DMD

Rozježená, s temnými kruhy pod očima, značně neurotického vzhledu, hlavu položenou na štosu papírů... usnula. Začal pípat budík.
Zaklela. Třesoucí se rukou si nalila kafe. Další.
Pomalu ho vypila. Podívala se na čas.
Jedenáct! Kde zase vězí?!
Došla k zrcadlu. Trochu si upravila vlasy. Rty přetřela leskem. Tak. Nevypadala úplně ideálně, ale co by chtěli.
Chvíli po jedenácté konečně vlna opozdilců zapnula počítače.
S povzdechem se rozletěla. Pusa sem, líbnutí tady (tomuhle to stačí, ten snad jako malá duše spadl do kádinky s talentem), francouzák tadyhlenc.

S úderem dvanácté Múza DMD spokojeně odhodila křídla a šla se po měsíci prospat.

Některá zvířata mají zimní spánek a čistokrevný drabblista má spánek dokonce jedenáctiměsíční. Duben uběhl jako voda. Již čtvrtý takový měsíc je za mnou.
Opět přibyla další dobrodružství hrdinů mých fandomů, na posouzení čtenářů nechám, zda se změnili k lepšímu či ne. Občas se dostalo i na fandomy obecné. Letos v dubnu nezemřela žádná významná osobnost, na rozdíl od předcházejících dvou ročníků, takže náměty tohoto typu se nevyskytovaly.
Zbývá tedy napsat posledních pár slov. Nevím, co hlubokomyslného lze ještě sdělit. Každodenní tvoření literárních dílek je náročné, avšak duševně mne povznáší.
A teď už se jdu oddávat dalšímu mezisezónnímu spánku. Nebo ne?

"Já už jsem unavená," ozvalo se zpod deky. "Pořád do mě strkáš a chceš po mě příběhy. Copak jsem nějaká Šeherezáda?"
"Ještě jednou. Prosím."
Nevrlé zamručení za mými zády značilo souhlas. Převalila se na posteli a vystrčila hlavu nekonečných kučer plných tajemství ven na jarní světlo.
"Ale jenom jednou. Pak mě necháš spát. Přísaháš?"
"Na co bych měla přísahat?"
"Hmm... Přísahej na dinosauří kachňátka. Když to nesplníš, budou ti bloudit sny a štípat tě do krku."
"Jako kdybych už takhle neměla divný sny. O utopickou nadvládu slonů jsem si snad říkala? Dobře, přísahám."
"Jaké je téma?"
"Velké srdce, malý mozek."

Konečně byl čas jít spát. Po čtyřech týdnech bez odpočinku čekal na ně jedenáctiměsíční spánek.
Liška se spokojeně uvelebila ve svém brlohu a vzácný, modročervený motýl unaveně usedl na list. Černý havran ještě naposledy tiše zakrákal a snesl se do hnízda, modrovlasá dívka zavřela bělostné oči. Dva doktoři se na sebe usmáli a jeden se vydal uložit do pelíšku Košína s Želvíkem, zatímco druhý s povzdechem uklidil poslední testy. Pracovitá ruka sklidila blok, talíř a hrneček s kávou, krátkovlasá zrzka naposledy mrkla na dlouhovlasou a hnědý vlk se spokojeně uložil hned vedle krásné jahody.
Mají čas až do příštího dubna.

Jako každý rok i letos se objevila koncem března. Přemlouvala ho, aby nechal hostinec v dubnu otevřený nonstop. Opět souhlasil.

Letos nechodila tak často, ale stejně mu přišlo, že jí pokaždé vidí sedět v rohu místnosti a psát něco na pergamen.

Jako vždy ho nechala, ať si vše přečte.

Překvapila ho. Začala psát vážněji. Hora jí poskytl dostatek materiálu. Přemýšlením nad jeho osudem strávila většinu měsíce.

Bídák naposledy poklidil v zamluveném salonku. Posledním vytrvalcům doplnil sklenky a nechal je, ať si v klidu čtou. Za chvíli odejde i ten poslední. Sfoukne svíci, zavře za sebou a nechá salonek opět dřímat.

