DMD č. 23. pro 23. 4. 2022. Téma: Denní chléb

Ráno rozespale kouknu na mobil. 8:20?? S leknutím se posadím. Já zaspala! Vždyť musíme jít ven! Zaposlouchám se do ticha v bytě. Nikdo tam není.

Sedím u snídaně. Mám zvláštní pocit, že jsem na něco zapomněla. Granule nedostala! Škubnu sebou a mimoděk se podívám na zem. Nesedí tam.

Přicházím z nákupu. Zachrastím klíčemi, odemykám. Mozek mi říká, že něco je divně. Zarazím se. No jo vlastně. Nikdo neštěká...

Chci zkontrolovat, jestli má dost vody. Miska nikde...

V bytě je tma. Jdu si lehnout. Projdu obývákem a automaticky udělám velký krok. V místě, kde vždycky leží. Abych na ni nešlápla.

“Zdravím, já jsem Bajtík,” představila se tmavovlastá dívka. “Ty seš od Františkána, že?”
“Asi se to tak dá říct.” Zasmála se. “Drabblistka, těší mě.”
“Nápodobně. Prý máš na svědomí pěkné literární pozdvižení.”
“Eh, jo no, DMD je trochu chytlavé.”
“A to píšeš každý den?”
“Jop. V dubnu je to muj denní chleba.”
“Hmm… A co z toho vlastně máš?”
“Huh,” zamyslela se. “Dobrý pocit, možnost číst úžasná dílka ostatních autorů, kreativní vyžití, odznáček, piknik s přáteli…”
“Otřes mozku…” houknul odkudsi Františkán.
Vyplázla na něj jazyk.
“Takže říkáš, že to stojí za to?” zeptala se Bajtík.
Drabblistka vehementně přikývla. “Každé úpnutí.”

Lady Nymphaea toužila po klidu. Ať si ta děcka vezmou a táhnou!
Lady Dřevomorka přešlapovala a co krok se sunula ke stromu.
Stařenka co chvíli s úsměvem mrkla na umdlévajícího lord Hrachokvěta, ale její oči se nesmály.
Magráta se s bolestným sykáním snažila vyprostit náhrdelníky z vlasů.
Bábi pozorovala Dřevomorku a čekala.
Dřevomorka se najednou vymrštila, strhla pochvu s mečem za popruh z větve, jediným plynulým pohybem tasila a ťala. Bábi byla rychlejší. Zadržela ostří holou rukou dřív než dopadlo na Bobíse. Dřevomorka ztuhla hrůzou. Hrachokvět se skácel k zemi.
„Je konec.“
Denní chleba čarodějky má občas pořádně tvrdou kůrku.

Betynka si pomlaskává, těší se, co dostane. Jako předkrm ji čeká pestrá směs ovsa, pšenice, ječmene a tritikále, vše pečlivě namačkáno, promícháno se sójou a doplněno o komplex vitamínů a minerálů, elegantně vysypáno do žlabu z rustikálního plechového kýble. Druhým chodem bude půl bedýnky kukuřice, nařezané tak, aby bylo každé zrníčko přeseknuté, řádně zfermentováno. Na závěr sežere obrovskou hromadu luskoobilné směsi, v kombinaci se senáží z voňavých luk. Opravdu královská hostina. Cena: několik litrů mléka.

Ale příští měsíc ji odstaví, bude mít brzy telátko. Na šrot a kukuřici může zapomenout, zbyde jí jen dietní pastva, to bude úplně jiný chlebíček.

V království Moudrého panovníka již po dva roky pučela nekontrolovatelná epidemie.

Královým dením chlebem byly zprávy a reporty o tom, co kde se v království děje, kolik lidí se proměnilo na stromy, kolik zpátky, a kolik se jich dokonce proměnilo na stromy znovu. Občas ze vzdálenějších koutů přišly i zprávy, že někdo někoho omylem či ze zoufalství pokácel, a někdy že i úmyslně.

