Středozem

Paní Galadriel kráčela bosa hebkou travou a po každém boku měla jednoho vnoučka. Za nimi, v uctivém odstupu, šla jejich chůva.
Elladan a Elrohir nadšeně švitořili, snad proto, že se vedle své babičky cítili tak malí.
"A žije tu hodně zvířat?"
"Doma denně pilně cvičím šerm, můžu i tady?"
"Co je tohle za kytku?"
"Můžu cvičit šerm se svým vzácným dědem?"
"Kam se tady dá na výlet?"
Galadriel se ohlédla. "Nebojte se, děti... Všeho se dočkáte. Kam se tady dá na výlet vám může říct i vaše Celeamin."
Probodla jmenovanou význačným pohledem. "Tohle léto si prostě užijete, všichni. A hotovo."

Ve vzduchu se vznášelo posvátné ticho.
Čistinou povíval letní vánek a čechral babiččiny vlasy, proměněné poledním sluncem v řeku zlata. Vyšla je sama přivítat.
Jaká vlastně je, jejich babička? Vždyť je viděla naposledy, když se narodili. Patřili k ní - a nepatřili.
Bylo to rozpačité setkání.
Elladan zrudl a vysekl dvornou poklonu.
Elrohir nejistě pravil: "Nechť hvězdy, to - ahoj, babičko."
Paní Galadriel si je zjihle prohlížela. "Moji maličcí, oddenky stromu mého života, poupátka rozpukající do květu... Jak málo času uplynulo a už -"
V tom se Elrohir rozběhl a skočil jí do náruče.
"Babi! Konečně jsme u tebe! Babi - máme příšernej hlad!"

Když na mýtině porostlé kapradím potkali elfy v šedém, všichni si oddechli. Výprava byla u konce.
Glorfindel se s lórienskými přivítal jako s přáteli a oni je teď vedli mechovou pěšinou posetou zlatými listy. Šeřilo se.
Elrondovi synové byli poprvé v životě ohromeni natolik, že šeptali.
"Babička prý sídlí tam, kde jsou stromy nejkrásnější!"
"Tady jsou všechny stromy krásný..."
"Ale tohle bude jako na tom obraze, co visí v knihovně! Vysoké talany, stříbrné lucerny -"
"Mně přijde divný, že na tom obraze neni nikde namalovaný, jak se na ty talany leze."
Elladan znejistěl, než mu přímo před obličej spadl provazový žebřík.

Cesta je vedla pahorkatinou, přes říčky a přítoky, obzor se schovával v mlhavých oblacích. Elladan zíral do mapy a nespokojeně se vrtěl v sedle.
"Mně z toho vychází, že tamto je Caradhras, takže už tam brzo budeme."
"Ano, ano," zopakoval Erestor nepřítomně.
Elrohir si začal pískat.
"Mohl bys s tím dát pokoj?!" utrhl se na něj bratr. "Nebo, umíš nějakou jinou než o Gil-Galadovi?!"
Elrohir otráveně ztichl.
Celeamin se zahleděla k nebi.
Glorfindel se zasmál. Zase. Smál se úplně kvůli všemu.
Chvíli jeli v ponurém mlčení, než Elladan znovu vytáhl mapu.
"To je určitě Caradhras. Už tam budeme, že ano?"

Jako když skočíš do ledové vody.
Vyrazí ti dech. Bolí a bodá.
Ale vždycky se vynoříš.
Zpátky na pevné zemi ucítíš, jak se ti rozproudila krev. Jak se ti žene do tváří. Svět se zostří a ty máš znovu sílu mu čelit.

"Proč myslíš, že mě s vámi Elrond poslal?"
"Asi ne hlídat mu syny."
"Protože věděl, že mě budeš potřebovat."
"K čemu?"
"Jako někoho, kdo ti porozumí."
"Vždyť mě neznáš."
"Nu, ano, nejlépe znám sebe. Pocházím z města, které zničila zrada toho, komu jsem chtěl věřit. Stál jsem tváří v tvář smrti. Změnila mě..."
"Jak?"
"Vždyť to sama víš."

Elladan si smutně olízl z prstů drobečky a mastnotu. A protože když má jeden dvojče, nic před ním neskryje, ozval se Elrohir vzápětí:
"Co je?"
"Mám chuť na sladké," přiznal Elladan.
"Hraničářská strava ti už nejede?"
"Tobě taky ne, vtipálku! Jíme už třetí týden totéž!"
Elrohir si lehl do trávy a zasněně vzdychl: "Taky bych si dal něco..."
Elladan pozoroval dospěláky, jak myjí nádobí v potoce. "Naše babička prý umí péct chleba, jaký nikdo v celé širé Středozemi péct neumí... Je sladký jako med a nasytí tě na celý den!"
"Hmmm..." Elrohir přivřel oči. "Dal bych si ho s marmeládou."

Elladan jel naschvál vedle Glorfindela. Už mu nevadilo, že nemůže jet v čele výpravy - jet vedle otcova oblíbeného hrdiny bylo stejně výjimečné.
Teď se, jako správný šlechtic, snažil o inteligentní rozhovor.
"Glorfindeli, poslyš..."
"Poslouchám," odvětil tázaný po delší pauze.
Elladan si odkašlal. "Vždycky jsem se tě chtěl zeptat na Gondolin! Jak moc krvavá to byla bitva a jak jsi vyvázl!"
Glorfindel se zasmál. "Ty si jsi velmi dobře vědom, že dospělí nemají rádi řeči o bitvách, že? Tak věz, mladý pane, že jsem z ní nevyvázl."
"Ale -"
"Nu, velmi jsem toužil vidět Středozem zvítězit. Tak mě mocnosti Západu poslaly zpět."