DMD č. 29. pro 29. 4. 2016. Téma: Emancipace

Nerdanel tvořila úžasné sochy, které vypadaly jako živé. Fëanor byl spokojen, protože se jeho žena něčemu věnovala a nebylo to jen plytké plkání s kamarádkami. Byl však spokojen pouze do té doby, než mu Nerdardanel řekla, že má nabídku na vlastní výstavu. Říkala mu, jak je to skvělé a jak dostala nenahraditelnou příležitost.
Fëanor vzplanul, když omílala důležitost tohoto kroku, aby se stala známou výtvarnicí.
„Co znáš za význačné sochaře?“ ptal se. „Třeba Berlini, Michelangelo. Vidíš mezi nimi sochařky?“
Nerdanel zatnula zuby a prosadila si výstavu. Fëanor se rozlítil a křičel něco o emancipaci.
Nerdanel požádala o rozvod, protože může.

Po prosazení plánu snížení zneužívání domácích skřítků se vrhla na další ožehavé téma kouzelnického světa - ženskou emancipaci. Po několika týdnech ale byla stále na počátku. A tak se rozhodla oslovit pár vhodných kandidátek do kampaně. Dopadlo to katastrofálně...
Narcisa Malfoyová vůbec nechápala, co po ní Hermiona chce. Pansy Parkinsonová po sdělení, že by nově nabytá rovnoprávnost znamenala, že by mohla pracovat, skoro omdlela a prohlásila, že je šílená. Nejvíc zklamaná ale byla z Molly, která si život mimo kuchyň neuměla představit. Teprve když ji Harry vtiskl do ruky slovník cizích slov, Hermiona pochopila. Vymanění se vlastní silou. Samy musí chtít.

"Je to vážně zoufalé. Než jsme spolu začali žít, nikdy mi nepřišlo divné, že tak často jíme venku. Zdálo se mi to jako normální součást randění. Ale ne. Jde o to, že prostě nevaří. Mám podezření, že za svůj největší kuchařský výkon považuje rozpustné kafe."
"To znám, my jsme na tom bohužel podobně. Moje drahá polovička se živí sušenkami a donáškovou pizzou."
"Taky dobrá partie."
"To teda. Ale co je horší, neumí ani přišít knoflík a radši jde s košilí za maminkou. Vždyť to svedu i já!"
"Aspoň to po tobě nechce."
"Ne, tak daleko ta ženská emancipace ještě nezašla..."

Od chvíle, co ses mi vypučel z chapadla jsem tě nenáviděl z celého svého zmutovaného srdce. Teď, když dosahuješ onoho věku...
Nervózně se prohlížel v zrcadle. Všechny hrbolky si pro slavnostní příležitost nabarvil a naleštili mu oční stonek. Jen ten proslov mu nějak nešel ze syntetizátoru. Jak by taky mohl, když se nenáviděná buňka jeho buněk rozhodla stát pilotem. Roznášet smrt a ničení takovým neosobním způsobem. Zahanbí jejich buněčnou generaci.
Náhle se za ním odsunuly dveře.
„Nenáviděný rodiči,“ oslovil ho formálně, než vystřelil.
Nenechal mě promluvit. Možná z něj bude správný masový vrah.“
Světlo jeho oka se naposledy zablesklo pýchou.

V dnešní hodině našeho oblíbeného předmětu si rozebereme etymologii slova emancipace. Zatímco u slova džin jsme si nebyli jistí a možností bylo více (vzpomeňte si, že popsán byl nejpravděpodobnější význam), u slova emancipace nemáme o jeho vzniku žádné pochyby.
Dnešní slovo emancipace, vychází ze zkomoleniny otázky: Eman, či práce? Soudci touto větou dávali kriminálnicím možnost vyhnout se veřejně prospěšným pracím tím, že uzavřou sňatek s jedním z mnoha ošklivých chlapců, kteří za žádnou cenu nebyli schopni si manželky najít klasickým způsobem. Jednalo se o jakýsi trest, který však v mnoha případech měl pro recidivistku mnohem horší následky než uklízení chodníků.

