DMD č. 3. pro 3. 4. 2018. Téma: Tři krát tři

Na začátku všeho byla láska k vlasti.
Jako jedna ze tří sudiček stála u jejich zrodu.
Josefu Balabánovi dala sílu mlčet i za cenu nesnesitelné bolesti.
Po vytvoření první, křehké agenturní sítě se objevil cílevědomý vzdor.
Jako druhá ze sudiček vytrvale kráčel po jejich boku.
Josefu Mašínovi vlil do žil sílu rvát se až do úplného konce.
První konfrontace s krutostí gestapa vyvolala touhu po odplatě.
Jako nejškodolibější ze sudiček je pobízela k čím dál riskantnějším operacím.
Václavu Morávkovi propůjčila odvahu hraničící téměř s šílenstvím.
Tři králové.
Tři jejich sudičky.
Tři oběti, na které by se nikdy nemělo zapomenout.
Nikdy.

Sansa vyrovnávala oříšky. Tři úhledné sloupce, tři rovné řady.
„Devět!“ vyhrkla Arya, nadšeně nadskočila na židli a krásná oříšková sestava se rozkutálela.
„Já to měla vypočítat,“ namítla Sansa.
„Ale trvalo ti to,“ prohlásila Arya.
„Tak teď ty, Aryo,“ vyzvala ji matka a vyskládala na stůl další příklad.
Vzpomněla si na to, když ji dívenka učila braavoské číslice. Jenže ten zvláštní stesk patřil holčičce, kterou potěšilo, že může být v něčem lepší než její sestra, ne Nikomu.
Vzpomněla si na to, když procházela účty před turnajem. Možná do počtů potřebovala jen dorůst. Na druhou stranu, otec Alayne Kámen byl vynikající počtář.

Sanitka odjela.
Usnavi seděl v kuchyni s hrnkem kafe, které v tom horku ani nechladlo. Mlčel. Měl pocit, že musí něco udělat, cokoli, jinak se zblázní. Jenže co?
Začal uklízet. Hrnečky a talířky do kredence, časopisy do poličky pod rádio, urovnat přikrývku na posteli, krabičku z nočního stolku...
Moc dobře si pamatoval, jak ji jako malý kluk dal abuele ke Třem králům. Třikrát sedm přihrádek se jmény dnů – Lunes, Martes, Miércoles, Jueves, Viernes, Sábado, Domingo. Tři malé žluté tablety na každý den.
Za poslední tři dny nezmizela ani jediná.
Otevřeným oknem zněl Ninin hlas.
Alabanza.
A Usnavi se konečně rozplakal.

Simbacca sice posledních deset let používal světelný meč hlavně na sekání dřeva, ale když na ně při té vykrádačce pytláckého skladiště na Rori zaútočil strážný droid, byl tuze rád, že s sebou ten zázračný váleček má.
S přehledem vykryl uvítací salvu a přiblížil se, aby do těžce pancéřované mrchy zabořil žlutou čepel až po okraj. Nebyl to těžký úkol. Obranu přehodil a stačilo tedy, aby mu na třech osmistěnkách na poškození padlo dohromady deset nebo víc.
Ovšem padly tři trojky a kdyby načnutého droida nedorazila Banana jednou frajerskou ranou z patnácti metrů, dost možná by chudák kapitán přišel o zuby.

Řekl jsem si, pokud čas sběru ovlivní účinek rostliny, proč analogicky nepostupovat při jejích péči.
Například pampeliška. Když jí před sběrem zalijete třikrát po sobě brzo ráno, její listy jsou chutnější než lociky. Když třikrát v poledne, má větší a žlutější květy a lžička medu z nich udělaného spolehlivě zažene každé nachlazení. Večerní zálivka ovlivňuje kořeny, po trojím zalití se ztrojnásobí jejich hořkost, což vyléčí všechny žaludeční problémy.
Baron Rupert von Kratzmar, toho jména třetí, odložil knihu. Zajímavá kniha, uvažoval, kdo by řekl, že v tak obskurním antikvariátu nalezne tak inspirativní čtení a zkoumavě pohlédl na rodinné dědictví, Adelaide Kratzmarii.

