DMD č. 05. pro 5. 4. 2025. Téma: Volavka

„To tvý storýčko úplně lovískuju“, rozplývá se jedna z frekventantek Jiskropšouku. „Je dárk a můdy, až z toho mám gůsbamps.“
„To mluví jakou řečí?“ zeptá se zvědavě San.
„Čenglicky,“ vysvětlí Gwen. „Ale nepřekládám.“
„Nechť je sežerou midžiny,“ vyřknu osvědčenou kletbu, která zde zabírá ještě spolehlivěji než klasická Nechť zmokneš.
„Nepomáháš tomu, Tess,“ upozorní mě San.
„Co, já? Mě to nezajímá, půjdu klidně na bíč pozorovat síly.“
„Bože, je to nakažlivý,“ plácne se San do čela.
„To nedopustím!“ Gwen zamává hůlkou. „Čenglicky kdákat, a budeš kvákat!“
Plop!
Z právě hovořící Mařenky je náhle...
„Žabénka!“
Svist! Hop! Polk!
„Hele, hero-lavka!“
„No proto.“

„Proč na sever?“ zeptal se Peter, Lockwellův asistent.
„Máme zprávy o tom, že tam žije enkláva lidí, co ze strachu ze systému z něj odešli a začali žít jako barbaři v jeskyních. Nicméně teď by se nám mohli hodit.“
„V jeskyních? Vážně?“ vykulil oči Peter.
„Co já vím, možná v jurtách,“ odbyl ho Lockwell. „Potřebujeme každopádně někoho, kdo mezi ně pronikne a získá nám informace. Nechtěl jsem na to spoléhat, ale jestli se tam pořád rodí děti, je to naše záchrana.“
Lockwell upřel na Petera pohled.
„Nemyslíte snad…?“
„Sbalte si kufry. Čím míň lidí o tom bude vědět, tím líp.“

Daisy mluví trochu trhaným monotónním stařeckým hlasem.
„To moje koťátko je takové neposlušné. Jak se mi v té kabelce hrabalo, tak tu kartičku někam zašantročilo. Víte, on si rád takhle hraje…“
„Pohledáte prosím tu kartu? My jsme z bezpečnostního oddělení banky. Potřebujeme vědět to číslo na druhé straně.“
„Ale ano. Asi spadla pod ty květináče s růžemi. Víte, jim se teď tak dobře daří! Když je člověk správně zalévá…“
„Paní. Prosím, soustřeďte se na tu kartu.“
Daisy totiž je umělá inteligence napodobující stařenku a volavka na podvodníky. Cílem je promarnit co nejvíc času. A ona má všechen čas na světě.

Loki už za své činy platil různě. Zlatem. Ponížením. Krví. Bolestí.

Šlamastika s hradbami ale potřebuje něco jiného. Jejich staviteli sice nepomáhá žádný muž, ale tři dny před lhůtou jsou už téměř hotové. Protože má k ruce svého hřebce. Zpropadené zvíře, co za den přitáhne víc kamení, než by nanosili všichni padlí ve Valhalle za týden.

A protože Loki bohy přemluvil k souhlasu, musí teď zabránit dokončení hradeb. Zase jednou Ásgardu udělat volavku.

No. V téhle situaci asi ne doslova. Nabízí se totiž jiné zvíře.

Loki si promne spánky, prokleje postupně všechny bohy (Odina třikrát) a promění se v klisnu.

Hláď čeří se zlehka u nohou,
vodní tříšť bosé prsty smáčí;
šedá oblaka táhnou oblohou,
v dálku se řeka obloukem stáčí,
rozlitá po deštích, šine se lukou.
Volavka zobákem v mělčině slídí,
nad ní se vrboví ve vlnkách vidí,
krouží tu rybky a z cesty se klidí,
stříbřitá srdce jim splašeně tlukou.
Na břehu tráva šeptá si s vánkem,
stojím a poslouchám, o čem as klábosí,
oči si protírám, sklížené spánkem,
rukou hladím stvoly rákosí,
stíně zrak před jasem slunce i odlesku.
Dívám se, jak řeka okolo odplývá,
tiše mě míjí, zlatá a dychtivá,
po krajině běží kurážně, bez stesku.

