Our Flag Means Death

"Měl jsi mě zabít, chlapče."
Izzy drtil Frenchieho ruku a krvácel z pahýlu nohy.
"Vydrž, zlato, dostaneme tě z toho."

Trpělivě u něj sedával, i když se ho Izzy snažil stále odehnat.
Nezabil by ho, určitě ne potom, co je vlastním tělem bránil proti Krakenovi.

Potom Izzy vytasil poslední trumf:
"Ve skutečnosti mám hrozně rád zasraný kočky, abys věděl."
Dříve by pravděpodobně s křikem utekl a zakopl při tom o vlastní nohu.
Kočky! Ďábelská stvoření s jehlami v tlapkách!
Dnes ne.
"Tak jo, ty kočičí zlato. Převážu ti nohu."

Na vlastní kůži poznali, že jsou mnohem horší věci, než kočky.

Buttonse, koupajícího se v měsíčním světle a ignorujícího všechny otázky, vystřídal Ed, skuhrající: "Opustil jsi mě!"
"Opustil jsem tě kvůli tobě, ty velkej idiote! Už nepotřebuješ být Černovous, nepotřebuješ, abych tě ze sobeckých pohnutek táhl do temnoty. Zemřel jsem a ty sakra žij svůj zasranej život!" prskal Izzy.

Když Ed konečně zmizel, z nějakého důvodu se mu neulevilo.

Jakmile se začali objevovat ostatní členové posádky, trochu zakolísal.

Kruh se uzavřel opět s Buttonsem, který tentokrát mluvil.
"Myslet na vlastní štěstí není sobecké. A navíc tě právě teď všichni potřebují."

"Zkurvená mísa s omáčkou," zaklel Izzy.

*

Z hlíny se vynořila ruka.

Izzy Hands strávil větší část života po boku jednoho z největších pirátů všech dob - Černovouse, Edwarda Teache a velmi dobře znal jeho vrtochy a báchorky.
Když Edward vyprávěl o Buttonsově proměně a o tom, jak se po své domnělé smrti dostal do mísy s omáčkou, ze které ho vytáhl Stede coby mořský muž, měl ho za podvodníka. Bylo to přirozené, Edward se prostě snažil znovu zapůsobit na posádku.

Pak se Izzy probral, po jeho střelném zranění nebylo ani stopy a navíc už nebyl mrzák, oběma nohama stál na palubě a sledoval, jak se přilétnuvší racek změnil ve velmi nahého Buttonse.

Rozhodně jí to mělo dojít dřív než ve chvíli, kdy si Stede začal šacovat kapsy.
„Stede, ruce na stůl, okamžitě. Co blázníš?“
„Mary, já... musím. Musím se oženit, jinak mě otec vyhodí. A tebe znám. Jsi moje kamarádka. Nebudu po tobě vůbec nic –“
„Jsem tvoje kamarádka, a právě proto ti nedovolím, aby sis zničil život. A tím nemyslím vyhazov na dlažbu, ten ti jedině prospěje.“
„Mary! To nemůžeš myslet vážně! Co si počnu?“
„Přes ty hradby z knih to možná není vidět, ale kolem tebe je celá posádka lidí, co tě mají rádi a pomůžou ti. O to se postarám.“

Podezřele často mi v pátek ujížděl poslední autobus. A s těžkou krosnou se mi do vesnice pěšky večer většinou fakt nechtělo.
Obvykle mi ale zastavily jen ty nejpodivnější existence.

Dva muži středního věku. Dohadovali se.
„Co když je to dobrá duše v nesnázích?”
„Máme naspěch, anděli!”
Takže můžu být v klidu.

Další pátek. Podobná dvojka, ale přece jiná.
„Věnuj se řízení, drahý.”
Ehm, jak přes kopírák.

Za týden zase. Tentokrát se drželi za ruce. Jeden z nich měl dřevěný prst.

A znovu. Nabručenec nešetřící sprostými slovy a ten s laskavýma očima.

Vždycky jsem dojela v pořádku. Byli v podstatě neškodní.

