Sherlock BBC

John rozhněvaně vystoupal sedmnáct schodů. Hlava mu třeštila. Práce byla příšerná. Bankomat mu odmítl kartu. Harry mu poslala jedenáct opilých zpráv.
Hodil klíče na stůl, na kterém už leželo otevřené pouzdro od houslí. Ucítil další nával vzteku, protože posledně tohle znamenalo hodiny příšerného vrzání.
Ne. Pěkně od plic tomu parchantovi řekne-
Sherlock začal hrát.
John tu skladbu neznal. Ale byla… nádherná.
Tiše vešel do obýváku a všiml si, že u jeho oblíbeného křesla čekal připravený čaj.
Provinilý pocit hanby mu sevřel žaludek. Vydechl, posadil se a s hrnkem v ruce začal poslouchat…
Pak se napil.

(Detektivův drobný úsměv mu utekl.)

„Tak jo, Sherlocku, vysvětlíš mi, jak souvisí ten mladík, co se mu John snaží vykloubit rameno, s naším případem chlapa utopeného v sudu s dešťovou vodou beze známek násilí na těle?“
„Myslím Lestrade, že je to úplně zřejmé. Utopený a tadyhle Jimmy milovali stejnou dívku. Včera večer se náhodou potkali v hospodě, oba měli už upito a tak se vsadili, že kdo vydrží déle pod vodou, tomu dívka připadne. První šel Jimmy, vydržel 58 sekund a myslel si, že to má v kapse. Pak šel ten druhý, a u 59 sekund Jimmymu došlo, že prohrál. Tak na sud připevnil víko…“

„Dlouho jsem to ignoroval. Začalas toho zneužívat.“
Neřekla nic.
„Nulové následky tě povzbudily. Tvoje troufalost se stupňovala. Ale pleteš si mou lhostejnost s tolerancí.“
Jen se usmála.
„Ne s tolerancí. Hůř. S pochopením. Chyba. Nemám pochopení pro zloděje.“
Zarazil se.
„Nemám pochopení pro lidi, co berou moje věci,“ opravil se.
„Vrať ten mobil.“
Rozesmála se!
Nevydržel to a chňapl po něm.
Zamračila se. Pak se nadechla a...
Ale ne.

„Beru to tak, žes ten svůj od mé maličké, bezbranné roční dcery nedokázal získat?“ zeptal se John pobaveně, když mu půjčoval telefon.
Sherlock důstojně usoudil, že mu to nestojí za odpověď.

Crrr!
„Ano Mycrofte? Ano, spal jsem, musel jsem do dvou v noci se Sherlockem třídit hrách podle velikosti. Ano, prý nějaký výzkum. Ale spíš se nudil. Ne, to nevadí. Cože? V našem domě hlášena střelba? Zavoláš za chvíli?“
Crrr!
„Ne, nic vážného. Ano, Sherlock. Ne, zase jen zeď. Ne, paní Hudsonová je u sestry. Dal jsem Sherlockovi knihu křížovek. Ano, já vím, že se to jen o chvilku odsune, ale snad dospím ten včerejšek.“
Crrr!
„Ano? Cože? Hlášený voyeur v našem domě? Ano, půjdu Sherlockovi zabavit ten dalekohled. Ale upozorňuju tě, že jestli ta karanténa brzo neskončí, tak… Mycrofte??? Sakra!“

Mycroft stál před otevřenou téměř prázdnou ledničkou. Zvykl si. Bylo to tak nejjednodušší.
Na strohý stůl položil talíř s ovadlou paprikou a sklenku whisky. Povečeřel v naprostém tichu.
Šel spát s kručícím žaludkem. I na to se dalo zvyknout.
Potěšilo ho, když při oblékání zjistil, že jsou jeho pyžamové kalhoty zase o kousek volnější. Dokázalo to utišit hlasy v jeho hlavě. Ty, které se tam usídlily už v dětství. Hlasy jeho vrstevníků i jeho vlastního bratra. Z uštěpačných poznámek a posměšků si na oko nic nedělal, ale zarývaly se mu hluboko pod kůži.
Šel spát hladový.
Bylo to tak nejjednodušší.

