AU

„Ten kovový papľuh sa toulá okolo Tanečníkův a něco si šomruje pod,“ zarazil se Hamiš, když chtěl říct, že si mumlá pod vousy, i když žádné nemá.
Tonička si s povzdechem sbalila raneček a vyrazila na cestu.
Opravdu na něj narazila na dohled od Tanečníků.
Když ji uviděl, prohlásil: „Chyba připojení, server nedostupný, upgrade přerušen.“
Přemýšlela co zas ti mágové provedli, když zaslechla zvláštní zvuk a opodál se zhmotnila úzká modrá šopa, ze které vykročil podivný muž s červeným kýblem na hlavě.
„Omlouvám se, slečno, trochu se mi pomotaly koordináty, hned ho zas odvezu pryč,“ prohlásil ten muž s úsměvem.

“Ty matlo, proč u všech svatých rozebíráš toustovač?”
Petronel po Uriášovi střelil vzteklým pohledem a ani si nesundal ochranný štít, který kupodivu při práci s pájkou měl.
“Neber si svaté do pusy, ty kyblíku špíny! Vylepšuju si svůj laserový hypersonický samostříl, abych mohl lépe chránit nebeskou bránu. Kdyby náhodou.”
Uriáš se zasmál.
“Kdyby náhodou co? Myslíš, že se mimozemšťané pustí do vás? Všemohoucímu se tak říká z nějakého důvodu. Navíc,” zabodl andělovi prst do ramene, “jsme nesmrtelní. Bát by se měli spíš lidé.”
Petronel odhodil nářadí.
“Jen počkej, Uriáši, až po tobě vystřelím, to ještě uvidíš, jestli jsou čerti nesmrtelní!”

"STŮJ!"

Ten hlas přerušil všechny právě probíhající procesy. Ani se nepohnul.

Rabbi Löw zabořil hlavu do dlaní.

"Goleme, jdi na půdu synagogy a počkej tam."

Hliněný obr poslechl.

Když později se svými přáteli vešel na půdu synagogy, ležel tam, jako by spal. Rabbi se díval do hliněné tváře a přemýšlel o slovech, která Golem řekl, když ho tehdy našli v rozbahněném břehu Vltavy.

Jsem verbálně řízený robot s dálkovou korekcí. Mohu s vámi zůstat?

Zůstal a pomáhal, ale je nebezpečný. Musí ho...

***

V tu samou chvíli se na oběžné dráze velitel mezigalaktické expedice rozhodl stejně. Průzkumného robota na dálku deaktivoval.

Hlas hovořící se stálou infiltrátorkou č. 210411756 zněl mladě, mužsky, lidsky.
„Výsadek operace MYSLivec proběhl úspěšně.
Po příchodu na místo určení došlo ke střetnutí s lidským subjektem, krycí jméno Vítězka, v jehož důsledku došlo v mém organismu k silné chemické reakci.
Vítězka vydala ústní souhlas ke spojení biologických schránek, odmítla však nastoupit do evakuačního modulu a opustit rodnou planetu. Následně zcela iracionálně utekla.
Samotná operace MYSLivec dosud nebyla zahájena.“
Stálá infiltrátorka č. 210411756, známá také jako kmotra kovářka, vypnula vysílačku a vzdychla. Jestli to Viktorce podal takhle, není divu, že se zbláznila. Nebo – že samu sebe přesvědčila, že se zbláznila.

Geralta probudilo zasténání ze druhé strany postele.
„Už nikdy… nebudu pít,” řekl Jaskier rozespale a přetáhl si peřinu přes třeštící hlavu.
Nebylo to poprvé, co se takhle probouzeli, takže Geralt už věděl, co funguje nejlépe. Kbelík už stál vedle postele, ještě přinesl láhev vody a něco na bolest. Poodhrnul peřinu a pohladil mladíka po vlasech.
„Možná že kdybys nestáhl během první hodiny ty dvě láhve vína v podstatě sám, tak by se mohlo dít i něco zajímavějšího, než jen to, že jsem tě bezvládného hodil do postele.”
A mrknul. Jaskier zaúpěl mnohem bolestněji než prve.
„A navíc… varoval jsem tě.”

Člun se prodíral hustou mlhou. Vlhký chlad se zahryzával pod kůži. Hladina jezera se podobala černému zrcadlu. Její klid rušily pouze záběry vesel.
"Zatracená mlha," ucedila Frances. Očima se snažila proniknout šedobílou oponou oblohy. Zachytit stín břehu. Závan větru. Svírala je těsném objetí a hrozila zřícením.
"Kam to vlastně plujeme, madam?" zeptal se Milton.
"Máme doručit zásilku pro jistou Tess," kývla k bednám uloženým mezi lavicemi.
Náhle se člun zakymácel. Námořníci přestali veslovat. Ostražitě sledovali hladinu.
"Co to bylo?"
"Nevím," zamračila se Frances. Úkol se jí zamlouval čím dál méně.
V jezeře by přece nemělo žít nic většího než lososi.

Snažil jsem se s tebou mluvit, ale tys nikdy nechtěl poslouchat. Jako bys to neviděl.
Byli jsme přátelé. Věřil jsem ti. Proč jsi mě nevyslyšel?
Za zády mám vojenskou jednotku. Už nemůžu couvnout.
Klečíš, nevypadáš překvapeně. Přistupuji k tobě a skláním se, dlaň na tvé tváři. Ta tvář, tvé tělo, tvoje nitro, síla z tebe tryskající, už chápu, ano, opravdu jsi Syn Boží, najednou cítím slabost v kolenou, tohle nechci, stop, proč, jak jsem mohl?
Ale už není cesty zpět.
„Mistře,” splyne mi ze rtů.
Konám, co jsem započal.
Prostý polibek roztáčí soukolí, které nás oba rozdrtí.
Proč zrovna já?

Azirafal: (čte noviny) To je přece hrozné, co se v tom Československu děje.
Crowley: (sedí zkroucený jako paragraf a pozoruje neposlušný pramínek Azirafalových vlasů) Hm?
Azirafal: Měli bychom jim pomoct nastolit takový ten jiný režim, jak se to… (vzpomene si a rozzáří se) demokracie!
Crowley: (vyděšeně) Cože, ty bys chtěl celý stát vyhodit z okna? Režim se přece jmenuje degradace.
Azirafal: Aha, já myslel, že degradace je když voják uteče z armády. I když to je vlastně asi defenestrace.
Crowley: Ano! (sebevědomě, učeně) Ale nepleť si to s ponížením, to je dezerce!
Azirafal: (Zasněně) Dezerce… to bych si dal, dezert.

„Tak?”
Geralt pozdvihl obočí. „Takhle chceš jít ven?”
Jeho přítel si oblékl bílý crop top s duhovým nápisem Be gay, do crime! Přes něj měl přehozenou košili tak barevnou, že Geraltovi málem začaly slzet oči. To celé korunovaly hořčicové džíny.
Jaskier byl reakcí zjevně zklamán a s výrazem OK, boomer prohlásil: „Tohle je známka punku. Tomu nemůžeš rozumět.”
„Co ty víš o punku? V jeho zlaté éře jsi byl dávno na houbách.”
„Nejsem o tolik mladší než ty!”
Geralt si povzdechl úplně stejně, jako když uklidňoval navztekanou Ciri. „No dobře, dělej, jak chceš. Ale nezapomeň, že je venku mínus deset.”