DMD č. 23. pro 23. 4. 2022. Téma: Denní chléb

Dívka na sebe pouští sprchu a přemítá. Bože, to jsem si vybrala denní chléb. Harcovat po republice, nocovat v obskurních bytech a teď se i producírovat v ručníku před cizím chlápkem. Ještě s tak lascívním jménem. Kdyby mě manažer, blbec, aspoň varoval, že to tu budu sdílet s chlapem. To bych si sem vzala solidní pyžamo.
Ale co to budu řešit. Vždyť přes své jméno Lev Šuk vypadá jako usedlý strejda. V tátově věku plus minus. Nemusím v každém chlapovi hned vidět obšourníka. To by bylo paranoidní.
Usušivši se vyráží do svého pokoje okolo Lva mlátícího soustředěně něco do notebooku.

Věděl, že by mu na celou věc mohli přijít, a to ovšem nemohl potřebovat. Nemusel by dopadnout dobře.
Jakou mu všechno dalo práci! A kolik času mu to zabralo. A teď bude muset všechno jít pryč.

Bylo tak snadné nalákat je k sobě domů, ty mladé bezdomovce. Stačilo jim slíbit večeři a nocleh a měl je, kde je mít chtěl. Škoda, že jejich mrtvá těla dlouho nevydržela a bylo nutné si obstarat nová.

Pes od sousedů začal nápadně často čichat a hrabat v koutě zahrady. Tam, kde...
Vyhrabávat mrtvoly a postupně je dávat někam daleko teď bude jeho denní chleba.

Konstantin Volkonsky: všechno, co zatím vím

• přijel v květnu (prý) ze Sankt Petěrburgu
• původně měla dorazit sestřenice (Alexandrova z druhého kolene)
• → nepřijela ani nenapsala → Volkonsky ji zavraždil?
• tvrdí, že byl ve válce, ale lže
• možná byl na straně Japonců a musel prchnout ze země?
• → co dělá tady?
• pracuje u dědy a tetičky jako účetní (→ špióni jsou dobří v matematice)

Nutné další pozorování.

Zamračil se.

Pořád žádné výsledky. Už nemůžu dál otálet, od zítřka se nezastavím ani na chvíli a odhalování identity toho vetřelce bude mým denním chlebem!

Willi zavřel notes, zamkl ho do nočního stolku a klíč schoval do polštáře.

Náboráři o tom nemluví. Ty ti budou vyprávět jen o dobrodružství za kniplem Viperu nebo Raptoru, nebo v uniformě mariňáků.
Ne. Někdy je to jenom tohle. Tužka a papír a tabulky nejbližšího vesmíru. Den za dnem, někdy hodinu za hodinou, s vědomím, že jedna zapomenutá desetinná čárka může roztrhat flotilu na kusy nebo ji přehodit Cylonům.
Naposledy po sobě přečetl výsledky, složil je do desek a předal strážnému. "Nechte to ještě překontrolovat poručíka Hoshiho, ať má Admirál jistotu."
Teď už jenom pár desítek kroků. Naštěstí mu nespoutali ruce, takže mohl po svých.
Aspoň tu trochu důstojnosti mu před popravou nechali.

Je tady.

Uvykla jsem životu bez něj, jako člověk uvykne životu bez ruky. Bolestně, s žalem - ale jinak žít nelze. Každý den jsem znovu polykala připomínku jeho nepřítomnosti

Teď je tady. Chce se vrátit. Chce mě.
Neví, že není kam se vrátit. Neví, kým jsem se stala.

Nahmatá mou dlaň - já uhýbám. Nechci, aby pod rukavicí nahmatal zdřevěnělý prst.
Nechci, aby věděl, co jsem zaplatila.

Možná se také nechci vracet. K lásce provázející mě mými dny, pro kterou bych udělala - jsem udělala - cokoliv.

Ale i on se změnil. Zklamání projeví jen krátce. Pak s úsměvem zvedá vědro. "Kam ho chceš?"