Agneti zabořila hlavu do dlaní. Na stole seděla hromádka dopisů, polovina otevřených, všechny nesoucí stejné sdělení. Sousední země ji nepodpoří.

Tohle nemohlo vyjít.

Před měsícem vyhlásila na svém území zákaz obchodu se zotročeými lamsy. Ne tak úplně z vlastního přesvědčení, ale na podporu jejich revoluce v severní Queletarii. Na podporu Isabeiji...

Agneti přitlačila dlaněmi na oči a snažila se vytlačit z hlavy vzpomínky na svou přítelkyni. Její elegantní bílé peří a úsměvy... Její dlouhé nohy a hlas plný přesvědčení.

Řekla si dost, musela se soustředit. Svou volavčí přítelkyni už pravděpodobně nikdy neuvidí. Doufala, že se alespoň o jejím zákonu dozvěděla.

"James, nadějný... ehm... prostě se netvař moc pitomě," spustil Sirius.
"Takže nesmí potkat Evansovou," zamumlal Petr.
"Volavka James zaujme subjekt. Odláká ho z kabinetu. Červíček zatím... co?"
"Jak?"
"Jak! Neodkladně se ptej nebo neodkladně vytvářej problem... flirtuj s Protivou, to máš nadějnější než s Evansovou... Reme, nechechtej se, když nepomáháš.."
Remus zavrtěl hlavou.
"Uvidíš, že to klapne."

*
Křiklan odstraňoval cosi, na co se přilepilo pět prváků a Petr, Evansová Jamese označila za vola, Protiva ječel, že bigamistu nechce... a James stál stoicky na jedné noze a předstíral, že si čechrá peří.
Remus si povzdechl a o přísady Křiklana prostě požádal.

Oharky oranžověly, když to ze mě konečně vypadlo.
„Holky, jsem v tom a Petr se vypařil.“
Tři vteřiny trvaly hodinu. První mě objala Eva.
„To je vůl!“
„Srab,“ Ála koukala do země. „Proto se od léta neukázal!“
„Prý se na mimino necítí. Potřebuje prostor.“
„Odjaktěživa se uměl ze všeho vykecat!“
„Jak to víš,“ otočila jsem k Aleně.
„Mně taky vykládal, že je stěhovavý druh. Využívá výhody více biotopů. Má to geneticky zakódovaný.“
„Leze mu ta ornitologie na mozek!“
„To říkal, než odjel na výměnu do Drážďan?
„Vloni. Než začal chodit s tebou. Ačkoliv já kvůli němu na ten potrat šla.“

Konečně po delším období pochmurna, chladu a namrzlé trávy vysvitlo sluníčko.
Ačkoliv stromy byly ještě holé a daleko do jejich rašení, krajina se zdála přívětivější.
Oblékla jsem si teplý svetr a bundu, nazula své blátokřustky.
Oba dva bratři v kožichu byli rázem u mě a radostně poskakovali.
Zapnula jsem jim nákrční usměrňovače (obojky) a připoutala jasně zelenou regulaci (desetimetrová navíjecí vodítka).
Takový den se procházka neodmítá. I pejsani byli stejného názoru.
Poslušně cupitali, vesele poskakovali a odbíhali, a neodradily je ani dvě volavky provokativně poskakující po jetelišti skoro jim před čumákem.
Být s paničkou venku vyhrálo.
Co s takovou volavkou.

V černém došla na své oblíbené místo v palácových zahradách: rybník princezny Heleny. Všechny volavky byly shluknuté na opačném břehu. Byla na ně naštvaná, tak hledala kámen, který by mohla hodit poblíž a trochu je vyprovokovat. Jindy ji pořád otravovaly a zrovna dneska ji nechaly být. Byla strašně osamělá. Zpropadené volavky.
Možná to nebyla jejich chyba. Možná za to mohl ten pohřeb.
Zpropadené volavky.
Jedna z volavek se najednou vznesla, jako by ji slyšela, a doletěla k ní. Chvíli si koukali do očí a pak ji najednou pták vedl do lesíku ke staré kobce.
"To je od tebe dost morbidní."