Sherlock BBC

1. Považuje oblečení odložené na zemi za „bordel, ve kterém se nedá žít“
2. Vadí mu hra na housle ve dvě ráno, i když jde o jeho oblíbené skladby
3. Nechápe, že kulky ve stěně jsou vlastně moderní umění
4. Trpí utkvělou představou, že lednice slouží pouze ke skladování jídla
5. Nesouhlasí s tím, že se Rosie snažím všestranně rozvíjet, když jí ukazuji fotky z místa činu
6. Nutí mě koukat na dokumenty o Sluneční soustavě
7. Pořád ještě si myslí, že moje smrt nebyla vtipná
8. Odmítá se mnou spát v jedné posteli jenom kvůli tomu, že mám rýmu

"Eyelashes!" Sherlock shouted suddenly and sprang out of bed.
John mumbled something.
"Put some clothes on," Sherlock continued. "We need to go."
John finally opened his eyes after one of his sweaters hit him in the face.
"It's the middle of the night," he said when he realized how dark it was. "Come back to bed."
"We need to go to the morgue, John," Sherlock insisted. "There must have been some poison in her fake eyelashes! I must test them," he said before he ran out the door.
John took a deep breath and stood up.
Here we go again...

Vlastně s sebou Sherlocka na třídní sraz ani nevzal, Sherlock se... vzal s sebou sám. Ale co by se mohlo stát?

„A vy děláte co?“
„Spíš by vás mělo zajímat, co dělá váš manžel,“ suše odvětí Sherlock, „barva vaší rtěnky naznačuje...“
„Že srdce žádného chlapa není v bezpečí, Susie,“ John urychleně dolévá Susan skleničku.
„Pan Holmes! Úžasné! Víte, potřeboval bych...“
„Podle manžetového knoflíčku pomoct s pojišťovacím podvodem...“ John přeruší Sherlocka záchvatem kašle.
„Nemáš kašel. Ledaže... se chystáš vymluvit na nemoc.“
John úspěšně napodobuje těžkou tuberkulózu.
„Brepto!“ směje se.
„Trochu přebral a na mě něco leze, takže... rád jsem vás viděl!“

Muž, ležící na zemi v krvi a nad ním druhý, opakovaně zvedající ruku a bodající čímsi blyštivým znovu a znovu…
John Watson v duchu zajásal, ocitl se v pravý čas na pravém místě. Dneska Sherlockovi ukáže, jak se skutečně lapají zločinci.
Před namířenými kamerami mobilů plavným skokem sundal útočníka a vychutnával si jásot davů i rozsáhlou zprávu ve vysílání BBC.
Ráno ho v kuchyni před odchodem odchytil Sherlock.
„Být tebou, dneska z domu nechodím. Ukázalo se, že jsi hrdinně zpacifikoval lékaře, který se pokoušel oběti zločinu nastartovat srdce.“
„Ale blýskal se tam nůž…“
„To byl stříbrný náramek. Příště líp pozoruj.“

Byla to katastrofa. Šli spolu na večeři, ale místo toho, aby Sherlock věnoval pozornost Johnovi, neustále analyzoval ostatní hosty. Nakonec je z restaurace vyhodili, protože se detektiv pohádal s číšníkem.
Domů šli pěšky. Žádné taxi je nechtělo vzít, jelikož Sherlockovi na saku skončil talíř těstovin.
Před dveřmi bytu Sherlock Johna zastavil. “Promiň, Johne, já.. jsem si nemohl pomoct. Mrzí mě, že jsem to tak pokazil.”
“Ty se... omlouváš?” překvapeně vzhlédl John.
Sherlock ho pohladil po tváři: “Moc pro mě znamenáš, Johne.”
Sklonil se k němu a lehce ho políbil. John mu s úsměvem polibek opětoval.
Nakonec to taková tragédie nebyla.