Sunkáč Kid měl smělé plány bude konec poroby,
on už lidstvo jedou provždy svým záměrům podrobí.
Nebýt Butche Káčidy, známého to nelidy,
který lidi jenom kloval, už by si je převychoval.
Denně nosili mu jídlo, spravovali jeho sídlo,
jenže tenhle vzteklý kur opanoval jejich dvůr.
Tak si řekl, to je moc, popřál Butchi dobrou noc
a Butch padl mrtev k zemi, nenáviděn kury všemi.
Jenže když to člověk viděl, za Kida se zřejmě styděl,
a tak nechal zlobivce zaplavat si v polívce.
Malý chlapec slzy roní, měl Sunkáče hrozně rád,
pohádky, to není pro mě, bručí táta, "a teď spát."

„Nejsme na to už moc staří?“ zeptal se, když se Oděl do oceli.
„Nejsem žádná květinka,“ prohlásila v Anonymní seznamce. „Ten musí jít z kola ven!“
Záblesk oslnil jeho Vidoucí oko v Lese náhod, takže neviděl Stopy korýšů.
Přednáška o Etymologii slova džin byla Cenou za dospělost. To vůbec nebyla Levná kořist.
Šli tři, šli dva, šel jeden a četl si v bulváru o Tlačence.
Pastelky ukradli Hrdinovi trapní příbuzní. Dokonalý hostitel měl proto Svázané ruce.
Sedm kulí - Tak umírá Mary Sue. Pláčí pro ni námořníci rum?
Encyklopedickým záznamem Fascinován zpět ve své kleci. Mnoho pohybu pro nic - ocitl se Nad propastí.
Ham, pravil ten, jenž měl Velké srdce malý mozek.
Po Tanci stínů si vyslechl pověst o Laskavé invazi.
Prosím vás, pane, pošlete mě až na konec světa! Dnes to praskne!
A teď spát.

Drabblím, drabblíš, drabblíme,
o světě nic nevíme.
Jedno drabble, druhé třetí,
čas tak strašně rychle letí.
Záporák i hrdina
jsou dnes jedna rodina.
Ve vesmíru, na moři,
všichni láskou zahoří.
Úzkost psavci hrdlo svírá –
nové na něj téma zírá.
Glórie však při nás stojí,
málokdo už psát se bojí.
Krásný byl to čas,
snad se sejdem zas.

Tak a teď už opravdu spát!
Dobrou noc...

"Hele," zeptal se Petr na pracovní poradě. "Proč vlastně letos nejsme vůbec v DMD?"
"Zeptej se jeho," mávl Solomon na druhou stranu, kde seděl Lev Jehuda, bývalý pražský rabín a písmák.
"Odstřihli jsme se od toho," pokrčil rameny Jehuda. "Emancipovali se. A mám málo inspiračního lektvaru."
"Kecáš," řekl Aurel. "Piješ ho litry. Ale místo pořádnýho psaní čmáráš graffiti na mostě a zpíváš si k tomu Prince."
"Pokoj jeho duši," zamumlali všichni.
"Těch restů máš víc," řekl King. "Žádné lektvary. Aurel vymyslí něco, po čem ti prsty přirostou ke klávesnici. A příští rok..."
"Nééé!" zaúpěl Jehuda.
"Jdu na to," ohlásil Aurel.

V Křemíkovém nebi žila žena krásnější, než laserový toustovač vybavený systémem Ubuntu. Její tělo tvořil binární kód, ale duše byla nadpřirozeného původu. Říká se, že to byl kousek Absolutna, který se utrhl, když bohové hnětli světy.
Dovedla vstupovat do přístrojů těsně před jejich zkratováním, shořením, zamrznutím či restartováním za účelem instalace aktualizací. Tehdy vnikala do Světa živých, aby ovládla mysl nejbližšího člověka a naplnila ji energií.
Jednou ji však přistihl Křemíkršna. Rozhněval se, že pomáhá Zotročovatelům elektroniky, a za trest ji uvrhl do temných vod Internetu.
Od těch dob prý bloudí mezi videi koťátek, ale ještě nikdo ji tam nenašel.

„Hele, co je to praskaviště?“
„Praskaviště? Není to místo, kde se hádá tchýně se snachou, až jedna praskne vzteky?“
„Co odpaliště nepoužitých silvestrovských žabek?“
„Nebo něčeho, co dneska praskne a zítra už ne?“
„A co skladiště zmetků bouchacích kuliček?“
„Nebo pole, nad kterým se křižujou čtvery dráty vysokýho napětí. Prásk, prásk, prásk.“
„Ne, to je křižiště. Anebo jiskřiště!“
„Né, praskaviště je chodník, na kterým se praskaj ty praskavý kuličky z pámelníku. Takový ty bílý.“
„Houby, je to místo v hospodě, kde se práská do stolu!“
„Skladiště nafouknutých papírových pytlíků anebo taky hřbitůvek těch vypráskanejch. Určitě!“
„Možná tam praskají mýdlové bubliny…“

