DMD č. 6. pro 6. 4. 2017. Téma: Před tím a potom

svět dýchal - cítil se skrze zelenou trávu vlnící se pod dotekem větru - divoce, prudce a nadšeně bující květiny - ryby ochutnávající hladiny rybníků - mohutné vzrostlé stromy - a zvířata běhající ve stádech, smečkách, tlupách

(skrze zvířata)

bála se, ale sebe navzájem - lovila se, ale aby měla co jíst

sytý pak chvíli pouze pozoroval - to - co dýchalo - svěží, živý, čistý (zhluboka nádech, výdech)

- jednoho dne přicupital člověk -
drzý, majetnický
- vtěsnal věci do hranatých krabicí - zemi uzamkl pod šedý asfalt - zvířatům ukradl přirozené nepřátele - a začal lovit pro pouhé potěšení -

Jsme stvořiteli skla, zbraní, betonu a plotů.
A svět se dusí.

(spolu s námi)

Po... prvním krůčku se cítila vítězoslavně (nejspíš, říkali to rodiče)
Před... první pusou utekla (na prvním táboře, bylo jí šest)
Po... první noci se cítila ženou (krásné sladké mládí)
Před... prvním dítětem byla vystrašená (nikdo neví, co nás čeká)
Po... prvním vědomém smíchu se štěstím rozplakala (ten pocit se nedá se ani popsat)
Před... školkou byla spíš ona smutná (syneček už letěl hrát si za dětmi)
Po... svatbě staršího jí došlo, jak je velký (stárnou nám nějak ty děti)

Před... sebou má ještě tolik dní, tolik věcí k objevení, tolik lidí k pohlazení, tolik všeho...
Než přijde poslední definitivní "PO".

Předtím jsem to nevěděla, po TOM jsem to věděla. Před TÍM jsem se cítila nervózně, potom jsem se cítila uvolněně a šťastně. Spokojeně. Byl to úžasný pocit, úplně skvělý!
Přišla jsem, sundala si bundu a boty a šla jsem si sednout. Vážně jsem byla nervózní, vystresovaná, napjatá. Co když to nedopadne dobře? Co když se něco pokazí? Co když to bude mít katastrofální následky do budoucna?
Přišel. Přejel po mně pohledem. Sáhl si do tašky a něco pomalu vytahoval. Moje nervozita stoupala.
Dal mi to.

Podívala jsem se na svoji písemku a v tom jsem to uviděla: dostala jsem JEDNIČKU!!!

Before I met you, I was alone. I had no close friends and I've never fallen in love. My parents didn't care either. But then I found you. A stupid teenage crush. I doubt I'd still be here if you weren't by my side. I love you, Phil.

After we finally met, after all those unbelievably long skype calls we've had, everything felt right. And when you kissed me, my heart did that flippy-over thing for the first time in my life. So... that was nice. I can't imagine my life without you, anymore. I love you, too, Dan.

Předtím jste nevěděli nic. Byli jste příliš mladí i pro takové, jako je Regent. Nevěděli jste, že tohle je ono. Co je správné a co špatné. Co máte cítit. Jestli to opravdu má bolet.

Potom viníte sami sebe. Za to, že to začalo, a marně si lámete hlavu, proč to skončilo. Nenávidíte svoje tělo a jste si jistí, že už vás nikdo nebude chtít. Ani vám to moc nevadí.

Potom už budete navždy vědět, že nejhorší není bolest a ponížení. Nejhorší je prázdnota, která tu zůstává po muži, který vás odkopl. Muži, kterého jste se proti své vůli naučili milovat.

Před tím jsem byl hrozně drsný redaktor Zelených listů. Cítil jsem se zelenými Bratry. Bál jsem se ekofašos a vzpomínal na to jak jsem viděl střeva dědy s tetou, visící z bilboardu na levnou bionaftu.

