Sherlock BBC

S vypitým alkoholem začala být hra zábavnější. Na začátku Johnovi připadala otřesná. Nedospělá. Neprofesionální. Pitomá. A nedospělá. To už říkal?

Sherlock byl na řadě, pohledem analyzoval jeho stav. „Otázku nebo úkol?“
„Otázku,“ zamumlal podnapilý doktor, trochu si vědom, že by úkol už nezvládl.
„Máš raději sex nebo Vánoce?“ vypálil zvědavě detektiv. Znal historky o tří kontinentálním Watsonovi, ale taky moc dobře věděl, jak John miloval Vánoce a všechna pozlátka kolem.
„Určitě sex, ale Vánoce jsou častěji.“
Oba překvapeně zamrkali.
Načež mu Sherlock položil ruku na stehno. „To můžeme rychle změnit.“

Šach mat. Bylo překvapivě snadné dostat svého blogera do postele.

"Aha!"
Sherlock před sebe vítězoslavně zvedl zmítajícího se hada.
"Lampropeltis triangulum, naše vražedná zbraň. Víš, mnoho lidí si ji plete s rodem Micrurus, ale existuje velmi jednoduchý způsob, jak je rozpoznat. Stačí si zapam…"
"Sherlocku!" John seděl na zemi, hlavu mezi koleny, a na předloktí mu zasychali dvě kapky krve. "Ta vražedná zbraň mě kousla, můžeš mi sakra zavolat záchranku?"
Sherlock se usmál. “To nebude potřeba! Vidíš?” strčil mu hada před obličej: “Korálovka sedlatá, naprosto neškodná. Oběť byla ofidiofob, zemřela na infarkt.”
John zase jednou litoval, že už nechodí o holi. Možná ji nepotřeboval, ale na mlácení detektivů byla ideální.

„Chtěl bych ti učinit nabídku, Johne.“
„Skvěle. Tvůj bratr na naše zasnoubení čeká už pět let.“
Sherlock zmateně zamrká. Trvá, než najde hlas. „To je nějaký vtip, kterému nerozumím?“
„To byla první věc, co mi Mycroft před pěti lety řekl, když jsme se seznámili. Zřejmě ale nečekal, že to potrvá tak dlouho.“
„Ty…“ konečně mu dojde celá věc a polije ho horko. Představa zbytku života s Johnem Watsonem byla euforická. „Ale my nejsme…“ ani milenci. Nedopoví.
„Pokud jde o mě, Sherlocku, chodíme spolu už roky. Ale to nebylo to, cos mi původně chtěl, že?“
„Ne, ale to už není důležité.“

Sherlock uměl být neskutečně otravný, když se nudil. V takových chvílích John schovával zbraň na místech, která ani geniální detektiv nedokázal vydedukovat.
Poslední týden neměli žádnou kauzu. Ani jindy to nebyly zrovna bujaré strkanice, ale šlo to. A tentokrát je nezachránil ani Greg starými neuzavřenými případy.
Jeho spolubydlící v županu se věšel po nábytku a skoro ohlodával zdi. Lednice zavalená experimenty byla zbraní hromadného ničení. Tak nesnesitelný byl.

„Johne, jdi někoho zastřelit, nudím se.“
„Na to, abych šel do basy kvůli tvý zábavě, jsem moc střízlivej,“ zavrčel podrážděně.
„Tak udělej něco zajímavého!“ zaškemral.
Tak se John zvedl a políbil ho.

Měli si nechat zaplatit.
John nechápal, proč Sherlock souhlasil, že od klienta přijme jako honorář divočáka. Přestože to byl myslivec.
Teď tady oba stáli nad pekáčem, v němž se válelo podivné něco, co připomínalo jeden ze Sherlockových experimentů. Nebo hodně přerostlého nemocného ježka. A kolem nich se líně valil štiplavý tmavý kouř.
„Takhle to asi být nemá, nebo ano?“ Sherlock píchl prstem do hřbetu padlé oběti.
Z Johnovy odborné strany se ozvalo zamumlané hmm, než promluvil.
„Možná, že když ještě zavčasu zavoláme veterináře, stihne ho zachránit.“
Vzdychl. Teď aby snědl ty týden staré palce z lednice.
Měli si nechat zaplatit.

