život byl krásný. Těch prvních pár (stovek) krušných let s nízkou hodností měl dávno za sebou, a jeho nynější podoba skýtala mnohé výhody pro jeho mlsný jazyk.

Úkol splnil a věděl, že by se měl okamžtě vrátit, ale kručení v břiše bylo silnější. Místo k Čertově skále zamířil zpět ke statku. Při pohledu na velký kurník zaváhal. Slepic tu bylo dost, ale chybějící si určitě všimnou. Pak si vzpomněl na trik, co ho naučil Vraník. Jeden dukát zanechaný ve slepičárně bude stačit.

S plným žaludkem se spokojeně vracel domů.

Zbloudilého pírka, co se zachytilo na skále u vstupu, si nevšiml.

„Držte mě,“ lamentoval dvorní rádce, „ta holka, princezna, si Hloupého Honzu nevezme. Měl jsem pochopení, ale prý se nebude vdávat vůbec! Budeme bez krále!“

Nazítří princezna prohlásila, že čertovské úpisy za duši jsou šmejdění – a postavila ho mimo zákon.
„Ale,“ hlesl rádce.

Pak nechala draky zařadit mezi chráněná zvířata a krmit je zbytky z kuchyně.
„Avšak,“ rádce se zajíkl.

Založila poradnu pro sociálně ohrožené smíšené rodiny macech, nevlastních sester a utiskovaných sirot.

Rádce už to nevydržel.

„Princezno, odcházím do důchodu. Kam bychom přišli! Takhle se tradiční království nevede!“
„Přesně tak!“ rozzářila se princezna. „Taky vyhlašuju referendum o změně na republiku!“

Ticho si všimlo rámusu a duplo, hrůza, vždyť vůbec nejsem slyšet, teď budu JÁ, absolutní! A bylo. Ptáci nezpívali, vodopády neburácely, auta nerachotila, tramvaje necinkaly.
Jela jsem vlakem do práce, ve vagónu bylo jako vždycky, lidé psali do mobilů někteří si vyprávěli vtipy rukama, neslyšně se smáli, znali absolutní ticho jako své boty. Potom vlak málem přejel cyklistu, protože nebyl slyšet, to byl problém. Ve škole božský klid, dokonce i o velké přestávce!
Jenomže tak to napořád nešlo. Lidi panikařili, rvali si do uší sluchátka, aby tichu unikli, a nic!
Tak toho ticho nechalo.
Ticho je hodné.
Mám ho ráda.

Jistě, v první chvíli to prince ohromilo, koho by ne; být dcerou Slunce a Luny, kdo to kdy viděl a kdo takovouhle manželku má, to budu mezi okolními králi úplný king, hahaha, jenže víš, manžel má jinak docela analytickou mysl, když se mu to rozleželo, začal se vyptávat, prý učenci tvrdí, že měsíc je jen obrovská hromada kamení, ta tedy těžko může být samodruhá, jak asi probíhal porod a nepamatuješ si, jak a jestli tě maminka kojila, ovšemže nepamatuji, ty pitomče, zkrátka, moje milá, buď ráda, že tví rodiče jsou lidé a nikdo se tě na podobné nechutnosti vyptávat nebude.

Která princezna bude královnou?
Ta s vytříbeným strategickým uvažováním? Zvítězila v šachovém turnaji, ale je poněkud svérázná.
Ta nejelegantnější? Na konci plesu princ věnoval růži hned čtyřem.
Ta nejkrásnější? Ještě nedošel k pevnému rozhodnutí. Má raději blondýny, rusovlásky nebo tmavovlásky? Z jeho tajné favoritky se vyklubala husopaska a šla z kola ven.
Ta nejchrabřejší? Dračí šupinu mu donesla pouze jedna (s ožehlými vlasy), ostatní omylem popadly skořápku vejce nebo zmizely ve sluji. Zlé jazyky tvrdí, že vzaly nohy na ramena.
Dvě finalistky se do sebe zakoukaly a odešly středem.
Poslední z finalistek (ožehlá) prohlásila, že za tohle jí princ nestojí.

„Holka, já tě chápu. Jsi na tuhle úpravu zvyklá. Ale řekni mi, přemýšlelas někdy o tom jak je pečené maso nezdravé? Máš už svoje roky, měla by ses šetřit! Podívej, vařené maso je ke tvému trávicímu traktu mnohem šetrnější. A když přihodíš nějaké koření proti nadýmání, co může být lepší? Ne ne, já vím, co chceš říct. Ale nezalézá ti ta vypečená kůžička mezi zuby? Dej se na vařené a i tvůj dentista tě pochválí!“
„Takže říkáš, že je lepší hodit ho do hrnce a uvařit?“ řekla zamyšleně ježibaba z perníkové chaloupky a usrkla kávy.
A Jeníček to měl spočítané.

Petronel pozvedl obočí vysoko nad obroučky brýlí. „Kolik jste udělali dobrých skutků?”
„Přiměřeně!” vyhrknul Atakdále. Já mu dal pohlavek.
„Samozřejmě jsme konali jen samé dobré skutky,” prohlásil Já se skromností sobě vlastní.
„Vyhnal dceru z domu, zabavil celé zemi sůl a zničil ji, čímž udělal pěknou paseku v ekosystému... A tak dále,” četl Uriáš ze Svědomí.
„Atakdále, to jsem já!”
„Kuš!” obořil se na rádce Já.
„Tenhle tajtrlík mu pomáhal.”
Já se nadurdil: „Nás nemůžete hodit do-”
„Hrnce!”
„Kotle, ty tajtrlíku!”
Uriáš se ušklíbl: „Tam budeme házet tak akorát vajíčka. Se skořápkami.”
Petronel vykřikl: „Tak to je ten největší hřích!”