Moje články

V Trone žijú rôzne potvorky. Niečo o tom viem, patrím medzi strážcov pamäte. Raz sme zastavili kutila, ktorý staval most medzi súkromným sektorom jedna a užívateľskou trinástkou. Celé oddelenie z toho bolo paf, ten program sme považovali za bezpečný! Inštrukcie sa tvárili urazene, vraj boli na správnom mieste, datoví nosiči po sebe zazerali, či medzi nimi nie je nejaký amatér. Prehľadávali sme celý segment po tristo cyklov! Až si jeden strážca všimol, že chýba jedno malé dievčatko, ale pribudla veľmi vitálna starenka...no čo by ste povedali? Jasné, neinicializovaná premenná ich ta posielala. Tieto mrchy totiž vyzerajú každý krát inak!

"Co jste vyváděli?" zeptal se doktor jak prohlížel zlomenou nohu jednoho z kluků. Něco jenom zamumlali. Ne, nechtěli mu to říct. Ne, že se vlámali do starého domu, že viděli ducha, že pod dlaždičkou našli starou skrýš. Že když PODRUHÉ zavrzaly schody a ozvaly se tiché lidské hlasy, oknem doslova proletěli, aby se dostali pryč. Následkem byla zlomená noha jednoho z nich.
"Teď se nedívej." poradil doktor tomu zraněnému, jak mu píchal injekci proti bolesti. Kluk se jen bledě usmál. Radši než bolesti by se zbavil pocitu, že ta dívka před těmi lidmi UTÍKALA... Proč by se duch bál lidí?

Dveře se otevřely. Kluci leželi na kamnech jak přilepení, srdce v krku. Ale za dveřmi..nebylo nic.
"Když si říkal, že sem jdem na vlastní nebezpečí, nečekal jsem, že to bude infarkt." hlesl starší kluk. Mladší sklouzl z kamen a opatrně vykoukl za otevřené dveře.
"Dobrý." zahlásil tiše. "Asi jen vítr.."
"Jak dobrý to může bejt, když pořád šeptáš!" zabrumlal neklidně ten druhý a seskočil dolů. Jak dopadl, jedna deštička se uvolnila. Sotva ji zachytil.
"Divný.." řekl. "je nějak těžká.." Obrátil se ke kamarádovi, ale hleděl přímo do očí vyděšené mladé žene. Byla..průsvitná! "Pomoz." řekl její duch a zmizel.

Ve městečku žil kdysi muž s tajemstvím. Ukryl ho ve svém domě, tak dokonale, že s ním zemřel. Zbyla po něm legenda a ten dům. Dlouho se tam střídali nájemníci, nikdo nezůstával. Dům osiřel, tajemství zapadalo prachem. Jenže tam, kde je zpustlý dům, se jednou zákonitě objeví parta, která ho chce prozkoumat.
"Když nás objeví.." strachoval se větší kluk, a nutno říci, zodpovědnější, když vcházeli oknem do pokoje.
"Si vlezem za kamna a budem předstírat, že sem patříme!" odvětil suverénně ten mladší. Jak na zavolanou zavrzali schody... Kluci sebou hodili na kamna a zaujali pózu letitého inventáře. Dveře se otevřely...

Na nádvorí sa ozýval zvuk prekrížených mečov, len občas doprevádzaný udiveným, zhrozeným alebo nadšeným výkrikom davu. Dnes sa konal šermiarsky súd. Dvaja muži šermovali už dobrú hodinu bez toho, aby stratili koncentráciu alebo smrtiaciu eleganciu pohybov. Švih zvaný "Trhajúci sa hodváb" narazil na "Šplhajúcu sa mačku", "Padajúce kvapky" boli odrazené "Vetrom unášaným listím", "Zapadajúce slnko" neprerazilo "Slepcovu česť", až nakoniec..dav zatajil dych..jeden z mužov si nahle kľakol na koleno, s červenou škvrnou na košeli. Nikto z davu nepostrehl, ako sa to stalo. Nie nadarmo sa tomu vravelo "Cesta pravej ženy". Kordom priamo cez srdce a so smrtiacimi účinkami.

Pootvoril oko. Bolo ráno, nejakých jedenásť. Nič sa nestane, ked sa prevráti ešte na druhý bok, že? Spokojne oko zase zavrel a psychicky sa pripravil fyzický pohyb, keď ho prepadla desivá myšlienka. Neni dnes .. tá hrôza ..PONDELOK? Posadil sa tak zprudka, až to neustál a preklopil sa znova na brucho. Pondelok. Suverénne najhorší deň týždňa. Čo si naňho prichystal tentokrát? Azda si Jon dovedie ženskú a jeho ho zavrie v obývačke, aby sa s ňou nerušene mohol muckať? Alebo.. no to snáď nie.. došli lasagne?? Opatrne vykukol poza rohu kuchyne a jeho najhoršie obavy boli prekonané. Dnes ho čakala dieta.

"Vážení, potrebujeme námet na seriál, ktorý by sa pokiaľ možno točil niekoľko rokov a dlho zarábal, nech sa môžeme venovať niečomu serióznemu. Najlepší nápad dostane prémiu."
"Čo tak natočiť seriál s názvom „Malí a škaredí.“? Štatisticky..najdlhšie seriály sú „Mladí a nekľudní“... „Krásni a bohatí“... „Malí a škaredí“ je logický krok, vybočujúci zo stereotypu! Bude to o skupinke ľudí, ktorá sa o tých mladých, bohatých a nudných stará. Vedľa nich vyzerajú malí, škaredí .. a chudobní. Čo sa bude týkať aj mňa, pokial nedostanem tú prémiu za nápad?"
"Zabudni, ešte by si nám skrásnel a došli by ti nápady na epizódy..."

„Čau, kamarát. Vyzeráš hrozne. Ťažký deň?“
„Ani mi nevrav. Jak bolo svätého valentýna, tak som žene sľúbil, že spravím, čo jej na očiach uvidím. Vieš, čo povedala? Či tam vidím večeru u svokrovcov. Taká zrada. Taký...nôž do chrbta!“
„Pche, nôž do chrbta. Vieš, čo je nôž to chrbta? Tak... trilión nožov do chrbta? Tá moja sa ku mne priblížila, ruky za chrbtom, nevinný výraz, klasika, a vytiahla na mňa darčekové poukážky na AKUPUNKTÚRU...človek by si myslel, že keď mi chce zapichnúť kudlu do chrbta, spraví to sama..ale nie, ona si na to najme ženskú s miliónom pidibodákov!“

Teraz pôjdeme doľava.“ Vyhlásila rozhodným hlasom žena na sedadle spolujazdca.
„Do toho poľa plného kukurice? “ uškrnul sa jej manžel.
„Tak... doprava.“ opravila sa s ľadovým kľudom.
„Čoto?“ Auto sa ľahko nervózne zaškubalo, ale pokračovalo rovno.
„No pretože niekam už predsa zabočiť musíme.“ odpovedala, nešťastne sledujúc odbočku, ktorú práve prešli.
„Počuj, tak som sa zamyslel. Prázdna nádrž a štyri hodiny na ceste sa mi určite snažia niečo povedať.“ozval sa po chvíli ticha muž.
„Nooo?“
„Aby si to velenie nechala na mňa.“
„Žiaden problém!“ odvetila manželka.
„Ech?“
„Za predpokladu, že ma necháš šoférovať.“ Usmiala sa sladko. Na najbližej križovatke zatočili doľava.