DMD č. 19. pro 19. 4. 2020. Téma: Rekonstrukce

Když ho Tonksová konečně našla a přesvědčila, aby se vrátil do jejího světa, okamžitě si uvědomila, že nemohou žít v bytě plném starých, bolavých vzpomínek.
Jíst u stolu, kde sklenicí mléka zapíjeli lži.
Spát v ložnici, kde spávala s Regulusem.
„Začneme znova,“ řekla, vytáhla hůlku a změnila tapety v kuchyni.
Remus se usmál, nechal zmizet kulatý jídelní stůl a nahradil ho barovým pultem.
Tonksová k němu přičarovala vysoké stoličky.
Po dvou hodinách kompletní rekonstrukce zůstali ležet na ovčí vlně uprostřed obýváku.
„Začnu nosit blond,“ rozhodla a poslední energii vložila do nového účesu.
„Vynikající,“ zhodnotil Remus. „Nechám si ty azkabanské vousy.“

Veronika se probudí a sykne, jelikož ji bolí hlava jak pes. Na chvilku nemá vůbec ponětí kde, kdy a proč je. A co se stalo. Párkrát se tiše nadechne a začne si v hlavě přehrávat, co se mohlo stát. Je přece kriminalistka a ne ledajaká.
Byla u rybníka. Ano, Karl s Česťou, problémy, dlouhé čekání. Pak bouřka, hromy, blesky, Česťa ve vodě, a pak? Magie, štít. A pak? Temno. Probuzení, bolest.
Ale tohle není bolest ze zásahu zdivočelou magií, kdepak. Tohle je bolest ze staré dobré rány zezadu tupým předmětem. Nějakej hajzl ji majznul, odtáhnul pod stromy a svázal! Kruci.

Vítr mu čechrá vlasy. Jeho myšlenky se zběsile točí.
Nedokáže pochopit, co se stalo.
Jedině... Jedině že Petr je mrtvý. Musí být.
Museli se k němu dostat. A on ho má na svědomí.
Je všechny.
Pak vyrazí.

*

Lékouzelníci a bystrozoři procházejí sutinami a zaznamenávají každý detail, aby dokázali přijít na to, k čemu došlo.
Času už je dost.

*

Brumbál pozoruje tančící prach. Vzduch je ostře cítit zbytky magie.
Přichází čas slavit. Lidé slavit musí, aby se vzpamatovali.
V ústech má hořko.
Nepřemýšlí jak, ale proč.
Co se mělo od cesty do sirotčince odehrát jinak.
A proč znovu nedokázal zabránit nejhoršímu.

Z hyperprostoru se vynořila velká žlutá koupací kachnička. Několikrát změnila tvar, až se ustálila v podobě Srdce ze zlata.
Na palubě se do normálu vrátili i všichni humanoidní pasažéři.
"Sestupujeme na oběžnou dráhu."
Před lodí se najednou objevil obří svítící nápis.

Vstup povolen pouze pro technické pracovníky!!!
Planeta v karanténě rekonstrukci!!!

"Ehm, Zaphode, jsi si jistý, že jsme tu správně?"
"Ty se ptáš jako bych rozuměl instrukcím z mojí druhý hlavy!"
"Lidi? Nejsme tu sami, venku je další loď."
"Není vám ta planeta nějaká povědomá? Mě to přijde jako Země II, co stavěl ten švihlej Magratean... Asi ještě není hotová."

"Tak asi začneme, ne? Ať to neprodlužujeme," poznamenala osoba a posadila se proti Šumařovi na špalek, zády se opírajíc o sekeru, "já jsem Soudce, mimochodem,"usmál se omluvně Soudce.
"Já Šumař."
"Já vím. Uděláme si takovou malou rekonstrukci tvého života, chceš?"
"Celého?"
"Ne. Jen posledního roku. To by mohlo pro představu o tobě stačit. Vezmeme to hezky odzadu. Copak si pamatuješ jako poslední?"
"Že jsem s Křovákem testoval munici. Proč se na to vůbec ptáte? Kdo jste a co po mně chcete!"
"K tom se dostaneme. Munice, jo? To už je nějaká doba. Z posledních dní vůbec nic?"
"Ne!"
"Škoda."