Pak jsem dospěl. Přestal se bát pavouků, začal jsem je pojídat. Pak mě unesli. Změnili na stroj na zabíjení a unesli znovu.

Probudil jsem se v džungli, bez nohy, jejíž zbytek jsem si s ledovým klidem amputoval a pak po pahýlu přešel půl pouště. Z dvacetimetrové díry vytáhl čtyřicetitunové vozidlo a pomstil lidstvo.

To bylo potom. Co bude teď? Asi to bude Divoké a Zlé.

Příslušník se opřel lokty o stůl. Chvíli bylo ticho.
"Tak nám to celé zopakujte, Půlpán."
Karel Půlpán si olízl suché rty a dal se do řeči: "Celé četnictvo z kraje dostalo rozkaz udělat zátah v lese u Rosic, věděl jsem, že hledám nebezpečného zločince, který neváhal střílet po svých krajanech. Potůčka jsem nalezl opřeného o strom, když na mě namířil pistol, vypálil jsem. Měl jsem strach, mám ženu a děti."
Esenbák si zapálil a vytáhl složku.
"A pak jste za jeho zabití sebral odměnu. A fašistům jste řekl, že jste Potůčka zastřelil, když spal. Kde je pravda?"
Karel Půlpán mlčel.

Malá holčička i odvážná velká ségra. Bojící se náletů a tmy. Milující hry na rodinu. Bránící své sourozence, mlátící své sourozence, tak to sourozenci mívají. Přemýšlivá, obezřetná, životem poučená, a přece dítě, které chce věřit. Smějící se, plačící, radující se, zkoumající svět.

Dospělá žena, obyčejná žena. Vedoucí rodinné účetnictví. Peroucí prádlo, vařící pro hladové krky. Vyprávějící přenádherné, dechberoucí příběhy. Objímající, uklidňující, zakazující, vychovávající. Milující máma i manželka. Ochotně pomáhající s dětskými hrami. Občas toužící po návratu, nemohoucí se vrátit.

Několik let žila královským životem.
Zuzana nasadí papírovou korunu na dětskou hlavu a své slzy skryje za maminkovské „sluší ti to“.

Vyjukaný mladíček, samá ruka, samá noha.
Zvědavý mladíček, co vleze, kam jen může.
Tichý mladíček, co se prosmykne okolo stolu a čapne tu nejlepší věc.
Nešikovný mladíček, co mu noha uklouzne v tom nejnevhodnějším okamžiku.
Pomalý mladíček, co neuteče pronásledovatelům.
Zraněný mladíček, na bradě zasychá krev.
Štastný mladíček, přibíhající domů.
Nedočkavý mladíček, přerušovaný otcem.
Zahanbený mladíček, pozvali si na pomoc šerifa.
Smutný mladíček, tu nejlepší věc mu zase sebrali.

Po patnácti letech.

Na zmítajícím se člunu se pere dospělý muž a bere si tu nejlepší věc zpátky.
"Mělo by to být v muzeu!" křičí Indiana Jones do bouře a vlnobití.

Do obývacího pokoje oknem vniká zlatavý proužek svetla a v nejtemnějším koutě místnosti se v ušatém křesle krčí pomačkaný usměvavý pán, zabalený v dece z materiálu, který by člověka kousl i po telefonu. Rukou láskyplně hladí dřevěný intarzovaný stolek a vzpomíná. Na restaurátora, kterému před rokem tento svůj klenot s obavami v koutku duše svěřil.
Na poklady, které v jeho zásuvkách jako dítě nacházel. A na dědečka, který sledoval, jak harvestor ukončuje pobyt obrovského stromu uprostřed lesa. Tím okamžikem se osud ořešáku od základů změnil. Od poklidného pohupování větvemi
k hranatému postávání v rohu.
Neměnil by ale. Našel druhý domov.