Černý vůz zastavil a John odevzdaně nastoupil.
„Buckinghamský palác,“ utrousila Anthea. Pohledem mu prozradila, že žádné další detaily prozrazeny nebudou.
Nervózně se zasmál při vzpomínce na poslední návštěvu oné budovy. No, tentokrát se to alespoň obejde bez prostěradel a krádeží popelníků. Zarazil se.
Mohli z toho mít pořád problémy?
Zavrtěl hlavou. Věci se změnily. Sherlock nenechával uřezané hlavy v lednici. Lestrade neměl důvod pro protidrogové zásahy. Mycroft zdvořile čekal, až John odvede Rosie do školky a až potom ho unesl.
Zestárli.

Auto zastavilo.

John vešel do místnosti. Zaúpěl.
V jednom měl pravdu – jeho přítel na sobě skutečně žádné prostěradlo neměl.

“Jak to šlo?” houkl na Sherlocka John mezi dveřmi. Detektiv ležel v klubíčku na posteli. Watson cítil, že něco není v pořádku.
Starostlivě se zeptal: “Stalo se něco?”
“Jo!” vymrštil se Sherlock do sedu, “On zpíval! Celou dobu! Dali ho na samotku, protože nezmlkne ani na pět minut. Několik jeho spoluvězňů kvůli tomu hospitalizovali na psychiatrii.”
John obdařil Sherlocka soucitným pohledem: “Ale aspoň to máš za sebou, ne?” “Ne! Nevyřešil jsem to! Ta melodie byla tak vlezlá a text tak přihlouplý, že jsem z toho jeho přiznání nic nevyčetl! Znova to nezvládnu!”

Zpívající vrah byl zařazen k Holmesovým nevyřešeným případům.

Kpjmr. bšvo d rzi mrřrlsmš ulp,úůolpbsůx. úpzžrniki. snxd pls,ýozš bčrjp mrvjsl s úžokrů us ,mpi fp mr,pvmovr fp ?půůxomx ůsnptlx- /tp fmrčrl zo zsl= tičé, uílsu bdziúi fp ,=jp úplpkr+ úpzžrniki. snxd zs, bdzpiúoů. pzrbžrů ftijá čiúůél útífrůméli. tpunsůoů drf,= úpmpýlx br ftij= žsfš s úžomrdů ,o úžrf,šz. lzrtá zs, mskfrč- /sl usbpůrk ?xvtpgzpbo. ýr úpzžrniki ú§křoz krjp bpfi ms jpůrmé s bxubrfmo kol fr zo žrlmr- /pzp, iý nru uftýpbímé pls,ýozš úžokrˇf dr,. bru,o do d drnpi dbpi untsˇm. lfxnx zi úsvjszrů krčzš mšlfr plpimšl. s zslx n§ý ms zs úpizs. vp d mo,o ,í, dbíusm= tivr us uífx-

Stopařův průvodce uvádí, že kopr je meziplanetárně rozšířená rostlina s mnoha využitími.

Doktor bojoval s mimozemšťany, kteří chtěli Zemi využít pro koprové plantáže.

Bratři Wichesterovi byli očarováni pytlíkem kopru, nad kterým čarodějnice zašeptala kouzelná slůvka.

John Watson uvařil koprovku, kterou Sherlock jako všechno ostatní odmítl.

Sam Křepelka vytáhl uprostřed Mordoru z batohu kopr a ochutil tak pár hubených králíků.

Na Ankh-Morporském poštovním úřadě zavedli po úspěchu zelné i koprovou známku. I po rychlém stažení z výroby ji pár sběratelů pyšně vystavuje.

Staří Egypťané kopr používali pro zklidnění žaludku.

Já dostanu téma kopr a celý den nemůžu vymyslet co s ním.

„… takže teď už jenom stačí vyzvednout si u paní Hudsonové ten pytlíček s vlasem, který nám tak nenápadně pomohla vynést z místa činu, mimochodem nechápu jak jsi věděl, že nás bude Lestrade šacovat, zaběhneme s tím k Molly do laborky a máme pachatele dřív, než Anderson sbalí místo činu. Paní Hudsonová, jsme doma, kde to máte?“
„Chlapci, já se moc omlouvám, položila jsem to tady na okno a najednou fííí a je to v kopru.“
„Proboha, bylo to jediné vodítko k pachateli, určitě nás sledoval a ukradl to!“
„Ale ne, jen to průvan shodil do záhonu s koprem pod oknem...“