AU

Anakin těžce dýchal a hlava se mu točila. Celá jeho bytost byla jakoby uzavřená v temnotě a tichu. Nevnímal nic.

Pak se objevila světla, zvuky. Bzučení meče, výraz překvapení na té odporné tváři. Krayn, ta nevýslovná zrůda, konečně mrtvý.

"Teď už ten meč můžeš vypnout," slyšel jakoby z dálky hlas svého mistra.

***

Všichni ho oslavovali, ale on byl zmatený. Pamatoval si, co vnímal těsně předtím, než se na Krayna vrhl, než vše zmizelo v temnotě. Zdálo se to jako Síla, ale bylo to jiné...

Když se o tom všem svěřil mistrovi, ten si jen povzdechl, jako by to dávno tušil.

Anakinův výcvik byl náročný, stejně jako jeho mistr. Kromě fyzického cvičení tu byly i meditační seance, a Anakin se pomalu ale jistě seznamoval se všemi spletitými zákonitostmi Síly.

Dnes ho měl mistr zasvětit do základů ovládání meče. Anakin čekal v postranní místnosti cvičebny. Police tu byly plné cvičných mečů. Vypadaly přesně jako skutečné, ale jejich energie byla slabší, aby si nováčci neublížili.

Anakin si meče prohlížel a přemýšlel nad skutečným mečem. Pak ucítil záchvěv Síly a otočil se. Jeho mistr byl tu.

"Rada by se mnou nesouhlasila, Anakine, ale já myslím, že je zbytečné tu ztrácet čas. Letíme na Ilum."

Tady, mezi skalami, splývaly jejich pláště s okolím, pomalu tmavnoucím soumrakem. Poblíž se na suchých trsech trávy pásly divoké Banthy.

Anakinovi to trvalo celý den, než se naučil pomocí Síly splynout s okolím tak, aby ho Banthy nechaly sáhnout na mladé, což jeho mistr s potěšením kvitoval, ale z nějakého důvodu tu ještě zůstávali.

"Mistře, jak dlouho-" zašeptal Anakin, ale než stačil dopovědět, ucítil záchvěv Síly. Zmlkl.

Jeho mistr se vědoucně usmál.

Na obzoru se objevilo několik siluet na vznášedlech. Blížily se a rozestupovaly, aby stádo obklíčily.

Anakin sáhl po světelném meči, jeho mistr udělal totéž.

Dnes vyjdou lovci naprázdno.

Mistr Yoda meditoval.

Tedy pokoušel se o to. Během poslední doby se toho stalo tolik, že to otřáslo i jeho příslovečným klidem. Snažil se vnímat Sílu, napojit se na ni, ale do jeho mysli se pořád vtíraly vzpomínky na nedávné události.

Největší nebezpečí, kterému Republika kdy čelila, bylo zažehnáno, hlavní příčina všeho odstraněna, ale to nejhorší přišlo až za několik týdnů poté, když se mladému Anakinovi a jeho mistrovi podařilo rozkrýt jeden obzvlášť zlověstný záměr. Záměr, který naštěstí zůstal neuskutečněný.

Yodovi před vnitřním zrakem stále probíhal nahraný seznam rozkazů, a ten s číslem 66 se mu vpaloval přímo do duše.

Minuty plynuly, a Rada byla stále zabraná do debaty, která v případě členů s živější povahou přecházela v hádku. Mistr Yoda, který ještě nepřenesl přes srdce, že byl přehlasován ohledně toho, jestli chlapce vůbec cvičit, se do debaty nezapojoval a jen seděl a čekal.

Jenže Vesmír čekat nehodlal, a tak se náhle ozval poplašný tón a uprostřed síně se objevil holografický obraz Sifo-Dyase, ohánějícího se světelným mečem. Po vcelku zbytečném oznámení, že se jeho výprava dostala do potíží, se Rada kupodivu rychle shodla a upozornila nejbližší velitelství republikové armády. Sifo-Dyas s divoce rozcuchaným účesem ještě stačil poděkovat, a hologram zmizel.

