Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Kluci dostanou za úkol vymyslet kdo je tichý společník. Sejdou se u Kennyho doma a mají z toho aktivitu na celé odpoledne.
"Ten učitel je asi tyran, děláme se tu s tím 2 hodiny."
"Já myslím že tichý společník je někdy to, co člověk potřebuje. Nepotřebuje s někým mluvit ale potřebuje být v něčí přítomnosti," řekl Kyle.
"Blbost Kyle," řekl Cartman.
"Cartmane, Kyle má pravdu a to že ho nemáš rád neznamená že mu řekneš že nemá i když ji má," odpověděl mu Stan.
"Tichý společník může být třeba zvíře," ozval se Kenny.
"Co? Že bydlíš v díře?" odpověděl rádoby vtipně Cartman.
"Už mě to tu nebaví, napíšu tam že ti je někdo koho společnost chceme, ale nepotřebujeme komunikovat," dodal naštvaně Butters.
Po událostech Turnabout Big Top se život v Berry Big pro všechny mění - mimo jiné si během toho k sobě Max a Ben našli cestu.
Tohle je upřímně takové shrnutí jedné mojí rozepsané fanfikce ve sto slovech. Ale pokud tu nikdy nedopíšu, aspoň mám to shrnutí.
Note: Mám obavu, že tohle se těžko bude číst bez znalosti kontextu - toho, co všechno se stalo v tom samotném případě, ve kterém se tyhle postavy objevily. Ale téma jde myslím poznat i tak.
Po tom soudě se změnilo všechno. Všichni pracovali na zlepšení cirkusu, i sebe samých… Třeba Ben se snažil mluvit. Sám, ne přes loutku.
Max byl první, kdo to zažil, když si Ben přišel promluvit. Vysvětloval, že o Reginu nikdy nestál, a jak se stalo, že to tak vypadalo.
Max se smál. On sám až nedávno pochopil, jak dětinská je. Vzít si ji? To by nešlo.
Vyklubala se z toho příjemná konverzace, a začali spolu trávit čas. Ben se sice snažil, ale většinou pořád moc nenamluvil. Ale Maxovi nevadilo mluvit za dva.
Navíc, někdy slova nejsou potřeba - třeba při prvním polibku.
Myslím si, že kdyby se celá ta milostná dějová linka úplně překopala, Turnabout Big Top by ztratil půlku svých problémů. To že já si říkám, že by se přitom Max a Ben mohli dát dohromady, to už je další věc:-D
Mám takový headcanon o Benovi, který jsem šlohla z internetu, ať je pro mě ten milostný trojúhelník více stravitelný - Ben tu svoji lásku pro Reginu jen hraje - přesněji, hraje Trilovu lásku pro Reginu. Někdy se skrze něj snažil seznámit s ostatními v cirkuse, udělal nějaký vtípek o tom, že je Regina roztomilá a ejhle, ta teenagerka si myslí, že ta loutka je živá? Má jí vysvětlovat, že ne? Jak? Ještě, když je její táta jeho šéf?
U Maxe už se rozumná výmluva nenaskýtá. Celý ten milostný trojúhelník je na hlavu.
Podnikatel Jimram Šoustek před rodinou nahlas dumá o svých záměrech.
"Chtělo by to do firmy napumpovat prachy. Nejlépe přibrat tichého společníka."
"Proč ne hlučného, tati?" táže se Zachariáš.
"Společník hlučný, samozřejmě se mu tak neříká, by chtěl třeba přicpat své jméno do názvu firmy. Nedej bože i do názvů výrobků. Ale hlavně, mohl by se podílet na řízení. A pokud bychom si v této věci vzájemně nesedli, nenašli společnou filozofii, tak by to firmu roztentočkovalo. Této variantě se raději vyhnu jako čert kříži."
"Myslíš, tatínku, že takového nehlučného společníka najdeš?" táže se Vincencie.
"Nevím, miláčku, každopádně však všechny strategické kroky budu činit s maximální obezřetností, mysle přitom na památku předků."
Oddělení tisku a propagandy. 9:00. Dolores Umbridgeová otevírá zásilku neschválené literatury. Obálka zaujme tváří ministra, hrdinně hledícího do dáli, jednu svalnatou ruku ovinutou kolem úzkého pasu prostovlasé děvy s hlavou zakloněnou v lichotivém úhlu a s rudými rty jemně otevřenými. Titul zní Tichý společník.
Na témže místě. 15:00. Dolores Umbridgeová s významným šklebem předává knihu s už zlomeným hřbetem Zlatoslavu Lockhartovi.
Hagridův domek. O dva dny později.
„Uršulo! Co to je? Proč mám plný stůl toho ksindla?!“
„Protože sex táhne,“ odvětí autorka pyšně. „Obchod krachuje, musela jsem vsadit na jistotu. A teď mi pojď pomoct, samy se ty balíky neodešlou.“
Mnoho kontextu, věřím, není potřeba, možná jen připomenu lehce zakopanou dějovou linku z drabble Uspokojená Uršula, kde se Uršula (která neumřela ve 40. letech) dala dohromady s Hagridem. Obchod, který krachuje, je pak její agentura Univerzální um.