Přínos Járy Cimrmana naší vědě, umění, vzdělání i dalším oborům je nezpochybnitelný. Málokdo už ale ví, že tento génius se s nadšením jemu vlastním angažoval i na poli hudebním.
Největší hudební hvězdy současnosti se shodují, že právě Cimrman stojí za objevem známého "Cimrmanova třítřetinového taktu". Při jeho vytváření vycházel z jednoduché myšlenky - pokud čtyřčtvrťový takt obsahuje šestnáct šestnáctinových not, což se rovná čtyři krát čtyři, pak třítřetinový takt musí logicky obsahovat tři krát tři, tedy devět šestnáctinových not. Při počítání se používá věty "Devět notiček se sem vejde".
Nejznámější skladbou napsanou v tomto taktu je Cimrmanova "Óda na matematické začátky".

Prý se o animázích povídá, že mají velké rodiny. Není to pravda, žijí totiž ve smečkách.
Napřed je alfa máma, která s někým otěhotní. Může to být jednorázovka nebo se její partner přidá do smečky.
Podstatné je, že u animágů se stává velmi ojediněle, aby těhotná čekala jen jedno dítě. Takže má alfa máma třeba třikrát trojčata.
Bohužel je nepravděpodobné, že všechny přežijou.
První dítě je třeba po mámě lvice, druhé po dědovi orel a třetí bez schopnosti měnit se v člověka. Máma se pak musí rozhodnout, jestli rodit v lidské nebo lví podobě. Buď zemře orlí anebo lví dítě.

Stoupá vzhůru po starých rozvrzaných schodech. Světla nesvítí a prostor se utápí ve tmě. Tady to asi bude, dveře v posledním patře hned u schodiště.
Zaklepe. Nic. Zkouší vzít za kliku. Je otevřeno. Vchází opatrně dovnitř. „Pane, jsem tady. Z eskortní služby, jak jste si objednal.“ Žádná reakce.
Srdce jí začíná svírat strach. „Je tu někdo?“
Najednou uslyší nějaký zvuk a vzápětí ucítí ránu do hlavy. Pád a tma.
Tak to bychom měli osmou, pomyslí si při pohledu na vanu, kde leží rozčtvrcené ženské tělo. Mrkne na cár starého papíru: Kdo třikráte tři ženy zbaví života, obdařen bude mocí nekonečnou…

"Jseš tu novej, takže ti dám nějaký rady jak přežít v týhle škole hrůz."
V tváři prvňáčka se zračilo rostoucí zděšení.
"Jsou tady tři trojice, kterým se musíš za každou cenu vyhnout, pokud chceš mít nudný ale bezpečný školní život."
Starší student mávnul hůlkou a ve vzduchu se objevili podobizny. "První je Potter, Grangerová a Weasley. Jo, ten Potter. Povídá se, že zabili už několik učitelů.
Koukám, že jsi Mrzimor, takže se vyhýbej i Malfoyoi a jeho poskokům Crabbemu a Goylemu. A hlavně si dej bacha na Wesleayovou, Longbottoma a Láskorádovou! Vypadaj nevinně, ale když je naštveš, je po tobě!"

Panoramix se s pobrukováním vrací ze sběru bylinek. Za branou se k němu připojuje malý Gal.
„Dělám si starosti o Obelixe, druide,“ spustí Asterix hned po pozdravu. „Chodí jako mátoha, skoro nejí... Včera měl k večeři jen dva divočáky!“
„To je zlé,“ uznává druid. „Měli bychom ho zaměstnat.“
„Ale čím?“ rozhodí ruce obvykle klidný Asterix. Přítelovy chmury ho opravdu trápí. „Římani jsou pryč! Na lov nechce! Ani s Idefixem na procházky nechodí!“
Panoramix se moudře zamyslí: „Řekni mu, ať vyrobí tři krát tři menhiry.“
„A k čemu to bude?“
„Nějakou dobu potrvá, než se dopočítá, a my mezitím něco vymyslíme.“