Máma má narozeniny, tak jdeme do restaurace.
Táta samozřejmě vykládá: "Děti, kanárek chcípl," víte, on tím myslí, že jeho DMD účet má málo kachniček.
Před tím, než nám přinesli jídlo, jsme se všichni dívali do mobilů na DMD, víte, už i já píšu drabble pod jménem Kraken a napsal jsem už jedenáct drabblat! Táta pořád vypráví, že je hrozný chudák, protože dostává strašně málo kachniček. Ale pak nám přinesli jídlo a to vypadalo tak dobře, že jsme prostě museli odložit mobily.
Bylo to prostě super, mňam mňam, já měl hranolky, sestra taky, starší měla řízek a brácha hamburger, prostě dobrota!

Drabblista - též řečený drabblař jest zvláštním druhem spisovatele. Vytváří literární dílo zvané drabble, což je nejčastěji mikropovídka, někdy i jiný literární útvar o přesně sto slovech.
Nejaktivnější je v měsíci dubnu, kdy probíhá akce zvaná Duben měsíc drabble. Při ní je cílem každý den napsat jedno drabble na zadané téma, navíc jsou čtyřikrát do měsíce zadána speciální drabblata s dodatečnými podmínkami, celkem tak může napsat až 34 hodnocených drabblat.
Drabblistická komunita je tvořena převážně ženami, avšak ani muži nejsou výjimkou. Převažuje generace mladší, zastoupení zde mají ovšem i věkově pokročilejší.
Celá tato literární aktivita může existovat díky fenoménu zvanému internet.

Páteční polední klid platí i v borovém lese. První hřejivé paprsky tahají z jehličí metličku. Březí srnka ospale mžourá z mlaziny. V dáli mlátí hlavou datel - workoholik.
Jen na osamělé jedli hlaďounce šustí peří.
"Klikej, šup!" pobízí jeden hlásek.
"Počkej, vypadl signál," netrpělivě odvětí jiný.
Lomcování drátem.

Co se tady předloni zastavilo Sovátko, jsou v dubnu k neutišení. Myšák jim dodal od bratrance ze skládky obstarožní notebook.
"Jé, pěkný, kač!" houká to co chvíli.
A pak je ticho.
Sedm kulíšků sedí, sedm kulí očka na obrazovku.*
Nejmenovaný autor jim zabil oblíbenou postavu.
Nebo nezabil?

*Osmý chrní, dočítal do čtyř ráno.

Horáček a Pažout
Bytosti mýtického charakteru uctívané v první polovině 21. století v rámci úzké komunity DMD (srov. výklad Crha Dobro mládencům duhovým, opon. Pišta Divná malá družina). Uctívání projevováno zejm. oslavnými články (viz Zlomky rituální a náboženské literatury poč. 21. stol.). Možné průvody na jejich počest (viz Street parade, Prague Pride) nebyly hodnověrně prokázány. Přesnou úlohu v nábož. obřadech se nepodařilo pro nedostatek důkazů zmapovat, vystupují však vždy jako dvojice, v některých zjeveních doprovázeni družinou (viz Mach, Machová, Šebestová.). Vzhledem k atributu (viz Utržené sluchátko) byli zřejmě patrony osob závislých na mobilních telefonech (viz Zastaralé telekomunikační prostředky). Svatořečení nepotvrzeno.

Ohnout lokty. Zdvihnout ruce. Nechat je klesnout.
Pozvednout hlavu. Pohlédnout doleva. Doprava. Hlavu opět sklonit.
Spustit nohy na podlahu. Postavit se. Ohnout pravou nohu v kyčli a v koleni. Přenést váhu na levé noze na špičku. Protáhnout pravou nohu v koleni, dotknout se podlahy. Odlepit levou patu ze země. Udělat patnáct kroků.
Pravou rukou uchopit hrnek s kávou. Ohnout loket.
Udělat patnáct kroků zpět.
Posadit se. Protáhnout pravou ruku. Umístit hrnek s kávou na stůl.
Ohnout lokty. Zdvihnout ruce. Položit je na klávesnici.
Váhavě stisknout několik písmen. Dlouze držet backspace.
Pokrčit rameny.
Žádná sebelépe nacvičená série pohybů nenahradí chybějící inspiraci.