"Rada ještě stále jedná, pane. Budete muset zůstat zde."

Obi-Wan čekal. Už to trvalo příliš dlouho. Pokusil se uklidnit meditací, ale příliš se mu to nedařilo. Po dlouhé době se otevřely dveře a vycupital z nich Anakin.

"Ptali se mě na spoustu věcí. Všechno jsem věděl, ale oni se tvářili nějak divně."

Mistr Yoda zcela určitě, pomyslel si Obi-Wan.

"Co bude teď?" zeptal se Anakin.

"Slíbil jsem, že z tebe bude Jedi, Anakine. Svůj slib dodržím."

***

"Jak Rada rozhodla? Bude chlapec vycvičen?"

Mace Windu si povzdechl. "Bude, Obi-Wane. I když už není vhodného věku. Ale o jeho mistrovi teprve rozhodneme."

„Ať se Panovník nerozhněvá, když se odvážím mluvit dále, ale co kdyby se stalo, že bych jich našel jen pět?“
„Abrahame, nech toho, nejsme na tržišti, abys mohl takhle smlouvat. Pro mne za mne, vyvedu toho tvého bratrance a jeho rodinu, je to sice opilec, ale třeba z něj ještě vzejde něco dobrého ..“
„Svatý, tvé jméno budiž pochváleno, nikdy bych si nedovolil s tebou mluvit obchodně. Říkám to však právě proto, že vím, že na tržišti nejsem, ale stojím před tvojí tváří …“
Usmál se. „Dobrá, Abrahame. Nezničím Sodomu ani Gomoru. Třeba i z těch ostatních opilců ještě vzejde něco dobrého …“

Sedí na pobřeží s dopisem, zírá na zpěněnou mořskou hladinu.

Psal zrovna máti, kterak je šťasten, bude z něj vikář, má krásnou bledou ženu, božské (?) dítě.

A přeci stín visí nad jeho hlavou, o kterém nikdy nikomu neřekl.

Zda žena jeho se vrátí,

když každý den s dcerkou odchází

do moře.

Zda druhý den ráno potom vstane,

či zůstane ležet v loži svém, s rozervaným hrdlem.

Zda toto je život

či jen propůjčený čas,

zda je Bůh příliš rozezlen,

zda smrt přijala sázku.

****

Mé srdce ovládla láska
nechci už ani pětník
jediný kdo mě potěší
je můj vtipný námořník...

****

SIRÉNO!

Náměstí Svobody, Štatl, 14. srpna 1645:

Ulicí přibíhá vyděšený voják. „Pane, pane! Útok je příliš drtivý. Naše obranné linie už dlouho nevydrží. Neměli bychom se vzdát?“

„To nepřichází v úvahu. Mám přímé rozkazy Brno za každou cenu ubránit,“ odpověděl rozhodně de Souches.

„A co máme tedy dělat, pane?“

„Sežeňte někde posily, potřebujeme pomoc. Vyzbrojte klidně i civilisty, třeba ty z Petrova.“

„Ale tam už zbyl jen kastelán, který se musí starat o kostel.“

„Tak půjde bojovat i kastelán, však kostel snad vydrží pár dní bez dozoru. Co tam ten lenoch vlastně dělá?“

„Přeřizuje hodiny. Předbíhají se o hodinu za den.“

Nakonec se Iásón nechal přesvědčit. Výprava to bude nebezpečná, a bude lepší vědět, do čeho jdou.

Po zaplacení nehorázné sumy ho zavedli přímo do jeskyně. Přítomný kněz si připravil tabulku.

V chuchvalcích mlhy bylo lze tušit rozcuchanou postavu. Kněz položil otázku a čekal. Po chvíli se z hustých výparů ozvala odpověď.

Smrk ztepilý, a na něm rouno zlaté! A drak, co nespí. Ani nemrkne! Ale bude. Erós ti pomůže. Hehehe, až drak mrk mrk, ty sáhni v smrk. Rouno bude tvé.

Iásón se vyděšeně obrátil na kněze, který si ho změřil s výrazem dokonalého profesionála.

"Copak to není naprosto zřejmé?"