Cestování vlakem je můj denní chleba. Teda byl.

Kloubový autobus do Brna se pokusil otočit na adamovském náměstí a zablokoval sebe i silnici.
Autobus z Blanska se protijedoucímu autobusu vyhnul tak šikovně, že si vysklil okýnko a poničil prostřední dveře.
Autobus do Blanska nás (vizionářsky) zavezl až do Křtin. Trefit správnou odbočku měl problém i téhož dne večer.
Minibusy přes Útěchov (výluka výluky) se řítily jako šílené.
Polovina autobusů do Brna musí jezdit odklonem přes Křtiny, protože klasická cesta je podemletá a přetížená.
Na odklonu přes Křtiny jsme už taky zvládli zabloudit, vjet do zákazu vjezdu a kilometr couvat zpět.

Unfortunately, Swan and Wolf didn't quite share Eagle's opinion.
"We can't risk it. Sarmad might have put some secret programming inside the ritual, and who knows what happens once it is triggered..." Wolf explained. "Here in the HQ we can deal with it, but sending Lioness out even on a routine mission would be pushing it. Especially since it's almost certain he *is* watching her."
The subject of their debate, meanwhile, prowled the floor of one of the guests suites, pretending to be a cat for her toddler's amusement.
Just like the last two years, she thought a bit bitterly.

Ve vlaku doopravuje písemky, písmo je tudíž roztřesené, což nesou žáci s nelibostí.
---
„Ano mami, vždyť já ti rozumím.“ Nezmíní se, že už se o tom hádali stokrát.
---
„Kafe nestihnu, musím letět.“ Pomlčím že na vlak do Klatov. Ne kvůli lyžování.
---
„Promiňte, musel jsem narychlo do Kutné Hory, bylo to naléhavé, dnes tu zůstanu do večera.“ Ať se to už neopakuje? To Vám, šéfe, slíbit nemohu.
---
„O víkendech nemůžu, promiň, dojíždím do Alzheimercentra v Chebu.“

Příležitostná výpomoc u neziskovky? Uznalé pokývání. Jednou měsíčně docházíš do domova důchodců? Pochvala. Je-li však péče o bližního Tvým denním chlebem, málokdo o tom ví.

Je to prakticky pořád stejný.
Každý ráno prohlídnout zásoby, pochytat všechny krysy a šváby. Oboje hodit přes palubu, pokud teda FAKT nemáte nedostatek jídla, ale na to zatím nedošlo, páč kapitán má prdel ve zlatě. Udržovat sekáček ostrej. Chirurga nemáme. JÁ jsem chirurg. Já řežu, Frenchie umí šít.
Furt se učit něco novýho. (Co je sakra vejce Benedict a francouzskej toast? Co znamená oblanšírovat?)
Respektovat kapitánovo přání. Sedm cukrů do čaje? Klidně.
Udržovat si dokonalej přehled o náladě na lodi. Důležitý, pokud chcete přežít. A Roach přežije všude.
Jo, a to nejdůležitější... Dohlídnout, aby už zase nedošly ty podělaný pomeranče.

Héraklés udatný na konec světa musel se vydat,
v zahradu Hesperoven, kde zlatá jablka zrají, jež
Gaia, bohyně-matka Héře přeslavné darovala.

Eurysthea záludného to vůle, těžkým úkolem
jenž toužil Hérakla zahubit, k širokoramennému
Atlásovi přivedla hrdinu, jenž oblohu širou
každým dnem drží, z nesmrtné Diovy vůle do konce
časů.

Nabídl Atlás mu pomoc, pro Héřina jablka sám
vydal se, vždyť otcem on poslušných Hesperoven, zlatá
jež jablka rády mu dají. Héraklés však v odměnu
věčnější myslel.

Jak velký byl Atlás, tak velké on sloupoví vystavěl,
silné a mohutné jak temeno horské, by po další
časy oblohu hvězdnatou na sobě nesly.