Moudrý panovník kontaktoval mocné mágy a investoval nemalé peníze a jiné cennosti na to, aby seslali kouzla a pomohli katastrofu v království zkrotit.

A když už to vypadalo, že se situace umoudří, přišla do sousedního království válka.

Pondělí. Po víkendových deštích zasedání na lavičce před trafikou. Bylo načase: informace je třeba sdílet, předávat, přiživovat, hýčkat.

Úterý. Míla přichází s něčím zcela třaskavým. Zprvu skepse. Ale každý přeci ví, co je ten mladý Adámek zač. Jenže pan farář?

Středa. Klevety se šíří plíživě jako nákaza.

Čtvrtek. Pár lidí ve městě Vladimírovi neodpovídá na pozdrav.

Pátek. Jen co slunce trochu ohřeje vzduch, vyráží Vladimír s kolem ven. Na lavičce u fary slet místních ženských. V žertu zahrozí prstem: „Dámy, už zase drbete? Pán to vidí.“
„Pán vidí víc věcí!“ dostane odseknuto. „Vidí i co se tu děje po nocích!“

Každý den si nasazuji masku. Stačila by jediná nepřesnost a dostavily by se nedozírné následky.
Mlčím, když je nevhodné mluvit. Usmívám se, když se nesluší plakat. Ustoupím, když by boj pohoršil.
Názor nikoho nezajímá. Slzy jsou hloupé. Bojovat se neodvážím.
Den za dnem naplňuji očekávání. Den za dnem nevybočuji z davu. Den za dnem nejsem sama sebou.
Protože já chci křičet na všechny hlupáky světa. Prolít slzy za každou nevyřčenou bolest. Bojovat za právo všech být sami sebou.
Vím, že to nepomůže, ale třeba se mi uleví.
Každý den si nasazuji masku. Dokud nepřijde první prasklina. A pak… volný pád.

Každé ráno mu manželka připravuje k snídani chléb. Celozrnný, čerstvé máslo. Kvalitní šunka nebo sýr. Špetka soli.

A pak jednou manželka zemře. Zpočátku si připravuje chléb tak, jak je zvyklý. Ale brzy zjistí, že šunka a sýr jsou příliš drahé, a že namazat si chleba máslem může i u kuchyňské linky.

A pak jednou nevstane z postele, a ruce se mu třesou. Nůž je pro něj příliš nebezpečný, usoudí jeho děti. Proto ho přestěhují.

A pak jednou v novém domově dostává k snídani včerejší rohlík, už trochu oschlý, tence namazaný margarínem.

Nestěžuje si.

Brzy bude jeho denním chlebem jen prach.

Ráno vstát.
Ignorovat černé kruhy pod očima. Stoupnout si pod ledovou sprchu a doufat, že tě to probere.
Kafe a ibalgin místo snídaně. Nic nezapomenout, když už zase dobíháš tramvaj, protože nestíháš.
Povinnosti. Udržet pozornost. Všechno vykonávat s jakousi mechanickou setrvačností. Protože na víc nemáš. Sílu, motivaci, nic. Jakékoli emoce maskovat úsměvem.
Po návratu domů jen zírat do zdi, protože tvoje hlava už víc nezvládne.
Bezcílně scrolovat po sociálních sítích hodiny a hodiny pro tu špetku dopaminu, i když ti pak bude jen hůř.
Večer potichu vzlykat do polštáře, dokud vyčerpáním neusneš.
Opakovat.
A možná doufat, že tohle není všechno.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či do kostola nezájdeme.
- Do kostola? A prečo by sme my dvaja do kostola chodili?
- A vari si nepočul? Pán farár vyhlásil, že aby mu tam ľudia, chodili, tak už sa nemodli chlieb náš každodenný daj nám dnes, ale slivovicu našu každodennú daj nám dnes. A miesto oplátok každému poldecáka naleje.
- Starý môj, dobré to má prešpekulované.
- Veruže dobre. Akurát sa bojí, či mu tam inšpekciu nepošlú, pretože odkedy to vyhlásil, tak je zrazu naša obec najviac náboženská v celom okrese.