Prosím tě, Machu, co to tady děláš, proč tady běháš jako šílenec a ještě s nožem v ruce? A proč jsi všude kolem rozlil ten kečup?
Víš, Šebestová, viděl jsem to v televizi, jedná se o to, že jsem si chtěl vyzkoušet rekonstrukci vraždy, jak to dělají detektivové z oddělení vražd.
No a proč Machu neřekneš sluchátku? Haló, Sluchátko, nemohl by si prosím tady Mach vyzkoušet rekonstrukci?
„Ale zajisté," ozve se ze sluchátka a najednou je tady Mach, převlečený v montérkách, s přilbou, opaskem plným nástrojů a vedle něj stojí kutil Tim a povídá: „tak Machu můžeme začít s rekonstrukcí."

Strike si to štrádoval po ulicích teď již notně vylidněného Klna
s téměř bohorovnou jistotou, že ten krám dostane zpět na barák.
S policajtama se už párkrát do křížku dostal, většinou, když se moc napil
a dělal bordel, nebo když někde na venkovním punkovým koncertě rozmlátil kytaru,
která nebyla jeho. K jeho štěstí ovšem bydlel a pařil úplně na druhé straně Klna.

"Křup, křup!" Došel postupně na roh ulice, kde se musel, mnohem dříve, než čekal,
zarazit.

Přes kolmou uličku byla natažená bezpečnostní páska, u ní stáli dva chlupatí,
před nima ten stroj.

"Musíme to rekonstruovat!"

"Co to vůbec je?"

„Z hospody zbyly jen trosky. Našli mě až při rekonstrukci. Čaroděj si spletl kouzlo. Místo toho, aby mě uškvařil, zaklel mě.“ Hermína vydechla.

Geralt si to srovnával v hlavě. Na jazyk se mu drala jedna otázka.

„Víš jak tu kletbu zrušit?“

„Ano,vím, musíš zabít toho, kdo tě zaklel.“

Teď to dávalo smysl. Hermína se chtěla pomstít tomu čarodějovi tím, že ho zabije a zároveň zruší svou kletbu. A útočníky zavírají proto, že je půlelfka a nechtějí jí ublížit.

„A po mně chceš co? Abych ho zabil?“ otázal se.

„Ne, to musím já. Po tobě chci, abys mi chránil záda.“

„Nudím se.“
„Včera ti to nestačilo? Můžu naplánovat něco na příští týden...“ Listování diářem. „Ve čtvrtek nemám lekci.“
„Ale ne, o to nejde.“ Frustrované konstatování.
„Dalšího psa už si pořizovat nebudeme.“
„Škoda.“ Tragické mlčení. „Chybí mi rekonstrukce.“
Záblesk pochopení, kolečka v mozku se šťastně otáčejí.

***

„Už si můžu sundat tu pásku?“
„Ještě chvíli..“ Poslední kroky k cíli.
„Teď. Překvapení!“
Scéna jako z jatek. Dvě těla. Střepy propletené květinami z krve. Ve vzduchu pach strachu a ozvěny hrůzy.
„Hodně zábavy,“ usměje se Hannibal na svého manžela v zločinu a do dlaně mu vtiskne rudý motouz. „Řekni mi, jak jsem to udělal.“

Profesor Xavier si rozčepýřeného kulturistu přeměřil pohledem.

„Logane, prozradil bys mi konečně, kdo za to může?“

„No… Jean.“ Podrbal se rozpačitě na hlavě.

„Opravdu? Ve skladišti našli tebe. Válel ses na zemi mezi lahvemi vína, pokrytý květy. Takže co mi k tomu řekneš?“

„Jean... mě poslala vyzvednout ten dárek. Já ty hodiny fakt neměl v plánu rozbít, profesore.“ Rozhodil rukama, opravdu upřímně se kál.

„Mám to tedy chápat tak, že jsi šel do skladiště, tam jsi otevřel všechny bedny, které otevřené být neměly, a nakonec ses lekl tikajících hodin?“

„Přesně tak.“

„Můžeš jit, Logane. Rekonstrukce tvého prohřešku je u konce.“