Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Zdravím všechny účastníky DMD. A takříkajíc na rozjezd zde předkládám malé zamyšlení.
Kdysi kdosi vymyslel heslo: hladce oholen, dobře naladěn. Přiznám se, že tu první půlku hesla ne vždy dodržuji. Koneckonců, při této virtuální formě kontaktu s ostatními účastníky DMD to nijak nevadí.
Dobře naladěn se však snažím být. I když nepochybuji, že tato akce přinese alespoň občas chvíle, kdy budu mít ze zadaného tématu těžkou hlavu a náladu zhoršenou. Ovšem věřím, že to dám, stejně jako v předchozích letech.
Zrovna dnes jsem si uvědomil, že v tomto tisíciletí jsem prožil více dubnů s drabblaty než těch bez nich. Je to tedy pro mě už určitý rituál a snad jsem naň naladěn.
No, zase pozdě … ale když už nepůjdu na piknik, tak jsem si předsevzala, že nebudu líná a alespoň letos vyberu pár oblíbených drabblat – ta zvolená nakonec sdílí, že jsou psaná vždy z trochu jiného úhlu pohledu, než je obvyklé, jsou poetická, a také mne vždy nějakým způsobem rozradostnily, ve škále od úsměvu až po záchvat smíchu …
(Pročetla jsem zatím zhruba jen 10% všeho a v seriálech se také moc neorientuji, takže výběr je z omezeného počtu, také jsem se snažila vybírat texty, na které přede mnou ještě nikdo neupozornil – jinak by toho bylo mnohem více … )
Bývalá přítelkyně sv. Augustina z jeho manichejského období dostala hlas v Gaarderově apokryfním románu - její obhajobu lásky Esti Vera dokázala vystihnout jen ve stu slovech: „Život je krátký“ https://sosaci.net/node/63827
Tendence křesťanských legend pěkně popsala Esclarte: „Náležitý život světce“ https://sosaci.net/node/64974
Strojvůdce z neúprosné matematiky dokázala vyprostit Mila_jj: „Humánní inovace úloh o pohybu“: https://sosaci.net/node/65445
100% něžná realita! u Morpi: „Fandom vyberte, kolegové, sami“ https://sosaci.net/node/64649
Ledňáček mne okouzlil, funguje to i přes drabble: „Svůdník z pískoviště“ od Nathanela https://sosaci.net/node/65278
Na mnoha místech je i teď nenápadně zachraňován svět: „Úvod do kočkologie“ od Menolly https://sosaci.net/node/63705
O mocné protiimperalistické zbrani píše Kytka: „Sběr odpadků má ten vtip, že se nám povede líp“: https://sosaci.net/node/64346
„Existuje predátor, lovící anděly?“ Tajiš nastoluje krásná theologická témata – vybírám drabble o morfologii andělů: „Mezi čtyřma očima“ https://sosaci.net/node/65074
Jeden krásný den v jižní Itálii v podání Šmeldy: „Važ slova“ https://sosaci.net/node/63925
O tom, že biblická archeologie někdy může odhalit velice zajímavé věci: Večeřadlo od Daina https://sosaci.net/node/64403
Nemohu si pomoci, ale tihle dva mi přijdou jako pěkný pár: L.P.Hans „Na věčnost“ https://sosaci.net/node/63801
„svatý Gustáve!!“ … „Obrácení agenta Honzátka“ od ChaosPrince https://sosaci.net/node/61969
A nakonec naprosto praštěné „Koľko má baran?“ od Stevka https://sosaci.net/node/64407
Nesoutěžní závěrečná
...a nahrazení i některých nesplněných témat.
Jak osvěta rozhlásila, nastala ta akce,
kdy se mění zelenáč i fosílie v psavce.
Nastává hon na vejce, to vám tedy povím,
za chimérouškrábeme se třebas hustým křovím.
Žel, bezbřehá fantazie mívá svoje meze
a z prokleté partie jen smutek na nás leze,
proč jen hlavu v oblacích ze začátku máme,
když pak v botách robota stěží klopýtáme.
Však paprsek naděje zas svitne zpod mraků,
snad se jednou dočkáme i noci zázraků.
Jak volavka v toku mysli lovme nápady,
možná že i v odpadu se najdou poklady,
a na křídlech volavčích leťme směle vzhůru,
dokud květen nenařídí odvykací kůru.
A na závěr dodejme slavná poslední slova:
doufejme, že příští duben sejdeme se znova.
Všem DMĎákům zdar!
Dospávám poslední obraz dubnového snu.
Jarní odpoledne posledního roku předposledního století druhého tisíciletí. Osmiletý Nikolaj si se sestrami hraje v parku. Když zpod lavičky vyběhne malá myška, děti ji pronásledují pohledy – a zatímco myška zmizí za keřem, jejich oči uváznou na nádherně vyklenuté duze.
„Podívej, mami,“ zavolá čtrnáctiletá Olga, „to je dobré znamení!“
Píše se poslední den čtvrtého měsíce posledního roku první čtvrtiny prvního století třetího tisíciletí a nejposlednější záchvěv mého snu má podobu žluté kachničky držící v zobáku kalendář s nápisem ZDRAVÍME ESTI VERU.
Brzy přijde půlnoc a s ní všední datum 1. 5. 2025.
Dobrý večer. Dobrý den!