Čelist měl John sevřenou tak pevně, že bylo slyšet, když mu zavrzaly stoličky. Shlížel na Sherlocka, jak se probíral z bezvědomí poté, co si způsobil zranění, která by pro ostatní byla neslučitelná se životem. Jen on se z nich vždycky nějak vylíže.

„Víš, Sherlocku, někdy mám chuť tě zabít sám. Moje nervy už jsou tak našponovaný, že čekám, kdy mě z tebe šlehne. Proč krucinálhergot musíš bejt do všeho hrr? Ty máš svoji síť bezdomovců, Mycroft zasranou armádu kouzelných elfů, Greg celej policejní štáb. K čemu ti vůbec jsem? Co mám já?“

„Svatou trpělivost.“

„Nic jinýho to bejt ani nemůže.“

„Jdu ven, mějte se,“ rozloučí se Rosie a zmizí mezi dveřmi. John se zastaví, nalíčená, šaty, boty na podpatku…
„Počkej, s kým? Ty máš rande?!“
Ale Rosie už je pryč.

„To sis toho všiml až teď?“ ušklíbne se Sherlock. „Chodí s ním už dva týdny.“
„Dva týdny?! Víš o tom klukovi něco?“
„Moje síť je sleduje, mám pár fotek. A hacknul jsem školní databázi, ty modré desky na parapetu.“
John se zarazí, měl by být znepokojený, ale celé je to tak geniálně absurdní... rozesměje se.
„Já z vás dvou jednou zešedivím.“
„Šedivý už jsi, jen vrásek máš čím dál víc.“

„Ten idiot patří k vám?“

Ohlédnul se směrem, kudy ta rozlícená upjatá ženská ukazovala. Chápal její zlost, ještě před deseti minutami byla středem pozornosti. Dokud ji na sebe nestáhl Sherlock.
Tenhle případ byla stěží sedmička. Krádež na charitativní akci. I tak ji ten náfuka vzal, jen aby se mohl přede všemi vytahovat. Přestože měl John někdy pocit, že z něj o generaci zestárne, miloval ho. Byl na něj pyšný.

„Jo, to je můj idiot. Má ve zvyku stát se pokaždý velitelem místních.“
Otevřela rty, aby něco uraženě podotkla, ale nakonec jen procedila: „Jak?“
„Obvykle tak, že jim leze na nervy.“

„Můžeme už jít?“
„Ne.“
„Nudím se!“
„Ještě chvíli. Pak už bude společensky únosný-“
„Ty se nudíš taky!“
„Jo.“
„Zato Mary,“ ukázal Sherlock k rozesmátému hloučku, „očividně zbožňuje celá klinika. A vůbec,“ rozhodl se pobavit po svém, „vidíš toho chlapa?“
„Doktor Ferguson.“
„Je na plyšáky.“
„Kecáš!“
„Kdepak. A ten vedle něj...“ Sherlock vršil dedukci za dedukcí a John slzel smíchy.

„Johne! Jsem rád, že se bavíš!“ počastoval je pronikavým, bystrým pohledem trochu zamračený čtyřicátník. „A Mary taky!“

„Rozhodně. Je tak vytížená, že na mě vůbec nemá čas!“

„Pravda! Všichni milujeme tvoji ženu!“ zasmál se neupřímně.
Všichni kromě tebe, ty pokryteckej hajzle!

Před domem už poněkolikáté zatroubilo auto. Co nevidět řidič odjede sám. Nebo neodjede a Johnovi rupnou nervy.
"Sherlocku."
Sherlock se nepřestával přehrabovat v lednici. To bylo neobvyklé. Ještě neobvyklejší bylo, že postupně na kuchyňskou linku vytahoval různé druhy zeleniny a ne třeba lidské prsty.
"Sherlocku. Můžeš mi říct, co hodláš dělat s tím taxíkem?"
"To není taxi, to je samozřejmě Tesla, kterou poslal Mycroft. Nepoznal jsi ji po zvuku?"
John zaúpěl:
"Nemůžete si tyhle sourozenecké záležitosti řešit potichu?"
Sherlock s náručí plnou čekanky a lilku stanul ve dveřích.
"Neboj. Až seznámím Mycrofta s jeho novou dietou, chvíli od něj neuslyšíme."