Já to neměla pít! Mé vnitřní oko, proč jsi mi zatajilo, že v tom sherry od Lockharta je nápoj lásky, či jaké svinstvo?! A ten přerostlý netopýr mi taky moc nepomůže, vzhledem k tomu, co vše mi ukázala má křišťálová koule:
Napřed jsem se Snapem vyšetřovala případ zlatovlasého hudebního skladatele, který zavraždil manželku. Mě.
Pak jsem s tím skladatelem prosvištěla patnáctým a šestnáctým stoletím, první světovou válkou, na šest let s ním zakotvila v Londýně a sbalila svého bratra, premiéra. Nebo švagra, šéfredaktora?
Vypadněte z mých vizí, chlapi zatracení! Lockharte, nelez sem, Snape, nekomanduj mě před matkou! Radši budu sama!

Ve dveřích při odchodu ze šéfovy kanceláře se Karolíně korálky z přetržené šňůry rozsypaly na zem. Hlasitý cinkot probral i Jindřicha: „Jó, Bedřich, ten má ruce všude. Tak šup, přepadení na patnáctém okrsku.“
Majitelka obchůdku byla žena rázná a zkušená. Zlodějíček si teprve svoje ostruhy hledal. Když konečně přišla policie, choulil se u regálu s marmeládou a byl rád, že se dostane z dosahu té agresivní saně.
Karolínu po návratu čekaly na stole místo přetržené šňůrky korálků opravdové perly. Bleskově vyrazila za šéfem ujasnit si pravidla chování k emancipované ženě.
„Ty byly ode mne, ty emancipovaná ženo!“ povzdechl si Jindřich.

Janice Randová byla kapitánovou pobočnicí. Vařila kávu, nosila obědy, vyřizovala důležité zprávy z velitelství. Byla hrdá, že slouží na Enterprise, protože kapitána Kirka obdivovala.
Po tom incidentu s Miri a onemocněním na duplikátu planety Země si ale uvědomila, že její obdiv ke kapitánovi je až příliš velký.
Když se plně uzdravila, požádala o přeložení. Najednou viděla, že nemůže celou svou kariéru postavit na obdivu k člověku, který o ni navíc nestojí.
Musela odejít, stát se něčím víc než ženou, která kapitánovi vaří kávu.
Protože i kdyby o ni Kirk stál, nikdy by pro něj nebyla ničím víc než jen pobočnicí.

V dnešní epizodě se podíváme do mladými lidmi oblíbeného baru. Za světly reflektorů na barové stoličce se do rytmu elektro swingu pohupuje na slávě nabývající slamerská hvězda. Zrovna má rozpracovaný další kus, jehož chuť budeme moci poznat na nejbližším čtení.
Taková slamerská stálice potřebuje pravidelný pitný režim. Ta naše je dnes však na suchu. Pro dobro budoucích generací jsme se rozhodli jí zaopatřit drinkem pro inspiraci.
"Mohli byste mi tu kameru přestat strkat do papírů? A tohle si nechte. Nebo napíšu o vás něco dost nepěkného."
Je to emancipovaná žena od alkoholu oproštěná. Zatímco mi neinspirativně zůstáváme otroky lahodného moku.

Po tom, co se osvobodilo pár mozků z hlav, vnitřností a bůh ví čeho z lidských těl, začali politici brát hnutí Zelených vážně. Tím, že jim přiřkli část pravdy, se počet atentátů a tím tlak na politiky zvyšoval. Nekonaly se bombové útoky jen na benzínky, teď dokonce i na auta s benzínovým či dieslovým motorem.
Dokonce bylo několik lidí prodávajících tužkové baterie umučeno nebo stáhnuto z kůže za živa. Zelení aktivisté byli prostě vždy, všude a dokázali zasáhnout v tu nejméně vhodnou a nečekanou chvíli.
Při těchto vzpomínkách mi hlavou problesklo i to, jak zemřel děda s babičkou. Hnusná emancipace!