Nejdřív ze všeho: místo tradičního historického okénka je TADY odkaz na příslušné heslo v internetové Databáze ruských emigrantů v meziválečném Československu – pokud vás zajímá historický předobraz mého postavy a jeho osudů, neváhejte a klikejte. Co se tam nedočtete, to byla autorská fikce :)
Letos to byl pro mě zvláštní duben. Že nebudu moc stíhat, jsem věděla od začátku – ale výsledek předčil i ta nejtemnější očekávání. Připadal jsem si jako člověk, který pokojně usednuv na židli nezpozoroval, že ji přímo pod ním rozežírají (zlatí) dřevokazní mravenci. Do psaní se mi to promítlo docela hodně – v březnu jsem plánovala veselou, barevnou sérii, a teď mám dojem, že temnější drabblen jsem ještě nenapsala. O to víc bych chtěla poděkovat všem, kteří to se mnou nevzdali a četli a komentovali. I když jsem dopředu varovala, že letos to nedokážu oplácet. Moc a moc vám děkuji, vaše komentáře a postřehy mi vždycky zlepšily den. A samozřejmě se sluší poděkovat organizátorkám, KaT a Nif a všem kontrolorům – bez vás by to nešlo, jste skvělí <3
Proto taky tentokrát tradiční rozloučení dávám do závorky. A těším se, že v létě se vrátím a budu číst, téma po tématu a drabble po drabble. A všechna vám je okomentuju! (Tak tedy: Za rok na počtenou!)
Píšu si drablík poslední
Na túře byla jsem, tak není polední
Naopak, půlnoc už se pomalu blíží
Na srdci maličko smutno mě tíží
Že už zase hoří ohně
Duben bude mi chybět hodně
V dubnu dobře je
Teď bude po něm
Až kliknu myší dobré naděje
Naděje, že duben zase se vrátí
Že nadšení z psaní se nevytratí
Že za rok se sejdeme
Bude to dříve, než-li se nadějem
Zase budem ve spěchu uveřejňovat svá malá díla
Když nápad náhle přijde, vrhat se na papír
Jako by nás posedla nějaká síla
Tak se loučím a klikám
Ale nejdu zatím nikam
Seděla ve vlaku a po cestě psala drabble
Nevěděla, jaký z toho budou ještě trable
Myslela, že nahradí ztracené téma
Kdyby tak její mozek nepletl si i blbá jména
Přinutil ji myslet si (ten mozek), že nenapsala téma jiné
Teď ji kvůli tomu bodík mine
Tak znavená napsala něco, co napsala už předtím, zcela zbytečně
Mozek za to, že ho budí, zmanipuloval ji netečně
Jasán, napiš třeba tohle, to ti chybí
Komentujícím se zbytečný drablík líbí
Tolik se snažila, aby to stihla
Jásala, že ztrátě bodu se vyhla
A k čemu?
Na mou věru
Jeden, aby se z toho posral
Nesoutěžní
Věnováno každému, kdo je nějak sepjat s DMD
Dojetí se napřáhlo Ano dnes
Už nebude další téma Zvykej si Poper se s abstinenčními příznaky
Bázlivě se v tobě krčí
Emoce úlevy a přitom smutku
Nebude
Konečně ale přece bude víc času
Obloha se chlubí sluncem které se ti vysmívá
Ne to se ti jen zdá
Čekání na komentáře ulehlo do postele
Ííí vypouští páru podivné poblouznění
Den po dni se drolí od života V dubnu ale horempádem
Myš naděje se svědomitě zahryzává do vědomí
Důsledně zatlačila slzu
Těš se Směj se Raduj se Nezoufej Doufej
Rok uteče jako voda
Vavřínový věnec čeká na každého kdo začne znova
Ámen
S těmito úžasnými živočichy jsem se seznámila díky DMD, když je Regi použila v jednom Hagridovském drabble
.
Už tehdy mě zaujali svými podivuhodnými vlastnostmi.
Například na rozdíl od ostatních hlodavců, kteří se v zajetí dožívají maximálně dvojnásobku běžných let, rypoši dosáhli desetinásobku.
Pokud se jejich mozkových buňkách nedostává kyslík, přežívají jako jediní savci díky fruktóze, stejně jako rostliny.
Dále u nich nebylo prokázáno nádorové bujení, necítí bolest a mají také velkou regenerační schopnost, nedochází u nich k některým metabolickým změnám spojovaným se stářím
V budoucnu by jejich geny mohly být klíčové ve výzkumu nádorových onemocnění, případně genů ovlivňujících vnímání bolesti.
Nikdy neříkej nikdy - prostě mě tohle napadlo a bylo.
Mimosoutěžní.
Bylo nebylo, narodila se stoslovka, můžeme jí říkat i jinak, ale každopádně měla sto slov, víceméně splňovala určité zadání a vznikla v časovém limitu 24 hodin.
Byla sama se sebou docela spokojená. Ne snad naprosto, od narození byla držena zpátky, aby si nemyslela kdovíco, ale přece jen si připadala docela nápaditá a zajímavá.
A tak byla zveřejněna a čekala na čtenáře.
Někteří prošli kolem, ani se nezastavili.
Další na ni pohlédli a nenašli shodné téma.
Další ji přečetli a neměli k ní co říct.
A tak stoslovka dál smutně seděla a čekala, jestli někomu bude stát za zmínku.
Dočkala se?
Lamač dívčích srdcí a jeden z nejlepších tanečníků disko pod slunečními paprsky, mistr masážních technik, tokající oběť honu na vejce (co se občas škrábal v křoví), pro někoho poklad, pro jiného odpad, si nedával pozor a s hlavou v oblacích strávil noc plnou zázraků a stal se volavkou jedné dámy, které nalétl jako zelenáč a dopadl jako prodaný ženich. Po odvykací kůře za pomoci té fosílíe tchýně a jejího jazyka, co rozjel manipulační jízdu a rozproudil zlou krev, když tvrdil, že zplodil šílené nemocné dítě a utrpěl frakturu rohu (jen lež a chiméra!) se rekvalifikoval a stal se tichým společníkem.
*to rande bylo tak rychlé, že nezbyl prostor na slavná ani neslavná poslední slova (a cibuli)