Trvalo to jen dva týdny a budoucí, pořád trochu nelibě páchnoucí, hostinec zel znovu prázdnotou.

"Moje mořské nohy už nejsou zvyklé na dlouhý pobyt na pevnině," vymlouval se Ed na palubě Pomsty. Stede chápavě přikyvoval. I od svých snů si potřebujete někdy odpočinout, zvlášť když jim stále ještě zatéká střechou.

O pár dní později se věci jako vždy zkomplikovaly.

"Spusťte kotvu!" hulákal Ed. Posádka okamžitě začala vykonávat horečnou činnost, jen aby po chvilce zůstala zírat na prázdný konec řetězu.

"Ona tu jaksi... není."

*

U opuštěného hostince se ozval podivný skřek.
Na zlaté jednorožčí noze přistál racek.

Kopec hlíny se pohnul.

„Už dvanáct dní ani jedna loď! Chlapi, měníme taktiku! Stáhněte vlajku, spustit kotvu! Budeme předstírat, že jsme obchodníci.“

Působilo to jako směnný obchod. Loď naproti Černovousově kocábce taktéž postrádala vlajku.

„Vzdejte se! Jsme piráti!“ Divná figura s šaty plnými volánků se naparovala na přídi.

„A kde máte vlajku?“

„Naše zástava se právě čistí!“

Černovous se napřímil, posádka nabubřelého panáka se zachvěla. Pověst obávaného piráta předcházela. „Pche, takže ty seš pirát, slečinko?“

„Ano, jsem Stede Bonnet, pirát-gentleman! A kdo ráčíte býti Vy?“

Nastalo hrobové ticho. Jeden z posádky Steda Bonneta poklepal svému chlebodárci na rameno. „To je... Černovous, kapitáne."

„Ten Černovous?"

"Izzy is getting restless."
"Yeah. M'sure he won't tell us."
"He is not going to ask, but we could make him beg."
"Someone's cocky."
"Well, yes. Would you like a demonstration, darling?"
"Save ya strength, mate. We have a rabid dog on our hands."
"Is it that perilous?"
***
"Stop squirming, Iz. S’pointless."
"We will have you wrapped up in a minute, so be a good boy and we’ll take care of you."
Izzy couldn't speak and his thoughts were slowing down with every breath he took. It was pointless. He was bound and gagged. Without any responsibility. Anchored. Safe. Happy.

Je vois la vie en rose.

Jiskry posledního ohňostroje se spojily s tichou hladinou.
Fang a Roach dopíjeli zbytek rumu.
Olu, Archie a Jim se pohupovali v působivém propletenci.
Hlavní hvězda večera, dechberoucí Calypso, hlasitě chrápala s vyvrácenou hlavou.
Edward a Bonnet se vytratili už dávno, konečně, kurva.
Lucius a Pete byli stále ještě na palubě, ale všem by prokázali ohromnou službu, kdyby se konečně vytratili také.
Frenchie stále statečně drnkal na své struny a nespouštěl z něj oči.

Ještě jednu píseň! zvolalo pár velmi špatně artikulujících hlasů.

Dám vám ještě jednu, vy zasraný sráči.

Rodino.

Mon coeur qui bat.

Stede a Ed vedli svůj malý roztomilý hostinec a zpočátku se zdálo, že vše bude zalité růžovým světlem zapadajícího slunce. Ed nicméně míval své pravidelné propady nálady, přetrvávající už od jejich rozchodu. Pohled na Izzyho náhrobek každý dobrý den totiž zachmuřil smutkem.
Stede však neztrácel svého naivního ducha.
„Přátelé, musíme uspořádat velký flám!“
„Vyrobíme piňatu!“ zvolal Pete.
„Myslel jsem spíš něco většího.“
„Já vím, já vím, budeme hrát šarády!“ vykřikl Frenchie.
„Pfff,“ odfrkl*a si Jim. Stede si povzdechl.
„Další nápady?“
Nikdo nic neříkal. Jen občas zakejhal racek na Švédově rameni.
„A co muzikál?“ zeptal se Olu.
Stedovi se rozzářily oči.