Pozval mě na šachy! Liam mě pozval, abych si s ním zahrála šachy! Nemohla jsem tomu uvěřit. Prostě, kolik kluků vás pozve na šachy?!
Tak nějak musím, ale uznat, že to nepatří mezi mé nejsilnější stránky. Znám pravidla, ale tím to končí.
Seděla jsem nad šachovnicí a nevěděla jak dál. Jediné moje štěstí bylo, že jsme hráli bez hodin.
„Potřebuješ pomoc?" Zeptal se mě Liam se smíchem.
„Ne, děkuju." Odpověděla jsem přeslazeně. Musela jsem se pomalu nadechnout, abych na něj nevyjela. Ten prevít moc dobře věděl, co to se mnou dělá.
Ještě chvíli jsem zkoumala šachovnici a pak táhla věží.
Nesoutěžní. Dnes druhé na stejné téma.
Navazuje na Hvězdná noc
„Víš, pokud jsem ti, Geralte, pro smích, můžu taky mlčet.“ Naštval se Marigold po zaklínačově poznámce. Vzal si svou deku a lehl si na druhou stranu ohniště, chtěl být sám.
Ráno vstali brzy, Marigold však stále mlčel. Pryč byly jeho poznámky k počasí, kdy se mu jindy zdálo příliš teplo nebo naopak veliká zima. Nekomentoval chudou snídani a nepřipomínkoval ani pokyny k balení před cestou. Dokonce nemluvil o tom, že slyšel v noci vykřikovat Geralta ze spaní, ani nevytáhl loutnu a něco zvesela nezazpíval. Prostě stále mlčel.
Geraltovi to vyhovovalo, ale ve skrytu duše doufal, že to Marigolda brzy pustí.
BYLO – BUDE
Každé drabble by mělo být srozumitelné i samostatně.
Temně rudý šerosvit se zvolna rozpíná a smršťuje. Je noc a šerosvit spí. I já spím. Jak hezké by bylo říct, že spí celý svět a vše je tiché a něžné.
Jak by to bylo hezké a jaká by to byla lež.
Neboť ten obraz, který vykouzlilo mé nevědomí, to jsou plíce. Zatím je jejich pohyb klidný a svistot nočního vzduchu v nich nerušený; ale kdesi už se začíná cosi měnit.
Není to rychlé. Není to hlasité. Není to nápadné. Jen krvinkám přibyl nevítaný soused. A začíná pozvolna stavět svá příšerná obydlí.
Už nějak dlouho bylo ticho. Šla se tedy podívat ke kleci. Áh, myšlášek spinká, proto neútočí na mříže. Osmák degu rozhodně tichým společníkem nebyl. Když se neozývalo kolečko, nebo hlodání ČEHOKOLI, tak jedině, když se vyhříval na sluníčku nebo hajal. Někdy uprostřed noci jí budíval vysokofrekvenčním pískotem. Docela jí to děsilo. Přišlo jí, že zahlédl ducha, nebo tak něco. Když odešel, dalšího už nechtěla. Tenhle byl poslední. Stále má někdy tendenci přinést mu kousek zeleniny, když dělá salát. Jakoby s ní stále byl. Protože je. A nejen on, ale všichni ti chlupáči. Jsou teď tichými společníky. Uvnitř v jejím srdci.
„Kradl jste zlato ještě někde jinde než v obchodním centru?“
Muž mlčel jak zařezaný.
„Máme tady majitele všech obchodů, ze kterých jste kradl. Všichni si vás pamatují. Můžete klidně mluvit. Proč jste to dělal? Přiznejte se, bude to pro vás polehčující okolnost.“
Nic. Muž stále mlčel.
Ellie si přisedla k němu na kraj stolu, stále ve svém převleku. V krátké minisukni vynikly její hezké nohy.
„No tak, udělej si to jednodušší, přece nechceš, abychom přitvrdili. Přece víš, že ty informace z tebe dostaneme. Ztrácíš zbytečně svůj čas,“ mluvila na něj úlisně.
Představujeme společníka, který vám zajistí ticho. Máte staré rodiče? Není problém! Pomůže vám umělá inteligence. Vaším hlasem jim bude každodenně volat. Zeptá se jich, jak se mají, poslechne jejich zážitky a co viděli v jakém seriálu, vyslechne nostalgický příval vzpomínek a vše to, na co nemáte čas a chuť. Vše pečlivě nahraje a podá zkrácené hlášení, pokud ho vůbec budete chtít číst. Rodičům to poskytne emoční podporu, společníka, zlepšenou náladu, procvičí paměť, mysl a komunikační schopnosti. Pro vás uchová rodinné příběhy, zlepší vaši reputaci v jejich očích a uvolní čas. Pokud nastavíte měsíční inkaso, tak na to ani nemusíte myslet.