Vstala s rozbřeskem.
Podojila krávu.
Cítila se při tom jako idiot, kdo dneska dojí ručně krávu?
Sebrala slepicím vejce.
Z několika udělala snídani.
Snědli ji s mužem, on pak vyšel ven a pískl na psa.
Budou počítat jehňata. Čím víc, tím líp.
Ona šla vyvětrat pokoje před blížící se letní sezónou.
Turisti budou rádi. Ať žije agroturistika.
...
Vstala s rozbřeskem.
Podojila krávu.
Sebrala slepicím vejce.
Z několika hned udělala snídani.
Muž už venku počítal jehňata. Čím víc, tím líp.
Ona šla vyvětrat pokoje před blížící se letní sezónou.
Bez mechanizace je každá pomocná ruka dobrá.

Konec světa toho moc nezměnil.

Po osmačtyřicátém už nic nebylo jako dřív. Někteří souhlasili příliš. Jiní tiše nesouhlasili. Páter nesouhlasil nahlas.
Vyslanci nové moci klepávali na dveře fary.
„Pánaboha neztratím,“ říkal jim a zavíral dveře.
„Bude vás to draho stát,“ odpovídali mu.
Přišel dopis a pátera vystrašil. Nikomu jej neukázal.
Jednoho rána všichni ve vesnici zaspali. I kostel byl ještě zamčený. Páterovo zohavené tělo našli oběšené na okenní klice.
Selhání srdce, stálo na úmrtním listu.
Sebevražda, uzavřeli kriminalisté.
Po vesnici se ustrašeně mlčelo, že ho zabili tři kovaní straníci.
Prvního porazilo auto.
Druhého padající strom.
Třetí se utopil v řece.
Boží mlýny někdy melou rychle.

Sotva autor udělá poslední tečku za svým dílem, jeho hrdinové se odeberou do literárního nebe, kde si v klidu užívají důchodu. Jenže mnozí z nich se časem začnou nudit. Jen si to představte: jeden den bojujete s nepřítelem, druhý den je vaší největší starostí, co si dát k obědu.

„Ještěže autoři fanfiction nezklamou,“ pomyslel si Arthur Weasley nad třetím šálkem čaje. „jen kdyby neměli své oblíbence. Takový Harry nebo Severus se tu ani neohřejí,“ posteskl si.

Proto se zaradoval, když ho vyhledala múza Kalliopé. Nadšení ho však brzy přešlo. Místo statečného ochránce vdov a sirotků, bude ´chodící zrzavá pohroma´. NIKDY.

Bídák stál před Šárem. Po boku měl toho idiota, kvůli kterému tu museli být.

"Jak ses odvážil koupit mé poštovní holuby na pečínku?!" ječel Šár jako smyslů zbavený.

"Jak mám sakra vědět, čí je kterej pták? Já jsem kupoval zboží. Jestli se má na někoho řvát, tak na tohohle debila," odsekl Bídák. Jejich nepsaná dohoda vzala za své, ale on se odmítal před kýmkoliv plazit.

Šár se před vynesením rozsudku se pousmál.
"Připravte šibenici!" vykřikl. Vojáci odběhli splnit rozkaz.
Bídák se nehnul.
Mladík omdlel.

"Dávej si příště pozor, čí majetek kupuješ," dodal Šár klidným hlasem jako by se nic nestalo.

Teprve poté, co se všichni uvítali a nejdůležitější záležitosti byly vyřešeny, mohl král odejít odpočívat do svých soukromých komnat. Královna Arwen ho doprovázela.
"Jsem ráda, že vás už mám oba doma," řekla. "Popravdě, předtím jsem si myslela, že Eldarion má chození v krvi, že potřebuje vidět divočinu dříve, než se usadí. Ale potom, co jsem si přečetla tvůj dopis..."
"Bojím se, že jsme našeho syna zklamali. Opravdu si myslel, že bychom mu to zazlívali? Po tom, co jsme si sami zažili se zakázanou láskou?"
"Taky ses bál, co ti můj otec řekne."
"Stává se ze mě na stará kolena Elrond?"