„Sherlocku! Vždyť jsi celý od krve! A samá modřina a monokl! Mám volat Lestrada?“
„Ne, ta krev není moje, bylo to nedorozumění…“
„Tak co se stalo?“
„Mycroft mi vysvětlil, že tvoje přítelkyně asi nebyla nadšená vegetariánskou večeří, když měla slíbený biftek a já jsem ho použil na pokusy…“
„Proboha, cos jí udělal?“
„Nic! Našel jsem ve tvém telefonu kontakt a zjistil si její adresu. Na jatkách jsem koupil selátko včetně krve na jelítka v kyblíku, pak jsem jí to zanesl.“
„A?“
„Mezi dveřmi mi dala pěstí, vychrstla na mě krev a mlátila mě tím seletem celou cestu ze třetího patra!“

„Mycrofte?“
„Sherlocku, co tu děláš? Stala se snad nějaká katastrofa mezinárodního významu, o které nevím?“
„Něco takového. John je na mě naštvaný a já nevím proč…“
„Tak začni od začátku!“
„Včera ráno mě John požádal, jestli bych nemohl strávit večer jinde, že bude mít dámskou návštěvu.“
„A tys neodešel a udělal ostudu…“
„Vůbec ne, samozřejmě jsem dopřál Johnovi soukromí na jeho romantickou večeři!“
„A co jsi tedy večer dělal?“
„No, tak dlouho vydržím jen v laborce v nemocnici, když se pustím do výzkumu. Tak jsem vzal z lednice to kilo svíčkové, co tam leželo, a očkoval jsem na něj plíseň.“

„Tak, pánové, balíme,“ zavelel inspektor Lestrade. „Nerad to říkám, protože bez vražedné zbraně to Smithovi nedokážeme, ale prohledali jsme to tu už dvakrát odshora dolů a prostě tady není.“
„Ta zbraň tu někde je,“ trval na svém Sherlock. John ho popadl za paži a táhl ho ke schodům ve snaze ho vyvést do přízemí a z domu ven. Bohužel nad schody mu ujela noha, při snaze získat rovnováhu strhl Sherlocka a oba se skutáleli dolů.
Zatímco ležícímu Sherlockovi tančila před očima tyrkysová prasátka, John setrvačností proletěl dveřmi do kumbálu a hlavou prorazil falešnou sádrokartonovou stěnu do tajné skrýše.
“Mám ji!“

„Neexistuje snad záznam z kamer?“ zeptal se John inspektora Lestrada, kterého nepochopitelně rozhodila obyčejná bankovní loupež.
„Právě že existuje. Kvalitní.“
„Sem s tím,“ vybídl ho Sherlock.
Lestrade pustil video. Na záznamu se objevil první z pachatelů.
„To musí být náhodná podoba,“ odbyl to John.
„To jsme si nejdříve mysleli také,“ potvrdil Lestrade. „Ale biometrická analýza potvrdila stoprocentní shodu.“
„To není možné, Jean Marais už přece dávno nežije.“
„A to není všechno,“ pokračoval Lestrade a znovu spustil pozastavené video.
„To snad ne!“ vyhrkl John. „Louis de Funes?!“
„Vždyť je to primitivní,“ promluvil konečně Sherlock. „Lupiči před činem vyrabovali Fantomasův sklad masek.“

„Dobrý den, paní Hudsonová.“
„Johne, vypadáte nějak sklesle. A co to bylo za hádku se Sherlockem?“
„Sherlock mě dnes ráno poslal do sídla lorda Johna zjistit, v čem je zakopaný pes. Tak jsem celý den šmejdil, kdo měl motiv a příležitost zabít lady Helenu. A když jsem se s pocitem dobře vykonané práce vrátil domů a začal jsem Sherlockovi referovat, co jsem vyzkoumal, tak… no to jste asi slyšela.“
„A co tedy bylo špatně?“
„Prý mi dal za úkol zjistit, v čem byl zabalený při zakopání včera uhynulý pes lady Heleny, protože jeho smrt pachatel využil k odstranění klíčového důkazu…“